ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.122.2008:189
sp. zn. Nao 122/2008 - 189
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: L. L.,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, se
sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2004, č. j. X,
v řízení o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavy Hrehorové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová není v yloučena
z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 1 Cad 115/2008 u Městského soudu
v Praze.
Odůvodnění:
V řízení probíhajícím u Městského soudu v Praze o žalobě o přezkoumání zákonnosti
rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne
14. 7. 2004, č. j. X, požádala žalobkyně (po zrušení předchozího zamítavého rozsudku Nejvyšším
správním soudem) o ustanovení zástupce pro další řízení před městským soudem. Městský soud
usnesením ze dne 24. 11. 2008, č. j. 1 Cad 115/2008 - 147, návrh na ustanovení zástupce zamítl.
Následně žalobkyně podala proti tomuto usnesení kasační stížnost a současně vznesla námitku
podjatosti vůči soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavě Hrehorové.
Námitku podjatosti zdůvodnila žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) tím, že uvedená
soudkyně má zjevně nepřátelský vztah a postoj vůči osobě stěžovatelky i snahu jednat
a rozhodovat v rozporu se smyslem a účelem zákonů ČR. Odkazuje na dřívější rozhodnutí
NSS ČR i na obsah napadeného usnesení ze dne 24. 11. 2008, č. j. 1 Cad 115/2008 - 147,
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, které jmenovaná soudkyně odůvodnila
tím, že žalobkyně je zjevně schopná se hájit sama. Stěžovatelka vyjadřuje naprostý nesouhlas
s tím, že by byla schopná čelit advokátovi protistrany. Stěžovatelka uzavírá s tím, že je z její strany
důvodné podezření, že soudkyně Hrehorová není ochotna jednat v souladu s existujícími zákony
a nebude respektovat zásady spravedlivého procesu.
Věc byla spolu s kasační stížností předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který je
podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), věcně
příslušný o námitce podjatosti rozhodnout. Podle vyjádření jmenované soudkyně nejsou dány
důvody její podjatosti, účastníky řízení osobně nezná, k věci nemá žádný vztah a na výsledku
řízení nemá zájem.
Nejvyšší správní soud podjatost jmenované soudkyně rovněž neshledal.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 téhož ustanovení může účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl;
zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. Nutno především uvést, že v daném případě námitka podjatosti není příliš
konkretizována. Stěžovatelka ji dovozuje pouze z domněnky nepřátelského postoje
a nezákonného rozhodování (a dále také z postupu soudkyně ve věci, který se stěžovatelce jeví
nesprávným - k tomu viz níže). Vzhledem k okolnosti, že zákon požaduje, aby námitka podjatosti
byla opřena o konkrétní důvody, a aby žalobce současně uvedl konkrétní skutečnosti,
ze kterých podjatost dovozuje, musí Nejvyšší správní soud konstatovat, že z obecných dohadů,
úvah a předpokladů, které uvádí stěžovatelka, nelze dost dobře nahlížet reálné důvody podjatosti
výše jmenované soudkyně tak, jak je má na mysli zákon. Z námitky samotné je zřejmé, že žádný
z relevantních důvodů podjatosti podle §8 odst. 1 s. ř. s. stěžovatelka spolu s konkretizovanými
skutečnostmi, ze kterých by je dovozovala, ani neuvádí (viz níže). Dále je nutno uvést následující:
Námitku podjatosti dovozuje stěžovatelka ze skutečnosti, že jmenovaná soudkyně má dle jejího
názoru snahu rozhodovat v rozporu se smyslem a účelem zákonů, přičemž odkazuje zejména
na nesprávnost zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (s tím, že stěžovatelka uvádí, že - oproti
tvrzení v odůvodnění jmenované soudkyně - není sama schopna se hájit a čelit tak protistraně,
tj. subjektu zastoupenému osobou s právním vzděláním). Okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci, však podle výslovného znění zákona - §8 odst. 1 věta
poslední s. ř. s. - nemohou být důvodem pro vyloučení soudce. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu
soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení,
nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech
(např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti,
které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může
být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným osobním vztahem,
např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon přitom přímo vylučuje,
aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď
v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví
a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.
V daném případě stěžovatelka uvádí celou řadu skutečností, které souvisejí přímo s postupem
jmenované soudkyně ve věci, a ze kterých vyplývá nespokojenost stěžovatelky s tímto
postupem; žádná z nich však nesvědčí o přímém poměru jmenované soudkyně k věci,
nebo k účastnici - žalobkyni (stěžovatelce). Ani soudkyně si takového poměru není vědoma, jak
vyplývá z jejího vyjádření k námitce podjatosti. V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí
o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Stěžovatelkou tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a důvod
pochybovat o nepodjatosti jmenované soudkyně nelze dovodit ani z vyjádření této soudkyně,
ve kterém potvrzuje, že k věci, ani k účastníkům a jejich zástupcům nemá žádný osobní vztah.
O případné podjatosti uvedené soudkyně pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.
Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle
není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatelky. Protože tedy Nejvyšší
správní soud neshledal, že by jmenovaná soudkyně byla z projednávání a rozhodování věci
vyloučena, vyslovil tento závěr výrokem svého usnesení (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. února 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu