ECLI:CZ:NSS:2009:9.AZS.8.2009:54
sp. zn. 9 Azs 8/2009 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: T. O., zastoupené JUDr. Ing. Lukášem
Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2008, č. j. OAM-286/VL-07-12-2008, ve věci
mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 15. 10. 2008, č. j. 60 Az 33/2008 - 25,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
domáhá zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“), jímž byla její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 10. 4. 2008, č. j. OAM-286/VL-07-
12-2008, odmítnuta. Citovaným rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení
mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu), ve znění účinném v rozhodné době, zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že proti shora specifikovanému
rozhodnutí správního orgánu podala stěžovatelka včasnou žalobu (tato byla soudu
doručena dne 25. 4. 2008). Její podání však nesplňovalo náležitosti stanovené
v ustanovení §71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť z něj nebylo patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené rozhodnutí za nezákonné
či nicotné. Krajský soud proto stěžovatelku vyzval k doplnění žalobních bodů. V usnesení
ze dne 16. 6. 2008, č. j. 60 Az 33/2008 - 14, obsahujícím tuto výzvu (které bylo úředně
přeloženo do rodného jazyka stěžovatelky, tj. do mongolštiny), byla stěžovatelka zároveň
řádně poučena o tom, že nebude-li tento nedostatek podání ve stanovené lhůtě odstraněn
a žaloba nebude ve výše naznačeném smyslu upřesněna, bude podání v souladu s §37
odst. 5 s. ř. s. usnesením odmítnuto. Předmětné usnesení bylo stěžovatelce řádně
doručeno dne 30. 7. 2008. Stěžovatelka však na výzvu nereagovala a podání nedoplnila.
V kasační stížnosti pak brojila proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby. Správní
orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné upozornil na okolnost,
že stěžovatelka dne 5. 11. 2008 opustila Pobytové středisko, přičemž jiné místo svého
pobytu neuvedla a správnímu orgánu ani Policii ČR neohlásila. Tuto skutečnost kasační
soud ověřil jak v registru Ministerstva vnitra, tak dotazem adresovaným evidenčnímu
odboru Ředitelství služby cizinecké policie, které v přípisu ze dne 11. 5. 2009, č. j. CPR-
58-2779/čj-2009-9CEVV, konstatovalo, že současné místo pobytu stěžovatelky není
policejním orgánům známé. Stejně se k dotazu soudu vyjádřil i zástupce stěžovatelky,
JUDr. Ing. Lukáš Prudil, který ve své odpovědi ze dne 18. 5. 2009 uvedl, že již delší dobu
není se svou klientkou ve styku, přičemž klientka ani jemu místo svého pobytu nesdělila.
Vzhledem k výše uvedenému, a vzhledem ke zjištění, že běžnými procesními
postupy ze strany soudu místo pobytu stěžovatelky zjistit nelze, shledal Nejvyšší správní
soud naplnění podmínek §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu,
a řízení o stěžovatelkou podané kasační stížnosti zastavil. Tento postup vyplývá
z ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., podle něhož soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak
tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto řízení zákon o azylu, který
v §33 písm. b) ukládá soudu řízení zastavit, nelze-li zjistit místo pobytu žadatele o udělení
mezinárodní ochrany.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. června 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu