ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.68.2009:186
sp. zn. 7 As 68/2009 - 186
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: S. M.,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, za účasti osob
zúčastněných na řízení: 1) Ing. T. R., 2) H. R., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009, č. j. 30 Ca 171/2007 – 150,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009, č. j. 30 Ca 171/2007 – 150,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009, č. j. 30 Ca 171/2007 - 150, bylo
zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení (dále
jen „stěžovatel“), ze dne 10. 4. 2007, č. j. OÚSŘ U 07/16461/Bo, kterým bylo změněno
rozhodnutí Úřadu městské části Brno - Řečkovice a Mokrá Hora (dále jen „stavební úřad“)
ze dne 28. 1. 2007, č. j. 068336/2100/LEMA/STU-10/DZ, o dodatečném povolení stavebních
úprav rodinného domu spočívající ve vybudování dělící zdi na terase. V odůvodnění rozsudku
krajský soud zejména odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008,
č. j. 2 As 11/2007 - 224, který se týkal dodatečného povolení přístavby I. PP ve dvoře rodinného
domu na pozemku p. č. 1730/1 v k. ú. Řečkovice a který úzce souvisí s projednávanou věcí,
v němž byl vysloven názor, že pokud byl předložen znalecký posudek, v němž je konstatováno
závažné pochybení projektové dokumentace, bude třeba, aby se správní orgán seznámil
se skutečnostmi uvedenými v tomto posudku, a skutkový stav znovu na základě těchto
skutečností zhodnotil a řádně zdůvodnil, popřípadě doplnil dokazování. Krajský soud
konstatoval, že v dané věci žalobkyně (dále jen „účastnice řízení“) předložila shodný znalecký
posudek znalce Ing. J. N., v němž znalec konstatuje závažné pochybení projektové dokumentace
a závady realizace stavby zjištěné při místním šetření, které se týkají i štítové zdi (obvodové zdi).
Krajský soud proto opět odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 As 11/2007 - 224 a navazující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
29. 5. 2008, č. j. 30 Ca 105/2008 - 241. K tomu dodal, že za nejvhodnější řešení považuje
ustanovení znalce ze strany stěžovatele, popř. správního orgánu I. stupně, který zpracuje znalecký
posudek, ve kterém se vypořádá se všemi odbornými technickými námitkami účastnice řízení,
resp. znalce Ing. J. N. obsažené v jeho posudku ze dne 23. 11. 2007. Nový znalec přitom posoudí
stavbu jako celek tak, aby jeho znalecký posudek mohl být podkladem i v dalších souvisejících
stavebních řízeních. Stavební řízení ohledně dílčích částí stavby jsou sice prováděna samostatně
s ohledem na odchylné procesní režimy, ale to nebrání tomu, aby nový znalecký posudek
přehledně hodnotil stavbu ve všech souvislostech jako celek a mohl tak být použit ve všech
souvisejících řízeních a hodnocen ve vztahu k dalším důkazům. Důvodem pro zrušení
napadeného správního rozhodnutí byla skutečnost, že skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a z důvodu
nesrozumitelnosti rozhodnutí soudu. Stěžovatel se neztotožňuje se závěry krajského soudu
a namítal, že předmětem dodatečného povolení stavby je jednoduchá stavební záležitost, kterou
je dodatečné povolení stavby dělící zdi. Stavebně technické posouzení tohoto druhu staveb
nezakládá nutnost zpracování znaleckého posudku, neboť pro jeho posouzení je plně dostačující
posouzení úředními osobami stavebního úřadu a stěžovatele se stavebně technickým vzděláním.
Oba správní orgány předmět řízení důkladně z hlediska stavebního posoudily. V daném případě
není splněn základní požadavek pro pořízení znaleckého posudku, jak předpokládá ust. §56
zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož
se zpracovává jen v těch případech, kdy úřední osoby nemají potřebné odborné znalosti. Taková
situace v daném případě nenastala, neboť se jedná o jednoduchou stavbu zdi o rozměrech 4 x 2 x
0,15 m. Zpracování posudku by tak porušovalo základní zásadu správního řízení, kterou je jeho
hospodárnost (§6 odst. 2 správního řádu). Stěžovatel má za to, že v průběhu správního řízení
o dodatečném povolení stavby postupoval vůči účastnici řízení v souladu se zákonem,
kdy veškeré její námitky byly vypořádány. V posudku, který účastnice řízení předložila
až v průběhu soudního řízení, je předmětná zeď zmiňována pouze v tom smyslu, že není
stavebně dokončena, a to tak, že není opatřena omítkou a nejsou dokončeny klempířské prvky.
Stěžovatel si i přes absenci posudku při svém rozhodování byl této skutečnosti plně vědom,
a proto změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že do výroku doplnil podmínku, že stavba bude
dokončena podle předložené projektové dokumentace. Změnou této podmínky bylo zajištěno
dokončení stavby technicky odpovídajícím způsobem a zabezpečena možnost kontroly provedení
stavby v souladu s dodatečným povolením. Stěžovatel má za to, že pokud krajský soud nemohl
odborně posoudit danou věc i přesto, že se jedná z hlediska stavebního o zcela jednoduchou
záležitost a skutkový stav byl správními orgány objektivně zjištěn, mohl ve smyslu ust. §77 s. ř. s.
sám doplnit dokazování. Navíc krajský soud v rozsudku nijak nezpochybňuje postup stěžovatele,
jen poukazuje na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze kterého však nijak
nevyplývá, že by pro posouzení stavby dělící zdi měl být zpracován znalecký posudek.
Za takového stavu má stěžovatel za to, že jej krajský soud nadbytečně zavázal k provedení
důkazů znaleckým posudkem, když jsou plně dostatečné spisové materiály, které byly krajskému
soudu předložené. Stěžovatel se domnívá, že v případě akceptace názoru krajského soudu
by byl v praxi založen jakýsi precedens, že kterýkoli nespokojený účastník řízení, který by teprve
u soudu doložil dobrozdání znalce vyvolávající pochybnosti o postupu správních orgánů,
by tím docílil zrušení správního rozhodnutí pro nutnost doplnění dokazování. Vzhledem
ke shora uvedeným skutečnostem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
Účastnice řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že podáním kasační stížnosti
stěžovatel dokazuje, že je pro něj nesrozumitelný nejen rozsudek krajského soudu, ale i citovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu a znalecký posudek Ing. J. N. , ve kterém jsou uvedena
závažná pochybení projektové dokumentace a závady realizace stavby zjištěné při místním
šetření, které se týkají štítové zdi. Předmětná zeď byla realizována v místě styku terasy rodinného
domu č. 123 s nemovitostí účastnice řízení bez ohledu na stávající stav, což potvrdil stavebník ve
svém přípise ze dne 20. 10. 2006. Stavební úprava přístavby, spočívající v zastřešení terasy, byla
účelově rozdělena do dvou staveb pro snazší možnost povolení ve stavebním řízení. Předmětná
zeď je přitom podle účastnice řízení nedílnou součástí zimní zahrady. Projektová dokumentace
„Terasa se zimní zahradou“ neřeší návaznost na její nemovitost a v nynější stadiu realizace stavby
nedovoluje řádné napojení bez zásahů do její nemovitosti. Účastnice řízení vyslovila souhlas
s napadeným rozsudkem, neboť krajský soud správně posoudil, že stavba přístavby a dokončená
nástavby terasy spočívající v jejím zastřešení spolu úzce souvisí. Stavba podle účastnice řízení není
technicky v pořádku, a proto krajský soud správně uložil stěžovateli vypracovat znalecký posudek
na stavbu jako celek.
Osoba zúčastněná na řízení Ing. T. R. ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že
se se stavebním úřadem předem dohodl na postavení předmětné zdi, a to na ohlášení drobné
stavby. Po stížnostech účastnice řízení byla tato zeď nakonec řešena jako stavba a bylo na ni
vydáno stavební povolení a dnes je součástí již postavené a dalším stavebním povolením
schválené zimní zahrady. Veškeré záležitosti zmiňované krajským soudem (klempířské prvky
apod.) byly řešeny v průběhu řízení o stavební povolení, jsou zhotoveny podle výkresů
zhotovených autorizovanou osobou a provedení je zkontrolováno pracovníky stavebního úřadu.
Krajský soud se podle osoby zúčastněné na řízení nedostatečně seznámil s dokumentací, která
je ve spise.
Ze správního spisu vyplynulo, že osoby zúčastněné na řízení jako stavebníci ohlásili
dne 20. 6. 2005 u stavebního úřadu drobnou stavbu dělící zdi. Stavební úřad toto ohlášení
po přezkoumání konkludentně akceptoval. Stěžovatel poté uložil stavebnímu úřadu,
aby bezodkladně zrušil svůj souhlas s ohlášením drobné stavby dělící zdi na terase RD V. 123 a
zahájil řízení o odstranění stavby podle ust. §88 stavebního zákona. Stavební úřad svůj souhlas
zrušil usnesením ze dne 18. 5. 2006 a spojil stavební řízení o odstranění stavby se stavebním
řízením pro stavební úpravy rodinného domu V. 123, jelikož dělící zeď je nedílnou součástí
navrhované zimní zahrady. Přípisem ze dne 6. 6. 2006 uplatnila účastnice řízení námitky týkající
se způsobu provádění stavby, chybějícího statického posudku a nesouhlasu s vydáním stavebního
povolení, které stavební úřad zamítl. Podle stavebního úřadu lze z předložené projektové
dokumentace, odborného světlo-technického posouzení a pravomocného rozhodnutí o povolení
výjimky z ust. §17 odst. 5 vyhlášky č. 137/1998 Sb. navrhované stavební úpravy dostatečně
posoudit. Dne 14. 6. 2006 stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým povolil stavbu: stavební úpravy
RD při ulici V. 123 na pozemku p. č. 1730/2 v k. ú. Řečkovice spočívající v provedení zimní
zahrady na terase RD v úrovni I. NP bez dělící zdi mezi terasami RD V. 123 a V. 125 a podle §
88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona dodatečně povolil stavbu dělící zdi v tl. 15 cm, délce 4 m a
výšce 2 m na terase RD při ulici V. 123 na pozemku p. č. 1730/2 v k. ú. Řečkovice mezi terasami
V. 123 a V. 125. Proti tomuto rozhodnutí podala účastnice řízení odvolání. Stěžovatel předmětné
rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání s tím, že v řízení nebyla
stavebníky doplněna projektová dokumentace tak, jak je k tomu stavební úřad vyzval, přičemž
doplnění projektové dokumentace je podstatné pro řádné posouzení navrhované změny stavby
RD a stavební úřad o změně rozhodl bez těchto nutných informací. Dalším důvodem zrušení
rozhodnutí stavebního úřadu byla nemožnost spojení řízení o vydání stavebního povolení
pro stavební úpravy na terase RD V. 123 a řízení o odstranění stavby dělící zdi na téže terase, a to
s ohledem na odlišnou procesní úpravu obou řízení. Jako poslední důvod zrušení rozhodnutí
stavebního úřadu stěžovatel uvedl nesoulad jeho výroku s ověřenou projektovou dokumentací.
Stavební úřad poté stavební řízení a řízení o odstranění stavby rozdělil a vyzval stavebníky
k doplnění projektové dokumentace. Stavebníci dne 8. 12. 2006 předložili výkres detailu styku
dělící zdi na terase RD V. 123 se zdí na terase RD V. 125 (detail A) a výkres detailu dělící zdi a
balkonu v patře RD V. 125 (detail B), oba zpracované Ing. arch. S. V to mto řízení uplatnila
účastnice řízení námitky, ve kterých upozornila na chybné provedení detailu A, na chybné
oplechování dělící zdi, na chybějící detailní styk provedení zdi v návaznosti na terasu RD 123 a
zeď RD 125 a dále na chybějící detailní styk ukončení zdi. Tyto námitky úřad zamítl, protože
doplnění podkladů pro rozhodnutí považoval za dostačující a dne 28. 1. 2007 vydal rozhodnutí č.
j. 0606336/210//LEMA/STU-10/DZ, kterým podle ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního
zákona dodatečně povolil stavbu dělící zdi v tl. 150 mm, délce 4000 mm a výšce 2000 mm na
terase RD při ulici V. 123, na pozemku p. č. 1730/2 k. ú. Řečkovice za těchto podmínek: 1)
stavba je provedena podle ověřené projektové dokumentace. Případné změny nesmí být
provedeny bez předchozího souhlasu stavebního úřadu, 2) stavebník je povinen po dokončení
stavby podat návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí podle §79 stavebního zákona, ke
kterému přiloží ověřenou projektovou dokumentaci, popř. dokumentaci skutečného provedení
stavby, doklad o použití materiálů ověřených podle zvláštních předpisů a doklad o likvidaci
odpadů vniklých stavební činností. K odvolání účastnice řízení stěžovatel napadeným
rozhodnutím ze dne 10. 4. 2007, č. j. OÚSŘ U 07/16461/Bo, změnil rozhodnutí stavebního
úřadu tak, že vypustil podmínku č. 1 a nahradil ji textem „1. Stavba bude dokončena dle ověřené
projektové dokumentace odbornou osobou oprávněnou k provádění těchto prací.“ a ve zbytku
rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl k námitkám účastnice
řízení, že do spáry mezi balkon a zeď lze vložit těsnící provazec vyráběný v různých profilech a
utěsnit shora spáru trvale pružným tmelem tak, aby nedocházelo k zatékání; že zeď, která je
předmětem řízení, není dosud dokončena, musí tak být učiněno včetně styku s oplechováním
zídky ve vlastnictví účastnice řízení, technické provedení zdi nevylučuje realizaci navrženého
styku; že navržená klempířská lišta nevylučuje údržbu a opravu balkonu, protože oplechování je
umístěno na hranici obou nemovitostí a v žádném případě ho nelze hodnotit jako stavbu na
cizím pozemku a že předmětem řízení o odstranění stavby není zimní zahrada, ale pouze dělící
zeď, přičemž s ohledem na rozměr zdi a její umístění nad ocelovým nosníkem není potřebné
dokládat stavební úpravu zvláštním statickým výpočtem. Pokud účastnice řízení v odvolání
poukazovala na závěry soudního znalce, žádný znalecký posudek v průběhu správního řízení
nepředložila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační
stížnosti, a přitom sám shledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 20. 6. 1996,
sp. zn. III. ÚS 84/94 a nález ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, oba dostupné
na http://nalus.usoud.cz) je jedním z principů představujícím součást práva na řádný proces, jakož
i právního státu, povinnost soudů své rozsudky odůvodnit. Ve správním soudnictví nachází tato
zásada vyjádření v ust. §54 odst. 2 s. ř. s. Z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi
skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně
druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné, protože by nedávalo
dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně
zaručené právo na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích také vyslovil,
že není-li z odůvodnění rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou
právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka nepovažuje
za opodstatněné nebo vyvrácené, nutno považovat takový rozsudek za nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní
argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací,
ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost
spočívá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS a na www.nssoud.cz a také rozsudek ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 – 52, publikovaný na www.nssoud.cz).
Účastnice řízení v žalobě proti rozhodnutí stěžovatele mimo jiné v žalobních bodech
namítala, že povolovaná zeď, resp. jedna nosná konstrukce zimní zahrady, je umístěna
na I. nosníku, který nese spodní stavbu terasy a zasahuje do její nemovitosti a přenáší
na ni zatížení, že dv a detaily neposkytují dostatečný podklad pro posouzení celé návaznosti
na rodinný dům č. 125, že již stávající stav terasy rodinného domu č. 123 a návaznost na štítovou
zeď rodinného domu č. 125 nebyly zakresleny ani podle skutečného provedení, ani podle
požadavku příslušné technické normy a dále žádala doložení statického výpočtu, neboť nelze
povolovat stavbu, která nemá řádný základ a nezajišťuje bezpečnost její nemovitosti. V doplnění
žaloby pak poukázala na to, že projektová dokumentace, potvrzená autorizovanou osobou
Ing. arch. S., nebyla zakreslena podle skutečného provedení zdi. Krajský soud se však s těmito
žalobními body v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevypořádal. Proto je napadený
rozsudek v tomto rozsahu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že v posudku, který předložila účastnice řízení,
je předmětná zeď zmiňována pouze v tom smyslu, že není stavebně dokončena, a to tak, že není
opatřena omítkou a nejsou dokončeny klempířské prvky. K této stížní námitce Nejvyšší správní
soud uvádí, že popsané závady realizace stavby v posudku Ing. N. nemusí vylučovat dokončení
stavby podle předložené projektové dokumentace, tedy projektové dokumentace doplněné
výkresem detailu styku dělící zdi na terase rodinného domu osob zúčastněných na řízení se zdí na
terase rodinného domu účastnice řízení (detail A) a výkresem detailu dělící zdi a balkonu v patře
rodinného domu účastnice řízení (detail B) zpracovaného Ing. arch. S. Z posudku Ing. N.
vyplývá, že podkladem pro jeho zpracování nebyly tyto dodatečně předložené výkresy, jež
zobrazují styk se sousední nemovitostí účastnice řízení, podle nichž má být přitom podle
rozhodnutí stěžovatele předmětná stavba dokončena. Posudek Ing. N. se tak zabývá projektovou
dokumentací bez doplnění provedeného v řízení o odstranění stavby. Krajský soud měl proto
především posoudit, zda pochybení v projektové dokumentaci popsané na str. 4 posudku Ing. N.
se vztahuje k řízení o odstranění stavby a zda po doplnění projektové dokumentace není již
z hlediska dodatečného povolení štítové zdi skutkový stav dostatečně zjištěn. Krajský soud toto
neučinil, neboť pouze obecně odkázal na vyjádření Ing. N. o pochybení v projektové
dokumentaci a o závadách realizace stavby štítové zdi. Rozsudek krajského soudu je tak
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost, neboť není zřejmé, zda vůbec
posuzoval doplněnou projektovou dokumentaci (skutkový stav zjištěný stěžovatelem) ve
srovnání s účastnicí řízení předloženým znaleckým posudkem. Pokud krajský soud opírá
napadený rozsudek o nedostatečné zjištění skutkového stavu správním orgánem, není zřejmé,
z jakého skutkového stavu vycházel krajský soud a z jakých konkrétních důvodů dospěl k závěru,
že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění.
I v důsledku toho je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. Krajský soud svůj závěr
nemůže odůvodnit pouze odkazem na posudek, který nebyl zpracován na základě všech
podkladů, konkrétně doplnění projektové dokumentace, ze kterých vycházel při rozhodování
stěžovatel. Za dostačující nelze považovat ani odkaz krajského soudu na závěry rozsudku
Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 11/2007, tj. ve věci dodatečného
povolení přístavby I. PP ve dvoře rodinného domu osob zúčastněných na řízení. I když se jedná
o související řízení, nelze přehlédnout, že skutkový stav je v předmětném řízení od věci, na kterou
krajský soud odkázal, odlišný právě doplněním projektové dokumentace (ve správním řízení, jež
posuzoval Nejvyšším správní soud ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 11/2007, nebyla projektová
dokumentace doplněna o výkresy styku s nemovitostí účastnice řízení) a rovněž tím, že důvodem
zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 2 As 11/2007 bylo i další procesní pochybení správního
orgánu, ke kterému v dané věci nedošlo. Ze všech shora uvedených důvodů je proto tato stížní
námitka stěžovatele důvodná.
V další stížní námitce stěžovatel namítal, že pokud krajský soud nemohl odborně
posoudit danou věc i přesto, že se jedná z hlediska stavebního o zcela jednoduchou záležitost
a skutkový stav byl správními orgány objektivně zjištěn, mohl ve smyslu ust. §77 s. ř. s. doplnit
dokazování. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud
nedostatečně odůvodnil nutnost zásadně doplnit dokazování, není možné posoudit důvodnost
této námitky. Obecně však lze souhlasit se stěžovatelem, že pokud by skutkový stav nevyžadoval
zásadní doplnění dokazování, platí, že citované ustanovení zakládá nejenom pravomoc soudu
dokazováním upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém rozhodnutí
vycházel, ale také pravomoc dalšími důkazy provedenými a hodnocenými nad tento rámec zjistit
nový skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné jurisdikce. Přitom soud
zváží rozsah doplňování dokazování tak, aby nenahrazoval činnost správního orgánu (viz
rozsudek č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, ze dne 28. 4. 2005, publikovaný pod č. 618/2005 Sb.NSS).
Namítal-li stěžovatel, že ho krajský soud nadbytečně zavázal doplnit dokazování
znaleckým posudkem, takový právní názor krajský soud nevyslovil, neboť pouze uvedl,
že zpracování znaleckého posudku považuje za nejvhodnější řešení. Tato námitka stěžovatele
je tedy nedůvodná. Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje, že předloží-li účastník
řízení posudek, jedná se o listinný důkaz, s jehož obsahem, a zejména závěry, se musí správní
orgán vypořádat, a to tak, že vyloží, v čem konkrétně neodpovídají závěry posudku zásadám
logiky, odborným poznatkům, požadavkům stanoveným právními předpisy či například v čem
konkrétně vychází posudek z nepřesného zjištění skutkových okolností.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto napadený rozsudek krajského soudu podle ust. §110 odst. 1 věta
prvá s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla
bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v rozhodnutí o věci
samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu