ECLI:CZ:NSS:2009:APRK.14.2009:53
sp. zn. Aprk 14/2009 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: Přípravný
výbor občanského sdružení Rozhodčí soud při EACCL, Štěpánská 633/49, Praha 1,
zast. JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D. LLM., bytem Rakovník, Čsl. Legií 1872, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7 o návrhu navrhovatele na určení lhůty
k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 420/2008,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 10. 12. 2008 u Městského soudu v Praze žalobu ve věci registrace
občanského sdružení „Rozhodčí soud při EACCL“, současně s podáním žaloby nebyl uhrazen
soudní poplatek. Žalobce byl proto vyzván k úhradě soudního poplatku (č. j. 9 Ca 420/2008 -
13), výzvu převzal žalobce do vlastních rukou dne 30. 1. 2008. Soudní poplatek uhradil žalobce
dne 3. 2. 2009. Dne 11. 2. 2009 učinil žalobce doplnění žaloby. Dne 7. 4. 2009 zaslal Městský
soud v Praze kopii žaloby včetně jejího doplnění žalovanému, současně vyžádal spisový materiál.
Vyjádření žalovaného včetně správního spisu bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne
17. 6. 2009. Dne 29. 6. 2009 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci; žalobce dne 27. 7. 2009
doručil Městskému soudu v Praze repliku k vyjádření žalovaného, tato byla zaslána žalovanému
dne 14. 9. 2009. Žalovaný zaslal své vyjádření k replice dne 2. 10. 2009. Ze soudního spisu
dále vyplynulo, že žalobce i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
Žalobce podal dne 30. 11. 2009 u Městského soudu v Praze návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb., v němž namítá,
že Městský soudu dosud ve věci nerozhodl, ačkoli tak může učinit pouze na základě jemu
předložených písemných důkazů, když byl dán souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.
Navrhovatel požaduje, aby bylo Městskému soudu uloženo rozhodnout do 30 dnů ode dne
doručení návrhu o podané žalobě. Dne 8. 12. 2009 byl návrh postoupený Městským soudem
v Praze doručen Nejvyššímu správnímu soudu; Městský soud v Praze ve svém vyjádření navrhl
jeho zamítnutí, neboť má za to, že z obsahu spisu a učiněných procesních úkonů vyplývá,
že k nedůvodným průtahům v řízení nedochází.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci nedůvodné průtahy v řízení před Městským
soudem v Praze neshledal, vycházel přitom z následujících skutečností:
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Za průtahy v řízení lze označit ty postupy (či mnohdy již excesy) soudní osob
(soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, justičních čekatelů a jiných soudních
zaměstnanců), které jsou neslučitelné s platnou právní úpravou nebo přímo této úpravě odporují.
Mezi nejčastější pochybení náleží průtahy v řízení způsobené např. zbytečným prováděním
různých procesních úkonů, odročováním jednání, nadbytečným (neúčelným) dokazováním
či nezvládnutím procesní situace vyvolané účastníkem řízení, který má snahu řízení (z různých
důvodů) prodlužovat. Nejzávažnější jsou pak případy, kdy soudce pro složitost případu
jeho řešení raději odkládá, vyřizuje případy méně skutkově či právně náročné, aby raději
prostřednictvím těchto případů měl určitý počet skončených (vyřízených) věcí.
Zákonodárce v žádném z obecných procesů nestanovil lhůtu k jeho provedení.
Proto při posouzení přiměřenosti doby řízení je třeba zvažovat okolnosti konkrétního případu,
zejména složitost dané záležitosti, jakož i chování účastníků řízení, zejména pak žalobce. Ústavní
soud (v nálezu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 392/05, publ. pod č. 218, sv. 39 SbNU,
str. 311; nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že „[p]ro účely
posuzování průtahů v řízení je nicméně klíčovým faktorem skutečnost, zda průtahy spočívají toliko na straně
státní moci (soudu) nebo jsou vyvolávány také jednáním účastníků řízení či přímo stěžovatelem.“
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2004, č. j. Aprk 1/2004 - 58,
vyplývá, že pokud soud učiní veškeré nezbytné procesní úkony pro přípravu rozhodnutí ve věci
samé a napadlé věci vyřizuje zásadně v pořadí, v jakém mu byly doručeny, není možné
mu z pouhé skutečnosti, že z důvodu projednávání a rozhodování přednostních návrhů
na zahájení řízení a starších věcí (§56 s. ř. s.) nenařídil jednání ve věci mladší jednoho roku,
důvodně vytýkat průtahy v řízení.
Podle §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích se soud při posuzování oprávněnosti
návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází
k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup
účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu. Dospěje-li příslušný soud k závěru,
že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu
řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je - li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Podle ust. §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, pokud soud, vůči němuž návrh
na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení,
učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům
v řízení nedochází.
Pokud tedy jde o jednotlivá uvedená hlediska v daném případě, je již z okolnosti,
že žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání zcela legitimní, aby soud
soustředil písemné důkazní materiály, na jejichž základě má být rozhodnuto tak, aby nebylo
pochybností o stavu věci a aby mohli účastníci řízení uplatnit svá procesní práva – k věci
se vyjádřit, která jim zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní přiznává (srov. §74 cit. zákona).
Městský soud tak postupoval zcela v souladu se zákonem, zaslal-li žalobu, resp. doplnění žaloby
žalovanému, poté vyjádření žalovaného žalobci, který na ně opět reagoval, následně bylo
opět zasláno stanovisko žalobce žalovanému. Procesní úkony přitom činil městský soud
bez zbytečných průtahů. Pokud jde tedy o délku řízení, nelze ji vyjádřit numericky,
neboť je podmíněna objektivně dílem charakterem projednávané věci, dílem chováním
samotného žalobce i žalovaného. Městskému soudu tak nelze přičítat k tíži délku řízení,
která je dána uplatňováním procesních práv účastníků, jak tomu bylo i v projednávané věci.
Nejvyšší správní soud na základě posouzení rozhodných skutečností, vyplývajících
ze soudního spisu, neuznal návrh navrhovatele jako oprávněný, navrhovatel nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu