ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.77.2009:37
sp. zn. 7 As 77/2009 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. B., zastoupen
Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti
žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. 22 Ca
118/2009 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Evě Budínové, se nepřiznává odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů.
Odůvodnění:
Žalobce V. B. se kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání
rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009,
č. j. 22 Ca 118/2009 - 10, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále také „krajský soud“) napadeným usnesením ze dne
2. 4. 2009, č. j. 22 Ca 118/2009 - 10, rozhodl o žalobě V. B. proti rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 17. 2. 2009, č. j. 44852/2008-17210, tak, že tuto věc postoupil Městskému
soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho,
že tímto rozhodnutím Ministerstva zemědělství, proti němuž žalobce podal dne 25. 3. 2009
správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce a
současně potvrzeno rozhodnutí České plemenářské inspekce ze dne 3. 11. 2008, č. j. 1283/2008-
ČPI, o uložení pokuty ve výši 15 000 Kč podle ustanovení §27 odst. 8 písm. a), e) a g) zákona č.
154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „plemenářský zákon“), a to za nesplnění
povinností stanovených v tomto zákoně. Jelikož se žalobce domáhá soudního přezkoumání
správního rozhodnutí Ministerstva zemědělství, je k řízení místně příslušný správní soud, v jehož
obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni (§7 odst. 2
s. ř. s.). Ministerstvo zemědělství má sídlo v hlavním městě Praze, a protože soudní řád správní
ani zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení místně příslušný Městský soud v Praze. Krajský
soud v Ostravě, k němuž byla podána správní žaloba, tedy není místně příslušným soudem
k vyřízení této žaloby, a proto byla věc postoupena místně příslušnému soudu, kterým je Městský
soud v Praze, jež ji vyřídí.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále
již jen „stěžovatel“) kasační stížnost, která se obsahově opírá o ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
Stěžovatel namítl, že již ve svém podání uváděl, aby věc byla řešena Krajský m soudem
v Ostravě. Je tomu tak proto, že by se jako žalobce nem ohl aktivně zúčastnit jednání
u Městského soudu v Praze a stejně tak by se nemohl k tomuto soudu dostavit navrhovaný
svědek. Ostatně i v zájmu rychlosti řízení by bylo, aby celou věc vyřizoval Krajský soud
v Ostravě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud změnil napadené usnesení
krajského soudu tak, že k řízení je příslušný Krajský soud v Ostravě.
Žalované Ministerstvo zemědělství se ke kasační stížnosti písemně nevyjádřilo, ačkoliv
mu tento mimořádný opravný prostředek byl zaslán.
Napadený rozsudek krajského soudu lze z podnětu kasační stížnosti přezkoumat
v mezích daných ustanovením §109 odst. 2, 3 s. ř. s., předpokladem ovšem je, že kasační stížnost
proti tomuto rozhodnutí je přípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Napadené usnesení krajského soudu vychází z toho, že Krajský soud v Ostravě, k němuž
stěžovatel podal dne 25. 3. 2009 žalobu proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne
17. 2. 2009, č. j. 44852/2008-17210, není místně příslušným soudem k vyřízení této žaloby.
Krajský soud dovodil, že se stěžovatel domáhá soudního přezkoumání správního rozhodnutí
Ministerstva zemědělství, jímž bylo rozhodováno o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí České
plemenářské inspekce ze dne 3. 11. 2008, č. j. 1283/2008-ČPI, a že v tom případě je k řízení
místně příslušný správní soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v posledním stupni (§7 odst. 2 s. ř. s.). Jelikož Ministerstvo zemědělství má sídlo
v hlavním městě Praze, a protože soudní řád správní ani zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení
místně příslušný Městský soud v Praze. Stěžovatel v kasační stížnosti proti napadenému usnesení
Krajského soudu v Ostravě ale nevznáší žádné výtky, jež by směřovaly vůči výroku usnesení
krajského soudu o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému,
resp. proti uvedeným důvodům, na nichž je napadené usnesení postaveno. Stěžovatel nenamítá
nezákonnost postoupení věci Městskému soudu v Praze, ale toliko uvádí, že by se v důsledku
postoupení věci nemohl jako žalobce aktivně zúčastnit jednání u Městského soudu v Praze, stejně
tak by se nemohl k tomuto soudu dostavit ani navrhovaný svědek a proto je v zájmu rychlosti
řízení, aby celou věc řešil Krajský soud v Ostravě. Obsahem kasační stížnosti stěžovatele tedy
nejsou výhrady k zákonnosti postoupení věci Městskému soudu v Praze z důvodu místní
příslušnosti tohoto soudu, ale okolnosti, které by bylo možno obecně (bez přihlédnutí k této
konkrétní věci) podřadit pod případné důvody pro přikázání věci jinému soudu ve smyslu
ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. Rozhodování podle tohoto ustanovení - po předchozím postupu
podle ustanovení §9 odst. 3 s. ř. s. - však přichází v úvahu až poté, co bude konečným způsobem
rozhodnuto o místně příslušném soudu (arg. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému
než místně příslušnému krajskému soudu …). Jinak řečeno, v rámci rozhodování o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o postoupení věci, nelze posuzovat opodstatněnost
důvodů pro postup dle §9 odst. 2 s. ř. s.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že důvody kasační stížnosti stěžovatele nesměřují proti
výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě o postoupení věci Městskému soudu
v Praze z důvodu místní příslušnosti tohoto soudu k projednání žaloby stěžovatele, resp.
nesměřují proti důvodům, na nichž je toto usnesení postaveno. Kasační stížnost je proto
nepřípustná podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v ustanovení §103 s. ř. s. (srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77, dostupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto z důvodu nepřípustnosti odmítl kasační stížnost stěžovatele
směřující proti napadenému usnesení krajského soudu (§46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
odmítnut.
Soudem ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce Mgr. Evě Budínové, nebyla
přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů, které v těchto případech platí stát
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že tato zástupkyně podle obsahu spisu zatím nevykázala
po svém ustanovení žádný úkon právní služby, který by byl podřaditelný pod vyhlášku
č. 177/1996 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu