ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.7.2010:53
sp. zn. 1 As 7/2010 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce El NIŇO
BEVERAGES, a. s., se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, IČ 27950395, zastoupeného
JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5,
proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2009, č. j. 3596/09-1701-21, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, č. j. 10 Ca 167/2009 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze podle §47 písm. c) a §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal
zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění městský soud konstatoval,
že žalobce ani po výzvě (doručené jeho zástupci dne 9. 6. 2009) nesplnil poplatkovou povinnost
spojenou s podáním žaloby, s čímž zákon spojuje zastavení řízení.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítl,
že dne 9. 6. 2009 byl právnímu zástupci žalobce skutečně doručen přípis městského soudu,
jeho obsahem však bylo pouze sdělení o tom, kterému senátu byla věc přidělena. Výzva k úhradě
soudního poplatku v této zásilce nebyla. Žalobce dodal, že žaloba je pro něj věcí zásadního
významu, neboť nezákonným rozhodnutím žalovaného bylo zasaženo do jeho práv. Lze tedy
zcela vyloučit skutečnost, že by žalobce úmyslně neuhradil soudní poplatek ve výši pouhých
2000 Kč. Jediným důvodem tak bylo, že zástupci žalobce nebyla doručena výzva k jeho úhradě.
Zjevně se jednalo o administrativní nedopatření na straně soudu, předmětné usnesení nebylo
do obálky vloženo se zasílaným přípisem. Není tedy možné, aby nedopatření, které sám nezavinil,
pro něj mělo natolik fatální důsledky, jako je nemožnost domáhat se ochrany svých práv soudní
cestou. Žalobce si je přitom plně vědom své povinnosti hradit soudní poplatek na základě výzvy
soudu, a pokud by mu tato byla doručena, zajisté by tak učinil.
[3] Jako důvod pro podání kasační stížnosti pak žalobce označil ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., kdy podle něj napadené usnesení trpí vadami spočívajícími v tom, že „skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu“.
Protože řízení bylo zastaveno na základě administrativního nedopatření, přiložil v příloze kolky
v hodnotě 2000 Kč za účelem jeho pokračování. Z uvedených důvodů pak navrhl, aby Nejvyšší
správní soud předmětné usnesení zrušil.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Předmětem kasačního přezkumu je v dané věci zákonnost rozhodnutí městského soudu
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem. Městský soud při vydání
napadeného usnesení vycházel z toho, že soudní poplatek nebyl ani přes výzvu uhrazen, žalobce
však tvrdí, že mu nebyla doručena výzva k jeho zaplacení.
[7] Zde je nutno v prvé řadě poznamenat, že žalobce sice svá stížní tvrzení nesprávně
podřadil pod ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., kterýžto důvod je v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí o zastavení řízení z povahy věci neaplikovatelný (k tomu blíže viz např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), protože se však obsahově jedná o námitky spadající pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., nemohla mít tato vada vliv na přípustnost a projednatelnost kasační stížnosti.
[8] Pokud jde o věc samu, obdobnými případy se již Nejvyšší správní soud zabýval
(viz např. rozsudky ze dne 29. 5. 2007, č. j. 8 Afs 35/2007 - 41, či ze dne 17. 4. 2008,
č. j. 5 Afs 1/2007 - 172, ve věci „A. S. A. TS Prostějov, s. r. o.“, srov. též související usnesení
Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1306/2008; rozhodnutí Ústavního soudu jsou
dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž v souzené věci neshledal důvody, pro něž by se měl
od dříve vyslovených závěrů odchýlit.
[9] Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobce nezaplatil soudní poplatek současně
s podáním žaloby. Městský soud proto usnesením ze dne 4. 6. 2009 (č. l. 15) žalobce vyzval
k zaplacení soudního poplatku v zákonné výši 2000 Kč, a to v dostatečné lhůtě deseti dnů
od doručení usnesení, a poučil ho o následcích nesplnění výzvy. Stejného dne pak vydal i přípis
(č. l. 14), jímž žalobce informoval o přidělení věci specializovanému senátu 10 Ca, poučil
ho o možnosti vznést námitku podjatosti a vyzval ho k vyjádření k případnému nařízení jednání
ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. Obě písemnosti byly podle údajů na doručence žalobci odeslány
doporučeně k rukám jeho zástupce, přičemž přijetí bylo oprávněnou zaměstnankyní žalobcova
zástupce J. K. na doručence stvrzeno jejím podpisem a otiskem razítka dotčeného zástupce.
Doručenka, která je součástí soudního spisu, obsahuje ve vztahu k jejímu obsahu údaj:
„10 Ca 167/2009 14, 15+vz. 072 lh. 20/6-“, je z ní tedy zřejmé, že zásilka obsahovala jak usnesení
na č. l. 15 – výzvu k zaplacení soudního poplatku včetně vzoru č. 072 o. s. ř. (tj. zaplacení
soudního poplatku poplatníkem v kolcích), tak přípis na č. l. 14.
[10] Doručenka je jedním z prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo
k doručení písemnosti. Není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence
za pravdivé (§50f odst. 9 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009). Žalobce tvrdí, že mu usnesení
ze dne 4. 6. 2009 (č. l. 15), vyzývající jej k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebylo
doručeno, nenavrhl však žádné důkazy, které by presumpci správnosti údajů obsažených
na doručence přesvědčivě vyvrátily. Nebylo-li přes údaj na doručence předmětné usnesení
obsahem přijaté zásilky (zásilka měla podle obálky obsahovat nejméně dvě písemnosti,
podle tvrzení žalobce však obsahovala jedinou), měl a mohl se žalobce v souladu se zásadou
vigilantibus iura obrátit na soud, který mu písemnosti zaslal. Žalobce tak neučinil, a Nejvyšší
správní soud proto podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu za použití
§64 s. ř. s. považuje údaje na doručence za pravdivé. Tvrdí-li tedy žalobce, že mu předmětné
usnesení nebylo doručeno, nejedná se o tvrzení, které by bez dalšího mohlo zásadně zpochybnit
správnost údajů na doručence.
[11] Není též právně významné žalobcovo tvrzení, podle nějž by soudní poplatek s ohledem
na malou finanční částku včas zaplatil, kdyby mu byla výzva k zaplacení soudního poplatku
doručena. Toto, byť věrohodné, tvrzení totiž není s to vyvrátit presumpci správnosti údajů
na doručence.
[12] Významu zde nemá ani skutečnost, že žalobce předmětný soudní poplatek za žalobu
v kolcích přiložil ke kasační stížnosti. Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích totiž
ve věcech správního soudnictví usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud,
který je vydal, tehdy, je-li poplatek zaplacen dříve, než usnesení nabylo právní moci. Tak tomu
však v daném případě nebylo.
[13] Jakkoliv se postup městského soudu v posuzované věci může jevit jako přísný, nelze mu
vytknout nezákonnost či rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti je
nutno zdůraznit, že poplatkovou povinnost je povinen účastník řízení před obecnými soudy
splnit při podání návrhu na zahájení řízení [§4 odst. 1 písm. a) a §7 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích, v soudním řízení správním viz též §37 odst. 3 věta čtvrtá s. ř. s.]. Platební nekázeň
účastníka řízení je již sama o sobě očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že obecné soudy v jejich
agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu a upozornění
na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené pokračuje, jde o jednání (opomenutí),
za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li obecným soudem stanovená lhůta
k vyzývanému plnění dostatečná (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2000,
sp. zn. III. ÚS 59/2000, U 6/17 SbNU 371).
[14] Žalobce se dovolává porušení svých práv, zcela však pomíjí porušení vlastních zákonných
povinností. Pokud by žalobce splnil svou povinnost zaplatit soudní poplatek ihned, jakmile mu
k tomu vznikla zákonná povinnost, nemuselo k dalšímu řízení o poplatku vůbec dojít a soud se
mohl zabývat jeho žalobou meritorně. Byl-li žalobce v řízení zastoupen advokátem, stěží lze
namítat porušení jeho práv v situaci, kdy jeho zástupce pominul jednu z elementární procesních
povinností, jíž je včasné zaplacení soudního poplatku. V předmětném řízení žalobce nežádal
o osvobození od soudního poplatku, nebyl proto ani důvod vyčkávat na výzvu soudu ke splnění
této povinnosti. Bylo zřejmé, že trvá-li žalobce na projednání své žaloby, splnění poplatkové
povinnosti jej nemine. Nebyl tedy důvod se splněním této povinnosti otálet.
[15] Nejvyšší správní soud tak shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu