ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.50.2009:19
sp. zn. Nao 50/2009 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům správního úseku Krajského
soudu v Ostravě ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Nc 3/2007,
takto:
Soudci správního úseku Krajského soudu v Ostravě ne jso u vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Nc 3/2007.
Odůvodnění:
Ve věci sp. zn. 1 Nc 3/2007 vedené u Krajského soudu v Ostravě (nejasné podání
označené jako žaloba proti blíže nespecifikovanému rozhodnutí žalovaného) žalobce přímo
ve svém podání ze dne 8. 3. 2007 vznesl námitku podjatosti vůči „Krajskému soudu v Ostravě“
a požádal, aby jeho věc byla postoupena jinému „nezávislému správnímu soudu“. Námitku
podjatosti nijak neodůvodnil. Na výzvu k doplnění důvodů námitky podjatosti a k označení
konkrétních soudců a soudních osob, proti nimž svou námitku směřuje, žalobce přípisem ze dne
13. 1. 2009 reagoval, nicméně v něm neuvedl žádné skutečnosti odůvodňující jeho námitku
podjatosti, jeho přípis se týkal pouze bližšího označení sporné věci.
O námitce podjatosti vznesené vůči soudci přísluší rozhodovat Nejvyššímu správnímu
soudu (§8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“),
a to po vyjádření námitkou dotčeného soudce.
Soudci správního úseku Krajského soudu v Ostravě, kteří v minulosti vyřizovali jiné věci
téhož žalobce, jakož i soudce, jemuž byla přidělena věc sp. zn. 1 Nc 3/2007, ve svých vyjádřeních
uvedli, že jim není známa žádná okolnost, pro niž by byli z projednávání a rozhodování věci
vyloučeni, a že nemají k žalobci ani k věci žádný osobní vztah.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Obsahem citovaného ustanovení jsou tedy dva na sobě zcela nezávislé důvody vyloučení soudce.
Soudce je jednak ipso facto vyloučen z projednávání a rozhodování věci, na níž měl podíl
již v předchozím řízení správním či soudním. Vedle toho je pak důvodem vyloučení natolik
objektivizovatelná míra osobního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům,
že míra a povaha tohoto vztahu zavdává důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudce.
V případě soudců správního úseku Krajského soudu v Ostravě první důvod vyloučení
z projednávání a rozhodování věci žalobce dán není. Ze soudního spisu, jakož i z námitky
podjatosti či z vyjádření soudců nikterak nevyplývá, že by se kdy vůbec mohli podílet na řízení,
z něhož vzešlo rozhodnutí žalovaného. Zbývá tedy posoudit, zda se v případě soudců správního
úseku Krajského soudu v Ostravě nejedná s ohledem na skutečnosti, které žalobce v námitce
podjatosti uvedl, o podjatost způsobenou osobním vztahem k věci či účastníkům.
Podjatostí je podle Nejvyššího správního soudu potřeba rozumět absenci nezávislosti
a nestrannosti jakožto ústavních atributů soudnictví. Vodítkem k nalezení míry nezávislosti
a nestrannosti soudce v míře, která naplňuje požadavky ústavního pořádku, nepodléhá
však subjektivismu v posuzování a neignoruje sociální realitu, je pro Nejvyšší správní soud
především judikatura Ústavního soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 4. 2005,
publikovaným pod č. 220/2005 Sb., konstatoval, že dlouhodobý právní a politický vývoj
liberálních demokracií vygeneroval ze zkušeností indikátory nezávislosti a nestrannosti,
z nichž lze utvářet objektivizovatelná kritéria pro posouzení naplnění znaků nezávislosti
a nestrannosti. Nezávislost a nestrannost soudu (soudce) v objektivní poloze se tak posuzuje
z hlediska vztahu k ostatním mocenským složkám (respektování principu dělby moci) a z hlediska
schopnosti aktérů řízení s potenciálním zájmem na určitém výsledku či průběhu sporu ovlivnit
vznik, trvání a zánik funkce člena soudního orgánu či jinak účinně působit na jeho rozhodování.
Soudci tedy musí mít natolik nezávislý status a tento status musí zůstat i v konkrétních řízeních
natolik nenarušen, aby bylo vyloučeno přímé či zprostředkované působení na rozhodovací
činnost.
Nejvyšší správní soud musí v tomto smyslu námitku žalobce odmítnout jako zcela
neschopnou pochybnosti o nepodjatosti soudců Krajského osudu v Ostravě založit. Žalobce
ani v nejmenším nenabízí jakékoliv indicie pro předpoklad, že by kterýkoliv soudce správního
úseku Krajského soudu v Ostravě měl být v nějakém osobním vztahu k žalobci či k věci,
který by je vedl k podjatému rozhodování - existenci takového vztahu dokonce ani netvrdí.
Přihlížeje k absenci tvrzení žalobce v námitce podjatosti Nejvyšší správní soud nemůže
než konstatovat, že soudci správního úseku Krajského sudu v Ostravě nemohou zavdat příčinu
k pochybnostem o jejich nezávislosti a nestrannosti ve vztahu k žalobci.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu