ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.3.2010:77
sp. zn. 1 As 3/2010 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: J. E.,
zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z e dne 22. 8. 2008,
čj. OAM-329/LE-05-05-NV3-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, čj. 9 Ca 309/2008 - 47,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, čj. 9 Ca 309/2008 - 47,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím blíže uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný nepovolil žalobkyni
vstup na území České republiky podle §73 odst. 4 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla žalobou k Městskému soudu v Praze
(dále též „městský soud“). Ten shora uvedeným usnesením věc podle §7 odst. 6 s. ř. s. postoupil
Krajskému soudu v Praze, který je podle jeho názoru místně příslušný. V odůvodnění
tohoto usnesení soud odkázal především na §32 odst. 4 zákona o azylu, podle jehož druhé věty
je k řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil
prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (§73), místně
příslušný Krajský soud v Praze.
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále také „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž výslovně uplatnila kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Konkrétně uvedla,
že §32 odst. 4 zákona o azylu upravuje přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany.
Ustanovení §2 odst. 12 téhož zákona upravuje pojem rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany,
přičemž do tohoto pojmu nezahrnuje rozhodnutí o povolení či nepovolení vstupu na území
podle §46a či §73 zákona o azylu. Městský soud tudíž přehlédl, že žaloba nesměřuje
proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, a proto věc nesprávně postoupil Krajskému soudu
v Praze. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc
vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že její posouzení ponechává
na zdejším soudu. Dle jeho názoru se v daném případě nejedná o řízení ve věci mezinárodní
ochrany, i když je problematika nepovolení vstupu na území ČR upravena v zákoně o azylu.
Ve věci není stanovena zvláštní místní příslušnost soudu, neboť rozhodnutí o nepovolení vstupu
na území není uvedeno v taxativním výčtu v §2 odst. 12 zákona o azylu. Místně příslušným
je proto Městský soud v Praze. Žalovaný proto navrhl, aby zdejší soud kasační stížnosti vyhověl,
napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Kasační stížnost posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Právní otázkou místní příslušnosti soudu v případě žaloby proti rozhodnutí o nepovolení
vstupu na území České republiky podané osobou umístěnou v přijímacím středisku na letišti
v Praze - Ruzyni se Nejvyšší správní soud již podrobně zabýval, a to v usnesení
ze dne 15. 12. 2009, č. j. Nad 28/2009 - 33 (všechna zde cit. rozhodnutí zdejšího soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz). V něm konstatoval, že místně příslušným k projednání
takové žaloby je Městský soud v Praze. V odůvodnění pak zejména uvedl, že rozhodnutím
ministerstva ve věci mezinárodní ochrany se „pro účely zákona o azylu rozumí rozhodnutí vydaná
podle §15 nebo §15a zákona o azylu a rozhodnutí o udělení azylu, rozhodnutí o udělení nebo prodloužení
doplňkové ochrany, rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, r ozhodnutí
o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné a rozhodnutí o odnětí azylu
nebo doplňkové ochrany. Rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, která jso u takto taxativně vymezena v §2
odst. 12 zákona o azylu, tedy představují možná procesní vyústění řízení, jehož p ředmětem je posouzení žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Proto pod ně nelze podřadit jiná rozhodnutí, která výsledkem řízení o udělení
mezinárodní ochrany nejsou, byť s takovým řízením bezprostředně souvisí.“
[8] Za rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany tedy podle citovaného rozhodnutí nelze
považovat ani rozhodnutí o nepovolení vstupu na území České republiky, které se podle §73
odst. 4 věty třetí a čtvrté zákona o azylu vydává do pěti dnů ode dne učinění prohlá šení
o mezinárodní ochraně v případě cizince, u něhož nebyla spolehlivě zjištěna totožnost,
který se prokazuje padělanými nebo pozměněnými doklady totožnosti, nebo u něhož se lze
důvodně domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu, veřejné zdraví
či veřejný pořádek. Navíc ustanovení §73 odst. 5 zákona o azylu obsahuje speciální úpravu
soudního přezkumu rozhodnutí o nepovolení vstupu na území, takže v tomto směru
nelze vycházet z úpravy přezkumu rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany soudem,
která je obsažena v §32 téhož právního předpisu.
[9] Výše uvedené závěry plně dopadají na nyní posuzovaný případ, přičemž jak stěžovatelka,
tak i žalovaný s nimi zcela souhlasí. Městský soud tudíž pochybil, pokud dospěl k závěru,
že k žalobě proti rozhodnutí o nepovolení vstupu na území podle §73 odst. 4 zákona o azylu
je příslušný Krajský soud v Praze.
[10] Ze shora uvedeného důvodu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto usnesení městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[11] V dalším řízení je městský soud právním názorem v tomto rozsudku vysloveným vázán
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v dalším řízení
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. února 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu