ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.11.2009:174
sp. zn. 8 Afs 11/2009 - 174
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: greiner packaging
slušovice s. r. o., se sídlem Greinerova 54, Slušovice, zastoupeného JUDr. Ivo Bubrjakem,
advokátem se sídlem Soudní 1293/14, Kroměříž, proti žalovanému: Finanční úřad ve Zlíně,
tř. Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2007,
čj. 236160/07/303918/2103, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 21. 10. 2008, čj. 29 Ca 149/2008 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 11. 2007, čj. 23610/07/303918/2103 o opravě
zřejmých omylů a nesprávnosti podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, bylo vysloveno, že se mění částka nedoplatku vykázaného na dani z převodu
nemovitostí ke dni 5. 9. 2007 z částky 7 376 935,92 Kč na částku 4 306 889 Kč.
Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 7. 7. 2008, čj. 10960/08-1500-707632
bylo k odvolání žalobce rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně částečně změněno, pokud se týká
data vydání rozhodnutí finančního úřadu čj. 201455/07/303918/2103 (uvedeného výroku
rozhodnutí z 26. 11. 2007) s tím, že v ostatním zůstává rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně nezměněno.
Žalobu ze dne 23. 6. 2008, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 25. 6. 2008,
se žalobce mimo jiné domáhal přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí Finančního
úřadu ve Zlíně. Usnesením tohoto krajského soudu ze dne 11. 7. 2007 (zřejmě správně
11. 7. 2008), čj. 29 Ca 129/2008 – 96, byla věc této žaloby vyloučena k samostatnému řízení.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2008, čj. 29 Ca 149/2008 – 28 byla
tato žaloba odmítnuta, protože žalobce nevyčerpal opravné prostředky, a je tedy žaloba podle
§68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Krajský soud poukázal na to, že z předložených listin
a z vyjádření žalovaného vyplývá, že žalobce sice využil možnosti podat proti napadenému
rozhodnutí odvolání, nevyčkal však rozhodnutí o opravném prostředku. Tento soud poukázal
i na judikaturu Nejvyššího správního soudu a to na rozsudek ze dne 4. 3. 2004,
čj. 3 Ads 58/2003 – 32, a usnesení (správně rozsudek) ze dne 16. 11. 2004,
čj. 1 As 28/2004 - 106.
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení tohoto
usnesení ze dne 21. 10. 2008. Především poukázal na to, že v době vydání napadeného usnesení
krajského soudu již bylo rozhodnuto o jeho odvolání a soud tedy již mohl rozhodnout
o přezkoumání jak rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně, tak i rozhodnutí Finančního ředitelství
v Brně. Dále stěžovatel brojí proti zákonnosti rozhodnutí žalovaného, zejména namítá,
že nepřihlédl k tomu, že došlo k zániku daňového dlužníka (společnosti MOVA a. s.), namítá
porušení řady ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., a že nebylo respektováno, že došlo k obnově
správního řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby tato stížnost byla zamítnuta
a ztotožnil se se závěry krajského soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu stížních důvodů,
přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle §5 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním
soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků,
připouští-li je zvláštní zákon.
Podle §68 písm. a) s. ř. s. žaloba je (mimo jiné) nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné
opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže
rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Podle ustálené judikatury zdejšího soudu vyčerpáním opravných prostředků se rozumí
nejen jejich podání, ale i vyčkání výsledku opravného řízení (rozhodnutí o opravném prostředku).
V tomto směru je možno odkázat na podrobné zdůvodnění nejen již zmíněného rozsudku ze dne
16. 11. 2004, čj. 1 As 28/2004 – 106, ale např. i na rozsudek ze dne 12. 5. 2005,
čj. 2 Afs 98/2004 – 65 (obě tato rozhodnutí publikována na www.nssoud.cz).
Obdobnou věc, jako tomu bylo v tomto případě (kdy rozhodnutí o opravném prostředku
bylo vydáno až po podání žaloby, ale před usnesením o odmítnutí žaloby) posuzoval zdejší soud
v rozsudku ze dne 4. 3. 2004, čj. 3 Ads 58/2003 - 32, ve kterém dospěl k závěru, že je právně
nevýznamné, že žalobce si podal opravný prostředek, o němž bylo posléze rozhodnuto
(viz. rovněž www.nssoud.cz). Rozhodnutí o opravném prostředku a tudíž i nezbytné žalobní
body nelze předjímat. Jedná se o odlišnou situaci od případu, kdy v okamžiku podání žaloby
o opravném prostředku již bylo rozhodnuto, a je možné odstranit vady žaloby spočívající v tom,
že návrh rozsudečného výroku chybně směřuje proti rozhodnutí správního orgánu prvého
stupně, a je příp. nesprávně (v rozporu s §69 s. ř. s.) označen žalovaný.
Ostatně stěžovatel, jak sám uvádí v kasační stížnosti, proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně ze dne 7. 7. 2008 podal u Krajského soudu v Brně novou žalobu.
Za situace, kdy žaloba byla odmítnuta, a krajský soud tedy nejednal o věci samé,
nezabýval se i zdejší soud dalšími stížními důvody, týkajícími se zákonnosti dotyčných rozhodnutí
správních orgánů.
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost žalobce jako nedůvodná zamítnuta (§110
odst. 1 s. ř. s.). O nákladech řízení rozhodl zdejší soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Neúspěšný
žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, žalovanému (jak vyplývá
z obsahu spisu) tyto náklady nad rámec běžných výdajů nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. prosince 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu