ECLI:CZ:NSS:2010:11.KSE.29.2009:117
sp. zn. 11 Kse 29/2009 - 117
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a jeho členů: JUDr. Vladimíra Jurky, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne 2. 6. 2010
kárnou žalobu ministryně spravedlnosti ze dne 14. 10. 2009 proti JUDr. J. D., soudnímu
exekutorovi, Exekutorský úřad Plzeň - jih, se sídlem Jablonského 7, Plzeň, a rozhodl
takto:
I. Podle §116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., ve znění zákona č. 183/2009 Sb.
(dále jen „exekuční řád“)
kárně obviněný soudní exekutor
JUDr. J. D.
j e v i n e n t í m , ž e
jako soudní exekutor v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Plzeň - jih
pod sp. zn. 16 EX 1259/04 postupoval v rozporu s ustanovením §109 odst. 1 písm. c) zákona
č. 328/1991 Sb., které soudnímu exekutorovi zakazuje provést výkon rozhodnutí či exekuci,
která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží
do majetkové podstaty, a to tak, že dne 3. 9. 2008 vydal dražební vyhlášku, jejímž prostřednictvím
vyhlásil opakovanou dražbu nemovitostí: jiná stavba č. p. 8, na st. p. 11/4 a st. p. 11/6
a pozemková parcela č. parc. 64/1, zapsané na listu vlastnictví č. 266 pro katastrální území Topol,
obec Chrudim, u Katastrálního pracoviště v Chrudimi, které byly ve společném jmění manželů I.
P. a povinné J. P.; po provedení dražby dne 14. 10. 2008 vydal rozhodnutí o příklepu vydražené
nemovitosti vydražiteli společnosti H.V.D.-CZ s. r. o., dne 19. 11. 2008 požádal Katastrální
pracoviště v Chrudimi o zápis vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem vydražiteli, a
toto vše učinil v době, kdy již na manžela povinné J. P. - úpadce I. P., usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 12. 6. 2007, č. j. 48 K 33/2007-90, byl
prohlášen konkurs, takže uvedené nemovitosti, které byly ve společném jmění úpadce a povinné,
tvořily konkursní podstatu, což bylo zřejmé z údajů uvedených v katastru nemovitostí,
tedy jako soudní exekutor porušil povinnost stanovenou právním předpisem,
č í m ž s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.
II. Za to uložil kárný senát podle §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu
pokutu ve výši 10 000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala na soudního exekutora JUDr. J. D. kárnou žalobu,
neboť ve věci povinné J. P. vedené pod sp. zn. EX 1259/04 závažně porušil povinnost
stanovenou právním předpisem, pokud provedl dražbu nemovitostí ve vlastnictví povinné a
jejího manžela I. P., přestože tyto nemovitosti tvořily konkursní podstatu. Dle názoru kárné
žalobkyně obviněný soudní exekutor tímto spáchal kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. a)
exekučního řádu, za což mu navrhla uložit kárné opatření – napomenutí.
K důkazu kárná žalobkyně odkázala na exekuční spis sp. zn. EX 1259/04 a dále
předložila stížnost společnosti H.V.D.-CZ, s. r. o. ze dne 2. 7. 2009, na jejímž základě bylo
zahájeno šetření, které vyústilo v podání kárné žaloby, a kopii usnesení sp. zn. 16 Ex 1731/03
ze dne 8. 12. 2005. Tímto usnesením kárná žalobkyně prokazovala, že kárně obviněný soudní
exekutor (dále též „exekutor“) se stejného provinění jako v projednávané věci dopustil i dříve,
avšak za tento skutek jej již nelze kárně stíhat vzhledem k uplynutí zákonem stanovených lhůt.
Nejvyššímu správnímu soudu byla na jeho žádost Exekutorskou komorou České
republiky zaslána rozhodnutí vydaná v kárném řízení v předchozích pěti letech proti kárně
obviněnému soudnímu exekutorovi. Jednalo se celkem o 3 rozhodnutí: sp. zn. KŽ 2/05 ze dne
3. 5. 2006, kterým byl soudní exekutor kárné žaloby zproštěn; dále rozhodnutí sp. zn. KŽ 14/06
a sp. zn. KŽ 15/06, obě ze dne 22. 9. 2006, kterými byla kárná řízení zastavena.
Z exekučního spisu sp. zn. EX 1259/04 byly kárným senátem zjištěny následující, pro věc
relevantní, skutečnosti:
Exekuční řízení bylo vedeno ve věci oprávněného DELTA PEKÁRNY a.s.,
proti povinné J. P., o zaplacení částky 17 928 Kč s příslušenstvím a nákladů předchozího řízení
720 Kč. Dne 26. 3. 2004 byl kárně obviněným soudním exekutorem vydán exekuční příkaz na
nařízení exekuce prodejem nemovitostí povinné. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 8. 6.
2007 byly tyto nemovitosti ve společném jmění manželů I . a J. P. Dne 14. 8. 2008 byla soudnímu
exekutorovi doručena přihláška pohledávky věřitele Apston Capital Ltd, jejíž přílohou byl výpis
z katastru nemovitostí prokazující stav katastru k datu 6. 8. 2008, v němž bylo mimo jiné
vyznačeno prohlášení konkursu na I. P. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích, ze dne 12. 6. 2007. Soudní exekutor vydal dne 3. 9. 2008 dražební vyhlášku a
oznámil konání opakované dražby nemovitosti na den 14. 10. 2008. Dle Protokolu o dražbě
nemovitých věcí ze dne 14. 10. 2008 a rozhodnutí o příklepu pro společnost H.V.D.-CZ, s. r. o.
za nejvyšší podání 400 000 Kč dražba tohoto dne úspěšně proběhla. Soudní exekutor vydal téhož
dne společnosti H.V.D.-CZ, s. r. o., rozhodnutí o příklepu. Dne 17. 3. 2009 byla zrušena doložka
právní moci na rozhodnutí o příklepu, neboť povinná nebydlela ani se nezdržovala na adrese,
kam jí bylo doručováno, písemnosti jí tedy nebyly doručeny, dražební vyhláška ani rozhodnutí o
příklepu dosud nenabylo právní moci. Vydražitel se nestal vlastníkem vydražených nemovitostí.
Téhož dne soudní exekutor podal žádost katastrálnímu úřadu o zahájení řízení o záznamu a
navrácení údaje o vlastnictví zpět na původní vlastníky.
Kárně obviněný exekutor se ke kárné žalobě písemně nevyjádřil. Při ústním jednání
konaném dne 2. 6. 2010 prostřednictvím své zástupkyně uvedl, že vznik výše popsané situace
nepopírá. V dané exekuční věci skutečně došlo k vydražení nemovitosti zahrnuté do konkursní
podstaty. Poukázal však na to, že v exekučním řízení jsou úkony činěny nikoliv pouze osobou
soudního exekutora, nýbrž i jeho zaměstnanci. Obviněný soudní exekutor provedl v posledních
třech letech 600 dražeb nemovitostí, z nichž pouze 2 byly zrušeny odvolacím soudem, ostatní
byly provedeny v souladu se zákonem. Tímto prokazuje, že má vytvořen funkční systém
k provádění jednotlivých úkonů v exekučním řízení jeho zaměstnanci. V předmětné věci došlo
k selhání jedné z pracovnic, která před dražbou neopatřila výpis z katastru nemovitostí,
v důsledku čehož nebylo zjištěno, že se jedná o nemovitost zahrnutou do konkursní podstaty.
Soudní exekutor na tuto skutečnost nebyl upozorněn účastníky řízení, správcem ko nkursní
podstaty ani nikým jiným. Nemovitost byla vydražena a vlastnické právo vydražitele bylo zapsáno
do katastru nemovitostí. Až poté byl kárně obviněný exekutor upozorněn správcem konkursní
podstaty, že vydražená nemovitost byla součástí majetku tvořící konkursní podstatu. Obviněný
soudní exekutor ihned rozhodnutí o příklepu zrušil a zápis vlastnického práva uvedl
do původního stavu. Snažil se jednat s vydražitelem o případné náhradě vzniklých nákladů,
ale ten měl dle soudního exekutora nedůvodné požadavky, proto mezi nimi vznikl spor, který byl
podnětem k podání stížnosti ze strany společnosti H.V.D.-CZ, s. r. o.
Kárně obviněný exekutor zdůraznil, že se nejednalo o vědomé jednání. Exekutor
sice nese odpovědnost za své zaměstnance a jeho povinností je vytvořit systém zabraňující vzniku
pochybení; ta však zcela vyloučit nelze. Domnívá se tedy, že přestože se popsaný skutek stal, není
kárným proviněním, neboť vzhledem k neúmyslnému jednání zde chybí subjektivní stránka činu.
Jeho jednání nemá též potřebnou intenzitu a nebezpečnost, neboť nepříznivé následky byly
odstraněny. K důkazu předložil při jednání kárnému senátu dokumenty, které mají prokazovat
existenci systému zavedeného v jeho exekučním úřadu za účelem řádného průběhu exekuce
nemovitostí a eliminace podobných pochybení.
Na dotaz soudu zástupkyně soudního exekutora uvedla, že z právního hlediska jednáním
exekutora nevznikla škoda Společnost H.V.D.-CZ, s. r. o., opravila na předmětné nemovitosti
střechu, okna a omítky, a to přibližně v hodnotě 120 000 Kč. O tuto částku byla zhodnocena
majetková podstata. V dané věci probíhá řízení ještě dle starého zákona o konkursu a vyrovnání
nový insolvenční zákon již upravuje případy, kdy někdo zhodnotí majetkovou podstatu
po prohlášení konkursu. V takovém případě se zhodnocení hradí z majetkové podstaty.
Zástupkyně soudního exekutora neměla informace o tom, zda konkurs již skončil a zda byla
částka 120 000 Kč společnosti H.V.D. -CZ, s. r. o., z výtěžku konkursu uhrazena. Dále uvedla,
že soudní exekutor zjistil, kdo z jeho zaměstnanců zodpovídal za projednávané pochybení,
tato osoba (vedoucí oddělení nemovitostí) již v jeho úřadu nepracuje.
Kárný senát považoval shora uvedené důkazy za dostačující pro rozhodnutí ve věci samé.
Zejména z výše citovaného obsahu exekučního spisu sp. zn.16 EX 1259/04 vyplývá, že skutek
popsaný v kárné žalobě se skutečně stal. Z údajů uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí,
LV č. 266 pro katastrální území Topol, obec Chrudim, vedeného u Katastrálního úřadu
pro Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích – Katastrální pracoviště v Chrudimi, je zřejmé,
že nejpozději dne 6. 8. 2008 bylo v katastru nemovitostí zapsáno prohlášení konkursu na majetek
manžela povinné, I. P. I přes tuto skutečnost byla dne 14. 10. 2008 provedena soudním
exekutorem dražba těchto nemovitostí včetně udělení příklepu. Kárně obviněný soudní exekutor
ostatně tento skutkový průběh nezpochybňoval a sám jej doznal.
Kárný senát tedy posuzoval, zda takto prokázané jednání naplňuje skutkovou podstatu
kárného provinění exekutora dle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu .
Ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,
podle kterého byl veden konkurs na majetek manžela povinné, do jehož majetkové podstaty byly
zahrnuty dražené nemovitosti, stanoví účinky prohlášení konkursu. Mimo jiné pod písm. e)
tohoto ustanovení zakazuje provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek
patřící do podstaty [v současné době shodný zákaz stanoví §109 odst. 1 písm. c ) zákona
č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon]. Z výše uvedeného je zřejmé, že kárně obviněný soudní
exekutor i přes zahrnutí majetku manžela povinné do konkursní podstaty a vyznačení
této skutečnosti v katastru nemovitostí nařídil provedení dražby takového majetku, která byla
úspěšně provedena, nemovitosti byly vydraženy. Tím zcela jednoznačně jednal v rozporu s výše
citovaným ustanovením zákona a porušil povinnost stanovenou mu právním předpisem.
Dle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu je porušení povinnosti stanovené právním
předpisem kárným proviněním exekutora pouze v případě, je-li toto porušení povinnosti závažné
či opětovné. V kárném řízení nebylo shledáno, že by se obviněný exekutor porušen í zákonem
stanovené povinnosti dopustil opětovně. Kárná žalobkyně poskytla kárnému senátu usnesení
vydané obviněným exekutorem dne 8. 12. 2005, sp. zn. 16 Ex 1731/03, o zrušení příklepu
z důvodu, že jde o majetek zahrnutý do konkursní podstaty, kterým prokazovala, že se jedná
o opakované pochybení stejného typu ze strany exekutora. K tomuto pochybení však kárný senát
nemohl v řízení přihlédnout, neboť ohledně tohoto skutku již uběhly lhůty, v nichž je možno
jednání exekutora posuzovat v kárném řízení (§117 odst. 3 exekučního řádu). Zbývalo
tedy posoudit, zda provedením dražby majetku zahrnutého do konkursní podstaty došlo
k závažnému porušení zákonem stanovené povinnosti. Kárný senát dospěl k závěru,
že ačkoli v konečném důsledku zřejmě nedošlo ke snížení majetku konkursní podstaty a exekutor
se ihned po zjištění svého pochybení snažil o jeho nápravu, bylo v důsledku jeho jednání závažně
zasaženo do práv účastníků konkursního řízení a třetích osob. Došlo k uhrazení ceny nejvyššího
příklepu vydražitelem, na základě návrhu exekutora bylo vlastnické právo vydražitele zapsáno
do katastru nemovitostí, přičemž tento stav trval několik měsíců . Vydražitel jakožto domnělý
vlastník s nemovitostí nakládal jako s vlastní, vynaložil nemalé finanční prostředky na úhradu
příklepu a následné zhodnocení stavby. V katastru nemovitostí jakožto veřejném rejstříku byl
po tuto dobu uveden nesprávný vlastník. Přestože údaj o vlastnictví v katastru se dle §20 zákona
č. 334/1992 Sb. nestává pouze z titulu svého zveřejnění v katastru závazným, je nutno
respektovat význam informací zde uvedených. Stavu zapsanému v katastru poskytuje zákon
ochranu. Každý, kdo vychází ze stavu zápisů v katastru, učiněných po 1. 1. 1993, je v dobré víře,
že obsah katastru odpovídá skutečnému stavu věci. Nabude-li tedy někdo od nevlastníka
zapsaného na základě takového zápisu nemovitost, příslušejí mu práva podle §130 občanského
zákoníku. Míra zodpovědnosti exekutora vůči katastru nemovitostí je zvýšená i tím, že po dražbě
nemovitosti katastr zapíše vlastnické právo vydražitele po předložení usnesení soudního
exekutora o příklepu záznamem (§7 zákona č. 265/1992 Sb.). Při této operaci katastrální úřad
nezkoumá obsahovou stránku přechodu vlastnictví nemovitosti, ověřuje pouze formální
náležitosti listiny předkládané exekutorem. Na základě výše uvedeného lze konstatovat,
že v důsledku jednání exekutora v rozporu s povinností stanovenou mu zákonem došlo
k narušení důvěry ve správnost údajů veřejnoprávního rejstříku a k bezdůvodnému vynaložení
finančních prostředků domnělým vydražitelem nemovitosti. Tyto důsledky dle názoru kárného
senátu nejsou marginální a porušení zákonem stanovené povinnosti v dané věci hodnotil
jako závažné.
Je nutno zdůraznit, že kárný senát byl v tomto řízení vázán formulací kárné žaloby
(shodně viz například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 Ds 10/2004) a mohl
tedy hodnotit pouze jednání exekutora vymezené kárnou žalobkyní v jejím návrhu na zahájení
řízení. Kárná žalobkyně neučinila předmětem kárného řízení postup obviněného exekutora
vůči dražiteli nemovitosti, společnosti H.V.D.-CZ s. r. o., a její případné újmě vzniklé
provedením dražby nemovitosti v rozporu se zákonem. Kárný senát proto mohl vést
své dokazování toliko ve vztahu ke skutku ohraničenému kárnou žalobkyní, tj. zda exekutor
nařídil dražbu nemovitosti v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání. Zásah do právní sféry
uvedené společnosti byl konstatován pouze v obecné rovině při hodnocení závažnosti důsledků
porušení zákonem stanovené povinnosti exekutorem.
Kárný senát se neztotožnil s obhajobou obviněného exekutora, že uvedený skutek
nenaplňuje skutkovou podstatu kárného provinění, neboť se z jeho strany nejednalo o vědomé
jednání a chybí zde úmysl, a dále též nesplňuje podmínku potřebné intenzity a nebezpečnost i.
K námitce nedostatku nebezpečnosti a intenzity jednání obviněného exekutora
lze odkázat na odůvodnění závažnosti porušení zákonem stanovené povinnosti uvedené
v předchozím odstavci. Ze stejných důvodů považuje kárný senát jednání exekutora za natolik
nebezpečné a intenzivní, aby mohlo být materiálně označeno za kárné provinění. Zavinění
je jakožto subjektivní stránka kárného provinění jedním z obligatorních znaků skutkové podstaty
každého kárného provinění. Obecně lze v kárném či jiném disciplinárním řízení zavinění
definovat jako vnitřní vztah obviněné osoby k poruše nebo ohrožení objektu kárného provinění.
Zavinění může být jak úmyslné, tak i nedbalostní. Zákonné vymezení kárného provinění
soudního exekutora neupravuje explicitně otázku formy zavinění. Je tedy nutno vycházet z výše
konstatovaného, tj. že zavinění je obligatorním znakem každého kárného provinění, vzhledem
k tomu, že zákon nijak nespecifikuje jeho formu, přichází v úvahu jak zavinění úmyslné,
tak i nedbalostní. Obviněný exekutor neuvedl, z jakého důvodu dovozuje, že kárné provinění
dle §116 odst. 2 exekučního řádu lze spáchat pouze úmyslně. Toto pravidlo platí obecně
v trestním právu hmotném, konkrétně je vyjádře no v §13 odst. 2 trestního zákoníku z roku 2009
(dříve §3 odst. 3 trestního zákona z roku 1961), vztahuje se však výhradně k trestní
odpovědnosti za trestný čin. Exekuční řád neodkazuje při úpravě kárné odpovědnosti exekutorů
na jakékoliv použití hmotněprávních ustanovení trestního zákoníku, analogie je zde též z povahy
věci vyloučena (teoreticky případnou nejbližší hmotněprávní úpravou by zřejmě byl zákon
o přestupcích, neboť kárné provinění je bližší přestupku než trestnému činu ). Ustanovení §25
zákona č. 7/2002 Sb., aplikované v kárném řízení proti exekutorům, za použití §121
odst. 1 exekučního řádu, odkazující na přiměřené použití trestního řádu v otázkách řízení,
neposkytuje podklad pro řešení otázek hmotněprávních (shodně viz rozhodnutí Vrchního soudu
v Olomouci, sp. zn. 1 Ds 5/2006).
Kárného provinění závažného porušení povinnosti stanovené právním předpisem
se tedy lze dopustit i z nedbalosti. Pro posouzení odpovědnosti obviněného exekutora není
relevantní, zda se jednalo o nedbalost vědomou či nevědomou. Soudní exekutor nemá možnost
činit veškeré úkony svého exekutorského úřadu osobně, avšak za činnost svých zaměstnanců
odpovídá. V daném případě dle výpovědi obviněného exekutora došlo k nařízení dražby
nemovitosti v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání v důsledku pochybení pracovnice
jeho úřadu, která i přes vytvořený systém, dle něhož měla postupovat, neověřila aktuální stav
ohledně dražené nemovitosti na příslušeném listu vlastnictví v katastru nemovitostí. Kárný senát
neměl důvod o pravdivosti tohoto tvrzení pochybovat a vzhledem k průběhu událostí je možno
konstatovat, že se spíše jedná o zavinění formou nevědomé nedbalosti. Jak je však výše uvedeno,
i tato forma zavinění postačí k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty kárného provinění
soudního exekutora. Lze uzavřít, že k porušení zákonem stanovené povinnosti v exekučním
řízení může velmi často dojít opomenutím ze strany exekutora či jeho zaměstnance,
a i přes absenci úmyslu může mít takové pochybení závažné následky ve sféře účastníků
exekučního řízení či třetích osob.
Na základě výše uvedených závěrů kárný senát uzavřel, že v projednávané věci došlo
ke skutku popsaném kárnou žalobkyní, tento skutek je kárným proviněním dle §116 odst. 2
písm. a) exekučního řádu a jsou splněny všechny podmínky kárné odpovědnosti obviněného
exekutora za toto provinění.
Při úvaze o uložení kárného opatření přihlížel kárný senát ke všem okolnostem,
které během řízení vyšly najevo. Vzhledem k výše popsaným závažným důsledkům jednání
soudního exekutora (narušení důvěry v záznamy v katastru nemovitostí, zásah do právní sféry
účastníků exekučního řízení) však kárný senát navrhované opatření v podobě napomenutí
nepovažoval za dostatečné. Kárné opatření napomenutím je nejmírnější sankcí, která má spíše
symbolický a motivační význam při odpovědnosti za nejméně závažná kárná pr ovinění. V pořadí
další sankcí dle stupně závažnosti je pokuta. Obviněnému exekutorovi bylo možno dle §116
odst. 4 písm. c) a odst. 6 exekučního řádu uložit pokutu do výše 2 000 050 Kč (stonásobek
všeobecného vyměřovacího základu za rok 2006). Kárný senát přihlédl k tomu, že obviněný
exekutor nebyl v posledních pěti letech kárně postižen, jeho jednání nebylo úmyslné,
a jeho následky se snažil ihned po zjištění nedostatku napravit, proto mu uložil pokutu na samé
dolní hranici uvedené sazby, tj. ve výši 10 000 Kč.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu
pro řízení ve věcech soudců