ECLI:CZ:NSS:2009:PST.5.2008:35
sp. zn. Pst 5/2008 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana
Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy, v právní věci navrhovatele: vláda, se sídlem
nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, zastoupená JUDr. Václavem Henychem, vrchním ředitelem
Sekce archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, náměstí Hrdinů 3, Praha 4,
proti odpůrci: politická strana SEMILÁCI, se sídlem Riegrovo nám. 16, Semily, o návrhu
na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Činnost politické strany SEMILÁCI se p o z a s t a v u je .
III. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vláda České republiky (dále jen „navrhovatel“) podala dne 23. 12. 2008 u Nejvyššího
správního soudu návrh na pozastavení činnosti politické strany SEMILÁCI (dále jen „odpůrce“)
podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických
hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“). Navrhovatel
odůvodnil návrh tím, že odpůrce opakovaně nesplnil zákonnou povinnost předložit Poslanecké
sněmovně výroční finanční zprávu, což vyplývá ve vztahu k roku 2006 z usnesení Poslanecké
sněmovny č. 295 ze 14. schůze konané dne 27. 4. 2007 a ve vztahu k roku 2007 z usnesení
Poslanecké sněmovny č. 777 z 30. schůze konané dne 30. 4. 2008. Odpůrce tedy nesplnil
povinnost řádně předložit výroční finanční zprávy za roky 2006 a 2007, a proto lze mít za to,
že činnost odpůrce není v souladu s §4 písm. a) zákona o politických stranách,
podle něhož nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony
nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu.
Nejvyšší správní soud tento návrh zaslal odpůrci s tím, že má možnost se k němu
ve stanovené lhůtě vyjádřit. Odpůrce ovšem této možnosti nevyužil.
Podle ustanovení §94 odst. 2 s. ř. s. je návrh na rozpuštění nebo pozastavení činnosti
politické strany a hnutí nepřípustný, byl-li podán v době, o níž zvláštní zákon
stanoví, že v ní nelze činnost politické strany nebo politického hnutí pozastavit nebo je rozpustit.
Byl-li však návrh podán předtím, soud řízení na tuto dobu přeruší. Prezident republiky
rozhodnutím ze dne 10. 2. 2009 vyhlásil volby do Evropského parlamentu a stanovil jejich konání
na dny 5. a 6. 6. 2009. Nejvyšší správní soud proto v souladu se svou prejudikaturou
(viz např. usnesení ze dne 11. 4. 2004, č.j. Pst 12/2003-31, publ. pod č. 217/2004 Sb. NSS) řízení
o návrhu na pozastavení činnosti odpůrce usnesením ze dne 16.3. 2009, č.j. Pst 5/2008-23,
přerušil s tím, že v tomto řízení bude pokračovat po desátém dni od konce voleb do Evropského
parlamentu, tzn. po 16. 6. 2009. Jelikož tato lhůta uplynula a v mezidobí nebyly vyhlášeny jiné
volby, důvody přerušení řízení pominuly a zdejší soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl,
že se v řízení pokračuje.
Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť navrhovatel s tímto postupem
výslovně souhlasil a odpůrce se k záměru soudu projednat věc bez nařízení jednání v zákonem
stanovené lhůtě nevyjádřil, má se tedy za to, že souhlas byl rovněž udělen (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti: ze shora citovaných
usnesení Poslanecké sněmovny č. 295 a č. 777 vyplývá, že odpůrce nepředložil výroční finanční
zprávy za roky 2006 a 2007, proto Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu
na pozastavení činnosti odpůrce.
Podle §96 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud o návrhu na pozastavení činnosti
politické strany nebo politického hnutí podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí
soudu, proto musel tento soud ještě postavit najisto, zda odpůrce v mezidobí (tedy od podání
návrhu na pozastavení ze dne 16. 12. 2008 do doby rozhodnutí) zpětně svou zákonnou
povinnost nesplnil. Jak vyplývá z přípisu Ing. M. H., tajemnice kontrolního výboru Poslanecké
sněmovny PČR ze dne 10. 6. 2009, čj. KV/9.6.09/06381/00269/149H, odpůrce k uvedenému
datu Poslanecké sněmovně nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2006 ani 2007.
Z §18 odst. 1 zákona o politických stranách vyplývá povinnost stran a hnutí předložit
každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1 zákona může být
činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1
až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda, pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky.
O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení
nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí,
hlavy druhé, dílu pátého soudního řádu správního. Podle §96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu
na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností, které účastníci řízení ostatně ani nikterak
nerozporovali, má Nejvyšší správní soud za prokázané, že odpůrce nesplnil zákonem uložené
povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávy, a to za roky 2006
a 2007, a neučinil tak ani později. Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18
odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní
a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti
politické strany.
Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení §18
odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné připomenout, že politické strany nepředstavují běžné
právnické osoby. Již Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4,
str. 113 a násl.), uvedl, že „politické strany a politická hnutí jsou korporacemi na soukromoprávním základu,
v nichž členství není výsledkem aktu veřejné moci, ale volného rozhodnutí jednotlivců, nemají veřejnoprávní statut
a požívají proto ochrany, plynoucí ze základních práv a svobod, v rozsahu, v němž lze základní práva a svobody
vztáhnout i na právnické osoby. […] ..Přesto však ústavněprávní postavení politických stran nemůže být
definováno pouze jako prostý výsledek zjištění, že strany nemají statut státního orgánu a v důsledku toho nejsou
ničím jiným, než soukromými spolky. Takto jednoduché jejich postavení v současné době není. Po druhé světové
válce překonala řada ústav předválečnou ústavní prudérii a upravila postavení a úlohu politických stran výslovně
též v ústavním zřízení. Tomuto ústavnímu "odhalení" veřejné úlohy politických stran a snahám po jejich
"zveřejnoprávnění" vyšlo v některých západoevropských zemích vstříc uznání jistého statutu veřejnosti, tj. role,
kterou mají strany ve státě a vůči státu, aniž by však samy byly státem (měly státní, veřejnoprávní povahu). Z této
ambivalentní povahy politických stran vyplývá řada problémů, spojených s interpretací jejich postavení, funkce
a vztahu ke státu“.
Za situace, kdy stát politickým stranám přiznává ve vztahu k jiným korporacím
soukromého práva privilegované postavení, které se konkrétně projevuje např. v oblasti
jejich přímého státního financování, v monopolu podávat kandidátní listiny v některých volbách
apod., je zcela legitimní po nich vyžadovat transparentnost hospodaření, aby měl každý občan
reálnou možnost získat informace, o jakou politickou stranu se jedná, kdo za ní „finančně stojí“,
jaké příjmy je schopna získat z členských příspěvků, zda jsou její vykazované výdaje přiměřené
atp. Přitom je nezbytné, aby tyto údaje poskytované samotnými politickými stranami byly alespoň
do určité míry verifikovány, k čemuž slouží zejména požadavek na ověření roční účetní závěrky
auditorem. Zákon o politických stranách tedy z těchto důvodů zcela konsekventně spojuje
s opakovaným neplněním povinnosti předkládat výroční finanční zprávy nejprve pozastavení,
a není-li zjednána náprava, následné rozpuštění politické strany.
Samotné pozastavení činnosti navíc nepředstavuje nevratný či dokonce likvidační krok
ve vztahu k dotčené politické straně, ale je třeba jej vnímat jako poslední výzvu ze strany státu
k odstranění zjištěných nedostatků, po které teprve může následovat rozpuštění dané politické
strany.
Nejvyšší správní soud dále poukazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 26/94, podle kterého politické strany a politická hnutí trvale porušující zákon
(tj. porušování má charakter perpetuálního chování) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto
opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.
Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí je v těchto
případech vytvoření právního rámce pro nápravu vadného stavu, a pokud k nápravě ve stanovené
lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického
hnutí. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li
i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají orgány uvedené
v §15 tohoto zákona návrh ve správním soudnictví na rozpuštění strany nebo hnutí.
Podle §14 odst. 3 zákona, pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl
důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně
obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (k
tomu blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č.j. Obn 1/2006-11,
www.nssoud.cz). Jinými slovy, ačkoliv Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností
rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce, tomu nic nebrání v tom, aby bezprostředně po splnění
zákonných povinností pokračoval v plném rozsahu ve své činnosti.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu vlády o pozastavení činnosti
politické strany SEMILÁCI, a to z důvodu uvedeného v §18 odst. 1 zákona o politických
stranách.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., neboť úspěšnému navrhovateli
podle obsahu spisu náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly a neúspěšný
odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu