ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.32.2009:219
sp. zn. 9 As 32/2009 - 219
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při
Národním památkovém ústavu, IČ: 26991934, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému:
Národní památkový ústav, se sídlem Valdštejnské nám. 3/162, Praha 1, ve věci
neposkytnutí informace, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti výroku II. usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2008, č. j. 5 Ca 284/2007 - 163,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá výrok
II. v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým nebylo vyhověno její žádosti o opravu výroku III. usnesení téhož soudu ze dne
3. 9. 2008, č. j. 5 Ca 284/2007 - 113 tak, že JUDr. Ireně Kohoutové, advokátce,
se nepřiznává odměna za zastupování stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku městského soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 254/2005 - 42.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynuly pro věc následující podstatné
skutečnosti:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2008, č. j. 5 Ca 284/2007 - 113,
výrokem I. odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve věci neposkytnutí informace, dále
výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem
III. přiznal JUDr. Ireně Kohoutové, advokátce, odměnu za zastupování stěžovatelky
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006,
č. j. 5 Ca 254/2005 - 42.
Stěžovatelka dne 5. 11. 2008 požádala městský soud o vydání opravného usnesení
ve vztahu k výroku III. shora označeného usnesení (rozuměj usnesení ze dne 3. 9. 2008,
č. j. 5 Ca 284/2007 - 113). Domnívala se, že městský soud pochybil, pokud ustanovené
zástupkyni stěžovatelky, advokátce JUDr. Ireně Kohoutové, přiznal odměnu za úkony,
které v řízení neprovedla. Stěžovatelka proto žádala, aby městský soud opravil uvedený
výrok jako zjevnou nesprávnost tak, že advokátce JUDr. Ireně Kohoutové se odměna
za zastupování nepřiznává.
Městský soud v Praze výrokem II. usnesení ze dne 20. 11. 2008, č. j. 5 Ca 284/2007
- 163 rozhodl, že žádosti stěžovatelky, aby výrok III. usnesení ze dne 3. 9. 2008,
č. j. 5 Ca 284/2007 - 113, byl opraven tak, že advokátce JUDr. Ireně Kohoutové
se odměna za zastupování stěžovatelky nepřiznává, se nevyhovuje. Městský soud dospěl
k závěru, že výrok o přiznání odměny ustanovené zástupkyni nelze „opravit“,
neboť nedošlo k chybě v psaní, počtech, ani ke zjevné nesprávnosti tak, jak předpokládá
ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
Proti tomuto rozhodnutí městského soudu stěžovatelka podala kasační stížnost,
v níž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Městský soud
usnesením ze dne 12. 1. 2009, č. j. 5 Ca 284/2007 - 184 (výrokem I.), žádost
stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta, zamítl.
Aniž by pak dále odstraňoval vady kasační stížnosti, předložil věc k rozhodnutí zdejšímu
soudu.
Předně Nejvyšší správní soud považuje za důležité upozornit, že při posuzování
přípustnosti či nepřípustnosti kasační stížnosti si byl vědom skutečnosti, že judikatura
zdejšího soudu obecně kasační stížnost proti rozhodnutí o návrhu na opravu rozhodnutí
soudu připouští (srovnej např. rozhodnutí ze dne 23. 5. 2006, č. j. 6 Ads 99/2005 - 203,
dostupné na www.nssoud.cz, či rozhodnutí ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123,
publikované pod č. 1177/2007 Sb. NSS, v němž zdejší soud vyslovil, že „proti opravnému
usnesení podle §54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná, a to i v případě, že byl opravován výrok
o náhradě nákladů řízení; předmětem přezkumu je pouze splnění podmínek pro provedení opravy“).
Je však nutno zdůraznit povinnost soudu posuzovat každé podání podle jeho
obsahu a nikoli podle jeho formálního označení. Z obsahu podání stěžovatelky ze dne
5. 11. 2008, jímž se obrátila na městský soud s žádostí o opravu, vyplývá, že stěžovatelka
se dožadovala nikoli provedení opravy ve smyslu §54 odst. 4 s. ř. s., tj. opravy vzniklé
v důsledku chyby v psaní, počtech či jiné zjevné nesprávnosti (byť své podání takto
formálně označila), ale brojila přímo proti výši odměny a hotových výdajů přiznaných
ustanovené zástupkyni. Nejvyšší správní soud přitom již ve shora citovaném rozhodnutí
ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123, vyslovil, že „oprava výroku rozhodnutí nemůže
spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle §54
odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá“.
Stěžovatelka tedy navrhovala změnu rozhodnutí městského soudu, konkrétně toho
jeho výroku, kterým byla stanovena odměna ustanovené zástupkyně a který se nedotýkal
práv a povinností stěžovatelky. V této souvislosti Nejvyšší správní soud ve svém
rozhodnutí ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 - 41, publikovaném pod č. 644/2005
Sb. NSS, vyjádřil, že „rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě
nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu
§104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje
a odměnu za zastupování účastníka řízení (§35 odst. 7 s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovému
rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne.“
Nejvyšší správní soud neshledal v nyní posuzované věci důvod odchýlit
se od svého předchozího právního závěru, a proto kasační stížnost podle §104 odst. 2
s. ř. s., ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu