ECLI:CZ:NSS:2009:KONF.121.2008:6
sp. zn. Konf 121/2008 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Marie Žiškove a JUDr. Petra Příhody,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sí dlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí sporu
o pravomoc mezi ním a Okresním soudem v Příbrami, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 165/2008, ve věci žaloby o zaplacení smluvní
pokuty v částce 4000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně UPC Česká republika, a. s., se sídlem
v Praze 4, Závišova 5, zastoupené JUDr. Janem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2,
Londýnská 59, a žalované J. R.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami
pod sp. zn. 14 C 165/2008, o zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení
v částce 4000 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 9. 2008, čj. 14 C 165/2008 - 32,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 17. 12. 2008 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Příbrami ve věci žaloby o zaplacení
částky 4000 Kč s příslušenstvím, která mu byla postoupena Obvodním soudem pro Prahu 4.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba napadla u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 22. 11. 2007. Podle žalobního
tvrzení žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 11. 2003 smlouvu o dodávce služeb, jejíž nedílnou
součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejné telekomunikační služby k síti internet
(dále také jen „Všeobecné podmínky“). Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti podle
čl. 3.5 Všeobecných podmínek, byla povinna vrátit do sedmi dnů od ukončení smlouvy zapůjčené
zařízení (modem v hodnotě 4000 Kč). Jelikož žalovaná zapůjčené zařízení v dané lhůtě nevrátila,
žalobkyně se po ní domáhala zaplacení smluvní pokuty za jeho nevrácení ve výši 100 % hodnoty
zařízení uvedené v ceníku v den uzavření smlouvy, tj. 4000 Kč (čl. 3.6 Všeobecných podmínek)
a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení do zaplacení (čl. 6.10
Všeobecných podmínek). Protože žalovaná pohledávku neuhradila, navrhla žalobkyně soudu,
aby uložil žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení v částce
4000 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z této částky denně za dobu od 30. 10. 2006 (data
vystavení předžalobní upomínky) do zaplacení a nahradit náklady soudního řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 26. 6. 2008, čj. 47 C 89/2008 - 21, vyslovil
místní nepříslušnost s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena Okresnímu soudu
v Příbrami jako soudu místně příslušnému. Uvedl, že „faktické bydliště žalované je pod adresou
M. 69, N. K.“.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 15. 9. 2008, čj. 14 C 165/2008 - 32, řízení
o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle ust. §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(dále též „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popř. uživatelem, na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Uzavřel, že „projednání a rozhodování dané věci brání nedostatek
podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudu), který nelze odstranit (§104 odst. 1 o. s. ř.)“.
Český telekomunikační úřad následně podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí
negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že jeho pravomoc je dána pouze v případech sporů
o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací,
eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících; ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu
za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým ujednáním není. V tomto případě se jedná
o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, a k rozhodnutí je příslušný soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem ohledně
zaplacení smluvní pokuty se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Smluvní pokuta je soukromoprávním institutem zajišťujícím závazek, jehož účelem
je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1
občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických
komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností,
která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž
vztahem mezi příčinou a následkem, nelze je tedy posuzovat odděleně. Porušení povinnosti
je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě
bude tedy rozhodovat orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti,
na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy
v oblasti elektronických komunikací mezi Ministerstvo průmyslu a obchodu a Český
telekomunikační úřad (§3 a §105 a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle
ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích rozhoduje ve sporech,
stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad.
Podle §129 odst. 1 věta prvá zákona o elektronických komunikacích rozhoduje Český
telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Komunikačními činnostmi podle §7 zákona o elektronických komunikacích jsou a)
zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c)
provozování přístrojů.
Podle §2 písm. k) zákona o elektronických komunikacích se rozumí veřejnou telefonní sítí
síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb
a která umožňuje mezi koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem
komunikace, jako je faksimilní a datový přenos.
Podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích je službou elektronických
komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu
signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových
služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize,
s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V předmětné věci je třeba rozlišit, za porušení jaké povinnosti nárok na smluvní pokutu
vznikl. Pokud by se jednalo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou
vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní
pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak by k rozhodování
o smluvní pokutě byl příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté
služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto
porušením přímo souvisí. V tomto případě by zvláštní senát potvrdil názor soudu,
že k rozhodování je příslušný správní orgán.
Předmětem řízení v posuzované věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit
zapůjčené zařízení poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem,
proto příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících
se k výpůjčce je soud. Obdobnou otázkou se již zvláštní senát zabýval v usnesení ze dne
13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5 (publikováno pod č. 1478/2008 Sb. NSS), podle kterého „spor
o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního
satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti
na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností
uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž
by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím
ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.)“.
Zvláštní senát nezpochybňuje, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby
na základě zákona o elektronických komunikacích provozovat; to ovšem z výpůjčky přijímacího
zařízení nečiní službu elektronických komunikací. Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti
s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o smluvní
pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení nesvěřuje zákon
o elektronických komunikacích Českému telekomunikačnímu úřadu, a proto tato věc patří
do příslušnosti soudů. Zvláštní senát tedy rozhodl, že věc týkající se zaplacení smluvní pokuty
za nevrácení zapůjčeného zařízení s přísl. projedná a rozhodne soud (§9 odst. 1 o. s. ř.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 9. 2008, čj. 14 C 165/2008 - 32, a odstranil tak překážku
věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Příbrami pokračovat
v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. března 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu