ECLI:CZ:NSS:2009:8.AS.7.2009:114
sp. zn. 8 As 7/2009 - 114
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: Základní
odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk, (označovaná
též jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů
a organizací“), IČ: 71197176, se sídlem Bouzov 8, zastoupené JUDr. Otto Hradilem, advokátem
se sídlem Olomoucká 16, Uničov, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské
náměstí 1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 30. 10. 2007, čj. 13856/2007, o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008,
čj. 9 Ca 365/2007 - 48,
takto:
I. V řízení b u d e na straně žalobkyně p o k r a č o v á n o s Odborovou organizací
pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, IČ 26991934,
se sídlem Bouzov 8.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008, čj. 9 Ca 365/2007 - 48,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Otto Hradila se u r č u je částkou 5712 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Ministr kultury rozhodnutím ze dne 30. 10. 2007, čj. 13856/2007, zamítl rozklad
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury (v prvním stupni) ze dne 9. 12. 2004,
čj. 19362/2004. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo částečně nevyhověno žádosti žalobkyně
o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů.
II.
Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra kultury ze dne 30. 10. 2007, čj. 13856/2007,
žalobou ze dne 15. 11. 2007.
Podáním ze dne 18. 6. 2008 žalobkyně požádala soud o ustanovení zástupce z řad
advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2008, čj. 9 Ca 365/2007 - 48, zamítl žádost
žalobkyně o ustanovení advokáta. Uvedl přitom, že podle §35 odst. 8 s. ř. s. (pozn. Nejvyššího
správního soudu: městský soud zde omylem odkázal na §35 odst. 7 s. ř. s.) je rozhodné nejen to,
zda žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale i to, zda je ustanovení
zástupce třeba k ochraně jeho práv. Žalobkyni bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne
15. 1. 2008, čj. 9 Ca 365/2007 - 32, přiznáno osvobození od soudních poplatků. Při posuzování
toho, zda je ustanovení zástupce potřeba k ochraně práv žalobkyně, soud přihlédl především
ke skutečnosti, že podaná žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti a žalobkyně uvedla
i argumenty o nesprávném použití „nového“ správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.) žalovaným
na posuzovanou věc. Žalobkyně se tedy obrátila na soud dostatečně kvalifikovaným návrhem
a svým vlastním úkonem učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně
svých práv. Stanoviska účastníků řízení byla vyjádřena dostatečně určitě, čímž byl vymezen
rozsah soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Žalobkyně již nemůže rozšířit žalobu o další
žalobní body, neboť uplynula zákonem stanovená lhůta, v níž tak mohla učinit. Nadále je úkolem
soudu, aby celou věc rozhodl. Městský soud proto zamítl žádost žalobkyně s tím, že ustanovení
advokáta není třeba k ochraně jejích práv.
III.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení městského soudu kasační stížností.
Dovolala se stížních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Z obsahu kasační
stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka namítá pouze nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Stěžovatelka v kasační stížnosti také požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelka namítla, že úkolem ustanoveného zástupce v posuzované věci nemělo být
rozšíření žaloby, ale doplnění právní argumentace, ke kterému je stěžovatelka oprávněna po celou
dobu řízení až do rozhodnutí soudu. Stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce poté,
kdy obdržela obsáhlé a odborně zaměřené vyjádření žalovaného a seznámila se s jeho právní
argumentací. V kasační stížnosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2008, čj. 6 Azs 27/2004 - 41, podle kterého i bezvadně vypadající žaloba schopná
projednání nemusí znamenat, že účastník nepotřebuje pro ochranu svých práv advokáta, jsou-li
splněny podmínky pro jeho bezplatné ustanovení.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dodala, že městský soud měl samostatně
rozhodnout o její žádosti o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti,
neboť toto řízení je samostatným řízením podléhajícím vlastní poplatkové povinnosti; městský
soud tak ale neučinil. Stěžovatelka má zájem na vyjasnění otázky, zda se osvobození od soudních
poplatků přiznané soudem v řízení o správní žalobě vztahuje i na řízení o kasační stížnosti,
a to z důvodů procesních, konkrétně, zda tato případná vada nevedla k průtahům v řízení
o kasační stížnosti. Stěžovatelka zároveň upozornila na možnost, že nebylo nutno přihlížet
ani k její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti,
a to z důvodu efektivity a hospodárnosti řízení.
IV.
Podáním ze dne 13. 4. 2009 stěžovatelka uvedla, že zanikla, a navrhla, aby soud
pokračoval v řízení na jejím místě s Odborovou organizací pracovníků správ památkových
objektů při Národním památkovém ústavu. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu rozhodl
výrokem I. tohoto rozsudku. V odůvodnění citovaného výroku Nejvyšší správní soud
pro stručnost odkazuje na své usnesení ze dne 29. 4. 2009, čj. 4 As 8/2009 - 152, kterým rozhodl
o zcela identické procesní situaci stejné účastnice jako v nyní posuzované věci.
V.
Nejvyšší správní soud předem dalšího odůvodnění konstatuje, že by měl formálně vrátit
věc městskému soudu k postupu podle §108 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud v Praze
usnesením ze dne 5. 9. 2008, čj. 9 Ca 365/2007 - 56, ustanovil stěžovatelce pro řízení o kasační
stížnosti zástupcem advokáta a současně vyzval stěžovatelku k odstranění vad kasační stížnosti.
O žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků městský soud samostatně nerozhodl.
V odůvodnění usnesení o ustanovení advokáta však uvedl, že k žádosti stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků nepřihlížel, protože jí toto osvobození bylo již dříve přiznáno usnesením
ze dne 15. 1. 2008, čj. 9 Ca 365/2007 - 32. S ohledem na skutečnost, že splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků je i podmínkou pro ustanovení advokáta, městský soud
zjevně považoval důvody tohoto osvobození na straně stěžovatelky za trvající.
Právní závěr městského soudu není zcela správný. Usnesením ze dne 15. 1. 2008,
čj. 9 Ca 365/2007 - 32, městský soud přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků
v řízení o žalobě. Řízení o kasační stížnosti je relativně samostatným řízením. Městský soud měl
tedy návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků zohlednit v samostatném výroku,
nejen v odůvodnění rozhodnutí o ustanovení advokáta. Nejvyšší správní soud však zároveň
dodává, že toto pochybení městského soudu nepoškodilo stěžovatelku na jejím procesním
postavení. Vrácení věci městskému soudu, aby rozhodl o osvobození stěžovatelky od soudních
poplatků pro řízení o kasační stížnosti samostatným výrokem, s odůvodněním stejným
jako v osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě, doplněným obdobným
odůvodněním jako v usnesení o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti,
by bylo v kontextu posuzované věci formální a formalistické. To platí tím spíše,
že se v posuzované věci nejedná o kasační stížnost proti meritornímu rozhodnutí, kdy by řízení
o žalobě bylo pravomocně skončeno, ale o kasační stížnost proti procesnímu usnesení
(byť pravomocnému) v rámci dosud probíhajícího řízení před městským soudem, v jehož rámci
přiznané osvobození od soudních poplatků stále trvá.
K ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dodává,
že zcela odpovídalo důvodům, pro které jej městský soud neustanovil v řízení o žalobě.
Důvodem neustanovení advokáta v řízení o žalobě byla skutečnost, že to není potřeba k ochraně
práv stěžovatelky, přičemž ostatní podmínky pro ustanovení zástupce považoval městský soud
za splněné. V řízení o kasační stížnosti, kde je zastoupení advokátem povinné (§105 odst. 2
s. ř. s.), městský soud v souladu s logikou svého napadeného usnesení advokáta stěžovatelce
ustanovil.
VI.
Dále Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Pro ustanovení zástupce soudem musí být kumulativně splněny tři podmínky: 1) účastník
doloží, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, 2) ustanovení zástupce
je třeba k ochraně jeho práv, a 3) účastník ustanovení zástupce navrhl. V posuzované věci
městský soud shledal naplnění první a třetí podmínky, ale ve vztahu k druhé podmínce uzavřel,
že ustanovení zástupce není třeba k ochraně práv stěžovatelky. Její žádost proto zamítl.
Městský soud při posuzování toho, zda je ustanovení zástupce potřeba k ochraně práv
stěžovatelky, přihlédl především ke skutečnosti, že podaná žaloba má všechny zákonem
stanovené náležitosti. Stěžovatelka se tedy dostatečně kvalifikovaným návrhem obrátila na soud
a svým vlastním úkonem učinila vše, co mohla k ochraně svých práv podle právních předpisů
učinit. Městský soud také dodal, že stěžovatelka nemůže rozšířit žalobu o další žalobní body.
Stěžovatelka namítla, že úkolem ustanoveného zástupce nemělo být rozšíření žaloby,
ale doplnění právní argumentace. Dále uvedla, že požádala o ustanovení zástupce poté,
co obdržela obsáhlé a odborně zaměřené vyjádření žalovaného a seznámila se s jeho právní
argumentací. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2008, čj. 6 Azs 27/2004 - 41.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2008, čj. 6 Azs 27/2004 - 41
(www.nssoud.cz), mj. vyslovil, že: „Podmínku potřeby k ochraně práv navrhovatele však není možné
považovat za nesplněnou jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stádiu řízení soud
nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit, anebo zda žalobce určité
námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání považoval za irelevantní.
Hmotněprávní charakter projednávané věci …, tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím
faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást
i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec
o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude
k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné osoby to nutné nebude.“.
Formální a obsahová úroveň žaloby je podstatným, nikoliv však jediným kritériem
pro úvahu soudu o potřebě ochrany zájmů žalobce. Soud musí hodnotit i ostatní skutečnosti
a zejména konkrétní důvody, jimiž žalobce zpochybňuje svou schopnost jednat sám. Přitom
je třeba v každém jednotlivém případě vážit i konkrétní okolnosti soudního řízení (např. zda bude
soud v souladu s §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodovat ve věci bez jednání, zda je účastník řízení
schopen kvalifikovaně a bez nutnosti zastoupení vystupovat v jiných soudních řízeních apod.).
Současně by měla být rozhodovací praxe soudů nerozporná. Rozhodnutí o ustanovení
či neustanovení zástupce musí být předvídatelné a nelze přehlížet ani princip legitimního
očekávání.
Účastník řízení má právo na předvídatelné rozhodnutí a jednotný náhled soudu na stejný
právní problém, tedy vzhledem k více aspektům práva na spravedlivý proces (srov. např. nález
Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 284/04, č. 123, v němž předvídatelnost
výsledku soudního rozhodování napomáhá právní jistotě a zajišťuje obecnou důvěru v právo.
Pokud soud rozhodl ve více rozhodnutích v téže nebo podobné věci na základě totožných
nebo obdobných skutkových zjištění diametrálně odlišným způsobem a svůj názorový posun
přezkoumatelně neodůvodnil, je jeho rozhodnutí v rozporu s ústavně chráněným principem
právní jistoty a zasáhlo do práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 296/01, č. 145).
Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že městský soud
v obdobných věcech jako je nyní posuzovaná věc standardně vyhovoval žádosti stěžovatelky
o ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud přitom nyní nijak neodůvodnil
svůj názorový posun. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že rozhodnutí městského soudu
porušilo legitimní očekávání stěžovatelky.
Uplatnila-li stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti námitky týkající se postupu
městského soudu po podání kasační stížnosti, jedná se o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s. Tyto námitky jsou proto podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Nejvyšší správní
soud se nadto zabýval otázkami podstatnými pro řízení o kasační stížnosti v části V. tohoto
rozsudku.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že napadené usnesení městského soudu
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, proto je zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm městský soud rozhodne vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). Při novém
posouzení žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů přihlédne ke shora
nastíněným kritériím a aktuálním skutkovým okolnostem (v této souvislosti bude nutno
posuzovat již majetkové a jiné poměry procesní nástupkyně původní stěžovatelky, tj. Odborové
organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu).
Pokud městský soud učiní stejná nebo obdobná zjištění jako ve věcech, v nichž ustanovil
stěžovatelce zástupce z řad advokátů, a bude se chtít od své předchozí judikatury odchýlit,
svůj názorový posun přezkoumatelným způsobem odůvodní.
Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti (pouze pro řízení o kasační stížnosti)
ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokáta částkou
2x 2100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a písemné podání soudu)
a dále 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Protože advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok o částku odpovídající
dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 věta druhá s. ř. s.). Částka
daně, vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty činí 912 Kč.
Částka 5712 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu