ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.16.2010:59
sp. zn. 2 As 16/2010 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. Z.,
zast. Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 2. 2009, č. j. JMK 6331/2009, sp. zn. S-JMK 6331/2009/OD/St, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2009, č. j. 57
Ca 34/2009 - 30,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2009, č. j. 57 Ca 34/2009 - 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tím žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí
Magistrátu města Brna ze dne 9. 12. 2008, č. j. ODSČ -71709/08, a toto rozhodnutí potvrdil.
Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§22 odst. 1 písm. f) bodu 8 a §22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů, neboť v rozporu s §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ,
ve znění pozdějších předpisů, nedal jako řidič osobního motorového vozidla na křižovatce
přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici, a způsob il tak dopravní nehodu,
při níž došlo ke vzniku hmotné škody na vozidlech zřejmě převyšující částku 50 000 Kč
a ke zranění spolujezdkyně ve voze, do něhož narazil. Konkrétně došlo dle správních orgánů
k tomu, že dne 22. 7. 2008 v 9:40 hod řídil stěžovatel motorové vozidlo tovární značky Merce des,
registrační značky XY, v Brně po pozemní komunikaci ul. Žarošická ve směru jízdy ke křižovatce
s ul. Jedovnická. Z vedlejší silnice najel na hlavní komunikaci s úmyslem odbočit vlevo. Zde se
střetl s vozidlem tovární značky Škoda Fabia, registrační značky XY, které řídila A. K. V důsledku
střetu vznikla hmotná škoda na obou vozidlech a spolujezdkyně z vozu Škoda Š. K. utrpěla
zranění. Za to byla stěžovateli uložena pokuta v částce 30 000 Kč a zákaz činnosti řízení všech
motorových vozidel na dobu 14 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Krajský soud
žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že byl ve správním řízení bezpečně zjištěn skutkový stav –
viníkem dopravní nehody byl stěžovatel a za způsobený přestupek mu byla udělena přiměřená
sankce. Krajský soud rovněž dospěl k závěru, že s ohledem na jednoznačně zjištěný skutkový stav
správní orgány nebyly povinny nechat vyhotovit znalecký posudek, který stěžovatel ve správním
řízení navrhoval.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. b), d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“ ). Vedle nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu pro nedostatek důvodů namítá též vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl
zrušit.
Ve smyslu písm. b) uvedeného ustanovení poukazuje stěžovatel na nesprávně zjištěný
skutkový stav v řízení před správním orgánem. V době nárazu stěžovatel se svým vozidlem stál
a není pravda, že nedal přednost v jízdě a vjel do vozovky bez rozhlédnutí. To prokazuje způsob
deformace jeho vozidla. Navíc měl správní orgán k průběhu nehody a děje bezprostředně
předcházejícího provést dokazování znaleckým posudkem. Stěžovatel poukazuje také na některé
rozpory ve výpovědi A. K., řidičky druhého vozidla.
Podle písm. d) shora citovaného ustanovení stěžovatel uvádí, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Přípisem ze dne 11. 5. 2009 totiž stěžovatel zaslal
odborné vyjádření znalce Ing. I. K. k průběhu nehody. Tento důkazní návrh doplnil i vyjádřením
ze dne 4. 6. 2009. Krajský soud ve svém rozhodnutí však předložený důkaz vůbec necituje,
nezabývá se jím, nehodnotí jej. Fakticky s ním nakládá tak, jako by snad vůbec neexistoval.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud rozsudek krajské ho
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný nevyužil své možnosti podat vyjádření ke kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší
soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační soud musí především přisvědčit stížní námitce (a musel by tak učinit, i kdyby
v tomto ohledu byla kasační stížnost takových námitek prosta, neboť jde o natolik závažné vady,
že k nim je třeba přihlížet podle §109 odst. 3 s. ř .s. ex offo), že napadený rozsudek krajského
soudu trpí nedostatečným odůvodněním. Krajský soud totiž nikterak nereflektoval v průběhu
žalobního řízení stěžovatelem předložený znalecký posudek soudního znalce v oboru doprava,
ekonomika, strojírenství, podniky Ing. I. K. Posudek je sice nadepsán „Odborné vyjádření k DN
vozidel Brlingo (správně patrně má být Berlingo – pozn. NSS) – Xsara, ze dne 20. 10. 2008“, nicméně
reálně jde o odborné posouzení dopravní nehody vozidel Škoda Fabia a Mercedes dne 22. 7.
2008, tedy dopravní nehody, za jejíž způsobení byl stěžovatel uznán vinným rozhodnutím
o přestupku v dané věci. Z posudku plyne, že příčinou dopravní nehody byla mimo vjetí vozidla
Mercedes do hlavní komunikace také opožděná reakce řidičky vozu Fabia. K tomuto závěru
znalce se krajský soud nevyjádřil vůbec. Mohlo tom u tak být proto, že krajský soud posudek
nevtělil do soudního spisu samého, ale nevhodně jej vložil toliko do složky nadepsané „Přílohy
žalobce“ a zařazené v systematice vedení spisu právě až za něj. Stěžovatel posudek poslal spolu
s přípisem ze dne 11. 5. 2009 (č. l. 18 soudního spisu) a opakovaně na něj upozornil také
v podání ze dne 4. 6. 2009 (č. l. 25 spisu), přesto rozsudek ze dne 30. 11. 2009 ohledně tohoto
posudku neobsahuje žádnou zmínku.
Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích přitom opakovaně vyslovil, že není-li
z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka
považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména
tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává
s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést,
v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, a také rozsudek z e
dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, www.nssoud.cz). Obdobně v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 11. 2007, č. j. 1 Afs 53/2007 - 34 (dostupný na www.nssoud.cz),
vyslovil zdejší soud právní názor, že „je povinností soudu stranám sporu ozřejmit, jakými úsudky byl veden
a k jakým závěrům dospěl“.
K vymezení rozsahu přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí přispěl také Ústavní soud,
který např. v nálezu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 45,
nález 64, str. 77, vyslovil, že odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího
ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při posuzování
rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění
a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má
nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena. Z konstantní judikatury Ústavního soudu
(např. nález ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 3, nález 34,
str. 257, a nález ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, publ. ve Sb. n. u. ÚS, svazek 8, nález 85,
str. 287) také vyplývá, že jedním z požadavků vyplývajících z práva na spravedlivý proces
a z principů právního státu je povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit. Ve správním
soudnictví nachází tato zásada vyjádření v ustanovení §54 odst. 2 s. ř. s. Z odůvodnění rozsudku
musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné
a právními závěry na straně druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo
nepřezkoumatelné, protože by nedávalo dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku
libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Ústavní soud
rovněž v nálezu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08 (dostupný na nalus.usoud.cz) také
konstatoval: „Soudy jsou povinny své rozhodnutí řádně odůvodnit; jsou povinny též vysvětlit, proč se určitou
námitkou účastníka řízení nezabývaly (např. proto, že nebyla uplatněna v zákonem stanovené lhůtě). Pokud tak
nepostupují, porušují právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.“
Z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud nejprve zrekapituloval obsah podání
a spisů (str. 1-4 rozsudku), následně citoval ustanovení právních předpisů (str. 5) a provedl vlastní
právní i skutkovou úvahu (str. 5 dole a násl.), avšak bez uvedení toho, jak naložil s předloženým
znaleckým posudkem. V tomto směru tak krajský soud nedostál požadavku komplexnosti
odůvodnění svého rozhodnutí, jak je rozveden ve shora shrnuté obsáhlé judikatuře.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených důvodů dospěl k již předestřenému
závěru, že napadený rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pr o nedostatek důvodů
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a proto musel tento rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Věcnými námitkami poukazujícími na nesprávně zjištěný
skutkový stav ve správním řízení, který má být zpochybněn právě předloženým posudkem,
se přitom zdejší soud zabývat nemohl, jelikož kdyby tak býval učinil, suploval by nepřípustně
úlohu soudu krajského, kterýžto nejprve k nim musí zaujmout přezkoumatelný postoj. Teprve
ten pak může být předmětem přezkumu v kasačním řízení.
Nad tento rámec však považuje Nejvyšší správní soud za potřebné poukázat také na to,
že správní rozhodnutí, jímž byl stěžovatel uznán v inným ze spáchání přestupku,
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Taková vada je dána mj. tehdy, je-li výrok vnitřně
rozporný (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS). Výrok správního orgánu prvního
stupně obsahuje po skutkové stránce (skutková věta) vymezení tří přestupků – jednak nedání
přednosti v jízdě a dále způsobení dopravní nehody, při které je jinému ublíženo na zdraví.
Ve skutkovém popisu však figuruje rovněž konstatování, že „v důsledku střetu vznikla hmotná škoda
na vozidlech zřejmě převyšující částku 50 000 Kč na některém ze zúčastněných vozidel“ . Uvedená skutková
věta směřuje na přestupek dle §22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích (přestupku se dopustí
ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích porušením zvláštního právního předpisu způsobí
dopravní nehodu, při které je způsobena na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo
na jiných věcech hmotná škoda převyšující zřejmě částku 50 000 Kč ). Právní hodnocení skutkového děje
však ve výroku toto ustanovení neobsahuje. Po právní stránce je skutek hodnocen jen jako
přestupek dle §22 odst. 1 písm. h), §22 odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o přestupcích. Proto
je výrok vnitřně rozporný (není zřejmé, zač byl vlastně přestupce uznán vinným).
Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost je přitom vadou, k níž krajský soud musí přihlížet
ex offo (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008,
č. j. 2 As 34/2006 - 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS). To krajský soud neučinil a navíc sám
vycházel ze správnosti vymezení skutku a jeho právní kvalifikace.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu