ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.36.2009:50
sp. zn. 7 Azs 36/2009 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobkyně: R. L., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalob kyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 9. 2008, č. j. 61 Az 114/2006 - 22,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále také „krajský soud“) ze dne 15. 9. 2008,
č. j. 61 Az 114/2006 - 22, byla zamítnuta žaloba R. L. proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky (dále také „ministerstvo“) ze dne 20. 9. 2006, č. j. OAM-997/VL-20-04-
2006, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobkyně o udělení mezinárodní
ochrany podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění p ozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Správní orgán zjistil, že žalobkyně přicestovala do České republiky dne
29. 5. 2005 na základě víza k pobytu v délce 90 dnů. Po uplynutí této doby si již svůj další pobyt
neupravila, na území republiky se zdržovala bez potřebných dokladů a za toto protiprávní jednání
jí bylo dne 11. 8. 2006 uděleno správní vyhoštění do dobu 3 let s tím, že lhůta k vycestování jí byla
stanovena do 9. 9. 2006. Jelikož si žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany až dne
5. 9. 2006, tedy po udělení správního vyhoštění, ačkoliv se mohla v České republice svobodně
pohybovat a vejít do kontaktu s příslušnými státními orgány, dospěl krajský soud k závěru, že
žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně jako stěžovatelka
(dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Stěžovatelka namítla, že shledává vážná pochybení všech státních
orgánů, které se zabývaly její žádostí o udělení mezinárodních ochrany a zejména u Krajského
soudu v Ostravě, který posoudil její věc v rozporu se zákonem. Stěžovatelka proto navrhla zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu, a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádala i o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka byla v době od 23. 7. 2008 do 18. 8. 2008
na dlouhodobé propustce z Pobytového střediska Stráž pod Ralskem, a to u A. V. na adrese M. 40,
P. 9. Zamítavý rozsudek krajského soudu ze dne 15. 9. 2008 byl poté stěžovatelce doručen ještě do
Pobytového střediska ve Stráži pod Ralskem, kde ho převzala do vlastních rukou dne 20. 10. 2008.
Na obálce, v níž stěžovatelka zasílala Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti rozsudku
krajského soudu ze dne 15. 9. 2008, však již stěžovatelka uváděla novu adresu odesilatele A.
2062/58, P. 4. Krajský soud proto zasílal stěžovatelce k vyplnění vzor 060 o. s. ř. (Potvrzení o
osobních, výdělkových a majetkových poměrech) na tuto adresu s tím, aby ho za účelem
posouzení její žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti vyplnila a do 7 dnů
zaslala zpět tomuto soudu. Obálka i písemnosti v ní uložené se však vrátily dne 18. 11. 2008 zpět
krajskému soudu s relací pošty, že adresátka R. L. je na uvedené adrese neznámá. Krajský soud
proto požádal Policii České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Pra ha,
Inspektorát cizinecké policie Praha o prověření pobytu stěžovatelky. Z odpovědi dožádané
součásti Policie České republiky ze dne 5. 1. 2009 vyplývá, že stěžovatelka dne 20. 10. 2008
svévolně opustila Pobytové středisko Stráž pod Ralskem a její pobyt ne ní znám. Tutéž skutečnost
zjistila dne 7. 1. 2009 i vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě s tím, že stěžovatelka
neprochází ani centrální evidencí vězňů. Usnesením krajského soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 61 Az
114/2006-3945 byl proto stěžovatelce z důvodu jejího neznámého pobytu ustanoven opatrovník
SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty) se sídlem Mostecká 5, Brno. Krajský soud pak
usnesením ze dne 6. 3. 2009, č. j. 61 Az 114/2006 - 41, které nabylo právní moci dne 1 1. 3. 2009,
rozhodl tak, že se stěžovatelce neustanovuje advokát pro řízení o kasační stížnosti. Současně
opatrovníka vyzval k tomu, aby do 1 měsíce od doručení usnesení doložil do spisu plnou moc
udělenou advokátovi, který bude stěžovatelku zastupovat v řízení o kasační stížnosti a doplnil
prostřednictvím zástupce z řad advokátů konkrétní důvody kasační stížnosti ve vztahu k důvodům
uvedeným v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Opatrovník byl v tomto usnesení současně upozorněn
na to, že pokud nebude požadavku krajského soudu vyhověno ve stanovené lhůtě, může být řízení
o kasační stížnosti odmítnuto (usnesení bylo doručeno opatrovníkovi dne 11. 3. 2009). Na toto
usnesení krajského soudu nebylo nikým (stěžovatelkou ani opatrovníkem ) reagováno.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon.
Zvláštním zákonem je v tomto řízení zákon o azylu, konkrétně ustanovení §33 tohoto
zákona.
Podle ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo
pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
Smyslem §33 písm.b) zákona o azylu je umožnit soudům nezabývat se meritorně
azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České
republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 – 45, dostupný
na www.nssoud.cz). Ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu je svým způsobem i sankcí
pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali
v uvedeném směru žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli zde i soudní řízení,
ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence
zjistit. Nezdržuje-li se takový účastník řízení v místě hlášeného pobytu v České
republice, v důsledku nemožnosti dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např. za účelem objasnění
pravdivosti tvrzení účastníka, vyjasnění rozporů mezi výpovědí účastníka před správním orgánem
a novým tvrzením v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení stížních bodů, apod.) vznikají v řízení
u soudu značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu, případně jeho změny.
Úkony krajského soudu provedenými po podání kasační stížnosti, které jsou popsány
v konstatační části o obsahu spisu, bylo jednoznačně zjištěno, že se stěžovatelka nezdržuje v místě
pobytu hlášeném dle zákona o azylu, ani v místě, které soudu oznámila současně s kasační stížností
(nezdržuje se na adrese Pobytové středisko Stráž pod Ralskem, Máchova 4, Stráž pod Ralskem,
které svévolně opustila dne 20. 10. 2008, je neznámá na adrese A. 2062/58, P. 4, kterou uvedla
současně s podanou kasační stížností a jiné místo pobytu stěžovatelky se nepodařilo ani v náznaku
zjistit).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatel ky v České
republice, které tak není známé a jsou proto dány podmínky pro zastavení řízení uvedené
v ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto řízení ve věci zastavil
podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., za použití ustanovení §120 s. ř. s., a to z důvodu uvedeného
v ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu