ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.80.2009:198
sp. zn. Nao 80/2009 - 198
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce S. M.,
zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem Šumperk, nám. Míru 9, proti
žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2007,
č. j. 22 Ca 21/2006 - 54, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 7 As 73/2009, proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr.
Elišce Cihlářové, JUDr. Ludmile Valentové a JUDr. Lence Matyášové, Ph.D.,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 7 As 73/2009.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 8. 2007, č. j. 22 Ca 21/2006 - 54, rozhodl
o zamítnutí žaloby, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2006,
č. j. MSK 6217/2006-OM/07/05, ve věci opravy údajů zapsaných v matriční knize narozených.
Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud poté, co mu byla věc přeložena k rozhodnutí, poučil účastníky
řízení, že v dané věci bude podle rozvrhu práce rozhodovat sedmý senát ve složení JUDr. Eliška
Cihlářová, JUDr. Karel Šimka a JUDr. Jaroslav Hubáček a že v případě dlouhodobé
nepřítomnosti některého ze jmenovaných soudců může být senát doplněn některým ze soudců
pátého senátu, kterými jsou JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
a JUDr. Jakub Camrda, Ph.D. Současně je poučil, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců
je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost ve lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění.
Na toto poučení reagoval stěžovatel obtížně čitelným podáním ze dne 13. 11. 2009,
v němž požadoval vyloučení soudkyň JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Ludmily Valentové
a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., a to z důvodu jejich předchozího působení na Krajském soudu
v Ostravě (JUDr. Eliška Cihlářová), na Vrchním soudu v Olomouci (JUDr. Ludmila Valentová)
a na blíže neoznačeném soudu v Praze (JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.). Jmenované soudkyně
měly (bez bližšího upřesnění) stěžovatele podvést. Z těchto důvodů je stěžovatel přesvědčen,
že jsou dány důvody k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudkyň. Dále stěžovatel
upozornil na to, že ve stejné věci a ve věci samé je na zdejším soudě podána stížnost proti rozsudku
Městského soudu v Praze, proti Ministerstvu vnitra. Stěžovatel odkázal zdejší soud na ustanovení §39
odst. 1 a §64 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
a na ustanovení §103, §83 odst. 1, 2 písm. d) občanského soudního řádu. Závěrem stěžovatel
žádal zdejší soud, aby podle čl. 3, čl. 4, čl. 10 a čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 1, čl. 3 odst. 3,
čl. 10 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nařídil jednání a provedl
dokazování.
K námitce podjatosti se vyjádřila soudkyně JUDr. Eliška Cihlářová. Uvedla,
že se stěžovatelem přišla do styku jako s účastníkem řízení v průběhu 90. let, kdy vykonávala
funkci předsedkyně senátu 22 Ca u Krajského soudu v Ostravě. Tento senát rozhodoval
v souladu s rozvrhem práce o podáních stěžovatele. Na bližší okolnosti stěžovatelových případů
si JUDr. Eliška Cihlářová pro odstup času nepamatuje. Nejsou jí ani známy žádné okolnosti,
které by mohly být důvodem její podjatosti. Ostatní soudkyně se k námitce podjatosti nevyjádřily.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon příslušnost soudu (příslušnému soudnímu oddělení, senátu) stanovil, je tato
zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci lze tak jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Stěžovatel v rozporu s ustanovením §8 odst. 5 s. ř. s. neuvedl žádný relevantní důvod
podjatosti a omezil se pouze na ne zcela srozumitelné konstatování, že byl jmenovanými
soudkyněmi podveden (patrně při jejich působení na jiných soudních instancích). Z ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost,
že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení, musí jít však o právně totožnou věc. Podílem na předcházejícím soudním řízení
je například situace, kdy se soudce podílel na rozhodování věci jak u krajského soudu, tak posléze
u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak. Taková situace však v dané věci nenastala
a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS, v němž bylo
vyjádřeno, že předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala
týchž účastníků.
Pokud jde o tvrzený podvod, jehož se soudkyně měly vůči stěžovateli dopustit, není jeho
podstata nijak objasněna, a tedy nelze z takto nekonkrétně formulované (a ve své podstatě toliko
difamující) námitky vyvodit jakýkoli závěr. Nejvyšší správní soud se proto omezuje na zjištění
vyplývající z vyjádření JUDr. Elišky Cihlářové, která popírá jakýkoli vztah ke stěžovateli
či k projednávané věci. Vzhledem k výše uvedenému není návrh stěžovatele na vyloučení
soudkyně JUDr. Elišky Cihlářové z projednávání a rozhodování věci vedené zdejším soudem
pod sp. zn. 7 As 73/2009 důvodný.
Námitkou podjatosti soudkyní JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky
Matyášové, Ph.D. se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval, neboť jmenované soudkyně
jsou toliko určeny k zastupování soudců sedmého senátu v případě překážek bránících jim
v rozhodování; sama tato skutečnost však ještě neznamená, že se budou jakkoli na rozhodování
v této věci podílet. Pokud by tato situace nastala, bude o námitce podjatosti vztahující se k jejich
osobě rozhodnuto samostatně.
Co se týče návrhu stěžovatele, aby bylo ve věci projednání námitky podjatosti nařízeno
zdejším soudem ústní jednání a provedeno dokazování, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že ustanovení §8 s. ř. s. nařízení ústního jednání při projednání námitky podjatosti
nepředpokládá. Ustanovení §109 odst. 1, věty druhé s. ř. s., dle kterého považuje-li to za vhodné,
nebo provádí-li dokazování, nařídí (NSS) k projednání kasační stížnosti jednání pak na danou věc
nedopadá, neboť se týká toliko řízení o kasační stížnosti. V principu aplikovatelné ustanovení
§51 s. ř. s., upravující situace, kdy je soud povinen nařídit ústní jednání, se týká toliko
rozhodování soudu ve věci samé. Rozhodování o námitce podjatosti však není rozhodováním
ve věci samé, ale pouze o procesní otázce, která vyvstala v průběhu řízení. Na nařízení ústního
jednání v dané věci tak není právní nárok, i když a priori Nejvyšší správní soud ani tuto možnost
zcela nevylučuje. V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud potřebu nařízení ústního
jednání nespatřuje, a to i proto, že stěžovatel nevznesl na podporu svých (značně neurčitých)
tvrzení žádné konkrétní důkazní návrhy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu