ECLI:CZ:NSS:2010:1.AZS.23.2009:79
sp. zn. 1 Azs 23/2009 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2007,
č. j. OAM-1-918/VL-20-08-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2008, č. j. 60 Az 119/2007 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 11. 2007 žalovaný zamítnul žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu). Ža lovaný
totiž dospěl k závěru, že žadatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany s cílem vyhnout
se nepříznivým důsledkům rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR. Žalobce vstoupil
na území ČR dne 5. 8. 2007. Po ukončení platnosti víza neopustil české úz emí a pobýval
zde neoprávněně. Ačkoli měl na území ČR možnost svobodně se pohybovat a tedy vejít
do kontaktu se zástupci státních orgánů, této možnosti nevyužil a žádost o udělení mezinárodní
ochrany podal až poté, co byl potrestán správním vyhoštěním (uděleno dne 13. 11. 2007, na dobu
dvou let).
Žalobu proti uvedenému rozhodnutí zamítl krajský soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2008.
Proti tomuto rozsudku brojil žalobce (dále též „stěžovatel“) vča s podanou kasační stížností
(ze dne 13. 10. 2008), v níž toliko uvedl, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a že má za to,
že mu mezinárodní ochrana měla být udělena. Dále požádal o ustanovení zástupce,
který by kasační stížnost řádně doplnil a v řízení o ní jej zastupoval. Krajský soud stěžovatele
vyzval k doložení majetkových a osobních poměrů, přičemž zjistil, že se stěžovatel na adrese
uvedené v kasační stížnosti (tedy v Pobytovém středisku Z. u B.) nezdržuje. Neboť se jeho místo
pobytu nepodařilo zjistit ani dotazem na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, ustanovil
soud usnesením ze dne 12. 12. 2008 stěžovateli opatrovníka, kterým se stala organizace SOZE.
Poté opětovně vyzval stěžovatele, tentokrát prostřednictvím jeho opatrovníka, k prokázání
majetkových a osobních poměrů. Protože tyto poměry neprokázal, rozhodl soud usnesením
ze dne 23. 2. 2009 o tom, že se stěžovateli zástupce z řad advokátů neustanovuje. Zároveň
stěžovatele vyzval k opravení vad kasační stížnosti a ke zvolení si advokáta. Po marném uplynutí
lhůty stanovené k uvedeným úkonům předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud dotazem na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, zjistil,
že od 15. 4. 2009 má stěžovatel nahlášený pobyt na adrese T . 1631, V. M. Následně vrátil spis
bez rozhodnutí krajskému soudu s tím, že za nastalé situace, kdy je op ětovně známo místo
pobytu stěžovatele, je povinností soudu zpravit jej o procesní situaci, v níž se nalézá, vyzvat
jej k předložení plné moci advokáta, který jej zastupuje v řízení o kasační stížnosti, a k doplnění
kasační stížnosti a poučit jej o následcích nevyhovění této výzvě.
Krajský soud tak učinil usnesením ze dne 30. 11. 2009, č. j. 60 Az 119/2007 - 70,
které bylo stěžovateli doručeno dne 14. 12. 2009, a to fikcí v souladu s ustanovením §49 odst. 4
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Jednoměsíční lhůta stanovená stěžovateli
krajským soudem k předložení plné moci advokáta a k opravení vad kasační stížnosti marně
uplynula dne 14. 1. 2010. Krajský soud poté předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu.
Za dané situace nemohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl
ji z následujících důvodů.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatel požádal o ustanovení advokáta pro řízení o předmětné kasační stížnosti,
jeho žádost však byla zamítnuta. Přes výzvu k odstranění nedostatku zastoupení nepředložil
ve stanovené lhůtě plnou moc udělenou advokátovi, ani nedoložil, že by sám měl vysokoškolské
právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem – případně
vlastní vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatele – je přitom podmínkou řízení o kasační
stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost odmítl pro nesplnění uvedené podmínky
řízení na základě §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu