ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.61.2009:63
sp. zn. Nao 61/2009 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Ludmilou Köhlerovou, advokátkou, se sídlem Svornosti 2,
Havířov - Město, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2007, č. X, o námitce podjatosti vznesené
žalobkyní v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cad 181/2007,
takto:
Soudce Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Petr Indráček, není vyloučen z projednávání
a rozhodnutí v řízení o návrhu žalobkyně vedeném u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 21 Cad 181/2007.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 15. 10. 2007 žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2007,
č. X. Podáním ze dne 27. 7. 2009 žalobkyně požádala o vrácení kauzy soudci JUDr. Gertrudě
Siejové, nebo o přidělení případu jinému soudci, a to z důvodu možné podjatosti soudce JUDr.
Petra Indráčka. Námitku opírá žalobkyně o následující skutečnosti: jmenovaný soudce se podle
jejího tvrzení podílel na likvidaci žalobkyně jakožto politicky nevyhovující, neboť se již jednou
zabýval otázkou plného invalidního důchodu za účastenství žalobkyně v řízení, a to v její
neprospěch. Neměl soucit, přestože je sám zdravotně postižený. Žalobkyně nemá důvěru
k takovému soudci, neboť v roce 1989 byl s ní veden politický proces (zaměstnavatel žalobkyni
otrávil antibiotiky, neboť se odmítla podílet na jeho trestné činnosti, a poté ji v době pracovní
neschopnosti vyhodil ze zaměstnání). Námitka podjatosti byla poté Krajským soudem v Ostravě,
předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), věcně příslušný o námitce podjatosti rozhodnout.
Podle vyjádření JUDr. Indráčka, vůči němuž námitka podjatosti směřuje, nejsou dány důvody
jeho podjatosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 téhož ustanovení může účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl;
zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud poznamenává, že v daném případě
námitka směřovala (a konkretizace důvodů byla uvedena) pouze vůči soudci JUDr. Petru
Indráčkovi (nespokojenost s jeho dřívější činností, nedůvěra v jeho osobu). K tomu Nejvyšší
správní soud uvádí: Soudci jsou vyloučeni z projednávání věci pro jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního
zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení,
nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech
(např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti,
které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může
být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem
přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon přitom přímo vylučuje, aby důvodem
pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu
v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon
soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti
soudce. V daném případě žalobkyně uvádí celou řadu skutečností, žádná z nich však nesvědčí
o přímém poměru jmenovaného soudce k věci, nebo k účastníkovi - žalobkyni. Ani soudce sám
si takového poměru není vědom, jak vyplývá z jeho vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaný
soudce výslovně uvádí, že jméno žalobkyně je mu známo toliko z pracovního styku,
ovšem pro odstup času si již ani konkrétní okolnosti případu nepamatuje. V posuzované věci
je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobkyní tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou
tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, který rozhoduje v dané věci, nelze
dovodit ani z vyjádření tohoto soudce, ve kterém potvrzuje, že k věci, ani k účastníkům nemá
žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedeného soudce pak nesvědčí ani jiná skutečnost
obsažená ve spise. Žalobkyně namítla, že JUDr. Indráček projednával a rozhodoval její jinou věc,
a v tomto sporu neměla úspěch. Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.,
důvodem pro vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování
v jiných věcech, tedy v tomto případě dřívější rozhodování JUDr. Indráčka o plném invalidním
důchodu za účasti žalobkyně. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávislé pak není dostačující toliko obecné či subjektivní
přesvědčení žalobkyně. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vznesené námitce podjatosti
jmenovaného soudce nevyhověl, což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Ustanovená advokátka podala dne 24. 9. 2009 vyúčtování za poskytnuté úkony právních
služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to na základě výzvy soudu v informaci
o probíhajícím řízení u Nejvyššího správního soudu. V tomto vyúčtování požadovala odměnu
za 6 úkonů právní služby provedených doposud při zastupování žalobkyně v řízení. V případě
ustanovení advokáta platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 7 s. ř. s.). K nastolené otázce odměny ustanoveného zástupce NSS uvádí následující:
Ustanovená zástupkyně usuzuje o věci správně, když ve svém dopise Nejvyššímu správnímu
soudu předpokládá, že o odměně za zastupování v celém řízení bude rozhodovat soud prvního
stupně po pravomocném skončení věci. Přesto k doloženému vyúčtování Nejvyšší správní soud
poznamenává pro vysvětlení, že v řízení probíhajícím u Nejvyššího správního soudu o námitce
podjatosti by jí mohla alespoň teoreticky (myslitelně) náležet odměna za písemné podání soudu
týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Stručné písemné podání
ustanovené zástupkyně Nejvyššímu správnímu soudu k řízení ve věci podjatosti v daném případě
se netýkalo věci samé (podání obsahovalo pouze údaj, že žalobkyně nevznáší námitku podjatosti
ke složení šestého senátu Nejvyššího správního soudu a sdělení úkonů k vyúčtování). O odměně
ustanovené zástupkyni za těchto okolností není možno uvažovat, neboť se nejedná o takový
úkon, za který by bylo možno odměnu přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu