ECLI:CZ:NSS:2009:APRK.1.2009:40
sp. zn. Aprk 1/2009 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: T.
P., zast. Mgr. Petrem Kočím, advokátem se sídlem Na Šťáhlavce 1105/16, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2007, č. j. OSV 261/2007-ODV, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ca 236/2007, o návrhu žalobce na určení lhůty k
provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v
platném znění,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj
pod sp. zn. 6 Ca 236/2007 nařídit ústní jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději
ve lhůtě do 10. 3. 2009.
II. Navrhovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 14. 1. 2009, označeným jako „návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu“, které bylo doručeno Městskému soudu
v Praze (dále i jen „městský soud“) téhož dne a tímto soudem předloženo Nejvyššímu
správnímu soudu dne 20. 1. 2009, domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu,
a to vydání rozhodnutí nebo nařízení ústního jednání ve věci vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 6 Ca 236/2007. Svůj návrh odůvodnil tím, že v dané věci podal
na uvedený soud stížnost na průtahy v řízení, která byla místopředsedou městského soudu
v přípisu ze dne 9. 1. 2009, sp. zn. St 304/2008, označena za nedůvodnou.
Předsedkyně senátu 6 Ca Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová
ve svém vyjádření uvedla, že navrhovatelově žalobě předchází v senátě 6 Ca nevyřízené
žaloby a věci jsou většinou projednávány podle pořadí nápadu s výjimkou těch věcí,
u kterých zákon stanoví přednostní projednání nebo které nejsou řešeny věcně.
Tyto skutečnosti byly navrhovateli sděleny v rámci vyřízení jeho stížnosti, kdy byl rovněž
informován o tom, že nařízení jednání ve věci lze předpokládat ve druhém čtvrtletí roku
2009.
Z obsahu předloženého spisu městského soudu sp. zn. 6 Ca 236/2007 Nejvyšší
správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou ze dne 6. 9. 2007, která byla doručena
uvedenému soudu téhož dne, domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti
ze dne 4. 9. 2007, č. j. OSV 261/2007-ODV, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
ze dne 10. 8. 2007 proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2007,
č. j. Si 1/2007, o odmítnutí poskytnutí informací podle §15 odst. 1 zákona č. 106/1999
Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud po zahájení řízení nejprve usnesením ze dne 11. 10. 2007,
č. j. 6 Ca 236/2007 - 10, vyzval navrhovatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu,
který činí podle sazebníku soudních poplatků 2000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od doručení
tohoto usnesení. Navrhovateli bylo toto usnesení doručeno dne 15. 10. 2007
a bezprostředně poté dne 17. 10. 2007 navrhovatel tento poplatek uhradil. Dne
5. 11. 2007 městský soud zaslal poučení o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat,
žalovanému s kopií žaloby navrhovatele a zároveň si od něj vyžádal předložení úplného
správního spisu v originále. Soudu došel požadovaný kompletní správní spis
od žalovaného dne 3. 1. 2008. Poté soud dne 5. 2. 2008 zaslal poučení o složení senátu
navrhovateli, který se dne 15. 2. 2008 k poučení vyjádřil tak, že sice nevznáší námitku
podjatosti ve smyslu ust. §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), proti žádnému z členů senátu 6 Ca,
ani senátů zástupčích, ale nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání ve smyslu
ust. §51 odst. 1 s. ř. s. Dne 14. 1. 2009 podal navrhovatel shora uvedený návrh na určení
lhůty k provedení procesního úkonu. Součástí spisu je rovněž přípis místopředsedy
městského soudu pro věci správního soudnictví ze dne 9. 1. 2009, sp. zn. St 304/2008,
z něhož vyplývá, že „průtah v řízení k dnešnímu datu zatím nenastal a že podle vyjádření
předsedkyně senátu nemohlo být dosud jednáno s ohledem na projednávání žalob podle
pořadí, v jakém napadly. Předsedkyně senátu předpokládá nařízení jednání v této věci
ve druhém čtvrtletí t. r.“.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění (dále
jen „zákon o soudech a soudcích“), má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení,
za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy
soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení
procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen
„návrh na určení lhůty“).
Podle odstavce 7 cit. usnesení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh
na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu
řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu
dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou
v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního
úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení
procesního úkonu a dospěl k závěru, že je důvodný.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že po výzvě k zaplacení soudního
poplatku a jeho uhrazení navrhovatelem soud po poučení žalovaného o složení senátu
a po obdržení kompletního správního spisu poučil navrhovatele o složení senátu
a vyjádření k nařízení jednání až dne 5. 2. 2008, třebaže správní spis měl k dispozici
již ode dne 3. 1. 2008. Ze spisu je rovněž patrné, že v dané věci žaloba není nijak rozsáhlá,
správní spis má pouze třináct stran a účastníci řízení se žádným způsobem negativně
nepodíleli na průběhu řízení a vždy po obdržení jakékoliv výzvy soudu na tuto
bezprostředně reagovali a lhůty jím stanovené k provedení procesního úkonu dodrželi.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je tak rozhodující,
že po zahájení řízení od 5. 11. 2007, kdy soud učinil procesní úkon vůči žalovanému,
až do doby podání návrhu na určení lhůty, tj. do 14. 1. 2009, soud neučinil žádný úkon
směřující k projednání a rozhodnutí této věci; poučení o složení senátu a vyjádření
k nařízení jednání ze dne 5. 2. 2008 zaslané navrhovateli za takový úkon nelze považovat,
neboť soudu nic nebránilo v tom, aby toto poučení zaslal navrhovateli současně
se stejným poučením zasílaným žalovanému, tj. již dne 5. 11. 2007. Na těchto
skutečnostech nemůže nic změnit ani obecné vyjádření, že žalobě navrhovatele předchází
jiné nevyřízené žaloby a že věci kromě věcí, u kterých zákon stanoví přednostní
projednání nebo které nejsou řešeny věcně, jsou většinou projednávány podle pořadí
nápadu. K tomuto tvrzení městského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že citované
důvody nemohou vést k vysvětlení průtahů v předmětném řízení. Odkazy na počty
či pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány
jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži
navrhovatele.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na složitost
věci, postup účastníků řízení a na dosavadní postup soudu, jak je uvedeno shora, dospěl
k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro provedení procesního
úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy, tak, aby soud obeslal účastníky řízení
a dodržel zákonem stanovenou lhůtu pro jejich přípravu k nařízenému jednání (§49
odst. 1 s. ř. s.). Touto lhůtou, ve které byla stanovena povinnost městského soudu ve věci
nařídit jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději do 10. 3. 2009, je městský soud vázán.
Nejvyšší správní soud při posouzení průtahů v dané věci vycházel také z četné
judikatury Ústavního soudu, který opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit
ani obecně známou přetížeností soudu, jelikož „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví
tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly respektovány a případné nedostatky
v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv
v přiměřené době“ (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01).
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty
ust. §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel náhradu žádných nákladů řízení neuplatňoval a vznik
takovýchto nákladů z obsahu spisu ani nevyplývá, soud rozhodl tak, že navrhovateli
se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(ust. §174a odst. 8, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 5. února 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu