ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.19.2009:174
sp. zn. Nao 19/2009 - 174
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. Z. Š.,
zastoupený Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem Výst avní 16a, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2007, č. j. JMK 160177/2006, o námitce podjatosti vznesené
vůči soudcům Krajského soudu v Brně, JUDr. Jaroslavě Skoumalové, JUDr. Ing. Vieře Horčicové,
JUDr. Janě Jedličkové, JUDr. Tomáši Foltasovi, Mgr. Milanovi Procházkovi, Mgr. Petrovi
Kobylkovi a JUDr. Petrovi Poláchovi,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová, JUDr. Ing. Viera Horčicová,
JUDr. Jana Jedličková, JUDr. Tomáš Foltas, Mgr. Milan Proch ázka, Mgr. Petr Kobylka
a JUDr. Petr Polách nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí ve věci žaloby
proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 1. 2007,
č. j. JMK 160177/2006, vedené pod sp. zn. 31 Ca 50/2007.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 20. 3. 2007 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu
Znojmo, odboru výstavby, ze dne 13. 9. 2006, č. j. Výst. 23d 1012559/2003-Ma Rozh, jímž
stavební úřad žalobci nařídil provést odstranění části stavby v rozsahu cca 1/3 délky kanalizační
přípojky (betonového koryta) ve spodní části před zaústěním do kanalizace na pozemcích
ve vlastnictví města Znojma postavené dle závěru správních orgánů v rozporu se stavebním
povolením.
Krajský soud usnesením ze dne 24. 7. 2007, č. j. 31 Ca 50/2007 - 80, žalobu s odkazem
na §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud toto usnesení
krajského soudu rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. 5 As 17/2008 - 146, zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud poučením ze dne 6. 3. 2009 informoval žalobce o složení senátu 31 Ca,
kterému byla věc přidělena podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně platného pro rok 2009.
Podáním ze dne 16. 3. 2009 uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči soudcům Krajského
soudu v Brně, kteří budou o jeho věci rozhodovat. Žalobce konkrétně uvedl, že „navrhuje
doložení do spisu deklarování jmenovanými soudci o věci, o možném vztahu k jednajícím
úředníkům nebo i k věci (stavbě kanalizační přípojky z nemovitostí žalobce) v památkové rezervaci
obce Znojmo a ve vztahu k §14 odst. 2, 3 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, po možné
stránce patriotismu“. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že krajský soud odmítl jeho žalobu i jeho
žádost o odkladný účinek žaloby.
Podle platného rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2009 má být daná věc
projednána senátem 31 Ca složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyně
JUDr. Ing. Viery Horčicové. Z důvodu neobsazení senátu třetím soudcem, jakož i v případě
nepřítomnosti některého ze soudců uvedeného senátu, může být v ěc dle uvedeného rozvrhu práce
projednána a rozhodnuta za účasti některého ze soudců senátu 29 Ca složeného z předsedkyně
JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase, Ph.D. a Mgr. Milana Procházky,
nebo následně některého ze soudců senátu 30 Ca Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha.
Ve svém vyjádření k podané námitce všech sedm výše uv edených soudců konstatovalo,
že se necítí být podjati, neboť ani jeden z nich nezná účastníky řízení ani jejich zástupce, nemá
k nim ani k předmětné věci žádný vztah. Soudkyně JUDr. Jaroslava Skoumalová a JUDr. Ing. Viera
Horčicová (které byly členkami senátu, který usnesením ze dne 24. 7. 2007, č. j. 31 Ca 50/2007 -
80, žalobu odmítl) dále výslovně uvedly, že se necítí být podjaty ani z důvodu, že se podílely
na rozhodování o žalobě žalobce.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich ne podjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech . Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody
zjevně dány nejsou.
Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že krajský soud odmítl jeho žalobu i jeho žádost
o odkladný účinek žaloby. Poučení o složení senátu bylo žalobci doručeno dne 10. 3. 2009, žalobce
vznesl námitku podjatosti dne 16. 3. 2009; námitka podjatosti je tak včasná (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Žalobce však vůbec nepředkládá jediný důkaz o tom, že by dot čení soudci měli takový poměr
k věci, účastníkům či jejich zástupcům, který by mohl zakládat p ochyby o jejich nepodjatosti,
a neuvádí ani žádný jiný ze zák onem předpokládaných důvodů, pro které by Nejvyšší správní soud
mohl o vyloučení soudců rozhodnout, naopak tvrzení žalobce lze považovat za důvod spočívající
v postupu soudce v řízení o projednávané věci, který zákon jako okolnost pro vyloučení soudců
výslovně zapovídá (§8 odst. 1 poslední věta s. ř. s.). Nejvyšší správní soud shledal ve svém
rozsudku ze dne 22. 1. 2009, č. j. 5 As 17/2008 - 146, nesprávným závěr krajského soudu
vyplývající z usnesení ze dne 24. 7. 2007, č. j. 31 Ca 50/2007 - 80, o tom, že žalobu v předmětné
věci nelze věcně projednat pro její vady spočívající v její nesrozumitelnosti. Krajský soud v Brně
je právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v citovaném rozsudku vázán
(§110 odst. 3 s. ř. s), je tedy povinen, neshledá-li jiný nedostatek podmínek řízení, o podané žalobě
rozhodnout meritorně. Tyto skutečnosti však, jak již bylo vysvětleno, důvody pro vyloučení ve věci
rozhodujících soudců krajského soudu nezakládají. Námitka podjatosti vznesená žalobcem je tedy
nedůvodná.
Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu