ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.56.2009:51
sp. zn. Nao 56/2009 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: K. M., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2009, č. j. 33 Cad
186/2008 - 30, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 121/2009, o návrhu na
vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Milady
Tomkové z projednávání a rozhodování této věci
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Milada Tomková
nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 6 Ads 121/2009.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením vyhověl žádosti zástupce žalobce
(„stěžovatel“) Mgr. Martina Chrásteckého o zrušení ustanovení zástupcem stěžovatele pro řízení
o kasační stížnosti a zamítl žádost stěžovatele o ustanovení advokáta pro toto řízení. Důvodem
tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že již předchozí ustanovená zástupkyně stěžovatele
JUDr. Jitka Danielová byla zproštěna zastupování z důvodu odmítání komunikace ze strany
stěžovatele a ve vztahu stěžovatele k Mgr. Chrásteckému byla narušena nezbytná důvěra.
Za situace, kdy stěžovatel nemá důvěru k ustanoveným advokátům, krajský soud konstatoval,
že zastoupení ex offo není třeba k ochraně jeho práv pro zjevnou neúspěšnost.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 4. 8. 2009 poučil účastníky řízení o tom, že danou
věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat šestý senát ve složení JUDr. Bohuslav Hnízdil,
JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková. Současně je poučil o tom, že mají-li za to,
že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě
jednoho týdne od tohoto vyrozumění.
Na uvedené poučení reagoval žalobce (dále též „stěžovatel“) podáním ze dne 10. 8.. 2009,
v němž mj. uvedl, že uvedené soudce nezná, nicméně protože JUDr. Tomková a JUDr. Hnízdil
již v jeho věci rozhodovali a „neprosadili Ústavu“, namítá jejich podjatost.
K námitce podjatosti se dne 25. 8. 2009 vyjádřili dotčení soudci JUDr. Bohuslav Hnízdil
a JUDr. Milada Tomková a shodně uvedli, že se necítí být podjatí, jelikož k účastníkovi řízení
ani k věci nemají žádný vztah, jenž by zavdával příčinu k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip
předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti
a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
Stěžovatel v rozporu s §8 odst. 5 s. ř. s. neuvedl žádný relevantní důvod a omezil
se pouze na konstatování, že oba označení soudci nedokázali v jeho předchozí věci prosadit
Ústavu; výslovně konstatoval, že tyto soudce nezná. Je tak zřejmé, že stěžovateli vadí toliko to,
že tito soudci rozhodovali v jeho předchozí věci. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne,
že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však
o totožnou věc, řešenou u jiného orgánu; podílem na předcházejícím soudním řízení pak bude
například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího
správního soudu, popřípadě naopak (kdy by jako člen senátu Nejvyššího správního soudu věc
vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce,
a měl by ji znovu projednávat). Taková situace však v posuzované věci zjevně nenastala
a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. Nao 2/2003 - 18, (publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS), v němž bylo jasně vyloženo,
že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala
týchž účastníků.
Vzhledem ke shora řečenému a také se zřetelem k tomu, že sami výše jmenovaní soudci
uvedli, že se necítí být v této věci podjati, neshledal druhý senát Nejvyššího správního soudu
návrh stěžovatele na vyloučení jmenovaných soudců 6. senátu zdejšího soudu z projednávání
a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 6 Ads 121/2009 důvodným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 28. srpna 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu