ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.78.2010:110
sp. zn. 1 As 78/2010 - 110
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Mgr. T. B.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Zahradnická 140, Příbram,
proti žalované Západočeské univerzitě v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, o žalobě
proti rozhodnutí rektora Západočeské univerzity v Plzni ze dne 14. 1. 2008, č. j. PR-P-128/07,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2010,
č. j. 57 Ca 59/2009 - 79,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 6. 8. 2009 se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí,
jímž rektor Západočeské univerzity v Plzni na základě žalobcovy žádosti o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2007 ve věci vyměření poplatku za studium snížil dle §58
odst. 8 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon
o vysokých školách), žalobci zákonný poplatek za započatých prvních šest měsíců studia
přesahujících standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok na 5784 Kč.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 9. 2009 (č. l. 19) žalobu odmítl
pro opožděnost dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, řízení o ní však krajský soud
zastavil usnesením ze dne 21. 12. 2009 (č. l. 46) pro nezaplacení soudního poplatku dle §47
písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
I proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Současně požádal o osvobození
od soudních poplatků. Posléze uvedenou žádost krajský soud zamítl v záhlaví označeným
usnesením ze dne 4. 6. 2010 (č. l. 79).
I v tomto případě podal žalobce (dále též „stěžovatel“), jak sám uvedl „z procesní
opatrnosti“, nyní posuzovanou kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost postrádala
podpis podatele, důvody kasační stížnosti, jakož i uvedení, co stěžovatel navrhuje, vyzval
ho krajský soud usnesením ze dne 16. 7. 2010 (č. l. 101) k odstranění uvedených vad podání
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně soud žalobce poučil
o procesních následcích spojených s nevyhověním této výzvy. Usnesení bylo žalobci řádně (§42
odst. 2 s. ř. s.) doručeno dne 20. 7. 2010, ve stanovené lhůtě ani později však žalobce vady podání
neodstranil, ani nepožádal o prodloužení této lhůty.
Za této situace Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti proti usnesení krajského
soudu ze dne 4. 6. 2010 (č. l. 79) věcně jednat a odmítl ji z následujících důvodů.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 3 s. ř. s.) musí kasační stížnost
obsahovat náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá, musí být
podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení
vyzývajícího k odstranění vad.
Jednou z povinných obecných náležitostí kasační stížnosti je vlastnoruční podpis
stěžovatele (§106 odst. 1, §37 odst. 3 s. ř. s.), popř. jeho zástupce. V daném případě stěžovatel
ani na základě jasné a konkrétní výzvy soudu ve stanovené lhůtě (§106 odst. 3 s. ř. s.),
tuto chybějící náležitost kasační stížnosti nedoplnil. Chybějící podpis znamená, že není možné
zjistit, zda kasační stížnost byla projevem žalobcovy vůle domáhat se tímto podáním zrušení
napadeného rozhodnutí krajského soudu či nikoli.
Stejně tak předmětná kasační stížnost neobsahovala vedle uvedení, co žalobce navrhuje,
ani žádná tvrzení, z jakých důvodů žalobce usnesení napadá. Přitom kasační stížnost lze podat
jen z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat
konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení
nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Nejvyšší správní soud
nemůže namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat vady, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá
řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud ho proto vyzval
k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání brání
věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce proti usnesení krajského
soudu ze dne 4. 6. 2010 (č. l. 79) odmítl podle §37 odst. 5 za použití §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu