ECLI:CZ:NSS:2009:8.AFS.66.2007:58
sp. zn. 8 Afs 66/2007 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: HOKRA
Spedition, s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Nusle, U Křížku 4/1403, proti žalovanému: Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, Brno, tř. kpt. Jaroše 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 3. 2006, čj. 3 R 001/06 – Fr,
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006,
čj. 62 Ca 18/2006 – 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, čj. 62 Ca 18/2006 – 25
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 17. 1. 2006,
čj. S 578-R/05–527/140/Ná, bylo vysloveno, že se podle §97 odst. 2 v návaznosti na §98 odst.
1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (dále též „zákon o veřejných zakázkách“)
zastavuje správní řízení ve věci přezkoumání úkonů včetně rozhodnutí zadavatele Česká
republika - Ministerstvo obrany, neboť s podáním návrhu uchazeč „HORKA“ (správně
HOKRA) Spedition s. r. o. nesložil kauci v plné výši.
Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 3. 2006,
čj. 3 R 011/06 – Fr, byl rozklad společnosti HOKRA Spedition, s. r. o. zamítnut a uvedené
rozhodnutí ze dne 17. 1. 2006 bylo potvrzeno.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení
tohoto (posledně uvedeného) správního rozhodnutí s tím, aby bylo zrušeno i rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 1. 2006.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, čj. 62 Ca 18/2006 – 25, byla obě
tato správní rozhodnutí zrušena. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud
vycházel ze závěru, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách,
neboť sám vypočetl výši kauce s odkazem na analogický postup pro výpočet předpokládané ceny
a to ve výši celkové ceny předmětu veřejné zakázky za období 4 let. V zadávací dokumentaci
nebylo uvedeno za jaké období má být nabídková cena stanovena. Konstrukce stanovení
předpokládané a nabídkové ceny je zcela jiná a má úplně jiný účel. Nelze proto připustit analogii
ustanovení o výpočtu předpokládané ceny pro výpočet nabídkové ceny. Krajský soud
dále dovodil, že nesplnění povinnosti složit kauci v odpovídající výši je odstranitelnou vadou
návrhu při analogickém použití §97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce
však před rozhodnutím o zastavení řízení k odstranění této vady vyzván nebyl. Konečně
tento soud nad rámec žalobních důvodů poukázal i na nesprávné označení žalobce v rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 1. 2006.
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal přezkoumání
a zrušení uvedeného rozsudku krajského soudu. S poukazem na podstatu a smysl kauce
dovozuje, že jeho postup byl správný pokud se týká výpočtu nabídkové ceny pro výši kauce
s analogickým použitím §20 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Stěžovatel dále s poukazem
na znění §98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách vyslovil nesouhlas i se závěrem krajského
soudu, že se jednalo o odstranitelnou vadu návrhu. Dále uvedl, že nesprávné označení žalobce
v jeho rozhodnutí nemá za následek zmatečnost rozhodnutí a bylo by toliko důvodem
pro opravu zřejmé nesprávnosti (chyby v psaní).
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu
stížních důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Zdejší soud již ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2007, čj. 7 Afs 82/2007 – 87
(publikováno na www.nssoud.cz) dospěl k závěru, že zákon o veřejných zakázkách v §97 odst. 2,
ani v jiných ustanoveních nesankcionuje nesložení kauce dle §98 odst. 1 téhož zákona
zastavením řízení. Zastavení řízení podle §97 odst. 2 tohoto zákona tedy v tomto případě
nepřichází v úvahu. Co do podrobnosti je možno odkázat na tento judikát.
Ani v této (nyní projednávané) věci neshledal Nejvyšší správní soud se od tohoto stanoviska
(pokud se týká zákona č. 40/2004 Sb.) odchýlit.
Navíc, se zřetelem na odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, je třeba uvést:
Zastavení řízení o návrhu dle §97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách má za následek odejmutí
možnosti přezkoumání úkonů zadavatele, pokud sám Úřad pro ochranu veřejné soutěže
nedospěje k závěru, že je třeba pokračovat v řízení z vlastního podnětu. Důvody zastavení řízení
není možné rozšiřovat nad rámec výslovné úpravy uvedené v tomto ustanovení,
a to ani rozšiřujícím výkladem či za použití analogie v neprospěch účastníka řízení,
a to i za situace, kdy úprava v tomto zákoně byla nesporně nedostatečná. K použití analogie
je možno poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. PL.ÚS 21/04
(viz. NALUS – databáze rozhodnutí Ústavního soudu), v jehož odůvodnění,
poté co bylo poukázáno na některé prameny odborné literatury bylo uvedeno:
I z takto nastíněného přehledu názorů doktrinárních, ve vší jejich mnohoznačnosti, lze dovodit závěr,
dle něhož připouští-li vůbec doktrína použití analogie v oboru správního řízení, pak toliko za omezujících
podmínek – pouze v omezeném rámci za účelem vyplňování mezer procesní úpravy a dále pouze ve prospěch
ochrany práv účastníků správního řízení.
Obdobně judikuje i zdejší soud (viz. např. rozsudek ze dne 14. 7. 2005,
čj. 2 Afs 24/2005 – 44, rovněž uvedeno na www.nssoud.cz).
Krajský soud v Brně tedy postupoval správně, pokud rozhodnutí stěžovatele zrušil.
Zavázal však žalovaného nesprávným právním názorem v otázce aplikace §97 odst. 2 zákona
o veřejných zakázkách. Proto byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V tomto řízení bude na krajském soudu, aby vycházel
z právního názoru vysloveného v tomto rozsudku, kterým je podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu