ECLI:CZ:NSS:2009:KOMP.1.2009:11
sp. zn. Komp 1/2009 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana Passera, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Petra Příhody,
JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovaným: 1)
Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, a 2) Krajský úřad Jihočeského
kraje, se sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kompetenční žalobě,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Nejvyššího správního soudu dne 14. 1. 2008 domáhal
rozhodnutí v tvrzeném kompetenčním sporu mezi Ministerstvem kultury a Krajským úřadem
Jihočeského kraje. Uvedl, že „oba správní orgány odmítají vydat rozhodnutí o správnosti a zákonnosti
provozního trvalého opatření Jihočeské vědecké knihovny vůči“ žalobci. Krajský úřad Jihočeského kraje
žalobci k jeho návrhu na „určení právního vztahu“ sdělil, že sporné věci je oprávněn řešit pouze
soud, a podobně Ministerstvo kultury odložilo „návrh na sporné řízení v téže věci pro nepříslušnost
žádného správního orgánu“. Podle žalobce „(o)ba správní orgány svým postupem legitimizovaly zmocnění
se JVK sankcionovat vykonatelným omezujícím opatřením uživatele služeb knihoven, ačkoliv takový výkon
veřejné moci jí nenáleží a musí být přezkoumatelný některým státním orgánem“ a oba tyto orgány „tvrdí,
že sporná práva a povinnosti mají charakter občansko-právní“ .
Z přípisu žalovaného 2) žalobci ze dne 31. 1. 2008 vyplynulo, že krajský úřad neshledal
rozpor mezi ukončením členství žalobce v Jihočeské vědecké knihovně a knihovním a výpůjčním
řádem této knihovny. S námitkami proti odpovídajícímu rozhodnutí knihovny, která je právním
subjektem, krajský úřad odkázal žalobce na soud.
Z usnesení žalovaného 1) ze dne 2. 12. 2008, čj. 14721/2008, vyplynulo, že Ministerstvo
kultury odložilo věc návrhu žalobce na zahájení sporného řízení mezi ním a Jihočeskou vědeckou
knihovnou. Dovodilo přitom, že nemá pravomoc vést řízení podle §141 správního řádu (zákona
č. 500/2004 Sb.). Smlouva mezi provozovatelem knihovny a osobou využívající služeb knihovny
je smlouvou soukromoprávní. Podle Ministerstva kultury není k řešení sporu mezi žalobcem
a Jihočeskou vědeckou knihovnou příslušný žádný správní orgán, ale pouze soud.
Nejvyšší správní soud se s přihlédnutím k vymezení kompetenčního sporu v §97 odst. 1
s. ř. s. zabýval především otázkou, zda se v dané věci vůbec jedná o kompetenční spor
a v této souvislosti vážil, zda jsou žalovaní vůbec stranami kompetenčního sporu.
Podle citovaného ustanovení mohou být stranami kompetenčního sporu: správní úřad a orgán
územní, zájmové nebo profesní samosprávy [písm. a)]; orgány územní, zájmové a profesní
samosprávy navzájem [písm. b)]; ústřední správní úřady navzájem [písm. c)]. O který z uvedených
v úvahu přicházejících kompetenčních sporů se v daném případě podle jeho názoru jedná,
žalobce v žalobě neuvedl.
Žalovaný 1) je ústředním orgánem státní správy (§1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších
předpisů), tedy ústředním správním úřadem ve smyslu §97 odst. 1 písm. c) soudního řádu
správního. Žalovaný 2) je orgánem územní samosprávy, který v důsledku modelu tzv. smíšené
územní veřejné správy, uplatňovaného nyní v České republice, vykonává i určité kompetence
státní správy. Ve vztahu k postavení zřizovatele Jihočeské vědecké knihovny se jedná
o samostatnou (samosprávnou) působnost [srov. zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých
věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů
a jeho přílohu 1, dále §14 odst. 1 – 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, příp. §3 odst. 1 písm. b) a §11 zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách
a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)].
Žalovaní, jako státní úřad na straně jedné a orgán územní samosprávy na straně druhé,
by tak teoreticky mohli být stranami kompetenčního sporu ve smyslu §97 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalobce tvrdil, že mu oba žalovaní odmítají vydat rozhodnutí, tvrdil tedy záporný
kompetenční spor.
Záporným kompetenčním sporem je podle §97 odst. 3 s. ř. s. spor, ve kterém správní
orgány popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti
téhož účastníka řízení před správním orgánem. Musí se ovšem jednat o situaci, kdy je dána
pravomoc správních orgánů ve věci rozhodovat. Jinými slovy, záporným kompetenčním sporem
ve smyslu §97 odst. 3 s. ř. s. může být pouze takový spor, kdy některý ze správních orgánů
má pravomoc ve věci rozhodnout, v řízení o kompetenčním sporu je pak řešeno pouze,
který ze správních orgánů touto kompetencí disponuje.
V nyní posuzované věci taková situace nenastala. Oba žalovaní shodně odkázali žalobce
na soudní řízení, žalovaný 2) navíc podrobně odůvodnil, proč správní orgány v soukromoprávní
věci žalobce nemají pravomoc rozhodnout.
Žalobce žalobou nezpochybnil závěr, že je k rozhodnutí jeho sporu s Jihočeskou
vědeckou knihovnou dána pravomoc soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení.
Z žaloby nevyplývá, zda se žalobce obrátil na příslušný civilní soud a zda, příp. jak, bylo
o jeho žalobě rozhodnuto. Vznikl-li by spor o pravomoc mezi soudem, na který by se žalobce
v souladu s názorem žalovaných obrátil, a správními orgány, byl by k řešení takového sporu
příslušný zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů.
Z žaloby nevyplývá, že by správní orgány měly pravomoc rozhodovat ve sporné věci
žalobce. Mezi žalovanými proto nemohl vzniknout záporný kompetenční spor ve smyslu
ustanovení §97 odst. 3 s. ř. s., k jehož řešení by byl příslušný Nejvyšší správní soud.
Ten proto žalobu jako nepřípustnou odmítl [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §99 písm. a)
s. ř. s.].
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §101 s. ř. s.
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. března 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu