ECLI:CZ:NSS:2009:7.AZS.73.2009:42
sp. zn. 7 Azs 73/2009 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové
a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: V. B., zastoupen opatrovníkem JUDr.
Jindřichem Vítkem, se sídlem Nad Petruskou 1, Praha 2 a Mgr. Eduardem Benešem, advokátem
se sídlem Na Rozcestí 6/1434, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 29. 6. 2009, č. j. 48 Az 15/2009 – 25,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2009, č. j. 48 Az 15/2009 – 25,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2009, č. j. 48 Az 15/2009 – 25,
byl žalobci z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem a JUDr. Jindřich Vítek.
V odůvodnění usnesení krajský soud pouze uvedl, že zjistil, že pobyt žalobce není znám,
což konstatoval z písemných zpráv od Policie České republiky a Organizace pro pomoc
uprchlíkům. Proto žalobci ustanovil podle ust. §29 odst. 3 o. s. ř. za použití §64 s. ř. s.
opatrovníka.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal zástupce žalobce Mgr. Eduard Beneš
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V kasační stížnosti namítal, že ustanovený opatrovník je advokátem, a podle poučení je oprávněn
zastupovat účastníka v řízení před soudem a případně i v řízení před Nejvyšším správním
soudem. Soudem ustanovený zástupce žalobce tak má stejná oprávnění, a proto se zastupování
žalobce dvěma advokáty jeví jako nehospodárné a neúčelné. Navíc z poučení obsaženém
v napadeném usnesení není zřejmé, zda má opatrovník vůbec právo na odměnu nebo zda je jeho
odměna součástí odměny ustanoveného zástupce. S ohledem na výše uvedené proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
Ministerstvo vnitra ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že v případech, kdy je žalobce
v řízení zastoupen advokátem, není ustanovení opatrovníka třeba. Účinná ochrana práv
a povinností nepřítomného žalobce je tak prostřednictvím zástupce zaručena. Pouze v případě,
že by soud měl důvodné pochybnosti o tom, zda ustanovený zástupce bude žalobce v řízení
řádně zastupovat, je na místě ustanovení opatrovníka. Na podporu svého názoru odkázalo
na rozsudky Nejvyššího správního soudu týkající se této problematiky (sp. zn. 4 Azs 19/2009,
sp. zn. 4 Azs 27/2008, sp. zn. 3 Azs 7/2008). Vzhledem k charakteru kasační stížnosti ponechalo
ministerstvo vnitra na úvaze Nejvyššího správního soudu posouzení oprávněnosti postupu
krajského soudu při ustanovení opatrovníka.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu předloženého spisu vyplynulo, že ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne
25. 2. 2009, č. j. OAM-74/LE-BE02-BE03-2009, zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany
podle ust. §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), neboť se jednalo o žádost nepřípustnou ve smyslu ust. §10a písm. e) zákona o azylu.
Žalobce totiž podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné
nové skutečnosti, ale naopak potvrdil stejné důvody, jež uplatnil v první žádosti. Proti tomuto
rozhodnutí podal žalobce žalobu ke krajskému soudu a následně požádal o nařízení jednání
ve věci, ustanovení tlumočníka z jazyka ruského a ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
Krajský soud usnesením ze dne 1. 6. 2009 žalobci ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Eduarda
Beneše, který podanou žalobu doplnil. Podle úředního záznamu a zprávy Policie České republiky,
služby cizinecké policie opustil žalobce dne 10. 6. 2009 území České republiky, kdy došlo
k realizaci správního vyhoštění na Ukrajinu. Stejná informace je obsahem sdělení Služby cizinecké
policie. Organizace pro pomoc uprchlíkům k dotazu krajského soudu sdělila, že jí není nic známo
ohledně pobytu žalobce v České republice a stejně tak jí není nic známo o jeho nynějším pobytu
v jiné zemi.
Podle ust. §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit
opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou
adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže
nikoliv jen pro přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen se srozumitelně
vyjadřovat.
Účelem institutu opatrovníka je zabezpečení ochrany práv účastníka řízení, který se řízení
nemůže zúčastnit nebo nemůže realizovat svá práva a povinnosti, případně je není schopen
realizovat řádně. K této problematice se vyslovil ve svých rozhodnutích i Ústavní soud, který
v nálezu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 322/2000, konstatoval, že „ustanovení opatrovníka
účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány
předpoklady pro tento postup v řízení a současně je zapotřebí zvažovat, zda není možno použít
jiné opatření. Tento závěr je možno opřít o skutečnost, že např. účastníku, který se zdržuje
v cizině, lze ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže opatření učiněná ke zjištění jeho adresy
zůstala bezvýsledná. Soud by měl vyžadovat na žalobci, aby svá tvrzení o neznámém pobytu
žalovaného náležitě doložil. Obdobná povinnost nastává, jedná-li se o osobu zdržující
se v tuzemsku.“
Nejvyšší správní soud, s ohledem na právní názor vyslovený Ústavním soudem, dospěl
k závěru, že krajský soud se dostatečně nezabýval zjišťováním předpokladů a podmínek
pro naplnění zákonných kritérií pro ustanovení opatrovníka. Krajský soud vycházel
při rozhodování o ustanovení opatrovníka ze zjištění, že žalobce opustil území České republiky,
neboť bylo realizováno jeho správní vyhoštění a že není známé současné místo jeho pobytu.
Přitom součástí správního spisu je i rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké policie
Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2009, č. j. CPUL-1371/ČJ-2009-0462KP-SV, v němž je uvedeno
jméno žalobce, datum jeho narození a adresa pro doručování: U., Z., T., ul. L. 116. Skutečnost, že
žalobce v průběhu soudního řízení v důsledku realizace jeho vyhoštění opustil území České
republiky, ještě neznamená, že se stává nezvěstným a jeho místo pobytu neznámé. Krajský soud
se proto měl pokusit o doručení písemnosti na adresu, jíž žalobce v průběhu správního řízení
uvedl pracovníkům cizinecké policie nebo dožádat příslušné orgány o sdělení místa jeho pobytu
na Ukrajině. Navíc, žalobci byl opatrovník ustanoven za situace, kdy za něj jednal ustanovený
zástupce Mgr. Eduard Beneš. Nejvyšší správní soud se již k této otázce v rámci své konstantní
judikatury také několikráte vyjadřoval, např. v rozsudku ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 Azs 19/2009 -
61, dostupném na www.nssoud.cz, konstatoval, že „Je-li účastník řízení zastoupen advokátem,
který jej řádně zastupuje při výkonu jeho práv a povinností, zpravidla není na místě ustanovit
tomuto účastníku, přestože jeho pobyt není znám, opatrovníka..“ Z uvedeného právního závěru
vyplývá, že i přes skutečnost, že pobyt účastníka řízení skutečně není znám, což v dané věci nelze
s jistotou tvrdit, neboť krajský soud se dostatečně nezabýval zjišťováním místa pobytu žalobce,
není nutné tomuto účastníkovi ustanovit opatrovníka pro soudní řízení, pokud za něj řádně jedná
jeho zástupce (advokát). Ustanovení opatrovníka by samozřejmě v takovém případě přicházelo
v úvahu, pokud by zástupce neplnil řádně své povinnosti (viz také rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Azs 27/2008 a sp. zn. 3 Azs 7/2008).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Nejvyšší správní soud rozhodl
o kasační stížnosti bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ust. §109 odst. 1 s. ř. s.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.)
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu