ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.18.2009:55
sp. zn. Nao 18/2009 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce Ing. J. F.,
zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 5, Pres lova 17, proti žalovanému
Městskému úřadu Svitavy, se sídlem Svitavy, T. G. Masaryka 5/35, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2008, č. j. 34474-08/OPP-111-2008/hrd, vedeném u
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 Ca 4/2009, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem,
takto:
Samosoudce JUDr. Jan Dvořák není v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
pod sp. zn. 52 Ca 4/2009.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 20. 1. 2009 u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2008, č. j. 34474-08/OPP-111-2008/hrd.
Samosoudce JUDr. Jan Dvořák, kterému byla věc, v souladu s rozvrhem práce, přidělena, učinil
po podání žaloby úkony nezbytné pro další postup ve věci. Především usnesením ze dne
22. 1. 2009, č. j. 52 Ca 4/2 009 – 22, odmítl návrh žalobce ze dne 20. 1. 2009 na vydání
předběžného opatření. K dalšímu návrhu žalobce ze dne 4. 2. 2009, kterým se domáhal přiznání
odkladného účinku žalobě, vydal krajský soud dne 6. 2. 2009 usnesení, č. j. 52 Ca 4/2009 – 30,
kterým odkladný účinek žalobě nepřiznal. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost.
Nedatovaným usnesením č. j. 52 Ca 4/2009 – 34, vyzval krajský soud žalobce k předložení plné
moci advokáta a zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 3 000 Kč. Mimo jiné
žalobce poučil, že proti usnesení o nepřiznání odkladného účinku žalobě není kasační stížnost
přípustná. Podáním ze dne 6. 3. 2009 požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků
pro řízení o kasační stížnosti a 13. 3. 2009 doložil plnou moc advokáta. Usnesením ze dne
13. 3. 2009, č. j. 52 Ca 4/2009 – 45, zamítl krajský soud návrh žalobce na přiznání osvobození
od soudních poplatků, a to podle ustanovení §36 odst. 3 věty druhé soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že návrh (tj. kasační stížnost) zjevně nemůže být
úspěšná. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 20. 3. 2009. Dne 23. 3. 2009 podal žalobce
námitku podjatosti samosoudce JUDr. Jana Dvořáka.
Námitku podjatosti odůvodnil žalobce tím, že se mu samosoudce snaží upřít právo
na spravedlivý proces a dělá vše pro to, aby věc nebyla projednána. Uvedl, že JUDr. Dvořák
zamítá odůvodněné návrhy na předběžná opatření, nutí žalobce platit soudní poplatky, ačkoliv
plně splňuje podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků (toto osvobození je žalobci
v jiných řízeních běžně přiznáváno). Samosoudce dále za Nejvyšší správní soud rozhoduje,
která kasační stížnost je přípustná a která nikoliv, což zjevně nenáleží do jeho kompetence.
Dosavadní postup samosoudce v řízení tedy považuje žalobce za popírání práva na spravedlivý
proces a za důvod zahájení kárného řízení s cílem odstranění tohoto soudce z funkce. Žalobce
proto žádá, aby byl samosoudce JUDr. Jan Dvořák vyloučen z projednávání věci a její přidělení
soudci jinému, který bude splňovat alespoň základní požadavky na úroveň soudce
a který se nebude vyhýbat projednání věci.
K námitce podjatosti se samosoudce JUDr. Jan Dvořák vyjádřil v tom smyslu, že se necítí
být podjatým a že mu nejsou známy žádné skutečnosti, ze kterých by měly vyplynout
pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Podle ustanovení §8 odst. 5, věty druhé a třetí s. ř. s. musí účastník řízení uplatnit
námitku podjatosti do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí- li důvod podjatosti při jednání,
musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Nejvyšší správní soud
se proto nejprve zabýval tím, zda byla námitka podjatosti uplatněna včas. Z obsahu soudního
spisu vyplynulo, že žalobce, v rozporu s obvyklou soudní praxí, nebyl poučen bezodkladně
po podání žaloby o právu vyjádřit se k osobě samosoudce, který měl podle rozvrhu práce věc
projednat a rozhodnout. Žalobce se tak tuto informaci dozvěděl až z prvního usnesení,
tj. z usnesení o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 22. 1. 2009. Námitka
podjatosti byla sice podána až dne 23. 3. 2009, z jejího obsahu je však zřejmé, že nesměřuje vůči
samosoudci pro jeho poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům, či proto, že se měl podílet
na projednání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
V okamžiku, kdy žalobce obdržel první vydané usnesení, totiž (z jeho pohledu) doposud důvody
k uplatnění námitky podjatosti nevyvstaly. Z obsahu podání žalobce jednoznačně plyne,
že podává námitku podjatosti pro postup soudce v řízení o projednávané věci, který považuje
za šikanozní, a to právě v kontextu jednotlivých procesních úkonů, ve shora popsané časové
posloupnosti. Je tedy zjevné, že důvody pro podání námitky podjatosti vyvstaly u žalobce teprve
doručením usnesení o zamítnutí jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. Toto
usnesení bylo žalobci doručeno v pátek 20. 3. 2009; námitka podjatosti byla podána v pondělí
23. 3. 2009. Jednotýdenní lhůta pro uplatnění námitky podjatosti tak byla dodržena a Nejvyšší
správní soud tak má námitku podjatosti za včasně uplatněnou.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednáva né věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Obsahem citovaného
ustanovení jsou tedy dva na sobě zcela nezávislé důvody vyloučení soudce. Soudce je především
ipso facto vyloučen z projednávání a rozhodování věci, na níž měl podíl již v předchozím řízení
správním či soudním. Vedle toho je pak důvodem vyloučení natolik objektivizovatelná míra
osobního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha
tohoto vztahu zavdává důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Důvodem k vyloučení
soudce naopak nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je tedy nutno chápat
jako postup výjimečný a musí být vyhrazen jen závažným důvodům, které soudci alespoň
potenciálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
V nyní posuzované věci je nutno především konstatovat, že k rajský soud (potažmo
samosoudce JUDr. Dvořák) ve věci podané kasační stížnosti v žádném případě nerozhodoval
o tom, zda je kasační stížnost proti usnesení o nepřiznání odkladného účinku žalobě přípustná
či nikoliv. Pouze se zcela správně držel dosavadní konstantní judikatury Nejvyššího správního
soudu k této právní otázce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 – 172, publikovaný pod č. 507/2005 Sb. NSS ) a v tomto smyslu
také žalobce poučil. Jeho postup tedy nejen není možné považovat za šikanozní či apodikticky
předjímající výsledek řízení před zdejším soudem; šlo naopak o vstřícný, nevrchnostenský úkon
soudu, který upozorňoval žalobce na úskalí jím navrhovaného postupu
Pokud jde o zbývající skutečnosti, s nimiž žalobce námitku podjatosti spojuje, je nutno
zmínit především negativní rozhodnutí krajského soudu k návrhu žalobce na přiznání osvobození
od soudních poplatků. K této otázce se již Nejvyšší správní soud vyslovil dříve, a to v usnesení
ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. Nao 25/2003, publikovaném pod č. 283/2004 Sb. NSS., z něhož
se podává, že „je-li (…) podle účinné právní úpravy zjevná neúspěšnost ná vrhu koncipována jako důvod
pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, nelze považovat postup soudců, kteří svůj právní názor
na věc vyjádřili v rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, za důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Takový postup zákonné ustanovení §36 odst. 3 věta druhá s. ř. s. totiž umožňuje. Ostatně obdobná právní
úprava je zakotvena i v ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu. Nutno tedy uzavřít, že žalobcem
namítaný postup (…) soudu (…) podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za důvod
pochybovat o nepodjatosti soudců, kteří v této věci rozhodli, neboť jde o okolnost, k terá spočívá v postupu soudce
v projednávané věci, který zákon ve svém ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. umožňuje. Nutno tedy vycházet z toho,
že podle platné právní úpravy důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, kte ré spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, a to ani v případě, že by rozhodnutí tohoto soudce nebylo správné. “ Naposled citovaná
věta tak má obecný dopad na všechny procesní úkony provedené soudcem v průběhu řízení.
Samotný postup samosoudce v daném řízení, spočívající konkrétně ve vydání usnesení
o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, usnesení o nepřiznání odkladného účinku
žalobě a usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků,
proto nezakládá ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. důvod pro jeho vyloučení z projednání
a rozhodnutí věci, a to i kdyby některé z vydaných procesních rozhodnutí nebylo správné;
posouzení správnosti dosavadního postupu krajského soudu (jednajícího prostřednictvím
JUDr. Dvořáka) může být až součástí případného přezkumu zákonnosti konečného rozhodnutí
ve věci samé.
Lze tedy uzavřít, že důvody formulované žalobcem nejsou pojmově způsobilé založit
pochybnosti o nepodjatosti samosoudce, který má danou věc projednat a rozhodovat. Žalobce
současně žádné jiné relevantní důvody podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. neuvedl
a jmenovanému samosoudci ani nejsou známy. Vzhledem k tomu, že se sám samosoudce necítí
být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen a tato skutečnost nevyplývá ani ze soudního spisu,
neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobce na vyloučení samosoudce z projednávání
a rozhodování této věci důvodným. Se zřetelem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud
rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu