ECLI:CZ:NSS:2010:1.AFS.41.2010:196
sp. zn. 1 Afs 41/2010 - 196
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: R. B., zastoupen
JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova 3360, Praha 4 – Modřany,
proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1 – Malá Strana,
zastoupeno JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem nám. 14. října 3, Praha 5 - Smíchov,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2007, čj. 16/12343/2007/1476, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2009,
čj. 10 Ca 99/2007 - 159,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 11. 2006,
čj. MHMP-322572/2006/DOP-T/Ho, byla žalobci uložena pokuta ve výši 56 000 Kč za správní
delikt dle §15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Dále mu byla uložena pokuta
ve výši 100 000 Kč za správní delikt dle §15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách, jehož se měl
dopustit tím, že jako provozovatel taxislužby porušil povinnost dle §13 odst. 2 zákona o cenách.
Odvolání žalobce žalovaný zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, čj. 10 Ca 99/2007 - 59, zamítl. Nejvyšší správní soud však
ke kasační stížnosti žalobce zrušil rozsudkem ze dne 5. 11. 2009, čj. 1 Afs 60/2009 - 119,
rozhodnutí městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se v tomto
rozsudku mj. podrobně vyjádřil k výkladu §15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách, ve spojení s §13
odst. 2 téhož zákona. Dospěl k závěru, že provozovatel taxislužby nesplní svou informační
povinnost podle §15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách tím, že buď označí vozidlo klamavou
cenou (tedy cenou odlišnou od ceny skutečně účtované), nebo sice označí své vozidlo cenou,
ovšem toto označení bude nesrozumitelné či neurčité, anebo neoznačí své vozidlo cenou vůbec.
Porušení cenových předpisů podle §15 odst. 1 písm. f) citovaného zákona se však nedopustí
bez dalšího jen tím, že vozidlo označí cenou vyšší než je maximální cena stanovená cenovými
předpisy.
Městský soud proto následně, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, zrušil
rozsudkem ze dne 21. 12. 2009, čj. 10 Ca 99/2007 - 159, rozhodnutí žalovaného i správního
orgánu I. stupně. Městský soud do svého rozsudku převzal celou příslušnou část odůvodnění
rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Žalovaný napadl posledně uvedený rozsudek městského soudu kasační stížností, jíž se
domáhá zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedl
v ní, že dle §15 odst. 1 písm. f) zákona o cenách poruší prodávající cenové předpisy,
jestliže nesplní své evidenční anebo informační povinnosti nebo povinnosti v označování zboží
cenami podle §11 až 13 nebo předá cenovému orgánu nepravdivé údaje. K otázce, zda lze
uváděné ceny považovat za protiprávní, odkázal stěžovatel na rozsudky NSS
sp. zn. 9 As 97/2008 a 2 Afs 90/2009. Dle nich lze za platnou cenu, o níž je provozovatel
taxislužby povinen informovat zákazníka, považovat jen takovou cenu, která je v souladu
s cenovými předpisy. Na závěr stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přerušil řízení
do doby, než rozšířený senát tohoto soudu vydá rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 Afs 48/2009.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že kasač ní stížnost, která je předmětem tohoto
řízení, směřuje proti rozsudku městského soudu, jenž byl vydán poté, co Nejvyšší správní soud
vyhověl předchozí kasační stížnosti žalobce. Dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je opakovaná
kasační stížnost v téže věci přípustná jen tehdy, je-li jako její důvod namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v předchozím zrušovacím
rozsudku. Nic takového ovšem v této věci namítáno není, současně nejsou dány ani výjimky
z aplikace §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., jak je vyložila judikatura NSS (srov. detailně
usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007 - 56,
publ. pod č. 1723/2008 Sb. NSS).
Právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil ve zrušov acím rozsudku, je
krajský soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). Jestliže tedy Nejvyšší správní soud
zavázal krajský soud právním názorem ve vztahu k určité otázce, pak se touto již jednou
vyřešenou otázkou lze v řízení o opakované kasační stížnosti zabývat pouze z toho pohledu,
zda se krajský soud řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. I Nejvyšší
správní soud je v řízení o opakované kasační stížnosti vázán právním názorem vyjádřeným
ve svém předchozím zrušovacím rozsudku (vyjma výjimek zmiňovaných v cit. usnesení
rozšířeného senátu NSS čj. 9 Afs 59/2007 - 56). Tato striktní závaznost vyplývá především
z textu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., který vůbec nedává Nejvyššímu správnímu soudu možnost
dostat se opětovně k meritu jím řešené právní otázky.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatel nenamítá, že by městský soud
nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený ve zrušovacím
rozsudku, nýbrž naopak brojí proti němu. Žádná judikaturou dovozená výjimka z §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. v této věci dána není , není tu ani rozhodnutí rozšířeného senátu, která by v dané
věci zaujalo opačný názor. Kasační stížnost stěžovatele je proto dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
nepřípustná, a Nejvyšší správní soud ji tedy odmítl na základě §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasač ní stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu