ECLI:CZ:NSS:2010:2.AFS.4.2010:68
sp. zn. 2 Afs 4/2010 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: LIHOVAR
Dvořiště, spol. s r. o., se sídlem Šimpach – Dvořiště 19, Pacov, zast. JUDr. Josefem Šťastným,
advokátem se sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice, proti žalovanému: Finanční ředitelství
v Brně, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2007,
č. j. 12031/07-1700-703359, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 30. 9. 2009, č. j. 29 Ca 204/2007 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tím byl změněn platební výměr Finančního úřadu
v Pelhřimově ze dne 15. 5. 2007, č. j. 51324/07/091980/6377, v části označující příjemce
rozhodnutí (a to v adrese) a dále v části výroku, která obsahovala ustanovení právního předpisu,
dle něhož bylo rozhodnuto. Ostatní změněno nebylo. Po změně tak byl stěžovateli uložen odvod
za porušení rozpočtové kázně ve výši 194 777 Kč, a to podle §44a odst. 3 písm. a), §44a odst. 4
písm. c) a §44a odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtov ých pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a podle §46 zákona č . 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).
Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 28. 11. 2003, č . j. 18417/03-7350, poskytlo
stěžovateli systémově určené výdaje státního rozpočtu neinvest iční (dále též „dotace“)
na rok 2003 a akci „Oprava a odbahnění rybníka Ovčínský“, a to za podmínek stanovených
v uvedeném rozhodnutí a jeho příloze. Dne 16. 9. 2004 pod č. j. 18417/04-16340 vydalo
Ministerstvo zemědělství rozhodnutí, jímž byly pro akci změněny některé ukazatele. Finanční
úřad v Pelhřimově následně zjistil, že stěžovatel v roce 2004 nedodržel systém financování akce,
vyplývající z rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 9. 2004. Do 31. 12. 2004 totiž stěžovatel akci
nefinancoval z vlastních zdrojů celkovou částkou ve výši 945 000 Kč, jak byl povinen, ale toliko
ve výši 750 223,60 Kč. Porušení podmínek, za kterých byly p eněžní prostředky poskytnuty
ze státního rozpočtu, znamená neoprávněné použití těchto prostředků, a proto byl finančními
orgány stěžovateli vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 194 777 Kč. Krajský
soud následně dospěl k závěru, že tento odvod byl vyměřen správně, neboť podmínka, aby akce
v roce 2004 byla spolufinancována shora uvedenou sumou, byla podmínkou závaznou.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uplatňuje důvody obsažené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve zn ění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Reálně ovšem polemizuje pouze s vysloveným právním názorem
krajského soudu dle písm. a) citovaného ustanovení, a tedy námitky ve smyslu písm. b) jeho
kasační stížnost neobsahuje.
Stěžovatel na svou podporu cituje ustanovení §14 odst. 3 písm. g) rozpočtových pravidel.
Podle něj se v případě vyhovění žádosti o dotaci vydává rozhodnutí, které obsahuje další
podmínky, které musí příjemce v souvislosti s poskytnutím dotace splnit. V dané věci
bylo rozhodnutí vydáno (dne 16. 9. 2004) a obsahovalo tzv. další podmínky (šlo
o dokument s obsáhlým názvem Příloha ke změnovému rozhodnutí o účasti státního rozpočtu
na financování akce – Podmínky čerpání finančních prostředků státního rozpočtu a ukončení akce na obnovu,
odbahnění a rekonstrukci rybníků a vodních nádrží v rámci programu 229 210). Jelikož zákon tyto
podmínky nazývá dalšími, je zřejmé, že předpokládá již existenci jiných podmínek pro příjemce
dotace, k nimž (navíc) přidává tyto další podmínky. V těchto dalších podmínkách
je pak konkrétně uvedeno, že stěžovatel je povinen dodržovat rozpočtová pravidla, vyhlášku
Ministerstva financí č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů
reprodukce majetku, a závazná pravidla poskytování finančních prostředků v oblasti vod a způsobu kontroly
jejich užití, která jsou přílohou zákona o státním rozpočtu na příslušný rok .
Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že jsou-li v rozhodnutí o poskytnutí
dotace stanoveny podmínky, pak jsou takové podmínky závazné. Takový charakter mají nejen
podmínky čerpání státních finančních prostředků obsažené v příloze k rozhodnutí Ministerstva
zemědělství, ale zejména též podmínky sytému financování akce uvedené v samotném
rozhodnutí. Stěžovatel naproti tomu uvádí, že závazná je pouze výše uvedená příloha zákona
o státním rozpočtu (závazná pravidla) a dále určité části samotného rozhodnutí. Nikde však nejsou
jako závazné označeny tzv. další podmínky ani zbývající části s amotného rozhodnutí, v nichž
je právě stanoven systém financování akce. Je-li o některých podmínkách výslovně stanoveno,
že jsou závazné, pak tím je implicitně řečeno, že ostatní závazné ve stejném rozsahu nejsou.
Existují tak podmínky závazné a ty zbývající, které jako závazné výslovně označeny nejsou.
Je proto otázkou, jaká je závaznost takových podmínek; nelze však jistě přisvědčit závěru, že jsou
stejně striktně závazné jako ty, které jsou výslovně jako závazné označeny. Ty, které takto
značeny nejsou, jsou buď závazné méně, nebo dokonce zcela nezávazné.
Ve vysvětlivkách nacházejících se na spodním okraji rozhodnutí o účasti státního
rozpočtu na financování akce je navíc uvedeno, že správní orgán může části tohoto rozhodnutí
označit příslušnými zkratkami, a tak je prohlásit za „závazný ukazatel maximá lní, závazný ukazatel
minimální, orientační ukazatel a závazný ukazatel přesně“. Správní orgán tak v některých pasážích
skutečně činí, v části zabývající se systémem financování akce však žádná takováto zkratka
uvedena není a ani z formuláře rozhodnutí nevyplývá, že by tato část měla být závazná, ačkoli
nepochybně bylo možností správního orgánu tuto část jako závaznou uvedenými zkratkami
rovněž stanovit.
Dle názoru stěžovatele nelze rovněž použít rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 1 Afs 92/2005, v části, kterou krajský soud citoval. Citovaný rozsudek
totiž byl překonán novou právní úpravou, která přímo umožňuje vyčlenit z podmínek,
které příjemci ukládá podle §14 odst. 3 písm. g), podmínky méně závažné nebo podmínky,
jejichž nesplnění bude považováno za méně závažné, např. nepodstatné nedodržení některých
lhůt. Proto tvrzení o stejné závaznosti všech podmínek pro příjemce dotace nelze ve světle
současné právní úpravy přijmout, neboť již sám zákon připouští takovou úpravu různého stupně
závažnosti (a tím i závaznosti) podmínek pro příjemce dotace a předpokládá stanovení některých
podmínek, jejichž porušení bude méně závažné.
Je proto dle stěžovatele otázkou, jaký je režim těch dokumentů (jejich částí) a podmínek,
které zákon ani správní rozhodnutí neoznačuje jako závazné, avšak které současně správní orgán
neoznačil jako méně závažné (popř. takové, jejichž porušení je méně závažné). Dle stěžovatele
došlo k pochybení správního orgánu, který tyto zbývající podmínky (zejména v části zabývající
se financováním akce) neoznačil ani jako závazné ani jako ty, jejichž porušení lze brát jako méně
závažné. Takové pochybení ovšem nesmí jít k tíži stěžovatele.
Stěžovatel uvádí, že v bodu 6 tzv. dalších podmínek, které tvoří přílohu k rozhodnutí
o účasti státního rozpočtu na financování akce, je výslovně uvedeno, že žadatel je povinen
dodržovat závazné ukazatele, označené v platném rozhodnutí v příslušném řádku. Opět se zde
tedy hovoří o závazných ukazatelích, za které však vzhledem k výše uvedenému nelze označit
všechny ukazatele v rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce.
Stěžovatel poukazuje také na fakt, že tzv. další podmínky, které nahradily předchozí (když
bylo ve věci nově vydáno rozhodnutí ze dne 16. 9. 2004), již neo bsahují ve své příloze
ustanovení, že žadatel je povinen uhradit dodavateli skutečně vyfa kturované náklady, tj. dotaci
i vlastní zdroje, nejpozději do 31. 12. příslušného kalendářního roku. Toto ustanovení bylo
obsaženo v předchozích, tzv. dalších, podmínkách, které však byly v celém rozsahu nahrazeny,
a do nových podmínek již zahrnuto nebylo. Stejně tak nelze při výkladu výše uvedené závaznosti
přehlédnout ani to, že rozpočtová pravidla již nově upravují právo správců kapitol převádět
neutracené investiční a provozní prostředky do dalších let, čímž do jisté míry prolamují zásadu
časového ohraničení veřejných rozpočtů.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na závěry krajského soudu
a svá předchozí vyjádření. Z dikce §14 odst. 3 písm. g) a odst. 6 rozpočtových pravidel plyne,
že závazné jsou i další podmínky plynoucí z rozhodnutí. Poskytovateli dotace pak nabízí možnost
vyčlenit z těchto podmínek ty, které považuje za méně závažné nebo uvést, která nesplnění jsou
méně závažná, např. nepodstatné nedodržení některých lhůt. V rozhodnutí Ministerstva
zemědělství z roku 2004 k takovému rozlišení nedošlo, a proto jsou závazné všechny a výjimkou
jsou pouze ty, které jsou výslovně označeny za orientační. Není tak třeba již výslovně takové
podmínky označit za závazné, neboť závaznost plyne přímo ze zákona. Závaznost podmínek
financování akce podtrhuje také čl. 7 přílohy r ozhodnutí Ministerstva zemědělství z roku 2004.
Stejně tak lze, dle závěru žalovaného, krajským soudem citované rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu plně použít – v rozhodnutí jsou totiž dostatečně vyloženy důvody, proč
lze závěry užít i za účinnosti jiné úpravy. Zákonodárce nově pouze umožnil poskytovateli vyčlenit
podmínky, které lze sankcionovat mírněji než ostatní [§44a odst. 4 písm. a)]; v žádném případě
však nebyla snížena míra závaznosti podmínek, které poskytovatel v rozhodnutí stanovil a sám
jako závazné označil.
Z těchto důvodů navrhuje žalovaný, aby kasační stížnost byla pro nedůvodnost zdejším
soudem zamítnuta.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžo vatel je zastoupen advokátem a jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti
pak posoudil zdejší soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Po skutkové stránce není mezi strana mi sporu. Stěžovatel za rok 2004 skutečně nedodržel
podmínku spolufinancovat akci, na kterou obdržel dotaci, částkou ve výši 945 000 Kč; jeho
finanční spoluúčast činila pouze 750 223,60 Kč. Spor tkví toliko v posouzení právní otázky – zda
byla zmíněná podmínka výše spoluúčasti závazná.
Poskytování dotací ze státního rozpočtu upravuje §14 rozpočtových pravidel. Je třeba
použít znění ke dni, kdy bylo vydáno rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce.
Původní rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. 11. 2003 bylo zrušeno a v plném
rozsahu nahrazeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 16. 9. 2004. Proto je třeba u žít
znění tohoto ustanovení po novele provedené zákonem č. 482/2004 Sb., kterým se mění zákon
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů
(rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. P odle odst. 2
rozhoduje o poskytnutí dotace mj. ústřední orgán státní správy (v daném případě Ministerstvo
zemědělství) a dle odst. 3 tak činí prostřednictvím písemného r ozhodnutí, které je vydáváno
na základě žádosti o poskytnutí dotace. Jednotlivá písmena odst. 3 pak stanovují, co takové
rozhodnutí obsahuje, dle písm. g) pak obsahuje případné další podmínky, které musí příjemce v souvislosti
s použitím dotace nebo návratné finanční výpomoci splnit.
Slovo případné, kterého je v ustanovení užito, značí, že další podmínky nejsou nezbytnou
náležitostí takového rozhodnutí. Pokud ovšem poskytovatel dotace další podmínky do svého
rozhodnutí vtělí, jde nepochybně o podmínky závazné, což plyne z toho, že samo citované
ustanovení praví, že je příjemce musí splnit. Užité modální sloveso „muset“ značí, že je příjemci
stanovena určitá povinnost; taková povinnost, je-li stanovena ustanovením právního předpisu,
je právně závazná. Závaznost je ostatně imanentní vlastností objektivního práva. Jak uvádí
doktrína (Boguszak, J., Čapek, J., Gerloch, A.: Teorie práva. Praha, Eurolex Bohemia, 2001, s. 76):
„Právní norma je objektivně existující obecně závazné pravidlo chování, jehož dodržování je zabezpečeno státem
(státním donucením). (…) Právní norma je vydána, aby určité vztahy ve společnosti regulovala. Norma právní
je závazná, neponechává subjektům práva (anebo jen v určitých mezích) na vůli, jak se mají zachovat, stanoví
množinu právně dovolených chování, stanoví je jako povinná.“ Stěží tak může obstát stěžovatelova
argumentace o nezávaznosti takových podmínek – sloveso „muset“ nelze vyložit jako „moci“.
Nesprávná je také stěžovatelova konstrukce o více stupních závaznosti.
Závaznost/nezávaznost jsou dichotomické pojmy. Něco je buď závazné, anebo nezávazné,
tertium non datur. Závaznost přitom nemá více stupňů – stejnou vlastnost (závaznost) má obecně
závazná vyhláška obce i ústavní zákon; rozdíl je toliko v právní síle, nikoliv v závaznosti.
Závaznost dalších podmínek tedy plyne přímo ze shora citovaného ustanovení
rozpočtových pravidel. Další podmínky jsou pak např. rozvedeny v příloze rozhodnutí o účasti
státního rozpočtu na financování akce vydaného podle §7 vyhlášky Min isterstva financí
č. 40/2001 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku. Příloha,
nadepsaná Podmínky čerpání finančních prostředků státního rozpočtu a ukonč ení akce na obnovu, odbahnění
a rekonstrukci rybníků a vodních nádrží v rámci programu 229 210, obsahuje v bodě 6 podmínek
čerpání mj. toto: „Žadatel je povinen dodržet závazné ukazatele, označené (v příslušném řádku
rozhodnutí – pozn. NSS) jako 'Min' nebo 'Max', tj. realizovat akci v te rmínu stanoveném v rozhodnutí
a s ukazateli tam uvedenými (parametry a finanční ukazatele označené 'Min' nebo 'Max').“ Parametry „Min“
nebo „Max“ jsou v rozhodnutí uvedeny toliko u podmínek termínu přípravy a realizace akce
a projektových parametrů akce, nikoliv však u systému financování akce (investiční a neinvestiční
bilance). Z toho ovšem vyplývá, že systém financování akce nespadá pod cit ovaný bod 6,
neboť ten se vztahuje jen na ukazatele doplněné o označení „Min“ nebo „Max“. Vlastní zdroje
účastníka programu tak jsou jinou (samostatnou) další podmínkou. A jako další podmínka jsou
závazné. Pro rok 2004 měl stěžovatel dle této podmínky spol ufinancovat projekt částkou
945 000 Kč (součet řádků 8141 a 8241). Reálně ovšem použil toliko 750 223,60 Kč. Je přitom
lhostejné, že výše spolufinancování není blíže v podmínkách verbalizována, jako byla
v předchozím (nahrazeném) rozhodnutí ze dne 28. 11. 2003; výše částky, kterou měl stěžovatel
do projektu vložit v roce 2004, totiž zřetelně vyplývá z tabulky, která je součástí rozhodnutí
ze dne 16. 9. 2004.
Na podporu svých tvrzení stěžovatel také v kasační stížnosti poukazuje na míru
závažnosti porušení některých podmínek. Ustanovení §14 odst. 5 rozpočtových pravidel praví,
že poskytovatel může v rozhodnutí o dotaci, jejíž součástí nejsou peněžní prostředky poskytnuté ze státního
rozpočtu kryté z rozpočtu Evropské unie [§44 odst. 2 písm. b) a d)] ani pe něžní prostředky poskytnuté
ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie [§44
odst. 2 písm. f)] (dále jen "dotace neobsahující prostředky od Evropské unie"), vyčlenit z podmínek, které v něm
příjemci ukládá podle odstavce 3 písm. g), podmínky méně závažné nebo uvést, která nesplnění podmínek
uložených podle odstavce 3 písm. g) jsou méně závažná, například nepodstatné nedodržení některých lhůt .
Ustanovení §14 odst. 6 se obdobným způsobem zabývá mírou závažnosti nedodržení některých
podmínek v situaci, kdy jsou použity prostředky Evropské unie.
K tomu je ovšem potřeba poukázat, že v nyní nastoleném případě poskytovatel dotace
nevyčlenil podmínku, která spočívala ve spolufinancování projektu stěžova telem v definované
výši, jako podmínku méně závažnou nebo podmínku, jejíž nesplnění je méně závažné. I kdyby
tak býval učinil, neznamenalo by to, že méně závažné podmínky nejsou závazné. Výrazy
„závazný“ a „závažný“ je třeba důsledně lišit. I méně závažné podmínky jsou totiž závazné – stále
je třeba mít na paměti modalitu „muset“ v §14 odst. 3 písm. g) rozpočtových pravidel. Stanovení
závažnosti podmínek tedy nemá vliv na jejich závaznost, ale jen na výši sankce za nedodržení
takových podmínek. Je totiž třeba poukázat na §44a odst. 4 písm. a) rozpočtových pravidel, kde
je uvedeno, že odvod za porušení rozpočtové kázně činí v případě neoprávněného použití prostředků
dotace neobsahující prostředky od Evropské unie, jímž bylo výhradně nesplnění podmínek, kter é byly v rozhodnutí
o dotaci vyčleněny jako méně závažné (§14 odst. 5), 5 % z celkové částky dotace; totéž platí v případě
neoprávněného použití prostředků takové dotace, jímž byla výhradně nesplnění stanovených podmínek, která byla
uvedena v rozhodnutí o dotaci rovněž jako méně závažná (§14 odst. 5) . Obdobné ustanovení – §44a
odst. 4 písm. b) – dopadá analogicky na situaci, kdy jsou použity prostředky plynoucí z Evropské
unie. Stupeň závažnosti má tedy pouze dopad na výši odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Tato skutečnost pak také umožňuje citovat závěry, které učinil Nejvyšší správní soud
ve vztahu k dřívějšímu zákonu č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla repu bliky), který
neumožňoval lišit stupeň závažnosti podmínek. Z rozsudku ze dne 28. 6. 2006,
č. j. 1 Afs 92/2005 - 98, publ. pod č. 1450/2008 Sb. NSS, vyplý vá, že příjemce dotace musí
při nakládání s rozpočtovými prostředky (v tehdy souzeném případě šlo o do taci určenou
k částečnému financování investiční akce) dodržovat nejen zákonné pravidlo časové a účelové
vázanosti prostředků státního rozpočtu (§11 odst. 1 rozpočtových pravidel republiky), ale též
všechny podmínky stanovené v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Porušení rozpočtové kázně
(§30 odst. 1 uvedeného zákona) se tedy příjemce dotace dopouští i tehdy, pokud sice použil
prostředky státního rozpočtu v souladu s účelem dotace a v příslušném kalendářním roce, avšak
nedostál svému závazku podílet se na financování akce vlastními zdroji, a to v rozsahu a v době
určené rozhodnutím. Vlastní zdroje potřebné k uhrazení stanovené části ceny dotovaného díla
může příjemce dotace buď vytvořit vlastní hospodářskou činností, nebo je získat od osob třetích
(např. prostřednictvím úvěru či půjčky). Dotované dílo však musí být v daném kalendářním roce
nejen zhotoveno, ale též uhrazeno; finanční krytí proto nemůže poskytnout jako osoba třetí
zhotovitel díla tím, že posečká příjemci dotace s úhradou ceny díla na pozdější do bu.
Ostatně obdobným způsobem se Nejvyšší správní soud vyjádřil i ve vztahu k nové právní
úpravě, která je použita i v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku
ze dne 25. 6. 2009, č. j. 5 Afs 70/2008 - 152, www.nssoud.cz, dovodil, že pokud žadatel předloží
jako povinnou součást žádosti o dotaci ze státního rozpočtu projekt, na jehož realizaci je dotace
přidělena, jsou pro něj podmínky, které přislíbil v daném projekt u, závazné a jejich porušení
je třeba považovat za neoprávněné použití finančních prostředků poskytnutých ze státního
rozpočtu ve smyslu §3 písm. e) rozpočtových pravidel, tedy za porušení rozpočtové kázně dle
§44 odst. 1 písm. b) citovaného zákona.
Podle §3 písm. e) rozpočtových pravidel je neoprávněným použitím peněžních prostředků
státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních
finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost
stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení
podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty; dále se jím rozumí i to, nelze -li prokázat, jak
byly tyto peněžní prostředky použity. V daném případě došlo k porušení podmínek, za kterých byla
dotace poskytnuta, a tedy jde o neoprávněné použití peněžních prostředků. Proto byl vyměřen
odvod za porušení rozpočtové kázně ve smyslu §44a odst. 3 písm. a), §44a odst. 4 písm. c)
rozpočtových pravidel, a to v částce, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň – §44a odst. 4
písm. c) rozpočtových pravidel (194 777 Kč).
V daném případě tedy nebyly naplněny namítané kasační důvody a zdejší soud neshledal
ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet mimo
uplatněné námitky podle §109 odst. 3 s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu