ECLI:CZ:NSS:2009:KONF.13.2009:6
sp. zn. Konf 13/2009 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Petra Příhody,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025) na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Ostravě, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 66 Ro 46/2008, o 2698 Kč se smluvní pokutou ve výši
0,1 % z této částky za každý den prodlení od 6. 6. 2007 do zaplacení: žalobkyně UPC Česká
republika, a. s., IČ 00562262, se sídlem v Praze 4, Závišova 5, zastoupené JUDr. Janem
Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalovaného P. V.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 66 Ro 46/2008, o zaplacení částky 689 Kč za poskytnutí satelitní antény
a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení od 6. 6. 2007
do zaplacení, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu Ostravě ze dne 9. 9. 2008, čj. 66 Ro 46/2008 - 11,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 2. 2. 2009 navrhl Český telekomunikační úřad (dále též „Úřad“) zvláštnímu senátu
rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Okresním soudem
v Ostravě ve věci tohoto soudu, u něhož podala žalobu žalobkyně UPC Česká republika, a. s.,
proti žalovanému P. V. o částku 2698 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 12. 2007.
Podle žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným „Smlouvu o dodávce služeb
UPC Direct“, v níž se zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických
komunikací. Blíže označenými fakturami žalobkyně vyúčtovala žalovanému za poskytnuté služby
elektronických komunikací částku ve výši 2698 Kč, kterou žalovaný navzdory předžalobní
upomínce neuhradil; proto se žalobkyně částky domáhá u soudu. Dále žalobkyně žádá uhradit
smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této částky od 6. 6. 2007 do zaplacení a náklady řízení.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 9. 2008, čj. 66 Ro 46/2008 - 11, řízení
o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích), Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Z obsahu žaloby a připojených listin
přitom vyplývá, že se žalobkyně domáhá zaplacení vyúčtování za poskytnuté služby
elektronických komunikací na základě uzavřené smlouvy, a proto není ve věci dána rozhodovací
pravomoc soudu, ale Úřadu.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak o ceny
vyúčtované za služby elektronických komunikací, jednak o cenu vyúčtovanou za satelitní anténu
(viz daňový doklad č. 48168867). Úřad je tak podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí
pouze v části sporu týkající se částky 2009 Kč, kterou žalovaný neuhradil za poskytnuté služby
elektronických komunikací; tato jeho příslušnost dopadá i na smluvní pokutu vztahující
se k této částce. Naproti tomu částka 689 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala
za satelitní anténu, není cenou za službu elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím
ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. O této částce, jakož ani o smluvní
pokutě k ní se vztahující, není Úřad příslušný rozhodovat, což potvrzuje např. i usnesení
zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 37/2008 - 6.
Předmětem sporu o pravomoc v této věci tak není rozhodování o celém žalobním nároku
uplatněném u Okresního soudu v Ostravě. Úřad uznává svou pravomoc ohledně převážné části
nároku; ohledně částky 689 Kč s přísl. však svou pravomoc zpochybňuje.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu a jak je zvláštnímu senátu známo
z jiných obdobných věcí, obsahem „Smlouvy o dodávce služeb UPC Direct“ uzavřené
mezi stranami původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost dodávat žalovanému
signál programů digitálního satelitního vysílání, které odpovídala povinnost žalovaného hradit
žalobkyni vyúčtovanou cenu za službu. Rozhodovat ve sporu o plnění takových
povinností - které jsou upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě,
resp. ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně
o elektronických komunikacích (srov. část první hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku
příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však částka za satelitní anténu, kterou žalobkyně
žalovanému poskytla jako součást zařízení k přijímání digitálního satelitního vysílání. Nelze
jistě popřít, že bez kompletního přijímacího zařízení by příjem satelitního vysílání nebyl možný.
To ovšem z poskytnutí antény nečiní službu elektronických komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující
ostatně na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající
se nároku mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby (nyní služby
elektronických komunikací) – na doplatek kupní ceny za mobilní telefon. I když nárok
na tento doplatek vznikl v důsledku porušení povinnosti uživatele hradit paušální poplatek
za službu a hovorné - tedy v příčinné souvislosti s porušením smlouvy o poskytování
telekomunikačních služeb - jedná se přesto o nárok plynoucí z běžného soukromoprávního
vztahu založeného kupní smlouvou; rozhodovat o něm proto přísluší soudu, nikoli Úřadu
(srov. č. 47/2004 Sb. NSS). Podobně se zvláštní senát vyjádřil i ke vztahu vzniklému z výpůjčky
zařízení sloužícího k přijímání signálu programů digitálního satelitního vysílání: ani zde nejde
o spor týkající se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích
nebo na jeho základě, nýbrž o klasický soukromoprávní spor (srov. č. 1478/2008 Sb. NSS).
Tím se nemíní vyjádřit, že by snad vztah mezi účastníkem (uživatelem) veřejně dostupné
služby elektronických komunikací a mezi osobou vykonávající komunikační činnost byl vztahem
veřejnoprávním. Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o dodávce služeb UPC Direct“
se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli, a žádná ze stran nemůže
autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah,
v němž si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní
protiplnění. Jde tedy o vztah soukromoprávní a rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží
pravidelně soudům v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických
komunikacích ve svém §129 odst. 1 stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba
vykládat úzce – ostatně jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější
pravomoc rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu ke smluvní pokutě vztahující
se k dlužné částce ve výši 689 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo
žalovanému několik – v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám
vůči žalobkyni: šlo jednak o platbu za samotnou „dodávku služeb UPC“ (tedy za poskytování
služby elektronických komunikací), jednak o platbu za poskytnutí satelitní antény. Sankce,
kterou si strany smlouvy mezi sebou sjednaly, se nevztahuje k blíže neurčenému „porušení
smlouvy“, ale je neoddělitelně spjata s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost
k rozhodování o této sankci se pak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti
byla sjednána. Bude-li porušena povinnost platby za poskytování služby elektronických
komunikací, bude o této povinnosti i o smluvní sankci za její nesplnění rozhodovat Úřad.
Bude-li však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení bude rozhodovat
soud - jak je tomu i v tomto případě – přísluší soudu rozhodovat i o sankci vztahující
se k takovému porušení povinnosti.
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti zaplatit za poskytnutí satelitní
antény (byť k němu došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací), včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě, tedy zákon
o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů se tak tyto věci nevymykají
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci označené ve výroku
přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu v rozsahu,
který odporuje výroku, jímž byla pravomoc určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Ostravě pokračovat
ve vymezeném rozsahu v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu