ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.44.2008:59
sp. zn. 8 Azs 44/2008 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobkyně: H. E., zastoupené JUDr. Ing. Bc. Milanem
Mlezivou, advokátem se sídlem Zbrojnická 4, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2008,
čj. OAM-1-960/VL-07-K03-2007, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2008, čj. 28 Az 12/2008 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Bc. Milana Mlezivy se u r č u je částkou 4800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobkyně
napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem
označeným v záhlaví zamítl. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu
kasační stížností.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, (č. 933/2006 Sb. NSS), na které na tomto místě pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani žádné pochybení v postupu krajského soudu, tím méně pak pochybení zásadní,
které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
Stěžovatelka uvedla, že rozsudek krajského soudu trpí nezákonností pro nesprávné
posouzení právní otázky, namítla vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové
podstaty pro rozhodnutí byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a konečně uvedla,
že rozsudek postrádá dostatečné odůvodnění [§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.]. Krajský soud
podle stěžovatelky řádně nevyhodnotil stav vzhledem k §14 zákona o azylu. Stěžovatelka
se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu. Uvedla, že se její manžel,
občan České republiky, v minulosti podrobil operaci páteře, jeho současný stav vyžaduje stálou
péči a i po doléčení bude do jisté míry odkázán na pomoc další osoby, tj. stěžovatelky. Žalovaný
své rozhodnutí ve vztahu k neudělení azylu podle §14 zákona o azylu odůvodnil stručně
a zároveň nesprávně, neboť nevzal v úvahu všechny okolnosti případu. Stěžovatelka se domnívá,
že zdravotní stav jejího manžela měl být žalovaným vyhodnocen jako důvod hodný zvláštního
zřetele pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Žalovaný však tuto skutečnost nehodnotil
a ani krajský soud mu toto pochybení nevytkl.
Nejvyšší správní soud především v obecné rovině konstatuje, že nepřezkoumatelnost
rozsudku krajského soudu by mohla založit důvod přijatelnosti kasační stížnosti, která by takový
rozsudek napadala. Tak tomu ovšem není v posuzované věci. Aniž by se Nejvyšší správní soud
při posuzování přijatelnosti kasační stížnosti podrobně věcně zabýval stížní námitkou, je zjevné,
že rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelností netrpí. Z rozsudku krajského soudu
je bez dalšího zjevné, že v rámci hodnocení důvodnosti tvrzené nesprávnosti rozhodnutí
o neudělení humanitárního azylu vycházel krajský soud mj. z informací o zdravotním stavu
manžela stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že z napadeného správního rozhodnutí
jednoznačně vyplývá, že se žalovaný otázkou možného poskytnutí humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu zabýval a s odkazem na údaje sdělené stěžovatelkou v průběhu řízení
o udělení mezinárodní ochrany dovodil, proč tuto ochranu poskytnout nelze, stejně jako hodnotil
důvody hodné zřetele pro udělení mezinárodní ochrany stěžovatelce v kontextu její rodinné
situace. Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že stěžovatelka požádala o udělení
v době, kdy jí nebyla prodloužena platnost turistického víza, a dále i na to, že stěžovatelka sama
potvrdila, že její žádost o azyl je směrována jako nejrychlejší způsob odvrácení správního
vyhoštění a legalizace pobytu na území České republiky. K této otázce Nejvyšší správní soud
uzavírá, že v důvodech, které by měly podle tvrzení stěžovatelky zakládat důvod pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, neshledává přesah vlastních zájmů stěžovatelky
dle §104a s. ř. s.
Nejvyšší správní soud připomíná, že se obdobnými skutečnostmi např. v rozsudcích
ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 - 48, nebo ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 12/2003 - 38,
(www.nssoud.cz), přičemž pro úplnost dodává, že již v rozsudku ze dne 17. 9. 2003,
čj. 4 Azs 6/2003 - 55 (č. 28/2003 Sb. NSS) uzavřel, že manželství s občanem České republiky
samo o sobě nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit
humanitární azyl podle §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát, v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud
určil odměnu advokáta částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci
a písemné podání k soudu ve věci samé – doplnění kasační stížnosti) a dále 2 x 300 Kč na úhradu
hotových výdajů [§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), d) a §13 odst. 1, 3 vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif)], celkem 4800 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu