ECLI:CZ:NSS:2009:PST.6.2008:26
sp. zn. Pst 6/2008 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana
Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: vláda se sídlem
Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného JUDr. Václavem Henychem, vrchním ředitelem Sekce
archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, Náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti odpůrci:
politická strana Strana zdravotně postižených, důchodců a sociálně slabých občanů
se sídlem Tupolevova 465, Praha 9, v řízení o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Činnost politické strany Strana zdravotně postižených, důchodců a sociálně slabých
občanů se p o z a s t a v u je .
III. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 23. 12. 2008 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen „navrhovatel“)
návrh na pozastavení činnosti politické strany Strana zdravotně postižených, důchodců a sociálně
slabých občanů podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických
stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnil
navrhovatel tím, že odpůrce opakovaně nesplnil svoji zákonnou povinnost předložit Poslanecké
sněmovně výroční finanční zprávy, a to za roky 2006 a 2007. V tomto směru odkázal na usnesení
Poslanecké sněmovny č. 295 ze 14. schůze konané dne 27. 4. 2007 ve vztahu k roku 2006
a na usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 z 30. schůze konané dne 30. 4. 2008. Proto lze mít
za to, že činnost odpůrce není v souladu s ustanovením §4 písm. a) zákona o politických
stranách, podle něhož vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují ústavu
a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu.
Odpůrce se k návrhu k výzvě soudu nevyjádřil.
Podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud se souhlasem
účastníků řízení bez nařízení jednání.
Podle ustanovení §94 odst. 2 s. ř. s. je návrh na rozpuštění nebo pozastavení činnosti
politické strany a hnutí nepřípustný, byl-li podán v době, o níž zvláštní zákon stanoví,
že v ní nelze činnost politické strany nebo politického hnutí pozastavit nebo je rozpustit. Byl-li
však návrh podán předtím, soud řízení na tuto dobu přeruší. Prezident republiky rozhodnutím
ze dne 10. 2. 2009 vyhlásil volby do Evropského parlamentu a stanovil jejich konání na dny
5. a 6. 6. 2009. Nejvyšší správní soud proto v souladu se svou prejudikaturou (viz např. usnesení
ze dne 11. 4. 2004, č. j. Pst 12/2003 - 31, publ. pod č. 217/2004 Sb. NSS) řízení o návrhu
na rozpuštění odpůrce usnesením ze dne 18. 2. 2009, č. j. Pst 6/2008 - 29, přerušil
s tím, že v tomto řízení bude pokračovat po desátém dni od konce voleb do Evropského
parlamentu, tzn. po 16. 6. 2009. Jelikož tato lhůta uplynula a v mezidobí nebyly vyhlášeny jiné
volby, důvody přerušení řízení pominuly a zdejší soud výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl,
že se v řízení pokračuje.
Z obsahu spisu soud konstatuje zejména následující skutečnosti. Z citovaného usnesení
Poslanecké sněmovny č. 777 se zjišťuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok
2007 a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na pozastavení
jeho činnosti. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 295 je zřejmé, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu ani za rok 2006. Rovněž v tomto případě Poslanecká sněmovna požádala vládu
o podání návrhu na pozastavení jeho činnosti.
Z přípisu ing. M. H., tajemnice kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR ze dne 10.
6. 2009, č. j. KV/9. 6. 09/06383/00270/153H, dále plyne, že k uvedenému datu odpůrce
Poslanecké sněmovně vůbec nepředložil výroční finanční zprávy za roky 2006, 2007 a 2008 a
neprovedl doplnění neúplných zpráv za roky 2004 a 2005.
Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet
činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran
a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční
zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení. Podle ustanovení
§14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena,
jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle ustanovení §96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu
na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný
návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných usnesení
Poslanecké sněmovny), bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti,
když opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky, úplné výroční finanční zprávy, a to za roky 2006 a 2007,
a neučinil tak ani později. Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1
zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní
a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti
strany.
Ze smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec,
anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně,
takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické
strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu
Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995 Pl. ÚS 26/94 (www. nalus. usoud. cz), podle kterého strany
a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli které zákon jednorázově porušily,
nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou
vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě
ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany. Podle ustanovení
§14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti
činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu
o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány
uvedené v ustanovení §15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany.
Podle ustanovení §14 odst. 3 zákona pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu,
který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí
za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným
orgánem (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007,
sp. zn. Obn 1/2006, in: www.nssoud.cz).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli, který by jinak měl na náhradu nákladů právo, nevznikly v souvislosti s řízením
před Nejvyšším správním soudem náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu správnímu
soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje,
se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci napadeného
rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní
rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu