ECLI:CZ:NSS:2009:NA.32.2009:9
sp. zn. Na 32/2009 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. C., zast.
PhDr. Miloslavou Jebavou, proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, Vyšehradská 16,
Praha, v řízení o žalobě na finanční odškodnění za neodůvodněné průtahy,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 4. 2. 2009 žalobce podal k Nejvyššímu správnímu soudu „Žalobu na Ministerstvo
spravedlnosti ČR za neodůvodněně nízké odškodnění za průtahy v osm let trvajícím sporu
ve věci V. v soudní cause 24 C 25/2000 - 89, vedené u Krajského soudu v Brně a za vlastní
průtahy Ministerstva spravedlnosti ČR“.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně
a rozhodnout ji, a dospěl k závěru, že v daném případě je namístě postup podle §46 odst. 2
s. ř. s., podle něhož soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu
nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení
anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.
Z učiněného podání Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce dne 10. 12. 2007 podal
na Ministerstvo spravedlnosti žádost o vyplacení jednorázové částky za průtahy ve věci výše
označené. Dne 15. 9. 2008 žalobce obdržel stanovisko žalovaného, ve kterém se uznává žádost
žalobce za oprávněnou. Místo požadovaných 1000 Kč za každý kalendářní den neodůvodněných
soudních průtahů však ministerstvo vyměřilo žalobci částku pouze ve výši 63 000 Kč; dle žalobce
bez jakéhokoliv odůvodnění výše částky. Žalobce v žalobě uvedl stanovisko ze dne 10. 12. 2008
zaslané Ministerstvem spravedlnosti, s nímž dále polemizuje.
V žalobním petitu žalobce požaduje, aby soud rozhodl, že Ministerstvo spravedlnosti
je povinno zaplatit za neodůvodněné soudní průtahy v cause 24 C 25/2000 - 89, vedené
u Krajského soudu v Brně částku 1000 Kč za každý kalendářní den, kdy tato causa přesáhla délku
1 roku, a to do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku. Dále požaduje, aby žalovaný zaplatil
rovněž částku 1000 Kč za každý kalendářní den, kdy trvají nedůvodné úřední průtahy
při vyřizování soudních průtahů, a rovněž požaduje v obou případech uhradit penále ve výši
0,10% z každé zaplacené částky. Dále proto, že v této cause, která započala dne 4. 5. 2000 a byla
ukončena dne 25. 4. 2008 plus 15 dní na odvolání, které nebyly využity, jedná se, po odečtení
jednoho roku, o 2555 dní neodůvodněných soudních průtahů, žádá žalobce částku
2 555 milionu Kč, poníženou o už proplacené odškodnění ve výši 63 000 Kč, a to do tří dnů
od nabytí právní moci rozsudku. Dále proto, že se jedná o 91 dní neodůvodněných úředních
průtahů požaduje žalobce dalších 91 tisíc Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku.
Ministerstvo spravedlnosti dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
nerozhoduje o přiznání náhrady škody, resp. o přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou
nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu tak,
že by provádělo dokazování a vydávalo závazné rozhodnutí ve správním řízení. Nárok
na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění může mimosoudně vypořádat v případech, kdy jej
lze považovat za nesporný. Zákon počítá s tím, že případy, ve kterých je třeba provádět
dokazování, nebo takové, jejichž vyřízení odvisí od složitějšího právního hodnocení, budou
projednány a rozhodnuty v občanském soudním řízení, tedy soudem, a to na základě žaloby
podané poškozeným. V soudním sporu pak Ministerstvo spravedlnosti jedná jménem žalované
České republiky. Uplatnění nároku na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti je podmínkou
pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu, kterého se může takto poškozený
domáhat, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok Ministerstvem spravedlnosti
plně uspokojen.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stanoviska zaujatá Ministerstvem
spravedlnosti k uplatněným požadavkům na náhradu škody či případně na přiměřené
zadostiučinění za nemajetkovou újmu nejsou rozhodnutími ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb.
správního řádu (či jiného procesního předpisu), takže se ani nepřezkoumávají opravnými
prostředky či jiným instančním postupem. Nepřizná-li Ministerstvo spravedlnosti odškodnění
mimosoudně, lze se autoritativního rozhodnutí o tvrzeném nároku na náhradu škody,
resp. na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu domáhat cestou občanského
soudního řízení, tedy žalobou podanou proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti.
S mimosoudním, tak zvaným předběžným projednáním odškodnění, nejsou spojeny
žádné sankce. Jestliže nelze tvrzený nárok na náhradu škody učinit nesporným, nastupuje cesta
soudního řízení, jejíž vyvolání je na vůli poškozeného.
Předmětem rozhodování v dané věci je uplatnění nároku na náhradu škody
či přiměřeného zadostiučinění dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tj. nárok
soukromoprávní povahy.
Vzhledem k právní povaze předmětného právního vztahu (občanskoprávní
odpovědnostní vztah) věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví, na vrcholu
jejichž hierarchie stojí Nejvyšší správní soud. Podle §7 odst. 1 o. s. ř. totiž spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
Protože na danou věc se nevztahuje uvedená zákonná výjimka, spadá do pravomoci soudů
rozhodujících v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalobce
se podanou žalobou domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví ukončeno
a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých soukromých práv
u obecného soudu v občanském soudním řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat ve věci náhrady
škody žalobu podle části třetí občanského soudního řádu k místně
příslušnému okresnímu soudu (§46 odst. 2 s. ř. s.) Domáhá-li se žalobce bez
ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem způsobena škoda, rovněž, jak lze z podání dovodit, přiměřeného
zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, je příslušný k řízení
dle občanského soudního řádu v prvním stupni krajský soud.
V případě včasného podání žaloby zůstávají účinky procesních úkonů učiněné
v tomto řízení zachovány (§82 odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 16. února 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu