ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.25.2009:22
sp. zn. Nao 25/2009 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Mgr. V.
K., zast. JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1,
v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 7 Ca 64/2009, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského
soudu v Praze
takto:
Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Jaromír Sklenář a Mgr. Aleš Sabol nejsou
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 7 Ca 64/2009.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany
proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské
části Praha 1 ze dne 19. 4. 2007, č. j. Výst 121090/2006-Hs-1/660.
Poté, co byl žalobce písemně poučen o svých procesních právech (včetně práva namítat
podjatost soudců), vznesl námitku podjatosti proti soudcům Městského soudu v Praze
Mgr. Jaromíru Sklenářovi a Mgr. Aleši Sobolovi. Žalobce uvedl, že žalovaná věc je fakticky
totožná s věcí rozhodovanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. 7 Ca 140/2008. Předsedovi
senátu Mgr. Aleši Sabolovi vytýká, že v usnesení ze dne 29. 1. 2009, č. j. 7 Ca 140//2008 – 82,
„žalobce svévolně (bez jakéhokoliv odůvodnění) a v rozporu se skutkovým stavem věci, jenž plyne z obsahu
správního a soudního spisu, pojal jako účastníka dle §65 odst. 2 s. ř. s. a nikoliv dle odstavce 1
tohoto ustanovení, což samozřejmě má zásadní právní důsledky“.
Dále žalobce uvádí, že ve věci sp. zn. 7 Ca 140/2008 mu byli zákonnými soudci určeni
JUDr. Ladislav Hejtmánek, JUDr. Iveta Šašková a Mgr. Aleš Sabol. Bez vědomí žalobce
však byl JUDr. Hejtmánek nahrazen Mgr. Jaromírem Sklenářem, přičemž ten ani nebyl členem
zástupčího senátu. Žalobce tak byl odňat svému zákonnému soudci a neměl ani možnost vznést
námitku podjatosti proti Mgr. Sklenářovi. Tím bylo hrubě porušeno žalobcovo základní právo
na zákonného soudce a obejit institut námitky podjatosti, což samo o sobě diskvalifikuje
kteréhokoli soudce z projednání věci, v níž tyto skutečnosti nastanou.
Další důvod podjatosti Mgr. Sabola pak žalobce spatřuje v tom, že ve věci
sp. zn. 7 Ca 140/2008 porušil zásadu rychlosti řízení a předvídatelnosti soudních rozhodnutí,
neboť o odmítnutí žaloby bylo rozhodnuto až po cca tři čtvrtě roku a až poté, co byl žalobce
vyzván k sdělení, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení ústního jednání, a poté,
co si městský soud vyžádal předložení správních spisů a žalobci byla k replice zaslána žalobní
odpověď žalovaného.
Mgr. Aleš Sabol podle názoru žalobce pochybil rovněž tím, že s ohledem na svou funkci
předsedy senátu nezajistil ochranu žalobcova práva na zákonného soudce.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci Mgr. Jaromír Sklenář a Mgr. Aleš Sabol.
Oba shodně uvedli, že nemají poměr k věci ani k účastníkům řízení a že se nepodíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Podle §8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý
vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování
o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález
Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení soudců Městského soudu v Praze, podaného žalobcem,
výslovně vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že soudci Mgr. Aleš Sabol
a Mgr. Jaromír Sklenář rozhodovali v jiné jeho věci, byť o ní tvrdí, že je „fakticky totožná“ s věcí
nynější. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců
je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc a podílem na předcházejícím
soudním řízení bude například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu,
tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího
správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu,
nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Taková situace
však v posuzované věci nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003-18 (publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS),
v němž bylo řečeno, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků.
Další důvody námitky podjatosti pak žalobce spatřuje v procesním postupu jmenovaných
soudců (a zejména předsedy senátu Mgr. Sabola) v soudním řízení ve věci sp. zn. 7 Ca 140/2008
a v jejím rozhodnutí. Takové důvody však podle výslovné zákonné úpravy nemohou vést
k vyloučení soudce (§8 odst. 1 in fine s. ř. s.). Žalobce nemůže uplatňovat vady řízení, nesprávné
obsazení soudu a nezákonnost soudního rozhodnutí cestou námitky podjatosti, ale v opravném
prostředku proti takovému rozhodnutí (zde v kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 29. 1. 2009, č. j. 7 Ca 140//2008 – 82).
Se zřetelem k tomu, že o důvodech uplatňovaných žalobcem, tj. vyloučení soudců
z projednávání a rozhodování této věci pro jejich rozhodování v jiné jeho věci
a pro jejich procesní postup a rozhodnutí v jiné jeho věci, zákon výslovně stanoví, že nemohou
vést k vyloučení soudce, neshledal Nejvyšší správní soudu návrh žalobce na vyloučení soudců
z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše jmenovaní soudci
nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 7 Ca 64/2009, vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu