ECLI:CZ:NSS:2009:NA.34.2009:9
sp. zn. Na 34/2009 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. C., zast.
PhDr. Miloslavou Jebavou, proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, Vyšehradská 16,
Praha, v řízení o žalobě na finanční odškodnění za neodůvodněné průtahy,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 4. 2. 2009 žalobce podal k Nejvyššímu správnímu soudu „Žalobu na Ministerstvo
spravedlnosti ČR na spravedlivé finanční odškodnění dle vzoru Evropského soudu pro lidská
práva za neodůvodněné soudní průtahy, č. j. 3240/2007-ODSK-ODSK/8 a č. j. 1/2009-ODSK-
ODSK/3, v čtyři let trvajícím sporu exekuce v soudní cause 33 Nc 6815/2003, vedené
u prvoinstančního Obvodního soudu Praha 1“.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně
a rozhodnout ji, a dospěl k závěru, že v daném případě je namístě postup podle §46 odst. 2
s. ř. s., podle něhož soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu
nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení
anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích
své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.
Z učiněného podání Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce dne 11. 12. 2007 podal
na Ministerstvo spravedlnosti žádost o vyplacení odškodnění za nedůvodné soudní průtahy
ve věci výše označené. Žalobce v žalobě uvedl stanovisko ze dne 10. 12. 2008 zaslané
Ministerstvem spravedlnosti, s nímž dále polemizuje.
V žalobním petitu žalobce požaduje, aby soud rozhodl, že Ministerstvo spravedlnosti
je povinno zaplatit za neodůvodněné soudní průtahy v cause 24 C 25/2000-89, vedené
u Krajského soudu v Brně částku 1000 Kč za každý kalendářní den, kdy tato causa přesáhla délku
1 roku, a to do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku. Dále požaduje, aby žalovaný zaplatil
rovněž částku 1000 Kč za každý kalendářní den, kdy trvají nedůvodné úřední průtahy
při vyřizování soudních průtahů, a rovněž požaduje v obou případech uhradit penále ve výši
0,10 % z každé zaplacené částky. Dále proto, že v této cause, která započala dne 4. 5. 2000
a byla ukončena dne 25. 4. 2008 plus 15 dní na odvolání, které nebyly využity, se jedná,
po odečtení jednoho roku, o 2555 dní neodůvodněných soudních průtahů žádá žalobce částku
2,555 milionu Kč, poníženou o už proplacené odškodnění ve výši 63.000 Kč, a to do tří dnů
od nabytí právní moci rozsudku. Dále protože se jedná o 91 dní neodůvodněných úředních
průtahů požaduje žalobce dalších 91 tisíc Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku.
Ministerstvo spravedlnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
nerozhoduje o přiznání náhrady škody, resp. o přiznání přiměřeného zadostiučinění za vzniklou
nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu tak,
že by provádělo dokazování a vydávalo závazné rozhodnutí ve správním řízení. Nárok
na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění může mimosoudně vypořádat v případech,
kdy jej lze považovat za nesporný. Zákon počítá s tím, že případy, ve kterých je třeba provádět
dokazování, nebo takové, jejichž vyřízení odvisí od složitějšího právního hodnocení,
budou projednány a rozhodnuty v občanském soudním řízení, tedy soudem, a to na základě
žaloby podané poškozeným. V soudním sporu pak Ministerstvo spravedlnosti jedná jménem
žalované České republiky. Uplatnění nároku na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti
je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu, kterého se může
takto poškozený domáhat, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok Ministerstvem
spravedlnosti plně uspokojen.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stanoviska zaujatá Ministerstvem
spravedlnosti k uplatněným požadavkům na náhradu škody či případně na přiměřené
zadostiučinění za nemajetkovou újmu nejsou rozhodnutími ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb.
správního řádu (či jiného procesního předpisu), takže se ani nepřezkoumávají opravnými
prostředky či jiným instančním postupem. Nepřizná-li Ministerstvo spravedlnosti odškodnění
mimosoudně, lze se autoritativního rozhodnutí o tvrzeném nároku na náhradu škody,
resp. na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu domáhat cestou občanského
soudního řízení, tedy žalobou podanou proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti.
S mimosoudním, tak zvaným předběžným projednáním odškodnění, nejsou spojeny
žádné sankce. Jestliže nelze tvrzený nárok na náhradu škody učinit nesporným, nastupuje cesta
soudního řízení, jejíž vyvolání je na vůli poškozeného.
Předmětem rozhodování v dané věci je uplatnění nároku na náhradu škody
či přiměřeného zadostiučinění dle zák.č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tj. nárok
soukromoprávní povahy.
Vzhledem k právní povaze předmětného právního vztahu (občanskoprávní
odpovědnostní vztah) věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví, na vrcholu
jejichž hierarchie stojí Nejvyšší správní soud. Podle §7 odst. 1 o. s. ř. totiž spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
Protože na danou věc se nevztahuje uvedená zákonná výjimka, spadá do pravomoci soudů
rozhodujících v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud proto podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalobce
se podanou žalobou domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví ukončeno
a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých soukromých práv
u obecného soudu v občanském soudním řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat ve věci náhrady škody
žalobu podle části třetí občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu
soudu (§46 odst. 2 s. ř. s.). Domáhá-li se žalobce bez ohledu na to, zda byla
nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda,
rovněž, jak lze z podání dovodit, přiměřeného zadostiučinění za vzniklou
nemajetkovou újmu, je příslušný k řízení dle občanského soudního řádu v prvním
stupni krajský soud.
V případě včasného podání žaloby zůstávají účinky procesních úkonů učiněné
v tomto řízení zachovány (§82 odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 16. února 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu