ECLI:CZ:NSS:2010:1.AFS.96.2010:70
sp. zn. 1 Afs 96/2010 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: IMPALA.cz s.r.o.,
se sídlem Mezilesní 550, Praha 4 - Lhotka, zastoupený JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem,
advokátem se sídlem Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti žalovanému Finančnímu
ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 25, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 2. 2008, č. j. 2789/08-1300-106629, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2010, č. j. 10 Ca 108/2008 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku městského soudu ze dne 2. 3. 2010, který zamítl jeho žalobu proti v záhlaví
specifikovanému rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2008. Žalovaný zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2007,
č. j. 168836/07/004513/5062, platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za červen 2006,
vystavenému na nadměrný odpočet ve výši 76 030 Kč, oproti nadměrnému odpočtu vykázanému
v daňovém přiznání ve výši 713 233 Kč.
[2] V předkládací zprávě doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 11. 2010 městský
soud navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, neboť stěžovatel neodstranil vady
kasační stížnosti včas. Usnesení, kterým byl stěžovatel k odstranění vad vyzván, bylo zástupci
stěžovatele doručeno dne 13. 9. 2010. Podání, jímž stěžovatel odstraňuje vady kasační stížnosti,
však bylo podáno k poštovní přepravě až ve čtvrtek dne 14. 10. 2010. Městský soud proto
ani nevyzýval žalovaného, aby se k obsahu kasační stížnosti vyjádřil.
[3] Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu, rozsudek městského soudu nabyl
právní moci dne 6. 4. 2010. Dne 20. 4. 2010 proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační
stížnost, v níž toliko uvedl, že rozsudek napadá v celém rozsahu. Městský soud stěžovatele
nejprve vyzval k zaplacení soudního poplatku z podané kasační stížnosti a po marném uplynutí
lhůty stanovené k jeho zaplacení řízení zastavil. Jelikož stěžovatel poplatek uhradil dříve,
než nabylo usnesení o zastavení řízení právní moci, městský soud usnesením ze dne 19. 8. 2010
uvedené usnesení zastavující řízení zrušil; stěžovatele zároveň vyzval k uvedení, z jakých
skutkových a právních důvodů napadá předmětný rozsudek. K tomu mu stanovil v souladu
s §106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jednoměsíční
lhůtu. Stěžovatele dále poučil o možných důsledcích nedoplnění kasační stížnosti ve stanovené
lhůtě.
[4] Uvedené usnesení městského soudu ze dne 19. 8. 2010 bylo stěžovateli doručováno
zásilkou určenou do vlastních rukou adresáta. Podle doručenky této zásilky nebyl zástupce
stěžovatele zastižen, a tak byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 9. 2010 a zástupci
stěžovatele byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Protože si ji v úložní době nevyzvedl,
byla zásilka dne 14. 9. 2010 vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Dne
14. 10. 2010 stěžovatel podal k poštovní přepravě přípis adresovaný městskému soudu nadepsaný
odstranění nedostatků kasační stížnosti.
[5] Podle §49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“),
v případě doručování písemností do vlastních rukou nezastihne-li doručující orgán adresáta
písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu,
aby si písemnost vyzvedl. Podle odst. 4 téhož ustanovení nevyzvedne-li si adresát písemnost
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním
dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle §106 odst. 3 s. ř. s.
nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit
její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit,
nejdéle však o další měsíc.
[6] V nyní posuzovaném případě tak došlo k doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván
k doplnění kasační stížnosti, v pondělí 13. 9. 2010. Měsíční lhůta k doplnění kasační stížnosti
(podle §106 odst. 3 s. ř. s.) uplynula ve středu 13. 10. 2010. K později uplatněným námitkám
proto Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet. Jak totiž zdejší soud uvedl např. v usnesení ze dne
27. 9. 2007, č. j. 7 As 14/2007 – 99 (dostupné na www.nssoud.cz), řízení o kasační stížnosti
je ovládáno zásadou dispoziční a stěžovatel má v souladu s touto zásadou mimo jiné povinnost
označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu. Takto vymezeným rozsahem a důvody
v kasační stížnosti, se zákonem stanovenými výjimkami, je pak Nejvyšší správní soud vázán
(§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
kdy ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. výslovně uvádí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky
rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, lze jen ve lhůtě pro podání žaloby, pro řízení
o kasační stížnosti s. ř. s. takovou koncentraci řízení nezakotvuje. O rozšíření kasační stížnosti
na výroky dosud nenapadené a rozšíření důvodů kasační stížnosti se hovoří pouze v ustanovení
§106 odst. 3 s. ř. s., a to v souvislosti s výzvou soudu k doplnění náležitostí kasační stížnosti
v jednoměsíční lhůtě. Tato jednoměsíční lhůta má zákonem jednoznačně stanovený počátek,
a to okamžikem doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Pokud
je stěžovatel vyzván k doplnění náležitostí kasační stížnosti postupem podle ustanovení §106
odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody
jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení uvedené, nebyla-li na včasnou žádost stěžovatele
tato lhůta prodloužena soudem. Soudní řád správní upravuje koncentraci řízení pouze pro případ,
kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle citovaného ustanovení,
a soud již proto nemůže přihlížet ke stížním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty podle §106
odst. 3 s. ř. s. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05, ze dne
14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 136/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
[7] Nejvyšší správní soud tedy při svém rozhodování nemohl přihlížet k námitkám
stěžovatele, které byly uplatněny až po uplynutí lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s. Jelikož kasační
stížnost neobsahovala nejpozději dne 13. 10. 2010 žádný z důvodů uvedených v ustanovení §103
odst. 1 až e) s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d)
za použití §120 s. ř. s. odmítl.
[8] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu