ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.82.2009:157
sp. zn. Nao 82/2009 - 157
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém
ústavu, IČ: 26991934, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem
Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne
30. 10. 2007, č. j. 13856/2007, o návrhu na vyloučení soudců senátu 9 Ca Městského soudu
v Praze z projednávání a rozhodování v této věci,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení
vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 365/2007.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 15. 11. 2007 se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zrušení
rozhodnutí ministra kultury ze dne 30. 10. 2007, č. j. 13856/2007, kterým byl zamítnut rozklad
a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2004, č. j. 19362/2004, jímž žalovaný
podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších
předpisů, z části nevyhověl žádosti právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2004,
a to požadavku na zaslání kopií rozhodnutí.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2008, č. j. 9 Ca 365/2007 - 32, přiznal
právní předchůdkyni žalobkyně osvobození od soudních poplatků. Následně usnesením ze dne
3. 7. 2008, č. j. 9 Ca 365/2007 - 48, zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 7/2009 - 113, vyslovil,
že v řízení bude na straně žalobkyně pokračováno s Odborovou organizací pracovníků správ
památkových objektů při Národním památkovém ústavu, IČ: 26991934, se sídlem Bouzov 8,
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008, č. j. 9 Ca 365/2007 - 48, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně následně podáním ze dne 16. 9. 2009 znovu požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2009, č. j. 9 Ca 365/2007 - 135, žádost
žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků a návrh žalobkyně, aby jí byl soudem
ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítl. V odůvodnění předeslal, že osvobození od soudních
poplatků přiznané právní předchůdkyni žalobkyně automaticky na žalobkyni nepřechází.
Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2008, č. j. 4 As 18/2008 - 32,
podle kterého lze po občanském sdružení požadovat, aby si materiální prostředky
pro svou činnost zajistilo samo; odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků nelze bez dalšího
převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků. Městský soud v Praze
konstatoval, že je třeba ponechat na žalobkyni, aby si základní materiální zajištění
pro svou činnost primárně zajistila sama. Soud dále zmínil usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 6. 2009, č. j. 4 As 8/2009 - 186, ve kterém byly rovněž posuzovány majetkové poměry
žalobkyně a bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 1. 1. 2009 do 29. 5. 2009 převedla
bez jakéhokoliv doloženého titulu na svou členku E. P. částku 7252 Kč. Tuto skutečnost Městský
soud v Praze z předložených dokladů nezjistil, žalobkyně tedy soudu řádně, tj. věrohodným a
úplným způsobem, nedoložila své majetkové poměry. Obrat na účtu žalobkyně podle soudu
umožňoval soustředit prostředky potřebné k uhrazení soudního poplatku, tuto částku mohla
uhradit z prostředků, které jí pravidelně a dlouhodobě půjčují její členové, případně mohla zvýšit
členské příspěvky, zvláště hodlá-li aktivně vystupovat ve značném počtu řízení před soudy a v
těchto řízeních uplatňovat práva, která nesouvisí s její úlohou odborové organizace a s ochranou
práv jejích členů. Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je, aby účastníku řízení,
který se nachází ve výjimečné a tíživé sociální (majetkové) situaci, nebránila v uplatnění či bránění
jeho práva povinnost zaplatit soudní poplatek. Městský soud v Praze shledal, že žalobkyně se v
takto tíživé finanční situaci nenachází, což je důvodem pro zamítnutí žádosti o osvobození od
soudních poplatků. Soud doplnil, že odborové organizace jsou subjektem plnícím v
pracovněprávních vztazích úkoly při ochraně zájmů zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, týkající
se především bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či při zlepšování pracovních a životních
podmínek zaměstnanců. Soud poukázal na stanovy žalobkyně, podle kterých je úlohou žalobkyně
ochrana, obhajoba a prosazování práv a oprávněných zájmů členů v oblasti pracovněprávní,
mzdové, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, oblasti sociální a zaměstnanosti a dále ochrana
před diskriminací v pracovněprávních vztazích a obhajoba práva svobodného sdružování ve
smyslu Listiny základních práv a svobod. Řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze
dne 30. 10. 2007, č. j. 13856/2007, s výše vymezenými úkoly odborových organizací, ani s úlohou
žalobkyně definovanou ve stanovách nikterak nesouvisí. Zamítnutí žádosti o osvobození od
soudních poplatků proto nelze vnímat jako ztěžování dosahování či uplatňování cílů žalobkyně
prostřednictvím ztěžování přístupu k soudu. Soud připomněl také množství řízení, která
žalobkyně vede, a konstatoval, že evidentně vychází z předpokladu, že může před správními
soudy zcela bezplatně iniciovat a vést libovolný počet řízení. Nesouvislost práv uplatňovaných v
řízení před soudem s úlohou žalobkyně deklarovanou ve stanovách a četnost vedených řízení
vedla Městský soud v Praze k závěru o zneužití institutu osvobození od soudního poplatku
žalobkyní. S ohledem na úroveň argumentace žalobkyně, soud podotkl, že není splněna ani další
podmínka pro ustanovení zástupce, neboť žalobkyně je schopna sama kvalifikovaně hájit svá
práva v řízení před soudem. Městský soud v Praze uzavřel, že zjištění, z nichž vycházel, se liší od
případů, kdy byl žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni zástupce ustanoven, obdobně však
rozhodl i v jiných věcech, proto nepovažuje toto rozhodnutí za nepředvídatelné či překvapivé.
Zamítnutím žádosti žalobkyně nemohlo dojít k porušení principu legitimního očekávání, neboť
žalobkyně nemohla legitimně očekávat, že soud její žádosti vyhoví.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas kasační stížnost, v níž současně uplatnila
námitku podjatosti soudců senátu 9 Ca Městského soudu v Praze. Podle žalobkyně jsou soudci
tohoto senátu vyloučeni z rozhodování věci, neboť soud porušil ústavní právo žalobkyně
zaručené článkem 36 Listiny základních práv a svobod, pokud jí v rozporu s článkem 3 odst. 3
Listiny přičetl k tíži její souzení se (rozsah jejích soudních sporů). Žalobkyně konstatovala,
že rozsah soudních sporů není dán zálibou a chutí žalobkyně, ale je způsoben nedodržováním
zákonů a nezákonným postupem ze strany orgánů státní správy, které si vynucují soudní
přezkum. Svým rozhodnutím soud způsobil žalobkyni újmu na právech.
Soudce Mgr. Martin Kříž ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný
poměr k věci ani k účastníkům řízení, tyto zná pouze z úřední činnosti. Nejsou mu známy ani jiné
okolnosti, které by zavdávaly pochybnosti o jeho nepodjatosti. Námitku podjatosti považuje
za nedůvodnou, neboť je odůvodněna výhradně okolnostmi, které spočívají v postupu soudu
v řízení o projednávané věci. Nesouhlas s právními závěry vyslovenými soudem v usnesení
ze dne 5. 11. 2009, č. j. 9 Ca 365/2007 -135, nelze považovat za důvod, pro který by soudci
senátu 9 Ca měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Soudkyně JUDr. Ivanka Havlíková k námitce podjatosti sdělila, že k žalobkyni
ani k zástupcům účastníků řízení ani k projednávané věci nemá žádný vztah, podjatá se necítí.
Soudkyně JUDr. Naděžda Řeháková k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný vztah
k věci, k účastníkům řízení ani k zástupkyni žalobkyně a nejsou jí známy žádné okolnosti,
které by zavdávaly důvod k pochybnostem o její nepodjatosti v tomto řízení.
Dne 14. 12. 2009 byl spis Městského soudu v Praze předložen Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z podání žalobkyně vyplývá, že důvod podjatosti soudců Městského soudu v Praze
spatřuje v tom, jaké argumenty použili v odůvodnění usnesení ze dne 5. 11. 2009, kde žalobkyni
podle jejího názoru přičetli k tíži rozsah jejích soudních sporů. Uplatněný důvod podjatosti
představuje okolnost, která spočívá v postupu soudu v řízení o projednávané věci. Podle §8
odst. 1 s. ř. s. tato skutečnost není důvodem pro vyloučení soudců z projednávání a rozhodování
v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 365/2007. Jedná se o právní
argumentaci, jejíž správnost a přiléhavost posoudí Nejvyšší správní soud v rozhodnutí o kasační
stížnosti žalobkyně.
Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským
nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah
ekonomické závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná
z těchto skutečností.
Se zřetelem k tomu, že důvody uplatněné žalobkyní nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti
o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze a dále vzhledem k tomu, že se výše uvedení
soudci necítí být podjatí, neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobkyně na jejich vyloučení
z projednávání a rozhodování v této věci důvodným.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci Městského soudu v Praze
JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a Mgr. Martin Kříž nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodování v řízení vedeném u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 Ca 365/2007.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu