ECLI:CZ:NSS:2010:2.AFS.22.2010:66
sp. zn. 2 Afs 22/2010 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce:
DVO spol, s. r. o., se sídlem T. G. Masaryka 75, Ostroměř, zastoupeného JUDr. Jaroslavem
Buriánkem, advokátem se sídlem Ovčí Hájek 16, Praha 5, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 6. 2008, č. j. 6309/08-1300-604057, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2010, č. j. 30 Ca 108/2008 - 35,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání
proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Hořicích ze dne 10. 3. 2008,
č. j. 8949/08/239970/3968, kterým byla jmenovanému dodatečně vyměřena daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období listopad 2004 ve výši 123 500 Kč. Stěžovatel současně navrhuje,
aby zdejší soud přiznal podané kasační stížnosti odkladný účinek.
Návrh odůvodňuje toliko tím, že již krajský soud v předcházejícím řízení přiznal podané
žalobě odkladný účinek, přičemž důvody, pro které tak učinil, nadále trvají.
Žalovaný se k stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud z předloženého spisového materiálu dále zjišťuje, že stěžovatel
po vydání výše uvedeného platebního výměru finanční úřad požádal o posečkání daně,
neboť předmětným platebním výměrem, proti němuž se hodlal odvolat, mu byla daň vyměřena
duplicitně a povinnost jejího zaplacení by pro něj měla likvidační důsledky. Finanční úřad jeho
žádosti vyhověl. Rovněž krajský soud posléze vyhověl jeho návrhu na přiznání odkladného
účinku žalobě, v němž stěžovatel uvedl, že provádí jen nepatrnou ekonomickou činnost a nemá
dostatečné finanční prostředky ani jiný majetek na úhradu předmětné daně.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Z výše uvedených zákonných předpokladů je vždy nutné v první řadě vážit nebezpečí
vzniku nenahraditelné újmy na straně stěžovatele. K tomu je nutno připomenout, že řízení
o kasační stížnosti představuje samostatné řízení o mimořádném opravném prostředku
směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti proto přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem
na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí vést
k velmi závažným až nevratným následkům. Z judikatury správních soudů přitom vyplývá,
že při rozhodování o přiznání odkladného účinku žalobě stíhá povinnost tvrdit a prokázat
nebezpečí vzniku nenahraditelné újmy žalobce. Pokud důkazní břemeno neunese, soud návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě zamítne (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikováno pod č. 87/2004 Sb. NSS,
či usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. 30 Ca 28/2005 - 86). Nejvyšší správní soud
považuje uvedený závěr, k němuž dospěly krajské soudy, za přesvědčivý a konstatuje, že jej lze
nepochybně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
V projednávané věci stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že nadále trvají důvody, pro něž
krajský soud vyhověl jeho žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě, aniž by ovšem
tyto důvody podrobněji objasnil. Z jeho návrhu tak není vůbec patrné, v čem podle jeho mínění
v dané věci v současnosti spočívá nebezpečí vzniku nenahraditelné újmy ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že je-li řízení o kasační stížnosti samostatným řízením
o návrhu na přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského soudu rozhodujícího
ve správním soudnictví, a nikoliv pokračováním předchozího soudního řízení, je nutné v návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvést konkrétní důvody, o něž navrhovatel opírá
jeho důvodnost; pouhý odkaz na důvody, na jejichž základě krajský soud přiznal odkladný účinek
žalobě, je v tomto smyslu nedostatečný. Ve prospěch uvedeného závěru hovoří i skutečnost,
že mezi rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě krajským soudem
a posouzením téhož návrhu u kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem bývá zpravidla
značný časový odstup, přičemž během této doby mohou v souvislosti s případnou změnou
poměrů navrhovatele odpadnout (či naopak vyvstat) důvody pro jeho přiznání.
Nejvyšší správní soud tedy na základě výše uvedeného dospívá k závěru, že stěžovateli,
který v dané věci nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, se nepodařilo prokázat, že by mu
v důsledku výkonu či jiných právních následků napadeného rozhodnutí mohla vzniknout
nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu