ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.124.2005:202
sp. zn. 8 Afs 124/2005 - 202
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: J. S., zastoupený
JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem Úvoz 39, Brno, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163c/02-0107, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 6. 6. 2005, čj. 30 Ca 90/2003 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2400 Kč do 15 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí na účet JUDr. Marie Karasové, advokátky se sídlem
Úvoz 39, Brno.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 6. 2005, čj. 30 Ca 90/2003 - 83, zamítl žalobu
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2003, čj. FŘ-110/163c/02-0107. Žalobce
(stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud
zamítl rozsudkem ze dne 24. 7. 2006, čj. 8 Afs 124/2005 - 160. Ústavní soud zrušil nálezem
ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 703/06, k ústavní stížnosti stěžovatele rozsudek Nejvyššího
správního soudu, stejně jako rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného.
Soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci
již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat
[§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Toto ustanovení se přiměřeně použije i na řízení o kasační stížnosti
(§120 s. ř. s.).
Ústavní soud svým nálezem zrušil nejen rozsudek Nejvyššího správního soudu,
ale i rozsudek krajského soudu (stejně jako rozhodnutí žalovaného). Nejvyšší správní soud
je proto nucen s odkazem ke shora citovaným ustanovením soudního řádu správního odmítnout
kasační stížnost stěžovatele, neboť již neexistuje jí napadený rozsudek krajského soudu, nejsou
tedy splněny podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný a v řízení nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 8 s. ř. s., podle kterého může soud,
jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, přiznat účastníkovi, který měl ve věci alespoň
částečný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví,
že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Stěžovatel měl s ohledem na nález
Ústavního soudu ve věci fakticky úspěch, Nejvyšší správní soud v této skutečnosti spatřuje
důvody zvláštního zřetele hodné, proto přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, kterou byl nucen odmítnout jen proto, že vedle jeho rozsudku byl zrušen i rozsudek
krajského soudu.
Stěžovateli vznikly náklady na právní zastoupení advokátkou, a to 2100 Kč za jeden úkon
právní služby (kasační stížnost a doplnění/rozšíření kasační stížnosti); Nejvyšší správní soud
posoudil kasační stížnost i její doplnění jako jeden úkon, neboť spolu souvisí a stěžovateli
nic nebránilo, aby skutečnosti tvrzené v doplnění uvedl již v samotné kasační stížnosti; stěžovateli
dále přísluší 300 Kč na úhradu hotových výdajů [§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. d)
a §13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů]
tj. celkem 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu