ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.4.2009:100
sp. zn. 9 As 4/2009 – 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: M. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská
třída 9, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, odbor stavebně správní, se
sídlem Škroupova 4, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2006, sp. zn.
STAV/2993/06, o povolení stavby, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2008, č. j. 30 Ca 91/2006 - 50,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2008, č. j. 30 Ca 91/2006 - 50,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru stavebně správního (dále jen
„žalovaný“), ze dne 8. 9. 2006, sp. zn. STAV/2993/06. Tímto rozhodnutím žalovaný
zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 2 –
Slovany, odboru výstavby a dopravy (dále jen „stavební úřad“) ze dne 22. 6. 2006,
sp. zn. VaD/1507/06/Mi, jímž byly povoleny stavební úpravy vnitřního rozvodu plynu
včetně zřízení etážového topení včetně osazení plynových spotřebičů v domě na pozemku
parc. č. 399 v katastrálním území Božkov (dále jen „stavba“), tedy v domě nacházejícím se
v řadě přímo vedle domu stěžovatele.
Stěžovatel označuje za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V prvé řadě namítá, že stavební úřad, žalovaný,
ani krajský soud se řádně nevypořádali s jeho námitkami. Závěry stavebního úřadu jsou
podle jeho názoru založeny na nepřesných či nepodložených údajích. Prvním z těchto
závěrů je otázka místních rozptylových podmínek, dalším pak nepřípustnost stavby
komínového tělesa tak, jak byla stavebním úřadem povolena. Dle stěžovatele není
dodržen bod č. 2 stavebního povolení obsahující podmínku, že komíny a kouřovody musí
být provedeny dle ČSN 73 4201 tak, aby za všech provozních podmínek připojených
spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného prostoru.
Stěžovatel tvrdí, že v rozsudku krajského soudu je vynechána velice důležitá informace,
dle které z odvodu spalin vzniká také jedovatý oxid uhelnatý. Pokud je odvod spalin
nevhodně umístěn vzhledem k rozptylovým podmínkám, je nutno jej zvýšit tak, aby
zplodiny měly možnost rozptylu do volného prostoru, čehož lze dosáhnout prodloužením
komínu nad hřeben střechy domu. Vzhledem k tomuto odborně složitému
a nebezpečnému tématu stěžovatel navrhuje předvolat jako svědka soudního znalce
Ing. V. B., CSc. Stěžovatel přiložil ke kasační stížnosti rovněž jeho vyjádření k rozsudku
krajského soudu. Dle závěru tohoto vyjádření je nutné provést zvýšení komínu kotle nad
střechu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že nevyhovění
námitkám nezakládá vadnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, ale je pouze
vyjádřením jiného názoru, než má stěžovatel. Stěžovatel však nepředkládá dostatek
důkazů k jím tvrzeným skutečnostem. Jeho tvrzení a posuzování skutečnosti
se žalovanému jeví jako účelové, subjektivní a odporující objektivnímu stavu věci
a podobně žalovaný vnímá i vývody stěžovatelem objednaného znaleckého posudku.
Tvrzení, že námitky stěžovatele nebyly posouzeny, je podle žalovaného nepravdivé.
Důvody, pro které nebylo přihlédnuto k jeho námitkám, jsou uvedeny v odůvodnění
rozhodnutí v souladu s požadavky správního řádu. S ohledem na výše uvedené žalovaný
kasační stížnost stěžovatele nepovažuje za důvodnou.
Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Stěžovatel je vlastníkem domu, který v řadové zástavbě přímo sousedí s domem
v němž byla na základě žádosti o stavební povolení podané paní A. S. povolena výše
označená stavba spočívající ve vybudování etážového plynového topení a úpravách
rozvodu plynu. Na základě oznámení o zahájení stavebního řízení obsahujícího výzvu
k podání námitek a připomínek stěžovatel požádal o doplnění dokumentace tak, aby bylo
možno zjistit parametry odkouření plynového kotle. Blíže k tomu uvedl, že ve stávající
projektové dokumentaci s ohledem na koncovou uzavřenou zástavbu postrádá posouzení
rozptylu a vlivu zplodin na nejbližší okolí. Důvody vyvedení spalin nad střechu místo
do stávajícího komína jsou podle něj pouze ekonomické, toto řešení způsobuje škody
na majetku i zdraví. Stavební úřad dospěl k závěru, že žádost o stavební povolení
poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby, a jelikož jsou mu
současně dobře známy poměry staveniště, upustil od ústního jednání a místního šetření
a dne 22. 6. 2006 vydal rozhodnutí, kterým stavbu povolil. V podmínkách pro provedení
stavby mimo jiné stanovil (bod 2 z 13), že komíny a kouřovody musí být provedeny dle ČSN 73
4201 tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a
rozptyl spalin do volného ovzduší. Proti stavebnímu povolení podal stěžovatel odvolání,
v němž zopakoval své výhrady k odvodu spalin. Tvrdil, že jeho námitky nebyly
posuzovány individuálně dle potřeb na místě samém, ale pouze dle běžné praxe, aniž by
dokumentace byla doplněna o rozptyl a vliv zplodin na nejbližší okolí, včetně
povětrnostních podmínek. Dále namítl omezení ve svých vlastnických právech, neboť
má ve stadiu rozpracovanosti dokumentaci půdní vestavby a do budoucna mu vznikne
potřeba přísunu čerstvého vzduchu. Žalovaný odvolání stěžovatele zamítl a rozhodnutí
stavebního úřadu potvrdil s tím, že stavba odpovídá technické normě ČSN 73 4201, která
upravuje výšku svislého kouřovodu nad střechu domu, vzdálenost komína od oken,
vikýřů a střešních oken a uvažuje též vliv sousedních budov nebo přírodních překážek.
Podle žalovaného byla v daném případě technicky správná volba tzv. turbo kotle, což
vylučuje jeho odkouření komínovým průduchem, jak požaduje stěžovatel. Vedle toho
poukázal na minimální škodlivost spalin při použití zemního plynu, s čímž odmítl námitky
ohledně zamoření nemovitosti stěžovatele, stejně jako požadavek na doplnění
dokumentace o rozptyl a vliv zplodin na nejbližší okolí.
Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou ve správním soudnictví. Krajský
soud, který o této žalobě rozhodoval, dospěl k závěru, že ve stavebním povolení jsou
uvedeny dostatečné omezující podmínky pro odvádění spalin z plynového turbokotle.
Z hlediska dodržení formálních podmínek řízení konstatoval, že stavební úřad mohl
upustit od místního šetření, popř. též od ústního jednání. K námitkám stěžovatele uvedl,
že místní podmínky nepředstavují však tak výjimečnou situaci, že by bylo třeba trvat
na náročnějších způsobech odvodu spalin, než předepisuje norma ČSN 73 4201 [: 2002].
Ani znaleckým posudkem Ing. B., který stěžovatel doložil na podporu svých tvrzení
v průběhu žalobního řízení, nebyla podle krajského soudu nijak zpochybněna zákonnost
rozhodnutí ani správnost postupu správních orgánů v této věci. Z uvedených důvodů
krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel opírá kasační
stížnost o důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. namítá vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že je důvodná.
Stěžejním bodem kasační stížnosti je tvrzení stěžovatele, že stavební úřad, žalovaný
ani krajský soud se řádně nevypořádali s jeho námitkami. Ty stěžovatel výslovně vztahuje
k otázce místních rozptylových podmínek, konkrétně k nevhodné až nebezpečné stavbě
komínového tělesa. Podle stěžovatele má tato skutečnost vliv na bezpečný odvod
a rozptyl spalin do volného prostoru. Z obsahu správních spisů i spisové dokumentace
krajského soudu přitom vyplývá, že tuto svou de facto jedinou námitku stěžovatel
uplatňuje již od zahájení řízení o povolení stavby.
Stavební úřad ji zamítl jako neopodstatněnou s odůvodněním, že osazený plynový
kotel je výrobek s atestem, odvod spalin bude přezkoumán v rámci kolaudačního řízení
po předložení revize spalinové cesty a projektová dokumentace byla zpracována
autorizovaným projektantem. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí k předmětnému
bodu uvedl, že umístění svislého kouřovodu vyhovuje platným předpisům (české
technické normě ČSN 73 4201). Požadavek stěžovatele na doplnění dokumentace
o rozptyl a vliv zplodin na nejbližší okolí odmítl s odkazem na minimální škodlivost spalin
a jejich prudký rozptyl směrem vzhůru při zvoleném technickém řešení.
Z obsahu rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že dle jeho názoru byly citované
úvahy obou správních orgánů s ohledem na obsah námitek stěžovatele nedostatečné.
Tento nedostatek spočívající v chybějící úvaze správních orgánů se krajský soud pokusil
zhojit a nahradil ji vlastním závěrem k této problematice, vycházejícím z fotografií
a ze skutečností konstatovaných ve znaleckém posudku předloženém stěžovatelem.
Na str. 10 písemného vyhotovení napadeného rozsudku krajský soud konstatoval,
že dolní část V. ul. se nalézá v údolní nivě řeky Úslavy, rodinný dům stěžovatele i vedle
stojící dům stavebníka jsou jednopodlažní, oba na opačné straně sousedí
s dvoupodlažními objekty. Převládající směr větru je od domu stavebníka k domu
stěžovatele. Z toho dovodil, že „místní podmínky do určité míry znesnadňují rozptyl spalin
do volného ovzduší, nepředstavují však tak výjimečnou situaci, že by bylo třeba trvat na náročnějších
způsobech odvodu spalin, než předepisuje norma ČSN 73 4201 [: 2002].”
Krajský soud tak od základu změnil argumentaci, se kterou správní orgány zamítly
námitky stěžovatele jako nedůvodné. Zatímco žalovaný vycházel z jednoduché úvahy,
že stavbu lze povolit, neboť vyhovuje normě ČSN 73 4201, a především dále odmítl
požadavek stěžovatele na doplnění dokumentace o rozptyl a vliv zplodin na nejbližší
okolí, z rozsudku krajského soudu jednoznačně vyplývá, že podle jeho názoru může
nastat situace, v níž by bylo třeba trvat na splnění i dalších podmínek než jen těch, které
stanoví označená česká technická norma. Krajský soud současně dospěl k závěru,
že v projednávané věci se o takovou situaci nejedná. Ačkoli je třeba ocenit jeho snahu
o posouzení konkrétních místních podmínek ve smyslu námitek stěžovatele, je třeba trvat
na tom, že tuto úvahu musí provést a odůvodnit správní orgány v správním řízení.
V prvé řadě je jejich povinností vypořádat se se všemi námitkami, které účastník
řízení v řízení uplatní. Této své povinnosti ovšem v dané věci nedostály, neboť
se nedostatečně zabývaly námitkou stěžovatele, že dokumentace, na základě které bylo
rozhodováno o vydání stavebního povolení, nebyla doplněna o rozptyl a vliv zplodin
na nejbližší okolí, a to včetně povětrnostních podmínek. Stěžovatel na tuto skutečnost
poukazoval ve všech svých podáních adresovaných správním orgánům, především
v námitkách k návrhu na vydání stavebního povolení a v odvolání proti vydanému
stavebnímu povolení. Ze strany stavebního úřadu ani žalovaného však nebylo
odpovídajícím a zákonným způsobem reagováno. Jestliže krajský soud sám dospěl
k závěru, že vyhodnocení místních podmínek je ve věci podstatné, neboť je sám ve svém
rozhodnutí hodnotil (viz výše), pak bylo však namístě vyhovět žalobní námitce, dle které
správní orgány neposoudily podmínky na místě samém v potřebném rozsahu. Krajský
soud však namísto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu
řízení nahradil chybějící část odůvodnění svým vlastním, čímž zatížil řízení vadou
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Procesní možnosti soudu v řízení o žalobě ve správním soudnictví nejsou
neomezené. Nejvyšší správní soud se k této otázce vyslovil ve svém rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 – 46, publikovaném pod č. 416/2004 Sb. NSS, podle
něhož mimo jiné „úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani
nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném
rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový
stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek
stanovených zákonem.“ Tento citovaný názor zcela odpovídá závěru přijatému zdejším
soudem v této věci.
Nejvyšší správní soud k tomu považuje za vhodné podotknout, že důvody zrušení
rozsudku krajského soudu jsou procesního charakteru. Nejvyšší správní soud nepředjímá,
ani mu taková úloha v této fázi řízení nepřísluší, zda byla úvaha provedená krajským
soudem ohledně místních podmínek správná, resp. zákonná. Tímto zrušujícím rozsudkem
pouze konstatuje, že krajský soud nebyl oprávněn ji za daných okolností vůbec učinit.
Je povinností správních orgánů, aby samy vyslovily názor, zda pouhé ověření splnění
podmínek stanovených českou technickou normou postačuje k tomu, aby bylo vyhověno
podmínkám pro vydání stavebního povolení (samozřejmě pouze v části, které se dotýká
tato technická norma), nebo zda určitá (výjimečná) situace může mít vliv na přistoupení
dalších podmínek vedle těch, které vyplývají z dotčené technické normy. Dospějí-li
správní orgány ke druhé z uvedených variant (tj., že s takovou situací je třeba počítat),
pak jsou povinny posoudit, zda v daném případě taková situace nastala či nikoli a svůj
závěr náležitě odůvodnit.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů rozsudek krajského soudu
pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský
soud je v něm povinen v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního
soudu, jímž je dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. vázán, znovu posoudit žalobní návrh
stěžovatele.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu