ECLI:CZ:NSS:2010:12.KSZ.6.2009:129
sp. zn. 12 Ksz 6/2009 - 129
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání konaném
dne 16. 9. 2010 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce
předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Bohuslava Vacaty, JUDr. Mileny
Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph.D., návrh krajské státní
zástupkyně v Plzni ze dne 30. 12. 2009 č. j. 1 SPR 386/2009 na zahájení řízení o kárné
odpovědnosti Mgr. S. P., státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni,
takto:
Podle ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb.,
Mgr. S. P.,
nar. X,
státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni,
j e v i n n a , ž e
v rozporu s povinností postupovat odborně, svědomitě a bez zbytečných průtahů
stanovenou v §24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v postavení státní
zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni při výkonu pracovní pohotovosti
(dosažitelnosti) dne 10. 11. 2009 po předchozím opakovaném upozornění ze strany vedoucí
státní zástupkyně kolem 16.00 hodiny sice přijala telefonickou informaci policejního orgánu
Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Západočeského kraje v Plzni,
že při eskortě z Věznice Plzeň do zdravotnického zařízení Fakultní nemocnice Plzeň – Bory
uprchl obviněný P. T., včetně informace, že jej měla osvobodit manželka obviněného za pomoci
střelné zbraně, že oba jsou na útěku a je po nich zatím bezvýsledně pátráno, a v této souvislosti jí
policejní orgán poskytl také informaci, že je k dispozici číslo mobilního telefonu manželky
obviněného, na tyto informace však adekvátně nereagovala, nevydala žádné pokyny, ani si
nenechala předložit podklady k postupu podle §88 odst. 2 tr. ř. respektive §158d odst. 1, odst. 3
tr. ř., následně až dne 11. 11. 2009 po nástupu do zaměstnání učinila záznam o získané informaci
a ten předložila do trestní kanceláře,
t e d y
zaviněně porušila povinnosti státního zástupce,
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
Z a t o se j í u k l á d á
kárné opatření podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
snížení platu o 10% na dobu 3 měsíců.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 31. 12. 2009 doručen návrh krajské státní
zástupkyně v Plzni (dále též „navrhovatelka“) na zahájení řízení o kárné odpovědnosti kárně
obviněné Mgr. S. P. Kárně obviněné bylo kladeno za vinu, že se dopustila kárného provinění
podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, tím, že „po předchozím opakovaném
upozornění ze strany vedoucí státní zástupkyně dne 10. 11. 2009 kolem 16.00 hodin sice přijala telefonickou
informaci policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Západočeského
kraje v Plzni, že při eskortě z Věznice Plzeň do zdravotnického zařízení Fakultní nemocnice Plzeň – Bory
uprchl obviněný P. T., včetně informace, že jej měla osvobodit manželka obviněného za pomoci střelné zbraně, že
oba jsou na útěku a je po nich zatím bezvýsledně pátráno a v této souvislosti jí policejní orgán poskytl také
informaci, že je k dispozici číslo mobilního telefonu manželky obviněného, na tyto informace však adekvátně
nereagovala, nevydala žádné pokyny, ani si nenechala předložit podklady k postupu podle §88 odst. 2 tr. ř.
respektive §158d odst. 1, odst. 3 tr. ř., následně až dne 11. 11. 2009 po nástupu do zaměstnání učinila
záznam o získané informaci a ten předložila do trestní kanceláře.“
Jako kárné opatření navrhovatelka navrhla uložit snížení platu o 20 % na 6 měsíců.
V odůvodnění návrhu na zahájení kárného řízení navrhovatelka uvedla, že dne
10. 11. 2009 okolo 15.45 ji telefonicky informoval náměstek pro trestní řízení krajského ředitele
Policie ČR Západočeského kraje v Plzni plk. Mgr. J. K., že se policejní orgán nemůže opakovaně
spojit se státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Plzni konajícím dosažitelnost.
Navrhovatelka kontaktovala kárně obviněnou na soukromém mobilním telefonu a informovala ji
o situaci, její soukromé telefonní číslo posléze též poskytla policejnímu orgánu. Dne 11. 11. 2009
plk. Mgr. J. K. navrhovatelce sdělil, že kárně obviněná nepřijala vůči policejnímu orgánu žádná
opatření, ani nezpracovala návrh podle §88 odst. 2 trestního řádu respektive §158d odst. 1, odst.
3 trestního řádu, a to přesto, že již 10. 11. 2009 v odpoledních hodinách měl policejní orgán
k dispozici telefonní číslo mobilního telefonu užívané manželkou uprchlého vězně. O průběhu
služby dne 10. 11. 2009 učinila kárně obviněná záznam, který předložila trestní kanceláři a tento
byl zapsán do všeobecného rejstříku (sp. zn. 1 KZN 3064/2009). Záznam kárně obviněná
doplnila (k výzvě navrhovatelky) 12. 11. 2009 sdělením, že se jí v telefonním hovoru policejní
orgán nepředstavil, ona jeho jméno nezjišťovala a žádné faktické pokyny nevydala.
Navrhovatelka považuje tvrzení kárně obviněné (v záznamu z 11. 11. 2009), že policejní orgán
sdělil, že materiály k dalšímu postupu doručí na krajské státní zastupitelství až dne 11. 11. 2009,
za účelové. Připomíná, že pokud se státní zástupce dozví o možném splnění podmínek pro
nasazení operativní techniky, je jeho povinností opatřit si příslušné podklady a vyhodnotit je
z hlediska zákonných podmínek; nepotřebuje tedy žádný návrh, resp. podnět policejního orgánu.
Kárně obviněná takto nepostupovala, nevyužila svých oprávnění plynoucích z §174 odst. 2
trestního řádu. Závěr kárně obviněné, že policejní orgán bude o povolení odposlechu mobilního
telefonu žádat až dne 11. 11. 2009, považuje navrhovatelka za závažné profesionální selhání kárně
obviněné, zejména s přihlédnutím k tomu, že uvedená trestní věc patří k nejzávažnějším věcem
v působnosti Krajského státního zastupitelství v Plzni v roce 2009. Přitěžující okolnost spatřuje
navrhovatelka i v tom, že kárně obviněná je zkušená státní zástupkyně, která nadto vykonává
dohledovou a přezkumnou činnost vůči státním zástupcům okresních státních zastupitelství.
Kárný návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (§8 odst. 5 písm. c/ zákona
č. 7/2002 Sb., zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
dále jen „zákon o řízení“), přičemž byly zachovány lhůty, jež má na mysli ustanovení §9 odst. 1
zákona o řízení, neboť návrh byl podán do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatelka dozvěděla
o kárném provinění (nejdříve 11. 11. 2009), jakož i do tří (dvou – podle §29 zákona o státním
zastupitelství) let ode dne spáchání kárného provinění.
Kárně obviněná s kárným návrhem nesouhlasila a na svou obhajobou uvedla, že dne
10. 11. 2009 byla po celý den na svém pracovišti a do skončení pracovní doby neobdržela žádnou
informaci, že by během dne došlo k útěku vězně za pomoci jeho manželky a za použití střelné
zbraně. Po skončení pracovní doby odešla do svého bydliště a při odemykání dveří
kolem 16.00 hodin jí zazvonil služební telefon. Než jej však stačila vyjmout z kabelky byl
požadavek hovoru ukončen. Zpět nebylo možné volat, protože na mobilním telefonu se neobjeví
číslo volajícího, ale údaj „neznámé“. Vzápětí ji na jejím soukromém mobilním telefonu
kontaktovala vedoucí státní zástupkyně, která ji informovala o tom, že jí plk. K. z Policie ČR
sdělil, že se jí nemohou dovolat na služební telefon s tím, že utekl vězeň. To byla první
zcela obecná informace, v níž se dozvěděla o útěku vězně. Proto ihned volala operačnímu
Krajského ředitelství policie Západočeského kraje a požadovala sdělení, kdo má službu na Službě
kriminální policie a vyšetřování (dále jen „SKPV“) a spojení na příslušného policistu. Bylo
jí sděleno, že se pokusí to zjistit a bude kontaktována. Ihned po skončení tohoto hovoru ji opět
na jejím soukromém telefonu kontaktovala vedoucí státní zástupkyně a žádala ji, zda může dát
policii číslo jejího soukromého telefonu, s čímž souhlasila. Krátce na to ji na její soukromý telefon
volala policie a tento rozhovor se uskutečnil v 16.05 hodin dne 10. 11. 2009 a trval čtyři minuty
a 13 vteřin. Volajícím policistou byla informována o tom, že utekl vězeň a k jejím dotazům bylo
doplněno jméno vězně s tím, že jde o toho, co výbušninou otvíral trezory a vykrádal,
a dále, že byl osvobozen ženou, která vystřelila na vězeňskou stráž. Tato žena pak byla
identifikována jako manželka uprchlého vězně a byla ustanoveno její telefonní číslo. Policista
jí také sdělil, že následující den budou potřebovat odposlechy a tuto informaci jí předává
s tím, aby o tom dopředu věděli. Z rozhovoru nevyplynulo, že by situace z její strany vyžadovala
další pokyny a o rozhovoru udělala záznam do služebního sešitu. Poukázala
na to, že za této situace bylo povinností Policie ČR v souladu s příslušným pokynem Policejního
prezidenta zpracovat písemný návrh, v němž vyhodnotí skutkový stav a odůvodní provedení
odposlechu, zejména zdůvodní, proč očekává, že provedením odposlechu budou získány důležité
skutečnosti pro trestní řízení a další rozhodné skutečnosti, které návrh musí obsahovat
(identifikace telefonního čísla, údaje o účastníku atd.). Bez těchto písemně podaných podkladů
nemůže jako státní zástupkyně podat soudu návrh na odposlechy tak, aby obsahoval náležitosti
předepsané trestním řádem a Pokynem obecně závazné povahy Nejvyšší státní zástupkyně.
Žádný návrh na provedení odposlechu nebyl zpracován a ani v průběhu noci nebyla Policií ČR
telefonicky kontaktována a informována o tom, že by návrh na odposlechy byl již zpracován.
Uvedla, že pokud by písemný návrh Policie ČR kdykoliv (i v průběhu noci) předložila, rozhodně
by přijala opatření k okamžitému vyhodnocení situace a případnému předložení příslušného
písemného návrhu soudu. Následující den se dostavila do zaměstnání již v 6.30 hodin
a informovala bezpečnostní ředitelku o případném budoucím požadavku odposlechů,
protože očekávala, že Policie ČR v ranních hodinách řádně odůvodněný písemný návrh, který
bude obsahovat potřebné informace, předloží. Takto postupovala s vědomím, že i ona sama
po předložení písemného návrhu v souladu s Pokynem obecně závazné povahy Nejvyšší státní
zástupkyně bude muset urychleně ověřit, zda je trestní řízení vedeno pro zvlášť závažný úmyslný
trestný čin, zda právní kvalifikace odpovídá skutku popsanému v zahájení úkonů trestního řízení
a posoudit, zda odposlechem mohou být zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení a další
rozhodné skutečnosti potřebné k řádnému podání návrhu na povolení odposlechu.
Po informování bezpečnostní ředitelky potkala vedoucí státní zástupkyni, kterou informovala
o situaci s tím, že Policie ČR vznese požadavek odposlechů, ta jí dala pokyn, aby informovala
náměstkyni krajského státního zastupitelství, která jí pak uložila, aby zpracovala zápis a předložila
jej s tím, že věc bude přidělena. V zápisu zapsala informace, které obdržela od Policie ČR
a po předání zápisu byla věc přidělena Mgr. B. Do této doby jí ze strany vedoucí státní
zástupkyně a ani její náměstkyně nebylo nic vytýkáno a její postup byl akceptován. Dne
12. 11. 2009 v ranních hodinách jí zavolala vedoucí státní zástupkyně s tím, že jí kontaktoval
plk. K., že na jejich straně jsou průtahy a žádá proto vyjádření. Ona na svém stanovisku setrvala.
Tentýž den byla opětovně zavolána vedoucí státní zástupkyní ke konfrontaci s mjr. F. a byl jí
předložen jeho úřední záznam. K němu však namítá, že je nepravdivý a neodpovídá skutečnosti.
Zřejmě byl sepsán až poté, co tomuto policistovi byl vytýkán nesprávný postup, proto se snažil
veškerou vinu svalit na státní zastupitelství. Není pravda, že se ji pokoušel kontaktovat a
informoval ji o zpracovaných žádostech na odposlechy s tím, že vše má projednáno se soudem,
že jí informoval i o dalších úkonech a opatřeních a trestní minulosti uprchlého vězně. Pokud by
tyto informace měla, okamžitě by žádala předložení písemné žádosti, aby ji mohla posoudit a
přijala by další opatření v souladu s Pokynem obecné povahy, a to i ve vztahu k službu
konajícímu soudci tak, aby nedošlo k žádným průtahům. Pokud by záznam mjr. F. byl pravdivý,
nepochybně by o písemně zpracovaném návrhu na povolení odposlechů věděla vedoucí státní
zástupkyně již 10. 11. 2009, protože byla tento den dokonce dvakrát kontaktována plk. K. Ona
sama v tomto směru Policií ČR ani vedoucí státní zástupkyní informována nebyla, přestože s ní
dvakrát telefonicky mluvila. Dále uvedla, že se také může domnívat, že pokud by vedoucí státní
zástupkyně byla Policií ČR informována 10. nebo 11. 11. 2009 nepochybně by i ona jako vedoucí
pracovník okamžitě přijala opatření a v souladu s Obecně závazným pokynem Nejvyšší státní
zástupkyně by konala buď sama nebo by jí přinejmenším o tak závažné skutečnosti, jakou je
podání písemného návrhu na odposlech informovala, případně jí uložila úkoly, když s ní dvakrát
mluvila telefonicky. K tomu však nedošlo, a to ani dne 11. 11. 2009. Závěrem uvedla, že se po
dlouholeté praxi na krajském státním zastupitelství cítí ponížena tím, že vedoucí státní zástupkyně
v návrhu na zahájení kárného řízení vychází pouze a jen z tvrzení policistů. Navrhla, aby
„vedoucí státní zástupkyně pro její přímou angažovanost byla vyloučena jako kárná žalobkyně a
vyslechnuta v řízení v postavení svědka“. Dále kárně obviněná navrhla provedení svědeckých
výslechů plk. K., mjr. Bc. F., bezpečnostní ředitelky krajského státního zastupitelství, JUDr. Z.
Ch. a Mgr. B., jakož i ověření záznamů telefonických spojení služebního telefonu krajského
státního zastupitelství z 10. – 11. 11. 2009.
V replice ke stanovisku kárně obviněné navrhovatelka uvedla, že stanovisko trpí
logickými rozpory, setrvala na svém návrhu s tím, že jej podala proto, že dle jejího názoru měla
kárně obviněná od policejního orgánu určitou sumu informací k trestní věci, která se dne
10. 11. 2009 udála a jejíž obsah zachytila do úředního záznamu. S těmito informacemi měla kárně
obviněná dále pracovat, což však v uvedený den v průběhu výkonu dosažitelnosti neučinila.
Kárně obviněná má pak v rámci své obhajoby zřejmě na mysli Pokyn obecné povahy Nejvyšší
státní zástupkyně č. 1/2008, o trestním řízení, ve znění pozdějších změn, ale již nezmiňuje,
že např. v čl. 16 tohoto vnitřního předpisu byl upraven případ postupu státního zástupce,
pokud jsou dány důvody k použití operativně pátracích prostředků, kdy je státní zástupce
povinen projednat jejich použití bezodkladně s útvarem policie pověřeným prováděním
operativně pátracích prostředků dokonce ještě před tím, kdy věc převezme k prověřování
příslušný policejní orgán. Stejně tak kárně obviněná nezmínila čl. 41 tohoto pokynu,
který upravoval návrh odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho prodloužení.
Ten státnímu zástupci ukládal, aby před podáním příslušného návrhu na odposlech a záznam
telekomunikačního provozu nebo návrhu na jeho prodloužení soudci, ověřil, zda jsou splněny
zákonné podmínky k takovému postupu. Dále uvedla, že v žádné souvislosti vnitřní úprava
nestanovila, že by podmínkou podání návrhu musel být písemný návrh policejního orgánu,
ale zcela by postačil např. policejním orgánem shromážděný materiál, na jehož základě by mohlo
být splnění zákonných podmínek státním zástupcem ověřeno, přičemž přirozeně podstatnou
náležitostí by byl záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu.
K obhajobě kárně obviněné také uvedla, že o součinnost ji požádal plk. K., který je nejvyšším
policejním funkcionářem pro trestní řízení Krajského ředitelství Policie ČR v Plzni. Nejednala
tedy s policejním orgánem, který věc zpracovával, a proto bližší podrobnosti nezjišťovala.
Navrhovatelka vyloučila, že byly dány podmínky pro to, aby vydala pokyn k dalšímu postupu
v této věci. Státní zástupci vyřizují případy, které napadnou při výkonu dosažitelnosti za stejných
podmínek jako ostatní jim přidělenou agendu, tedy pod vlastní odpovědností. Zásahy vedoucího
státního zástupce přicházejí v úvahu jen při tzv. horizontálním dohledu ve smyslu §12e zákona
o státním zastupitelství, případně je povinností vedoucího státního zástupce dbát na plynulost
řízení tak, jak to vyplývá z §13 odst. 1 písm. d) téhož zákona. K tomu uvedla, že pokud vykonává
tzv. horizontální dohled, činí tak po zevrubném prostudování veškerého spisového materiálu,
který je v konkrétní věci k dispozici. Kárně obviněná je s touto dlouhodobou praxí seznámena
a zná i platnou právní úpravu, proto její tvrzení, že jí měla dát pokyn, považuje za snahu vyvinit
se ze své odpovědnosti. Dne 10. 11. 2009 činila opatření směřující k plynulosti řízení, jak byla
plk. K. fakticky požádána. Má za to, že opatření, které přijala, byla v této situaci adekvátní, neboť
je nesporné, že policejní orgán po jejím zásahu s kárně obviněnou navázal telefonický kontakt.
Pokud by měla sebemenší podezření, že kárně obviněná nebude konat, přijímala by opatření
další. Podle svých záznamů byla na pracovišti do 17. 30 hodin, ale kárně obviněná svou
bezprostředně nadřízenou nepožádala ani o konzultaci, nedala ani jinak najevo překážky, které jí
brání ve výkonu dozorových funkcí; je běžnou praxí, že státní zástupce poté, co mu napadne
v rámci služby trestní věc, učiní o tom neprodleně záznam, který předá následující pracovní den
do trestní kanceláře k zapsání do příslušného rejstříku. Kárně obviněná ji v ranních hodinách dne
11. 11. 2009 cestou k bezpečnostní ředitelce na chodbě sice informovala, že v označené trestní
věci budou úkony, odkázala ji na její bezprostředně nadřízenou náměstkyni JUDr. L. Navíc
dodatečně zjistila, že nebyla jediná, které tuto informaci poskytla cestou ze své kanceláře. Zpětně
po vyhodnocení jejího postupu se domnívá, že si dělala alibi, aby všechny přesvědčila, že policejní
orgán návrhy předloží až dne 11. 11. 2009. K tomu ještě uvedla, že kárně obviněná již také
neuvádí, že bezpečnostní ředitelce následně sdělila, že stejně neví, jak se návrh píše. Rovněž
navrhovatelka odmítla, že by při podání návrhu vycházela jen z tvrzení policistů s tím, že
vycházela z obsahu úředního záznamu o průběhu výkonu dosažitelnosti a nadto měla informace
z Okresního soudu Plzeň - jih; příslušnou soudkyni dodatečně ještě požádala o informaci
k průběhu její služby dne 10. 11. 2009, přičemž tato soudkyně potvrdila informaci policejního
orgánu, že jím byla kontaktována dne 10. 11. 2009 s tím, že předmětný návrh bude s ohledem na
naléhavost situace předložen co nejdříve během několika hodin. Navrhovatelka dále uvedla, že
vzala za prokázáno, že policejní orgán měl příslušné písemnosti zpracovány již dne 10. 11. 2009.
Ke stanovisku navrhovatelky shora považovala za nutné opětovně se písemně vyjádřit
kárně obviněná s tím, že úkon podle §88 trestního řádu je vážným zásahem do soukromí nejen
provozovatele příslušného telefonního čísla, ale i dalších osob uskutečňujících kontakt
s odposlouchávaným číslem. Proto by bez řádně zdůvodněného podnětu Policie České republiky,
který by neobsahoval konkrétní číslo a způsob jeho identifikace, nemohla podat návrh soudu.
Z daného rozhovoru s policistou pochopila, že na věci pracují a budou požadovat odposlech.
Předpokládala, že po zjištění rozhodných skutečností ji budou opětovně kontaktovat,
poté doložené údaje vyhodnotí, případně bude požadovat jejich doplnění a podá příslušný návrh
soudu. Uvedla, že pokud policista konající úkony v této věci jejich rozhovor pochopil jinak,
nic mu nebránilo v tom, aby ji kontaktoval k upřesnění postupu, mohl také shromážděné
materiály doručit k ní domů nebo se obrátit na její nadřízenou. Vzhledem k tomu, že tak neučinil,
zřejmě nepovažoval věc za naléhavou a teprve druhý den ráno předložil požadované informace.
Ani z informace plk. K., kterou podal krajskému státnímu zastupitelství v kritický den,
nevyplynula naléhavost požadavku jakéhokoliv úkonu, neboť pouze informoval krajské státní
zastupitelství, že se službu konajícímu policistovi nepodařilo dovolat státnímu zástupci ve službě.
Již z tohoto postupu Policie ČR tedy dovozuje, že v době, kdy jí byla kontaktována, neměla
k dispozici nutné informace a materiály k podání návrhu. Dále se domnívá, že Policie ČR
na samém počátku věc posouvala účelově do oblasti závažného trestného činu právě
proto, aby byly dány podmínky odposlechu, přestože se následně ukázalo, že skutek není
takovým trestným činem, u něhož by bylo možno odposlech vůbec uskutečnit. Policista F.
jí sdělil prvotní obecné informace, a to ještě nepřesné a neúplné, neboť ani on sám podrobnosti
neznal. Jeho tvrzení do telefonu, že pachatelka střílela po eskortě, a že jde o pokus vraždy
je hrubě zkreslené, protože později bylo zjištěno, že střílela při útěku, zády k eskortě
a do vzduchu. K tomu zdůrazňuje, že danou informaci jí dal policista konající úkony několik
hodin po události, tedy již po ohledání a po získání informací od lidí, kteří jednání pachatelky
viděli. Vyjádření navrhovatelky o tom, že neuměla sepsat návrh na nařízení odposlechu označila
za absurdní a zavádějící je rovněž její tvrzení, že si zápisem do spisu krajského státního
zastupitelství dělala alibi. Předmětný zápis je přesný a odpovídá skutečnosti, byl proveden
ihned po jejím příchodu do zaměstnání a ještě v době, kdy ani nemohla tušit, že s ní bude vedeno
kárné řízení. Svou informací pak soudkyně zřejmě jen vyjádřila připravenost řádně
a včas rozhodnout o případně řádně podaném návrhu, který ona sama byla připravena zpracovat
a podat, pokud by řádně a včas dostala potřebné podklady.
Ústní jednání před kárným soudem proběhlo 16. 9. 2010 a dostavili se k němu kárně
obviněná, její obhájce i navrhovatelka.
S ohledem na formulaci skutku ve skutkové větě návrhu kárný soud stanovil rozsah
dokazování
takto:Vyhověl návrhům navrhovatelky, pokud jde o provedení listinných důkazů
(úřední záznam ze den 11. 11. 2009, pokyn ze dne 12. 11. 2009, vyjádření ze dne 12. 11. 2009,
pracovní hodnocení kárně obviněné ze dne 22. 12. 2009, osobní spis kárně obviněné, žádost
Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 4. 3. 2010 a zprávu Okresního soudu Plzeň - jih
z 10. 3. 2010); kárný soud nepovažoval za potřebné vyslýchat jako svědkyni soudkyni Okresního
soudu Plzeň - jih JUDr. A. R., neboť její vyjádření zachycené ve zprávě z 10. 3. 2010 je pro věc
postačující. K oboustrannému návrhu procesních stran kárný soud předvolal k výslechu svědka
mjr. Bc. L. F., policistu, s nímž kárně obviněná v době své pracovní pohotovosti dne 10. 11. 2009
hovořila. Kárný soud vyhověl návrhu obhajoby na výslech státní zástupkyně Mgr. B., které
v pracovní době dne 11. 11. 2009 byla předmětná věc přidělena. Dalším návrhům obhajoby na
výslechy svědků plk. K., bezpečnostní ředitelky Krajského státního zastupitelství v Plzni, JUDr.
Ch., státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni vyhověno nebylo, neboť žádná
z těchto osob nemohla k vytýkanému skutku přímo nic vypovědět. Naproti tomu soud vyhověl
návrhu obhajoby a obstaral elektronický spis Policie ČR zachycující průběh prověřování událostí
souvisejících s útěkem P. T. dne 10. 11. 2009 a výpis hovorů ze služebního telefonu z listopadu
2009; dále kárný soud k objasnění časového sledu událostí dne 10. a 11. 11. 2009 opatřil koncept
spisu Policie ČR č. j. KRPP-15172/TČ-2009-030070 a ověřené kopie spisů Krajského státního
zastupitelství 1 KZN 2126/2009 a 2 KZT 656/2009.
Nejdříve se kárný soud zabýval návrhem kárně obviněné na vyloučení navrhovatelky
a dospěl k následujícím závěrům:
Institut podjatosti k věci či účastníkovi slouží k zajištění důvěryhodnosti v postup
určitého orgánu, jenž je nadán pravomocí vynést autoritativní soud o určité otázce a zasáhnout
tak do poměrů, většinou právních, účastníka takovéhoto vztahu.
Zákon o řízení pamatuje v §10 na úpravu postupu v případě námitky podjatosti člena
kárného senátu.
Trestní řád v §30 vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, přísedící, státní
zástupce, policejní orgán či policistu pro poměr k věci nebo osobám, jichž se úkon týká.
I vyloučení rozhoduje podle trestního řádu orgán, kterého se důvody týkají, a to i bez návrhu.
Tuto úpravu označil Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 182/99 jako ústavně
konformní pouze za předpokladu, že rozhodnutí o vyloučení podléhá přezkumu nadřízeným
soudem. Jinak by šlo o případ, kdy procesní strana rozhoduje sama o sobě.
Použití trestního řádu v kárném řízení (§25 zákona o řízení) vyložil Ústavní soud
např. v nálezu Pl. ÚS 9/09 tak, že se užije, jen pokud to povaha věci umožňuje. Neumožňuje-li
to povaha věci a neobsahuje-li zákon o řízení explicitní úpravu, musí soud právo dotvářet.
V posuzované věci se kárně obviněná domáhá, aby navrhovatelka jako kárná žalobkyně
(navrhovatelka) byla v řízení vyslechnuta jako svědkyně, a to pro „přímou angažovanost ve věci“,
konkrétně k obsahu telefonických rozhovorů s plk. K. ve dnech 10. až 12. 11. 2009 a rozhovoru
s kárně obviněnou dne 10. 11. 2009. Pro tuto „angažovanost“ má být vyloučena jako kárná
žalobkyně.
Kárný soud především konstatuje, že zákon o řízení žádný institut vyloučení kárného
žalobce neupravuje; trestní řád nelze z povahy věci použít: navrhovatelka není oprávněna
o právních poměrech kárně obviněné rozhodovat, je oprávněna pouze takové řízení iniciovat.
Pokud by její úkon, tj. kárný návrh, měl být jen z tohoto důvodu zpochybněn, pak by byl
zpochybněn do základu sám institut kárného žalobce. Je věcí kárného soudu, aby posoudil,
zda se stal skutek, který je v návrhu popsán, a zda je takový skutek kárným proviněním,
za který odpovídá označený státní zástupce. Navíc nelze nevidět, že postavení kárného žalobce
se v minulosti věnoval Ústavní soud a v případu sp. zn. I. ÚS 182/05 shledal, že podání kárného
návrhu je úkonem státu – účastníka pracovněprávního vztahu, a proto právnické osoby
a zaměstnavatele, a stát tedy v tomto případě není nositelem veřejné moci (připustil, že kárný
žalobce může podat ústavní stížnost jako ten, kdo byl účastníkem kárného řízení). Kárný žalobce
podle zatím existující judikatury Ústavního soudu je tedy v postavení účastníka pracovněprávního
vztahu. Blíží-li se tedy v pojetí Ústavního soudu kárné řízení spíše řízení v oblasti pracovněprávní,
tedy občanskoprávní, pak je nutno se přiklonit k tomu, že kárný žalobce označený zákonem
o řízení jako účastník kárného řízení (§9 odst. 3) nemůže být slyšen jako svědek
(srov. k tomu §126 o. s. ř.) a už vůbec nelze uvažovat o jeho vyloučení pro podjatost
(jde o obdobu situace, kdy by v občanském soudním řízení zaměstnavatel podal návrh z titulu
odpovědnosti za škodu a odpůrce by požadoval, aby ten, kdo za zaměstnavatele jedná, byl
vyloučen, poněvadž byl účasten určitých dějů). Co je totiž známo kárnému žalobci o kárném
deliktu a o jeho pachateli, to má vyjevit v kárném návrhu.
Tento kárný senát připouští, aby kárnému žalobci byla v rámci ústního jednání položena
kárně obviněným otázka, pokud ji soud shledá relevantní a za podmínky, že kárný žalobce
souhlasí s odpovědí. Takové otázky mohou sloužit k objasnění skutkového děje popsaného
v kárném návrhu, nic více nic méně. Ani v občanském řízení soudním by účastník v postavení
navrhovatele nemohl být předvolán k účastnickému výslechu bez svého souhlasu
a jen jako ultima ratio. Pokud by vedoucí státní zástupce podával zjevně šikanozní kárné návrhy,
pak jednak obvykle nebude v řízení úspěšný, jednak by takový postup zavdával možnost iniciovat
proti němu samému řízení o kárné odpovědnosti.
Obsah telefonického rozhovoru, který vedla navrhovatelka s kárně obviněnou,
pak podle obsahu spisu nejeví žádné známky sporu a soud vyhověl obhajobě, pokud požadovala
výslech svědka policisty F., neboť shledává jeho výpověď k dějům dne 10. a 11. 11. 2009
relevantní (na rozdíl od navrženého svědka plk. K., jenž s kárně obviněnou vůbec nehovořil).
Za této situace tedy kárný senát neshledává dostatek své kompetence pro vyloučení kárného
žalobce (navrhovatelky) a tento procesní návrh z tohoto důvodu zamítl.
Kárně obviněná využila svého práva před kárným soudem nevypovídat.
Ze sdělení JUDr. A. R., Ph. D., LL. M., soudkyně Okresního soudu Plzeň – Jih, ze dne
10. 3. 2010 (č. l. 35 soudního spisu) kárný soud zjistil, že v dané trestní věci se na ni příslušný
policejní orgán dne 10. 11. 2009 v odpoledních hodinách telefonicky obrátil, byla jí poskytnuta
informace o útěku P. T., který byl tímto soudem dne 2. 11. 2009 nepravomocně odsouzen.
Jednalo se o informaci o tom, že v uvedené trestní věci bude třeba vydat rozhodnutí dle §88
trestního řádu (tj. bude podán příslušným státním zástupcem Krajského státního zastupitelství
v Plzni návrh na vydání rozhodnutí dle §88 trestního řádu) a byla informována také o tom, že
tento návrh státního zástupce krajského státního zastupitelství bude předložen, s ohledem na
naléhavost situace, co nejdříve, během několika hodin. Přislíbila maximální součinnost v rámci
zákonných mantinelů a trestní kancelář tohoto soudu byla proto instruována, aby připravila vše
potřebné pro rozhodnutí ve věci.
Podle sdělení T-Mobile Czech Republic, a. s., ze dne 26. 4. 2010 (č. l. 52 soudního spisu)
s telefonním číslem soukromého mobilního telefonu kárně obviněné není poskytována služba
Podrobného výpisu hovorů.
Podle výpisu podrobných hovorů T-Mobile Czech Republic, a. s., za listopad 2009
(č. l. 47 soudního spisu) ke služebnímu telefonu č. X bylo dne 10. 11. 2009 v 15:55:30 hodin
voláno na telefonní číslo X (ze služebního mobilu Policii ČR).
Podle záznamu kárně obviněné ze dne 11. 11. 2009 dne 10. 11. 2009 v 16.00 hodin
oznámilo Krajské ředitelství Policie České republiky Západočeského kraje, že uvedeného dne
ve 13.00 hodin byl eskortován vězeň P. T. do Fakultní nemocnice Bory na ušní oddělení. Když
vycházeli ven, stála tam žena, která vytáhla zbraň a žádala, aby ho pustili. Oba pak nasedli do auta
a z něho pak žena vystřelila na vězeňskou stráž. V ženě byla ustanovena manželka vězně. Odjeli
svým vozidlem.
Podle kopie zápisu ze sešitu služeb na Krajském státním zastupitelství v Plzni
(č. l. 29 soudního spisu) dne 10. 11. v 16.00 hodin oznámila Policie České republiky,
že tohoto dne ve 13.00 hodin byl eskortován vězeň P. T. do Fakultní nemocnice Bory na ušní
oddělení, když vycházeli ven, stála venku žena, která vytáhla zbraň a žádala, aby ho pustili. Oba
pak nasedli do auta a z něho pak žena vystřelila na vězeňskou stráž. V ženě byla ustanovena
manželka vězně, odjeli svým vozidlem. Bylo ustanoveno také číslo mobilního telefonu manželky.
Dne 11. 11. bude Policie České republiky žádat o povolení k odposlechu a povolení ke sledování.
Z ověřené kopie neúplného spisu Krajského státního zastupitelství v Plzni
sp. zn. 1 KZN 2126/2009 kárný soud zjistil, že Záznamem o zahájení úkonů trestního řízení
ze dne 10. 11. 2009 č. j. KRPP-15172-16/TČ-2009-030070 byly podle §158 odst. 3 trestního
řádu dne 10. 11. 2009 na základě oznámení od Vězeňské služby České republiky – Věznice Plzeň
zahájeny úkony trestního řízení ve věci útěku vězně z Fakultní nemocnice Plzeň - Bory,
neboť na podkladě vysvětlení M. Č., P. V., oznámení Vězeňské služby ČR a dalších skutečností
zjištěných bezprostředně při prvotním šetření na místě činu je dostatečně odůvodněn závěr, že
dne 10. 11. 2009 v době od 13.00 do 13.07 hodin mohl být P. T. a D. T. spáchán v Plzni, ul.
Edvarda Beneše 13/1128, Fakultní nemocnice Plzeň - Bory trestný čin maření výkonu úředního
rozhodnutí dle ust. §171 odst. 2 písm. b) trestního zákona; vydírání dle ust. §235 odst. 1, 2 písm.
c) trestního zákona; útok na veřejného činitele dle ust. §155 odst. 1 písm. a), 2 písm. a) trestního
zákona a trestný čin vraždy dle ust. §219 odst. 1, 2 písm. f) trestního zákona ve stádiu pokusu dle
ust. §8 odst. 1 trestního zákona tím, že dne 10. 11. 2009 v přesně nespecifikované době od 13:00
hodin do 13:07 hodin v Plzni, Fakultní nemocnici na adrese Edvarda Beneše č. 13, v přízemí
pavilonu č. 22, D. T. namířila blíže neustanovenou pistoli na pracovníky eskortní skupiny
Vězeňské služby ČR – Věznice Plzeň, a to P. K., J. H. a M. H., kteří vyváděli z ordinace po
ošetření jejího manžela P. T., toho času ve vazbě Věznice Plzeň, se slovy „pusťte ho“. Poté se T.
vytrhl eskortujícímu příslušníkovi a společně s T. začal prchat z areálu nemocnice, oba byli
pronásledováni výše uvedenými příslušníky Vězeňské služby ČR, kdy k pronásledující skupině se
přidal také řidič služebního vozidla eskortní skupiny D. K. Po opuštění areálu nemocnice T. s T.
přeběhli ulici Edvarda Beneše a na travnatém pásu oddělující parkovací plochu parkoviště
s heliportem a výše uvedenou komunikací T. nejméně 1 x z pistole vystřelila na pronásledující
příslušníky eskortní skupiny Vězeňské služby, a následně v přesně neustanoveném vozidle modré
barvy T. a T. z místa ujeli. Ke zranění osob ani škodě na majetku nedošlo. Záznam o zahájení
úkonů trestního řízení byl do elektronického systému evidence trestního řízení vložen 10. 11.
2009 ve 21:35:45 s posledními úpravami ve 23:34 hodin (časové údaje zjistil kárný soud
z elektronické podoby spisu Policie ČR Krajského ředitelství Policie Západočeského kraje č. j.
KRPP-15172/TČ-2009-030070). Záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl Krajskému
státnímu zastupitelství v Plzni zaslán podle téhož zdroje dne 11. 11. 2009 v 08:40:23 hodin; ve
spise krajského státního zastupitelství 1 KZN 2126/2009 je záznam opatřen presenčním razítkem
Krajského státního zastupitelství dne 11. 11. 2009.
Z ověřené kopie spisu Krajského státního zastupitelství v Plzni, sp. zn. 2 KZT 656/2009,
kárný soud zjistil, že na D. T. byla dne 22. 2. 2010 u Okresního soudu Plzeň - město podána
obžaloba a na základě ní Okresní soud Plzeň - město vydal dne 26. 4. 2010 pod sp. zn. 10 T
24/2010 trestní příkaz, jímž uznal D. T. vinnou tím, že dne 10. 11. 2009, v blíže nezjištěné době
kolem 13:05 hod., v Plzni, Edvarda Beneše 13, v areálu Fakultní nemocnice, ve vstupní chodbě
pavilonu č. 22, nejprve vstoupila do cesty eskortě Vězeňské služby České republiky ve složení P.
K., M. H. a J. H., kteří prováděli eskortu P. T., jenž byl v tu dobu ve výkonu vazby pro Okresní
soud Plzeň-jih, kdy do vazby byl vzat usnesením téhož soudu ze dne 1. 2. 2009,
sp. zn. 13 Nt 101/2009, poté na velitele eskorty namířila dosud blíže neustanovenou krátkou
střelnou zbraň – pistoli, a slovy „pusťte ho“, které následně nejméně jednou zvýšeným hlasem
opakovala, se domáhala propuštění P. T., přičemž velitel eskorty po zvážení situace, kdy na místě
se nacházel nezjištěný počet osob – pacientů a členů nemocničního personálu, dal M. H. pokyn
k sejmutí vodícího řetízku, kterým tento držel P. T., jenž byl dále spoután svěracími pouty
přiloženými na rukou a připevněnými k poutacímu opasku, M. H. pokynu uposlechl a sejmul
vodící řetízek, následně se dal P. T. i s obviněnou T. na útěk ven z pavilonu, kdy po průchodu
vstupními dveřmi zahnuli dále doleva kolem zdi předmětného pavilonu a dále kolem tohoto
pokračovali několik desítek metrů až k otevřené brance ve zdi oplocení areálu a poté přes ulici
Edvarda Beneše na parkoviště motorových vozidel, situované na druhé straně ulice, kdy výše
uvedení členové eskorty, k nimž se dále přidal další příslušník Vězeňské služby D. K., oba
prchající pronásledovali a vyzývali k zastavení opakovanými slovy „stůj“, čehož tito neuposlechli,
v prostoru zmíněného parkoviště potom nezjištěná osoba z dvojice T. a T. vystřelila z blíže
nezjištěné střelné zbraně a následně oba nasedli do osobního motorového vozidla tovární zn.
Škoda, typ Fabia 1. 2 HTP, r. z. X, a tímto vozidlem, řízeným obviněnou T., z místa odjeli,
přičemž až do 11. 11. 2009 do večerních hodin se zdržovali na neznámém místě či místech, když
uvedeného dne ve večerních hodinách, v katastru obce Hajany, při pokusu Policie ČR zadržet
výše specifikované motorové vozidlo, v němž se oba nacházeli, s tímto vozidlem havarovali,
obviněný T. při zjištění, že z místa již nelze utéci, spáchal sebevraždu výstřelem do hlavy za
pomoci pistole zn. Slavia, ráže 6.35 mm, a obviněná T. byla bezprostředně poté zadržena Policií
ČR poblíž při pokusu o útěk, tedy osvobodila vězně, spáchala takový čin se zbraní, čímž spáchala
přečin osvobození vězně dle §338 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
Ze spisu Krajského státního zastupitelství 2 KZT 656/2009 a konceptu spisu Policie ČR
KRPP-15172/TČ-2009-030070 kárný soud zjistil následující skutečnosti:
Podle kopie Protokolu o ohledání místa činu ze dne 10. 11. 2009 bylo s ohledáním
započato ve 14:20 hodin a ukončeno bylo v 18:30 hodin.
Podle úředního záznamu Policie ČR, por. Jiřího Lišky, ze dne 10. 11. 2009 byl jmenovaný
dne 10. 11. 2009 ve 14:00 hodin v rámci dosahu SKPV MŘ PM vyslán k události – útěku vězně
eskortě Vězeňské služby ČR po vyšetření na ORL ve Fakultní nemocnici Plzeň – Bory, Edvarda
Beneše 13/1128 , kdy na místě ve 14:15 hodin kontaktoval přítomného policistu OOP Plzeň –
Bory, který jej seznámil se situací. Dále poručík J. L. v tomto záznamu uvedl, že ve 14:30 hodin
byl telefonicky informován OD Policie ČR, že věc si přebírá SKPV SZK Plzeň a na místo se
následně dostavili příslušníci SKPV SZK, kteří dovezli fotografii manželky uprchlého T., v níž
příslušníci Vězeňské služby poznali ženu, která T. pomáhala uprchnout (tato skutečnost je
potvrzena úředním záznamem kapitánky J. M. z 11. 11. 2009). Dále je konstatováno, že šetření na
místě bylo ukončeno v 18:30 hodin.
Obdobného obsahu je rovněž úřední záznam praporčíka J. K. ze dne 10. 11. 2009.
Podle úředního záznamu o výjezdu výjezdové skupiny SKPV Plzeň ze dne 10. 11. 2009
tohoto dne v 14.15 hodin vyjela k případu útěku vězně při ošetření ve Fakultní nemocnici Plzeň -
Bory, bylo provedeno operativní šetření o situaci na místě činu, zajištěných stopách a učiněných
opatřeních, výjezd byl ukončen v 18:45 hodin.
Policie ČR dále souběžně provedla k útěku P. T. šetření ve Věznici Plzeň – Bory, kde
získala vysvětlení od spoluvězňů uprchlého J. T. a J. M., dřívějšího spolupachatele uprchlého P.
K. a dále tři kopie dopisů, které posílala D. T. P. T. a ve Věznici Plzeň bylo zjištěno číslo
telefonu, na které P. T. naposledy z vězeňského telefonu dne 27. 8. 2009 v 09:41 hodin volal,
v němž bylo identifikováno telefonní číslo D. T. - v záznamu na č. l. 38 konceptu spisu Policie
ČR je uvedeno číslo X; v elektronické podobě spisu, v němž jsou části osobního spisu vězně T.,
je však uvedeno číslo X. Z tohoto záznamu nejsou známy konkrétní (hodinové a minutové)
časové údaje, popř. kdy byl sepsán. Tyto údaje nejsou zřejmé ani z úředního záznamu o podání
vysvětlení P. K. ze dne 10. 11. 2009. Podle elektronického spisu Policie ČR byly záznamy o
těchto úkonech vloženy do tohoto systému 10. 11. 2009 ve 21:26:51, ve 21:55:23 a ve 22:09:24
hodin.
Dále bylo z obsahu tohoto spisu zjištěno, že M. Č. podával vysvětlení od 14.36 hodin do
15:28 hodin, D. K. od 16.40 hodin (čas ukončení podání vysvětlení není v úředním záznamu ze
dne 10. 11. 2009 uveden), P. K. podával vysvětlení od 17.00 hodin do zřejmě 18.35 hodin (v
úředním záznamu ze dne 10. 11. 2009 je zjevně nesprávně uvedeno „8.35 hodin“), M. H. podával
vysvětlení od 19.15 hodin do 20.30 hodin, J. H. od 18:21 hodin do 19.31 hodin, kdy tito posléze
uvedení příslušníci Vězeňské služby ČR popsali útěk manželů T.
Podle uvedeného spisu Policie ČR bylo dále dne 10. 11. 2009 v odpoledních hodinách
vydáno mimořádné opatření, kterým bylo vyhlášeno pátrání po P. T., kterému se za pomoci
střelné zbraně a D. T. podařilo uprchnout v blíže specifikovaném vozidle. K tomuto zjištění
kárný soud doplnil dokazování o projekci zpráv publikovaných na serverech www. novinky. cz
dne 10. 11. 2009 ve 13.45 hodin a www. lidovky. cz téhož dne v 14.04 hod., v nichž se k případu
vyjadřovala mluvčí Policie ČR (KŘ Západočeského kraje) P. S. a varovala občany před manžely
T. jako nebezpečnými ozbrojenými pachateli.
Ve vztahu k telefonnímu číslu je ve spisu Policie ČR zachycen jediný úkon, a to Žádost
o ustanovení čísla IMEI (dne 11. 11. 2009 v 06:28:62) – jednalo se o 10 telefonních čísel,
mezi nimi i čísla X a Y, která plynula ze spisů Věznice Plzeň.
Manželé T. byli dopadeni na útěku dne 11. 11. 2009 ve večerních hodinách v katastru
obce Hajany.
Spisy Krajského státního zastupitelství (sp. zn. 1 KZN 2126/2009 na č. l. 10)
pak obsahují z inkriminovaného časového období (10. - 11. 11. 2009) jediný úkon
tohoto státního zastupitelství, a to návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce,
k němuž podnět od Policie ČR obdrželo dne 11. 11. 2009 ve 21.15 hodin (až po dopadení
manželů T.).
Spolu s elektronickou podobou spisu Policie ČR zachycující postup Policie ČR
při prověřování shora uvedených událostí kárný soud obdržel též záznam kpt. Ing. V. K., Policie
České republiky, krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Služba kriminální policie a
vyšetřování, odbor obecné kriminality, Plzeň, ze dne 6. 9. 2010, v němž tento příslušník Policie
ČR uvedl, že žádosti o nasazení operativních úkonů ve smyslu §88 a 158d odst. 2 trestního řádu
byly sepsány pod č. j. V19/2009-KRPP/OK na počítači určeném k práci s utajovanými
skutečnostmi; k sepsání žádostí o povolení úkonů došlo podle tohoto záznamu dne 11. 11. 2009
v době od 02.45 do 06.30 hodin, dokument, jenž má obsahovat předmětné úkony, byl dne 11. 11.
2009 naposledy uložen v 05.18 hodin, dále byl uložen 13. 11. 2009 v 08.54, kdy se s počítačem
opět pracovalo. O časech, kdy bylo s počítačem pracováno, vypovídá kniha evidence práce na
tomto PC, jejíž části ve fotokopii byly soudu předloženy a plyne z nich, že kpt. K. na PC pracoval
11. 11. 2009 od 02.45 hodin (ukončení práce není zachyceno). Dále byla kárnému soudu
předložena fotokopie vlastností blíže neoznačeného souboru (označeného jako „T. 88“), který
byl vytvořen 11. 11. 2009 v 05.18.05 hodin, o němž v záznamu kpt. K. uvádí, že jde o žádost o
nasazení operativních úkonů.
Svědek mjr. Bc. L. F. ve své výpovědi popsal události odpoledne dne 10. 11. 2009, kdy
jako vedoucí prvého oddělení odboru obecné kriminality řídil postup Policie ČR při pátrání po
prchajících manželech T. Již před 15.00 hodinou měla Policie ČR zjištěna telefonní čísla telefonu
D. T., proto se obracela na kárně obviněnou jako na státní zástupkyni mající dosažitelnost
s informací o situaci s tím, že budou potřebovat sledování a odposlechy. Nemohl se určitou dobu
dovolat, proto se jeho nadřízený plk. K. obrátil na vedoucí státní zástupkyni, která posléze
poskytla i telefonní číslo na soukromý telefon kárně obviněné. Policie ČR sháněla kárně
obviněnou asi dvě hodiny, kdy nebrala telefon, poté přijal informaci od operačního střediska, že
kárně obviněná volala. Poté již kárně obviněnou telefonicky kontaktoval, přičemž sdělil, co se
událo, o kterého vězně se jedná, že jej osvobodila manželka za použití zbraně, že je to
nebezpečný pachatel, zmínil se o jeho trestní minulosti s tím, že požadují nasadit ihned úkony
podle §88 odst. 1 a §158d odst. 2 tr. řádu, neboť mají zjištěna telefonní čísla. Svědek uvedl, že
kárně obviněná uvedla, že věc jí nebude přidělena, že ji zpracovávat nebude, aby návrhy přinesli
zítra ráno na státní zastupitelství. Na další kontakt s kárně obviněnou rezignovali, neboť nebylo
kam návrhy doručit. Nikoho jiného ze státního zastupitelství nekontaktovali.
Svědkyně Mgr. V. B., státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství, vypověděla, že
již 10. 11. 2009 registrovala událost útěku P. T., na kterého 4. 11. 2009 podávala obžalobu pro
trestný čin loupeže, ráno 11. 11. 2009 ji kontaktovala bezpečnostní tajemnice, která přebírala od
Policie ČR osobně návrhy na úkony podle §88 a §158d tr. řádu s tím, že bylo rozhodnuto, že
věc jí byla přidělena k výkonu dozoru. Na návrzích či podnětech Policie ČR bylo datum 10. 11.
2009, proto se ptala, z jakého důvodu nebylo státní zastupitelství kontaktováno dříve; policisté
pokrčili rameny a naznačili, že kolegyně, která měla dosažitelnost, jim nevyšla vstříc. Také jí volala
soudkyně Okresního soudu Plzeň-jih s tím, že očekává návrh na vydání příkazu podle §88 tr.
řádu, že o té záležitosti ví a že čekala celou noc. Svědkyně pak dopoledne zpracovala návrhy
soudu, některá povolení vydala sama. Z výpovědi kárný soud zjistil, že pracovní pohotovost
v průběhu kalendářního roku vychází na každého státního zástupce přibližně třikrát za rok.
V posuzované věci bylo prokázáno, že kárně obviněná byla dne 10. 11. 2006
okolo 16.00 hodiny policejním orgánem (mjr. Bc. F.) vyrozuměna o tom, že v 13.00 hodin byl
eskortován vězeň P. T. do Fakultní nemocnice Plzeň - Bory na ušní oddělení a když s eskortou
vycházel ven, stála tam žena, která vytáhla zbraň a žádala, aby ho pustili a poté usedli do auta,
z něhož pak žena vystřelila na vězeňskou stráž a odjeli. V ženě byla ustanovena manželka vězně a
bylo zjištěno její telefonní číslo. Předběžně bylo sděleno, že věc bude kvalifikována jako pokus
vraždy ze strany D. T. podle §8 odst. 1 k §219 trestního zákona s tím, že u P. T. by se jednalo o
trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 trestního zákona. Současně vzal
kárný soud za prokázáno z vyjádření kárně obviněné ze dne 12. 11. 2009, že policejní orgán se
nepředstavil, sama jeho jméno nezjišťovala.
Spornou však i po provedení svědeckých výpovědí (zejména policisty mjr. F.) zůstává
otázka, co přesně bylo předmětem daného telefonického hovoru, co bylo policistou kárně
obviněné sděleno a co bylo případně dohodnuto.
Kárný soud přitom při hodnocení svědecké výpovědi policisty mjr. Bc. F. musel být
obezřetný, neboť je zjevné, že mezi policistou a kárně obviněnou mohlo dojít k nesprávnému
výkladu sdělovaných skutečností, vzájemnému nepochopení či k jiné vadě v komunikaci.
Reprodukovat, rekonstruovat daný a z hlediska kárné odpovědnosti kárně obviněné
rozhodující telefonát je tedy velmi obtížné, téměř nemožné, přesto se o to kárný soud pokusil,
alespoň v rámci hodnocení svědecké výpovědi policisty mjr. Bc. F., a to ve spojení s ostatními
provedenými důkazy.
Tvrzení policisty mjr. Bc. F. v jeho svědecké výpovědi je sice nepřímo (ve vztahu
k naléhavosti situace a úmyslu policejních orgánů žádat o povolení odposlechu telefonu D. T.)
potvrzováno úředním záznamem kpt. Ing. V. K. ze dne 6. 9. 2010, a informací soudkyně R.,
ovšem z hlediska časového je nesporné, že jako dokument podléhající režimu utajovaných
skutečností mohl být takový podnět sepsán až 11. 11. 2009 počínaje cca 3. hodinou ranní (kniha
práce na PC, výňatek ve fotokopii předložen Policií ČR). Záznam o zahájení úkonů trestního
řízení byl krajskému státnímu zastupitelství doručen až 11. 11. 2009 v ranních hodinách, již po
zahájení pracovní doby. Ze samotného spisu Policie ČR navíc plyne rozpor v údajně zjištěném
telefonním čísle mobilu D. T., na které jí měl volat P. T. z věznice. Kárný soud má tedy za
prokázané, že situace při prověřování událostí při útěku P. T., který se udál po 13.00 hodině,
vedla kolem 22.00 - 23.00 hodiny k sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, a
v ranních hodinách dne 11. 11. 2009 k vytvoření nějakého dokumentu v režimu utajovaných
skutečností (pro posouzení, zda se stal skutek, který je kárně obviněné kladen za vinu, pak není
určující, zda šlo o podnět k návrhu na nařízení odposlechu telefonu D. T.). Shromáždění
potřebných informací a jejich vyhodnocení ve vztahu k operativním prostředkům proběhlo
okolo 3. hodiny ranní dne 11. 11. 2009. Vzhledem k okolnostem zřejmým ze spisu Policie ČR lze
usuzovat, že prvotní vyhodnocení místa činu, vyhodnocení vysvětlení podaných příslušníky
Vězeňské služby a svědků z místa činu, ztotožnění D. T. a čísla telefonu ve svém souhrnu bylo
k dispozici nesporně okolo 20.00 hodiny, některé dílčí skutečnosti byly zjištěny již v odpoledních
hodinách (o telefonu D. T. se hovořilo již v telefonátu kárně obviněné okolo 16.00 hodiny).
V této fázi trestního řízení bylo prvořadým úkolem Policie dopadnout prchající manžele T. a
tomu podřídit veškerou strategii postupu; k tomu mohl napomoci odposlech telefonu D. T.
(ačkoli spíše by se mohlo jednat o jeho lokalizaci). Tyto zjištěné skutečnosti nepodporují výpověď
(obhajobu) kárně obviněné, podle níž bylo dohodnuto, že Policie své žádosti podá až dne 11. 11.
2009 v ranních hodinách. I kdyby tomu tak bylo, vzniká otázka, zda taková „dohoda“ by snesla
posouzení prizmatem požadavků odbornosti, svědomitosti a včasnosti, stanovených zákonem
o státním zastupitelství pro výkon funkce státního zástupce.
Jednání kárně obviněné je totiž třeba v daném případě posuzovat k okamžiku,
kdy jí telefonoval službu konající policista jako státní zástupkyni krajského státního zastupitelství
mající nařízenou pracovní pohotovost. Z hlediska posouzení její kárné odpovědnosti nelze
významně přihlížet k tomu, jak se následně celá situace vyvinula (například, jak byla věc posléze
právně hodnocena – úvaha kárně obviněné, že Policie ČR úmyslně věc kvalifikovala přísněji,
je spekulací, která pro kárné obvinění není relevantní, a jak kárný soud posléze hodlá dovodit,
bylo naopak povinností státního zástupce majícího pracovní pohotovost podílet se aktivně
na těch krocích, které mohly přispět k důvodnosti stíhání D. T.).
V době předmětného telefonátu měla kárně obviněná k dispozici informace
o těchto skutečnostech:
- došlo k útěku vězně
- k útěku tohoto vězně napomohla manželka vězně
- při útěku vzniklo podezření na spáchání trestného činu pokusu vraždy
- vězeň a jeho manželka jsou stále na útěku
- při stíhání vězně a jeho manželky přichází v úvahu použití odposlechů.
Tyto informace a možné verze rozhodnutí kárně obviněné je nutné hodnotit
jednak z hlediska jejích zákonných možností a zákonem uložených povinností za použití pravidel
logického myšlení a využití mnoha let praxe státní zástupkyně, s přihlédnutím ke skutkovým
okolnostem daného individuálního případu, jakož i s přihlédnutím k volbám různých variant
rozhodnutí kárně obviněné jako státní zástupkyně plnící povinnosti v rámci pracovní
pohotovosti.
Zjednodušeně řečeno je třeba hodnotit to, zda státní zástupkyně (kárně obviněná)
postupovala „lege artis“, tj. zda řádně posoudila stávající skutkový stav věci a zvolila jednu
z možných variant zákonného postupu, byť se později mohla ukázat jako nevhodná
(např. s ohledem na objektivně nepředvídatelný sled následujících událostí apod.). Jinými slovy
řečeno, rozhodnutí kárně obviněné, ale také každého orgánu činného v trestním řízení, nemusí
být nutně bez dalšího nesprávné, tj. v rozporu se zákonem stanovenými povinnostmi,
i v případech, kdy se zamýšlený výsledek nedostavil.
Obecně je třeba uvést, že státní zástupce ke svému rozhodnutí v rámci své dozorové
činnosti v prvé řadě potřebuje dostatek relevantních informací, přičemž musí ze své úřední
povinnosti hodnotit také činnost, postup policejního orgánu. Od státního zástupce
se tedy při výkonu dozorové činnosti vyžaduje aktivní role, přičemž státní zástupce po zvážení
všech rozhodujících skutečností může dospět k závěru, že postup policejního orgánu je správný
a nevyžaduje dalších úkonů (doplnění) a v takovém případě je zbytečné vydávat jakékoliv
samoúčelné pokyny ze strany státního zástupce, ale v případech, kdy je z povahy věci a okolností
konkrétního případu zjevné, že informace získané státním zástupcem od policejního orgánu
v rámci dozorové činnosti jsou nedostatečné, neumožňují odpovědné zhodnocení správnosti
postupu policejního orgánu, je povinností státního zástupce si tyto informace od policejního
orgánu vyžádat, popř. uložit policejnímu orgánu jejich opatření (§174 odst. 2 písm. b/ trestního
řádu) a teprve po tomto doplnění je možné posoudit, zda je na místě uložení závazných pokynů
policejnímu orgánu ve smyslu §174 odst. 2 písm. a) trestního řádu.
V posuzované věci bylo ústředním motivem veškerého postupu Policie ČR dne
10. 11. 2009 a dne 11. 11. 2009 dopadení manželů T.; v takové situaci je nezbytná věcně a časově
koordinovaná činnost orgánů Policie i státního zástupce. Paušální odklad veškeré součinnosti o
řadu hodin (znamenal ze strany státní zástupkyně faktickou rezignaci jejího úřadu na aktivní roli
státního zástupce v trestním řízení a vpasování se do pouhé role statisty, čekajícího na to, s čím
přijde policie, „do rána“) v takovém případě, jakým byl útěk vězně za shora popsaných okolností,
se jeví prima facie jako nemožný. V kárném řízení se nepodařilo jednoznačně prokázat, zda
úsudek o tom, že věc „počká do rána“ byl společným úsudkem volajícího policisty a kárně
obviněné anebo šlo o souhlas kárně obviněné s návrhem policisty (anebo šlo o oboustranný
nedostatek pochopení čtyřminutového telefonického hovoru) či zda je pravdivá verze, jak ji podal
ve svědeckém výslechu mjr. Bc. F., totiž, že se kárně obviněná odmítla požadavkem policejního
orgánu v podstatě zaobírat proto, že ráno již věc bude přidělena někomu jinému.
Dle názoru kárného soudu a zásad logického uvažování výše uvedené a relativně kusé
informace i z pohledu kárně obviněné jako státní zástupkyně mající pracovní pohotovost musely
nutně bez dalšího vyvolat i z pohledu postupu v přípravném řízení řadu doplňujících otázek,
a to zejména, o jakého vězně se konkrétně jednalo, z jakých důvodů byl ve vazbě (výkonu trestu),
pro jaký trestný čin (z hlediska hodnocení nebezpečnosti této osoby), na základě
jakých konkrétních skutečností se dovozuje, že je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného
činu pokusu vraždy, jaká konkrétní opatření byla policejními orgány učiněna k zadržení vězně
a jeho manželky a k zajištění důkazů o spáchání daného skutku oběma osobami
(např. neodkladné a neopakovatelné úkony), zda již byl policejním orgánem sepsán záznam
podle §158 odst. 3 trestního řádu (resp. byly provedeny neodkladné a neopakovatelné úkony)
a bylo tedy zahájeno trestní (přípravné) řízení. S ohledem na sdělení policejního orgánu
o jeho úmyslu použít odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu pak vyvstávají
s ohledem na ostatní skutečnosti sdělené v telefonátu (s přihlédnutím k tomu, že obě podezřelé
osoby jsou na útěku, jejich pobyt není znám a lze logicky předpokládat, že právě na základě
odposlechů je možné zjistit jejich pohyb) bez dalšího otázky, zda podání žádosti o poskytnutí
odposlechů až následujícího dne (jak možná bylo dohodnuto) je včasné, zda je možno zjistit
jejich pohyb jinak, zda je, popř. kdy lze předpokládat, že bude, dostatek podkladů pro podání
takovéto žádosti. Totéž platí obdobně pro případné zjištění předpokladů pro případné podání
návrhu na sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, 3 trestního řádu.
Výše uvedené otázky se dle názoru kárného soudu přímo nabízejí z kusých informací
poskytnutých policejním orgánem kárně obviněné v 16.00 hodin dne 10. 11. 2009
tak, jak je zachytila sama kárně obviněná ve svém záznamu ze dne 11. 11. 2009. Kárně obviněná
však při i po tomto telefonátu byla zcela pasivní, policejnímu orgánu nepoložila žádnou z výše
uvedených otázek, nepožádala (nevydala pokyny) k doplnění informací poskytnutých policejním
orgánem. Lze sice přihlédnout k situaci, za níž byl daný telefonát učiněn, kdy byly problémy
se spojením se s kárně obviněnou (zde však kárně obviněná sama a také za součinnosti kárné
žalobkyně učinila opatření k zajištění své dostupnosti a to jí nelze vyčítat, což ani navrhovatelka
nečiní), hovor proběhl při návratu kárně obviněné ze zaměstnání, kdy i snad je možné do jisté
míry pochopit jistou prvotní nesoustředěnost kárně obviněné při hodnocení netypické
a zcela mimořádné situace, ale po uskutečnění tohoto hovoru měla kárně obviněná nepochybně
dostatek času k tomu, aby vzniklou situaci a jí policejním orgánem sdělené informace znovu
zhodnotila z hlediska jejich závažnosti a úplnosti, k tomu učinila potřebné závěry a poté případně
znovu policejní orgán kontaktovala. Kárný soud si je sice vědom, že kárně obviněná vlastně
ani nevěděla s kým hovoří, policejní orgán se jí nepředstavil a ona se na jeho jméno nezeptala,
ale nelze pochybovat o tom, že jako dlouholetou státní zástupkyni by pro ni nebyl problém
se i prostřednictvím jiných policejních orgánů s odpovědným policistou spojit. Z úředního
záznamu kárně obviněné ze dne 11. 11. 2009 a záznamu ze dne 12. 11. 2009 je však zřejmé,
že kárně obviněná neučinila nic a vzniklou situaci zjevně podcenila, na poskytnuté informace
adekvátně nereagovala, nevydala žádné pokyny např. k doplnění těchto informací a teprve dne
11. 11. 2009 po nástupu do zaměstnání vyhotovila o předmětném telefonátu úřední záznam.
Při tomto hodnocení jednání kárně obviněné nelze odhlédnout ani od toho, že o útěku P. T. a
skutečnostech jej provázejících (včetně střelby) prakticky bezprostředně po jeho uskutečnění již
v průběhu dne 10. 11. 2009 informovala Policie ČR prostřednictvím sdělovacích prostředků
širokou veřejnost právě s poukazem na nebezpečnost uprchlého vězně i jeho manželky a s
varováním, aby se je ostatní obyvatelé nepokoušeli sami zadržet. Lze tedy konstatovat, že
předmětný útěk a jeho okolnosti se již v průběhu odpoledních hodin dne 10. 11. 2009 stal
skutečností obecně známou a kárný soud považuje za silně nepravděpodobné, že by se tyto
informace i touto formou ke kárně obviněné, která rezignovala na opatření si relevantních
informací zákonnou cestou, v průběhu odpoledne či večera dne 10. 11. 2009 nedostaly.
Ve všech výše uvedených souvislostech nemůže obstát obhajoba kárně obviněné,
že jí policejní orgán sdělil, že materiály k dalšímu postupu doručí Krajskému státnímu
zastupitelství v Plzni až dne 11. 11. 2009, neboť přijetí této obhajoby by znamenalo de facto
popření povinnosti státního zástupce, který nese odpovědnost za zákonnost průběhu
přípravného řízení, v němž má výsadní postavení, a proto má také ve vztahu k policejním
orgánům širokou pravomoc. Je sice s podivem, že Policie ČR již státní zástupkyni, která měla
pracovní pohotovost, více nekontaktovala, ale tato skutečnost nemůže zhojit úplnou rezignaci
kárně obviněné na jakoukoli snahu vstoupit v duchu zákonných povinností státního zástupce
do probíhajících úkonů orgánů Policie ČR za takových okolností, jaké byly spjaty s útěkem P. T.
při eskortě do nemocnice dne 10. 11. 2009.
Jak již bylo výše uvedeno, je podle §157 odst. 1 trestního řádu povinností státního
zástupce (a také policejního orgánu) organizovat svou činnost tak, aby účinně přispíval
k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání, přičemž ještě před zahájením přípravného řízení
podle §157 odst. 2 písm. a) trestního řádu státní zástupce může uložit policejnímu orgánu
provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci
nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný
čin, je státní zástupce dále oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů,
v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování
oznámení. Ve fázi po zahájení trestního řízení v řízení přípravném státní zástupce podle §174
odst. 1 trestního řádu vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti a podle odst. 2 písm. b)
téhož ustanovení je státní zástupce kromě oprávnění uvedených v §157 odst. 2 při výkonu
dozoru oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy
o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní
stíhání a řádně v něm postupuje.
Podle §27 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, musí být
v mimopracovní době zabezpečena pracovní pohotovost (dosažitelnost) alespoň jednoho
státního zástupce, v rámci dosažitelnosti státní zástupce mj. zajišťuje provedení úkonů trestního
řízení nutných k předložení návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. V Pokynu obecné povahy o trestním řízení (č. 1/2008)
publikovaném v systému ASPI ukládá nejvyšší státní zástupce před podáním návrhu soudu
zkoumat, zda zásah do základních práv a svobod v konkrétní věci je odůvodněný, zákonný
a přiměřený (čl. 27), podrobný návod pro postup státního zástupce pak normuje čl. 41
tohoto pokynu.
Těmto všem povinnostem kárně obviněná nedostála; skutková podstata kárného
provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství byla naplněna ve všech
znacích (kárným proviněním je zaviněné porušení povinnosti státního zástupce), neboť jednání,
které bylo prokázáno, je v rozporu s povinnostmi státního zástupce postupovat odborně,
svědomitě a bez zbytečných průtahů (§24 odst. 1 cit. zákona), přičemž kárně obviněná jednala
způsobem uvedeným ve skutkové části výroku tohoto rozhodnutí, (tj. byla nečinná po celou
dobu pracovní pohotovosti), ačkoliv věděla, že nečinností může způsobit průtahy ve včasnosti
a nedostatky v důvodnosti trestního stíhání a bez přiměřených důvodů spoléhala,
že se tak nestane.
Při úvaze o druhu kárného opatření musel kárný senát vycházet mj. z okolností,
za nichž ke kárnému provinění došlo, jeho závažnosti, ale také postoji kárně obviněné
k předmětnému skutku; na druhé straně nebylo možno přehlédnout pracovní hodnocení kárně
obviněné. V této souvislosti je nezbytné znovu připomenout, že součinnost orgánů Policie ČR
a státních zástupců vyžaduje v případech, jako byl případ útěku vězně, kterého osvobodila
manželka za použití střelné zbraně, vysokou míru koordinace a uvědomění si svých povinností.
Trestní řád je koncipován na relativně silném postavení státního zástupce, který vykonává dozor
nad zachováváním zákonnosti v celém přípravném řízení a vyžaduje se od něj aktivní role v celém
procesu přípravného řízení, neboť by to měl být v první řadě státní zástupce, kdo bude zasahovat
aktivně do postupu policejních orgánů a nikoli spoléhat na jejich aktivní roli. Doba pracovní
pohotovosti státního zástupce je určena k zajištění takových úkonů trestního řízení,
které nesnesou odkladu (§27 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství).
Je to situace, kdy státní zástupce zdržující se v bydlišti zajisté nemá veškeré potřebné podmínky
pro výkon své funkce, na druhé straně, nastane-li tak výjimečná událost jako v posuzované věci,
nelze na zajištění zákonných povinností rezignovat vlastně po celou dobu dosažitelnosti.
Vzhledem k závažnosti jednání, pro které byla kárně obviněná postavena před kárný senát
a shledána vinnou, dospěl kárný senát k závěru, že odpovídajícím druhem kárného opatření
je snížení platu. Při stanovení doby tohoto kárného opatření bral kárný soud v úvahu, že kárně
obviněná je hodnocena jako zkušená státní zástupkyně, v jejíž práci jen výjimečně dochází
k pochybením. V úvahu také bylo nutno vzít skutečnost, že ani orgány policie (ani jiné orgány
o mimořádné události informované) se na kárně obviněnou v době dosažitelnosti opakovaně
neobracely a vzhledem k jim tvrzené naléhavosti se nedomáhaly např. provedení požadovaného
úkonu prostřednictvím nadřízené vedoucí státní zástupkyně (která rovněž byla orgány policie
o této mimořádné události zpravena). Na druhé straně je však nepochybné, že kárně obviněná
po celou dobu dosažitelnosti nevyvinula žádnou aktivitu, kterou v takové situaci shora citovaná
ustanovení trestního řádu předvídají. Kárný soud proto za přiměřené opatření považuje uložení
kárného opatření v trvání tří měsíců s desetiprocentním snížením platu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu