ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.13.2010:29
sp. zn. 2 As 13/2010 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Česká
textilní a. s., se sídlem Masarykovo nám. 23, Žiželice nad Cidlinou, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. PVZ 1998- 30763, č. j. PVZ 1998-30763/5570/2008/ÚPV,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009,
č. j. 9 Ca 290/2009 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo v řízení o žalobě proti výše
uvedenému rozhodnutí žalovaného vyhověno jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků, a kterým byl současně zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro dané řízení.
Městský soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyla naplněna jedna ze dvou
zákonných podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §35 odst. 8 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpi sů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť ustanovení zástupce není třeba k ochraně práv stěžovatele. Městský soud poukázal
na skutečnost, že podaná žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti, přičemž z jejího
obsahu je zřejmé, že se žalobce dostatečně orientuje v relevantních skutkových i právních
otázkách, a je proto schopen v řízení před soudem hájit svá práva sám. Dále též připomněl,
že na rozdíl od řízení o kasační stížnosti není v řízení o žalobě zastoupení žalobce advokátem
povinné. Městský soud tedy na základě výše uvedených důvodů návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce z řad advokátů zamítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem městského soudu, že ustanovení
zástupce z řad advokátů není v dané věci třeba k ochraně jeho práv. Konkrétně uvádí, že nikdo
z jeho statutárních orgánu ani z řad zaměstnanců nemá právnické vzdělání, že podaná žaloba byla
koncipována na základě vzoru a info rmací získaných na internetu po vynaložení značného úsilí.
Stěžovatel žalobu podával, aniž by si byl jist, že je tato v souladu s příslušnými právními předpisy.
V samotném řízení pak není schopen plnohodnotně hájit své zájmy, pružně reagovat na různé
právní skutečnosti a orientovat se v příslušných předpisech a procedurách. Absence zastoupení
advokátem na straně stěžovatele povede ve svém důsledku k tomu, že účastníkům řízení nebudou
zajištěny stejné možnosti k uplatnění jejich práv, neboť lze předpokládat, že za žalovaného bude
v řízení jednat osoba s právnickým vzděláním. Stěžovatel v této souvislosti připomíná, že v řízení
před soudy by měl mít každý zaručeno právo na právní pomoc. Z výše uvedeného stěžovatel
dovozuje, že ustanovení zástupce z řad advokátů je v dané věci třeba k ochraně jeho práv
a navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí městského soudu v rozsahu výroku, jímž byl zamítnut
jeho návrh na ustanovení zástupce, zdejším soudem zrušeno.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasa ční stížnosti. Kasační stížnost
je dle §102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v §104 s. ř. s,
pokud splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 s. ř. s.). Posledně uvedená podmínka řádného zastoupení
v projednávané věci splněna není. Jak ale zdejší soud uvedl nap říklad v rozsudku ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, dostupném na www.nssoud.cz, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobce není důvodem
pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení. Proto s ohledem ke splnění
všech ostatních náležitostí a podmínek řízení je kasační stížnost shledána přípustnou.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně nepodřadil uplatněné kasační důvody konkrétním
ustanovením soudního řádu správního. Z jejího obsahu je však patrné, že namítá vadu v postupu
soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
V projednávané věci není sporu ohledně první z výše uvedených zákonných podmínek
pro ustanovení zástupce z řad advokátů, tedy o tom, zda jsou v případě stěžovatele dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této věci městský soud s ohledem
na tíživou finanční situaci stěžovatele jeho návrhu vyhověl. Pokud jde o druhou podmínku,
je třeba zdůraznit, že zatímco v řízení o kasační stížnosti je vždy nezbytné navrhovateli, u něhož
jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, zástupce z řad advokátů ustanovit,
neboť je v daném typu řízení zastoupení stěžovatele advokátem povinné (k tomu
srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 8. 2008, č. j. 4 Azs 53/2008 – 72, dostupný
na www.nssoud.cz), v řízení před krajským soudem je naopak nutné posuzovat nezbytnost
ustanovení zástupce z hlediska ochrany práv navrhovatele případ od případu se zřetelem
ke konkrétním okolnostem konkrétní věci.
Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře již vyjádři l k tomu, jaké skutečnosti
jsou relevantní při posouzení otázky, zda je žalobce schopen v řízení před soudem hájit svá práva
sám. Z judikatury zdejšího soudu vyplývá, že je třeba zohlednit jednak formální a obsahové
kvality jeho podání, a dále též přihlédnout k právní složitosti projednávané věci
(srov. např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 4 Azs 390/2005 – 98, rozsudek ze dne 4. 1. 2006,
č. j. 3 Ads 26/2005 – 36, dostupné na www.nssoud.cz). Ustanovení advokáta tak zpravidla není
namístě v situaci, kdy podaná žaloba obsahuje všechny formální náležitosti, řádně formulované
žalobní body a bezvadný petit a je z ní patrné, čeho a na základě jakých důvodů se žalobce
domáhá, pokud se současně nejedná o věc po právní stránce mimořádně složitou.
Stěžovatel poukazuje v první řadě na skutečnost, že již vypracování žaloby pro něj bylo
mimořádně obtížné, a i přes vynaložené úsilí podával žalobu s pochybnostmi, zda obsahuje
všechny zákonné náležitosti. Pro posouzení žádosti o ustanovení advokáta je, jak bylo výše
uvedeno, podstatná formální a obsahová kvalita podané žaloby, a to bez ohledu na to, zda její
sepsání bylo pro žalobce více či méně obtížné. Obecně totiž platí, že má -li mít žaloba či jiné
podání soudu naději na úspěch, je její vypracování logicky spjato s nutností vynaložit určitý čas
a úsilí, lhostejno při tom, zda je koncipována samotným ž alobcem, jenž nemá právnické vzdělání,
nebo profesionálním právníkem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v žádosti o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta obsažené v samotné žalobě neuvedl, z jakých
konkrétních důvodů není schopen v daném případě sám hájit svá práva, vycházel městský soud
při posouzení této žádosti z obsahu podané žaloby. Přestože je žaloba z převážné části tvořena
rekapitulací předchozího správního řízení a podrobným popisem skutkového stavu a dalších
souvisejících řízení, zatímco samotné žalobní námitky a právní a rgumenty jsou spíše stručné,
je z jejího textu seznatelné, že stěžovatel v první řadě namítá, že se žalovaný dostatečně nezabýval
všemi jím tvrzenými skutečnostmi a navrženými důkazy, a že dále poukazuje na nesprávné právní
posouzení jeho námitky, že v dané věci došlo k zápisu průmyslového vzoru na základě klamavých
údajů záměrně uvedených navrhovatelkou. V žalobě stěžovatel zhusta cituje konkrétní ustanovení
právních předpisů a v rámci své argumentace rovněž odkazuje na konkrétní části napadeného
rozhodnutí. Žaloba rovněž obsahuje jasně a srozumitelně formulovaný žalobní návrh, který
nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, čeho se stěžovatel domáhá. Z úvodu žaloby, v němž
stěžovatel konstatuje, že si je vědom toho, jaké f ormální a obsahové náležitosti musí žaloba
splňovat, aby byla projednatelná, a z četných citací právních předpisů v jejím dalším textu
je patrné, že se dotyčný dostatečně seznámil s příslušnou právní úpravou, z obsáhlého popisu
skutkových okolností případu je pak zřejmé, že se i v těchto otázkách dostatečným způsobem
orientuje. Pokud jde o meritum projednávané věci, lze i přes skutečnost, že se věc týká specifické
oblasti ochrany duševního vlastnictví, a s ohledem k obsahu podané žaloby i napadeného
správního rozhodnutí konstatovat, že se nejedná o věc z právního hlediska mimořádně
komplikovanou. Vzhledem k výše uvedenému tedy městský soud nemohl na základě podané
žaloby dospět k jinému závěru, než že v dané věci není k ochraně práv stěžovatele jeho
zastoupení advokátem nezbytné.
Stěžovatel však v kasační stížnosti dále namítá, že v důsledku absence zastoupení
advokátem nebude v dalším průběhu řízení schopen adekvátním způsobem hájit svá práva
a orientovat se v příslušných hmotněprávních a procesních normách. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti připomíná, že podle §36 odst. 1 s. ř. s. je soud rozhodující ve správním
soudnictví povinen účastníky řízení poučit o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Z toho důvodu ani ne zcela úplná orientace
v procesních předpisech není překážkou uplatnění stěžovatelových práv v soudním řízení
a řádného projednání jeho žaloby. Pokud jde o jeho orientaci v hmotném právu, zde je nutno
podotknout, že již z obsahu podané žaloby, jak je podrobněji uvedeno výše, je zřejmé,
že stěžovatel má alespoň základní povědomí o příslušných právních předpisech. Precizní
podřazení všech podstatných skutečností pod příslušná hmotněprávní ustanovení odpovídající
znalostem advokáta přitom není nezbytné, ale naopak postačí, pokud žalobce soudu dostatečně
srozumitelně sdělí skutkové důvody, které považuje v dané věci za relevantní. Jejich podřazení
pod příslušná ustanovení právních předpisů provede v souladu s obecnou zásadou iura novit curia
soud sám. V projednávané věci navíc není zřejmé, zda bude soudem nařízeno jednání, a ani
nebylo doposud vyžádáno vyjádření žalovaného k žalobě. Pokud by v dalším průběhu řízení,
například během případného ústního jednání, vyvstala potřeba ustanovit stěžovateli advokáta,
není současné zamítnutí jeho žádosti překážkou toho, aby jmenovaný s uvedením konkrétních
důvodů o jeho ustanovení požádal opětovně.
Konečně stěžovatel poukazuje na skutečnost, že za žalovaného bude v řízení
pravděpodobně jednat osoba s právnickým vzděláním, a v důsledku toho bude narušena ústavně
zakotvená rovnost účastníků soudního řízení (čl. 37 Listiny základních práv a svobod). K tomu
zdejší soud uvádí, že zásadu rovnosti účastníků a s ní souvisící právo na právní pomoc nelze
chápat v tom smyslu, že je povinností soudu vždy zajistit, aby byl žalobce zastoupen advokátem
či jinou osobou s právnickým vzděláním. Soud návrhu na ustanovení zástupce vyhoví pouze
tehdy, dospěje-li k závěru, že je tak třeba učinit v zájmu ochrany práv navrhovatele. Pokud však
neshledá existenci důvodů pro jeho ustanovení, návrh zamítne. V této souvislosti je namístě
odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2006, spis. zn. I ÚS 684/05, dostupný
na http://nalus.usoud.cz, v němž bylo uvedeno, že: „(n)ení totiž porušením práva na právní pomoc
zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, zamítne -li soud žádost účastníka řízení
o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že p ro takové ustanovení zástupce nejsou
splněny (zákonné) podmínky“. V projednávané věci městský soud neshledal návrh na ustanovení
zástupce důvodným a své rozhodnutí v tomto smyslu řádně odůvodnil. Stěžovateli proto nelze
přisvědčit v názoru, že by jím bylo jakkoliv zasaženo do jeho práv garantovaných článkem
37 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud dochází k závěru, že městský soud postupoval v souladu
se zákonem, pokud shledal návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů
nedůvodným a zamítl jej. V dané věci tak nebyl naplněn tvrzený kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Na základě všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu