ECLI:CZ:NSS:2010:1.AZS.17.2009:169
sp. zn. 1 Azs 17/2009 - 169
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) E. U., b) M. D., c) nezl. A. D., nezletilý
žalobce zastoupen žalobkyní ad a) jakožto zákonnou zástupkyní, všichni zastoupeni
Mgr. Barborou Leiterovou, advokátkou se sídlem Heinrichova 16, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 6. 2005, č. j. OAM-3181/VL-10-ZA04-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobců
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2008, č. j. 36 Az 89/2005 - 106,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2008, č. j. 36 Az 89/2005 - 106,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Výše citovaným rozhodnutím ze dne 14. 6. 2005 žalovaný neudělil žalobcům
azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“). Současně rozhodl o tom,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
[2] Proti tomuto rozhodnutí žalobci podali dne 29. 6. 2005 žalobu. Současně požádali
o ustanovení zástupce a tlumočníka. Usnesením ze dne 3. 1. 2006 krajský soud návrh žalobců
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě zamítl. Toto usnesení napadli žalobci kasační stížností
dne 10. 1. 2006. K výzvě soudu na doložení plné moci udělené a dvokátovi k zastupování
pro řízení před Nejvyšším správním soudem doložili plnou moc udělenou dne 29. 3. 2007
advokátce Mgr. Bohdaně Novákové k zastupování žalobců ad a), b) i c) ve všech právních
věcech.
[3] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 36/2006 - 71 (všechna
zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz),
napadené usnesení ze dne 3. 1. 2006 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Krajskému soudu vytkl, že v dané věci neustanovil tlumočníka a nevyzval žalobce k prokázání
majetkových a osobních poměrů v jejich mateřském jazyce, ačkoli potřeba ustanovit tlumočníka
vyšla v řízení najevo. Žalobcům tak nejen znemožnil uplatnění zákonného práva na tlumočníka,
ale zároveň tím neodůvodněně ztížil realizaci jejich práva na u stanovení zástupce pro řízení
o žalobě. V konečném důsledku tak mohlo být žalobcům znesnadněno i uplatnění ústavním
pořádkem zaručeného práva na právní pomoc a též práva na přístup k soudu. To se pak
v konečném důsledku mohlo negativně projevit i v jejich materiální sféře.
[4] Krajský soud poté přípisem ze dne 6. 9. 2007 požádal advokátku Mgr. Bohdanu
Novákovou, která podle jeho názoru zastupuje žalobce nejen v řízení o kasační stížnosti,
ale i v samotném řízení o žalobě, o sdělení, zda žalobci nadále trvají na své žádosti o ustanovení
zástupce (a tlumočníka). Uvedená advokátka soudu dne 21. 9. 2007 sdělila, že žalobci
na své žádosti netrvají.
[5] Krajský soud žalobce poté předvolal k jednání na den 18. 10. 2007. Dne 15. 10. 2007
soudu zaslal advokát Mgr. Andrej Perepečenov žádost o odročení jednání v dané věci s tím,
že se na něj obrátila paní E. U. se žádostí o právní pomoc při zastupování v této věci. Z důvodu
nutnosti seznámení se spisem pro aktivní zastupování svého mandanta v této věci a možnosti
navrhnout další doplňující důkazy požádal o odročení jednání. K této žádosti doložil uvedený
advokát plnou moc udělenou mu žalobkyní ad a).
[6] Krajský soud jednání nařízené na den 18. 10. 2007 odročil, další jednání nařídil
na den 17. 1. 2008. Dne 14. 1. 2008 požádala z důvodu nemoci o odročení jednání žalobkyně
ad a). Soud však při jednání konstatoval, že se řádně předvolaný zástupce ža lobkyně z jednání
neomluvil a ze spisu zjistil, že důvody, pro něž požadoval o odr očení jednání nařízeného
na den 18. 10. 2007 nenaplnil, neboť se neseznámil se spisem, ne učinil žádný doplňující návrh
a nepředložil žádné důkazy. Návrh o odročení jednání proto odmítl, stejně jako žalobu, jejíž vady
nebyly dosud odstraněny. Usnesení ze dne 17. 1. 2008, č. j. 36 Az 89/2005 - 97, soud doručil
dne 19. 2. 2008 žalovanému a advokátovi Mgr. Andreji Perepečenovovi.
[7] Dne 3. 7. 2008 došla na podatelnu krajského soudu v Brně kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu ze dne 17. 1. 2008, datovaná dnem 2. 7. 2008, podaná jménem žalobců ad a), b)
i c) (s podpisem „U.“). Žalobkyně zde uvedla, že obdržela dne 2. 7. 2008 uvedené usnesení
krajského soudu, proti němuž tímto podává kasační stížnost. Odvolala se na důvody pro podání
kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Požádala soud o ustanovení
bezplatného právního zástupce a tlumočníka pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání dne nabytí
právní moci usnesení ten den, kdy jej skutečně převzala, totiž 2. 7. 2008. Dále požádala o odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť současný stav řízení jí může přivodit značnou
újmu na jejích právech, pokud by byla nucena vycestovat z území České republiky. Uvedla, že má
obavu z opuštění České republiky a následného odjezdu do Kyrgyzské republiky, kde ji hrozí
vážné nebezpečí z politických důvodů.
[8] Dne 29. 7. 2008 došel krajskému soudu nedatovaný př ípis podaný jménem žalobkyně
ad a) (opět s podpisem „U.“), nadepsaný jako „žádost o převzetí kasační stížnosti zpět“. Přípis uváděl:
„Dne 2. 7. 2008 podala jsem kasační stížnost proti usnesení Kra jského soudu v Brně
č. j. 36 Az 89/2005 ze dne 17. 1. 2008. Tímto podáním chtěla bych vzít kasační stížnost zpět (…)
Z rodinných důvodů mockrát prosím pro mě nutně zastavit řízení (Stop azyl) o kasační stížnosti, chci rychle spolu
s dětmi odjet domu (…)“.
[9] Krajský soud usnesením ze dne 30. 7. 2008, č. j. 36 Az 89/2005 - 106, řízení o kasační
stížnosti žalobců ze dne 2. 7. 2008 zastavil podle §108 odst. 2 s. ř. s.
II.
[10] Proti usnesení krajského soudu ze dne 30. 7. 2008 žalobkyně ad a) dne 13. 8. 2008 kasační
stížnost. Uvedla, že zpětvzetí kasační stížnosti nebylo aktem její vůle, ale naopak mstou
advokáta Perepečenova, na nějž podala stížnost České advokátní komoře. Zpětvzetím,
o kterém až do doručení usnesení krajského soudu nic nevěděla, advokát postavil ji a její děti
do neřešitelné situace. Advokát se zřejmě snaží docílit toho, aby byla nucena opustit území ČR
a tím ztratila schopnost účinně proti němu postupovat.
[11] Svůj „problém s advokátem“ popsala stěžovatelka následujícím způsobem. Dne 31. 10. 2004
požádala o mezinárodní ochranu. Ta ji nebyla udělena, nicméně poté, co Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 36/2006 - 71, vrátil věc krajskému soudu k dalšímu
řízení, „měla v podstatě vyhráno“ s ohledem na dlouhou dobu trvání řízení a ustanovení §67 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), díky kterému mohla po 4 letech získat s rodinou povolení
k pobytu. Pro řízení před krajským soudem si zvolila nové ho zástupce, a to advokáta
Mgr. Andreje Perepečenova. Předala mu peníze a veškeré sv é kontaktní údaje. Na jednání
u krajského soudu se nemohla ze zdravotních důvodů dostavit. Její právní zástupce
se však z jednání neomluvil, ani sám nepožádal o odročení a prostě se na něj nedostavil. Následně
stěžovatelku ani neinformoval o výsledku jednání, rozhodnutí soudu ji nedoručil, nepodal
proti němu včas kasační stížnost. Až po téměř půl roce ji v uprchlickém táboře Bělá-Jezová
sdělili, že na území ČR pobývá nelegálně, neboť soudní řízení již bylo dávno skončeno.
Až tam obdržela informaci o tom, že kasační stížnost neby la podána. Stěžovatelka se tedy obrátila
na pana Perepečenova, který po delším hledání zapomenuté ro zhodnutí našel a sepsal
na její naléhání špatně odůvodněnou a opožděnou kasační stížnost. Své jméno jako právní
zástupce pod kasační stížnost nepřipojil, ale plnou moc z dřívějška si ponechal. Stěžovatelka
na něj proto podala stížnost advokátní komoře. Pan Perepečenov poté použil starou plnou moc
a vzal jménem stěžovatelky zpět kasační stížnost. Svým postupem stěžovatelku vážně poškodil.
Ta má dvě děti, obě zde chodí do školy a v případě řádného jednání advokáta mohly celý
svůj budoucí život strávit v ČR. Stěžovatelka sama je v ČR bez muže a v naprosto zoufalé situaci.
[12] Stěžovatelka dále požádala o ustanovení zástupce pro říz ení o kasační stížnosti,
a to o advokátku Mgr. Bohdanu Novákovou. K tomu uvedla, že žádá právě tuto advokátku,
protože jí již v minulosti pomáhala a „pouze vlastní chybou“ se obrátila na advokáta Perepečenova.
Ke kasační stížnosti přiložila výpověď plné moci udělené Mgr. Andreji Perepečenovi
ze dne 13. 8. 2008 a kopii potvrzení o přijetí její stížnosti na advokáta Perepečenova doručené
ČAK dne 11. 7. 2008.
[13] Dne 13. 8. 2008 zaslala stěžovatelka jménem svým a svých dětí krajskému soudu žádost
o opravné usnesení ve smyslu §54 odst. 4 s. ř. s., kterým „by byla vrácena do řízení “. Odůvodnila
jej obdobně jako kasační stížnost.
[14] Žalovaný usnesením ze dne 22. 12. 2008 ustanovil stěžovatelům pro řízení o kasační
stížnosti zástupkyni Mgr. Barboru Leiterovou.
[15] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uv edl, že zastává názor,
že pokud zástupce stěžovatelů jednal na základě platné plné moci mu k zastupování v dané věci
udělené a pokud tato plná moc nebyla odvolána, pak nelze účinně namítat neplatnost právního
úkonu (zde zpětvzetí kasační stížnosti). Nad rámec podané kasační stížnosti dále poukázal
na skutečnost, že usnesení krajského soudu ze dne 17. 1. 2008 nabylo právní moci
dne 19. 2. 2008 a kasační stížnost proti tomuto usnesení byla po dána stěžovatelkou
až dne 3. 7. 2008, tedy zjevně po lhůtě pro podání kasační stížnosti. S ohledem na to, že zmeškání
lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout, musela by být pravděpodobně tato stížnosti
odmítnuta. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 3. 2008, č. j. 1 Azs 16/2008 - 72.
[16] Stěžovatelka dne 5. 2. 2009 doručila krajskému soudu přípis ze dne 23. 12. 2008, psaný
cizím jazyce, který označila jako důkaz o situaci v Kyrgyzské republice. Krajský soud stěžovatele
dne 9. 2. 2009 vyzval k předložení překladu listiny s tím, že soud není povinen pořizovat
její překlad. Dne 26. 2. 2009 doručili stěžovatelé neoficiální překlad navrhovaného důkazu.
[17] Krajský soud poté věc předložil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Ten den 5. 5. 2009 vrátil spis bez rozhodnutí o kasační stížnosti s tím, že usnesení
ze dne 22. 12. 2008, kterým krajský soud ustanovil stěžovatelům pro řízení o kasační stížnosti
zástupkyni Mgr. Barboru Leiterovou, nebylo dosud doručeno žalobkyni ad b). Vzhledem
k tomu uvedené usnesení nenabylo právní moci, pročež Nejvyšší správní soud nemůže
pokračovat v řízení. Jak je patrno ze soudního spisu, žalobkyni ad b) bylo dané usnesení
doručeno dne 9. 1. 2010. Téhož dne také nabylo právní moci.
III.
[18] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. K podrobnějšímu
vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochran y)
lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Zde Nejvyšší správní soud
shromáždil výčet typových případů, v nichž se může jednat o přijatelnou kasační stížnost.
Jako jeden možný případ uvedl situaci, kdy je v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. Nejvyšší
správní soud konstatuje, že k takovému zásadnímu pochybení došlo i v nyní posuzovaném
případě. Dále se tedy meritorně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatelů.
[19] Hlavní kasační námitka stěžovatelů spočívá v tvrzení, že zpětvzetí kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu ze dne 17. 1. 2008, podané dne 29. 7. 2008, nepředstavovalo
projev jejich vůle, a tak na jeho základě nemohl krajský soud z astavit řízení o uvedené kasační
stížnosti. K tomu Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že ze soudního spisu je patrno,
že sporné zpětvzetí bylo podáno jménem žalobkyně ad a) a je na něm podpis „U.“. Na první
pohled se tedy skutečně jeví být autentický m projevem vůle žalobkyně ad a). Ta však tvrdí,
že tento přípis nepodala ona, ale její tehdejší zástupce pan Perepe čenov. Zdůvodňuje to tím,
že se jí její zástupce chtěl pomstít, protože na něj podala stížnost k České advokátní komoře.
[20] Nejvyššímu správnímu soudu na tomto místě nepřísluší posuzovat, jaký byl přesně
průběh sporu mezi stěžovateli a panem Perepečenov em a zda opravdu, v rámci tohoto sporu,
pan Perepečenov falšoval podpis žalobkyně ad a) pod předmětné zpětvzetí kasační stížnosti,
jak naznačují stěžovatelé. Je však skutečností, že verze prezentovaná stěžovateli má jistou logiku
a oporu v soudním spisu - zjevná je např. nečinnost jmenovaného advokáta ve vztahu
ke krajskému soudu, který jednak nedoplnil žalobu poté, co za tímto účelem požádal o odro čení
jednání, jednak nepodal včas žádný opravný prostředek proti usnesení, kterým krajský soud
žalobu odmítl. Patrná je také odlišnost podpisu „U.“, kterým je opatřeno zpětvzetí kasační
stížnosti, od podpisů, kterými žalobkyně opatřovala různá další podání obsažená v soudním spisu
(např. podání žaloby, udělení plné moci advokátce Mgr. Bohdaně Novákové atd.). Přitom jak již
opakovaně Nejvyšší správní soud judikoval, při výkladu ustanovení, která se dotýkají procesních
práv účastníků řízení, je třeba v případě pochybností volit výklad ve prospěch účastníků řízení. Za
těchto okolností, kdy lze zjevně mít vážné pochybnosti o tom, zda dotyčné zpětvzetí kasační
stížnosti skutečně podala žalobkyně ad a), a úvahy o tom, kdo jej tedy podal a zda jednal
v zastoupení stěžovatelů by byly jen čirou spekulací, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že
nelze sporné zpětvzetí považovat za projev vůle stěžovatelů. V důsledku toho neobstojí ani
usnesení krajského soudu ze dne 30. 7. 2008, kterým soud právě s odkazem na dané zpětvzetí
řízení o kasační stížnosti zastavil.
[21] Nad rámec námitek obsažených v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud konstatuje,
že nepřehlédl skutečnost, na kterou poukazuje i žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti,
tedy že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 17. 1. 2008 byla podána stěžovateli
až dne 3. 7. 2008. Na rozdíl od žalovaného (a od krajského soudu) však Nejvyšší správní soud
není přesvědčen o tom, že usnesení krajského soudu ze dne 17. 1. 2008 nabylo právní moci
dne 19. 2. 2008 (přinejmenším ne ve vztahu ke všem účastníkům řízení) a že kasační stížnost
proti tomuto usnesení je opožděná. Podle plné moci udělené advokátovi Mgr. Andreji
Perepečenovi dne 15. 10. 2007 jej ke svému zastupování zmocnila toliko žalobkyně ad a).
Plná moc se nikterak nezmiňuje o žalobcích ad b) a ad c) a ze soudního spisu není nikterak
patrno, že by uvedenému advokátovi byla udělena nějaká další plná moc týkající se i těchto
žalobců. Krajský soud přitom své usnesení ze dne 17. 1. 2008 doručil pouze advokátovi
Perepečenovi. Uvedené usnesení tak nelze považovat za doručené ve vztahu k žalobcům ad b)
a ad c).
III.
[22] S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil pro nezákonnosti rozhodnutí o zastavení
řízení [důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. V tomto řízení je krajský soud vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění
tohoto rozsudku.
[23] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu