ECLI:CZ:NSS:2009:9.AZS.4.2009:88
sp. zn. 9 Azs 4/2009 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: N. V. H., zastoupený Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 3. 2007, č. j. OAM-1-248/VL-10-11-2007, ve věci mezinárodní
ochrany, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. 10. 2008, č. j. 60 Az 34/2007 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
shora označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“), jímž byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
23. 3. 2007, č. j. OAM-1-248/VL-10-11-2007; tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatele
o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném
v rozhodné době, neboť neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 a §14a zákona o azylu.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS,
www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem
spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých
vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V podané kasační stížnosti ze dne 6. 11. 2008 stěžovatel prostřednictvím svého
zástupce (JUDr. Františka Grznára, advokáta se sídlem nám. Republiky 108, Horšovský
Týn; viz plná moc ze dne 6. 11. 2008, č. l. 75) napadl uvedený rozsudek krajského soudu,
neboť je nadále přesvědčen, že má důvodné obavy z návratu do Vietnamu
a že rozhodování správního orgánu je účelové. Obrací se proto na kasační soud,
který k této stížnosti napadené rozhodnutí a celý spis přezkoumá a o věci rozhodne
spravedlivěji. Dále zdůraznil, že pokud jde o požadované důkazní návrhy, nemá přímou
možnost důkazy ve věci zajistit. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud
po provedeném řízení vynesl rozsudek, kterým se napadaný rozsudek krajského soudu
ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. V podání ze dne 27. 11. 2008 – označeném rovněž
jako kasační stížnost – pak stěžovatel ústy svého nového zástupce (Mgr. Marka Sedláka,
advokáta se sídlem Příkop 8, Brno; viz plná moc ze dne 27. 11. 2008, č. l. 71) zopakoval,
že proti uvedenému rozsudku krajského soudu podává kasační stížnost, kterou dodatečně
(ve lhůtě do 30-ti dní) odůvodní.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že jakkoli k avizovanému
doplnění odůvodnění kasační stížnosti nedošlo, lze obsahově vyjít ze shora uvedeného
a připomenout, že stěžovatel jako důvody své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl
ekonomické důvody a legalizaci pobytu na území České republiky. K tomu je nutno
poznamenat, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel alespoň tvrdí, že existují důvody
v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne; srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, dostupný
na www.nssoud.cz. V řízení o udělení mezinárodní ochrany tak stíhá břemeno tvrzení
žadatele, neboť představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování
či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině
žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován
a z jakých důvodů; srov. rozsudek ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 - 86,
www.nssoud.cz. Během řízení o udělení mezinárodní ochrany proto musí žadatel uvést
veškeré azylově relevantní důvody, mezi které ovšem nepatří stěžovatelem uváděné
ekonomické důvody (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65,
a ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 - 64, www.nssoud.cz), ani jeho snaha o legalizaci
pobytu na území České republiky (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, a ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, www.nssoud.cz). Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud
dodává, že totéž platí obdobně i ve vztahu k druhé formě mezinárodní ochrany,
tedy doplňkové ochraně (§14a zákona o azylu), pro jejíž udělení nebyly shledány důvody.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že v případě napadeného rozsudku
nebylo shledáno žádné zásadní pochybení ze strany krajského soudu, který se svým
postupem nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená
a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu