ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.22.2010:115
sp. zn. 2 As 22/2010 - 115
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Global
Financial Restructuring Czech, s. r. o., sídlem Karlovo náměstí 10, Praha 2, zastoupeného
JUDr. Alenou Bányaovou, CSc., advokátkou se sídlem Platnéřská 4, Praha 1, proti žalovanému:
Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Liberci, se sídlem Rumjancevova 10, Liberec,
za účasti osob zúčastněných na řízení: a) EUROFORM spol. s. r. o., se sídlem
Na Příkopě 1047/17, Praha 1, zast. Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem
Na Příkopě 1047/17, Praha 1, a b) Skanska Transbeton, s. r. o., se sídlem Toužimská 664,
Praha 9, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osob zúčastněných na řízení proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 5. 2. 2010,
č. j. 59 Ca 23/2009 – 46, o návrhu žalovaného a osoby zúčastněné na řízení a) na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasačními stížnostmi podanými v zákonné lhůtě se žalovaný (dále „stěžovatel 1“), osoba
zúčastněná nařízení a) (dále „stěžovatel 2“) a osoba zúčastněná na řízení b) (dále „stěžovatel 3“)
domáhají zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo pro nezákonnost
zrušeno rozhodnutí stěžovatele 1 ze dne 19. 1. 2009, č. j. O-64-787/2008-Prch, a rozhodnutí
Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, ze dne 3. 11. 2008,
sp. zn. OR – 158/2008-510/05. Uvedeným rozhodnutím stěžovatel 1 potvrdil výše uvedené
rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž bylo v řízení o opravě chyby podle ustanovení §8 zákona
č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, v rozhodném znění
(dále jen „katastrální zákon“), určeno, že budovy postavené na pozemcích – parcelách č. 1449/5,
1449/6, 1449/7, 1449/11, 1449/12, 1449/42, 1449/43, 1449/44, 1449/45, 1449/46, 1449/47
a 1449/48, evidované bez čísla popisného a evidenčního v katastrálním operátu pro k. ú. Trmice,
budou i nadále evidovány bez zástavního práva; tím nevyhověl návrhu žalobce na opravu chyby
v katastrálním operátu.
Krajský soud v rozhodnutí napadeném kasačními stížnostmi dospěl k závěru, že výmaz
zástavního práva k budovám postaveným na výše specifikovaných pozemcích, který katastrální
úřad původně provedl k návrhu stěžovatele 2, byl zřejmým omylem, a proto lze (u stále
existujících nemovitostí) učinit opravu údaje v katastru nemovitostí o zástavním právu postupem
podle §8 odst. 1 katastrálního zákona, tj. zástavní právo žalobce zapsat.
Stěžovatel 1 i stěžovatel 2 ve svých kasačních stížnostech navrhli, aby Nejvyšší správní
soud přiznal jejich kasačním stížnostem odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel 1 svůj návrh o přiznání odkladného účinku
neodůvodnil. Stěžovatel 2 ve svém návrhu uvedl, že výkon napadeného rozhodnutí, tj. vrácení
věci zpět katastrálnímu úřadu a zápis zástavních práv k nemovitostem v jeho vlastnictví, by pro
něj znamenalo nenahraditelnou újmu, neboť v důsledku zápisu zástavního práva žalobce
k nemovitostem stěžovatele 2 v prvním pořadí by se mohly stát splatnými všechny jeho závazky
vůči financující bance (Volksbank CZ, a. s.). Provedením zápisu zástavního práva žalobce
by se společnost Volksbank CZ, a. s. jakožto zástavní věřitel dostala do druhého až pátého
pořadí, čímž by došlo ke znehodnocení zajištění pohledávek banky z titulu poskytnutých úvěrů.
Tato společnost by tak mohla přistoupit podle ustanovení §505 obchodního zákoníku
k prohlášení úvěrů za splatné, což by pro stěžovatele mělo závažné (až likvidační) ekonomické
důsledky.
Stěžovatel 2 má za to, že nebyl-li by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán
a katastrální úřad by přistoupil k provedení opravy v katastrálním operátu (tj. k zápisu zástavního
práva žalobce), případný úspěch kasační stížnosti by pro něj již neměl praktický
význam, neboť při využití ustanovení §505 obchodního zákoníku financující bankou
stěžovatele 2 by se jeho závazky vůči této bance staly splatnými, bez ohledu na případné pozdější
zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyšším správním soudem.
Žalobce se ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti vyslovil k návrhu na přiznání
odkladného účinku toliko v tom smyslu, že kasačním stížnostem odkladný účinek přiznat nelze.
Ohledně námitky týkající se zhoršení pořadí financující banky stěžovatele 2 žalobce uvedl,
že oprava zřejmého omylu (tj. zápis zástavních práv žalobce k předmětným nemovitostem)
se existence zástavního práva Volksbank CZ, a.s. nedotkne.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
K podání návrhu na přiznání odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti je přitom
vedle žalobce (či žalovaného) oprávněna i osoba zúčastněná na řízení, je-li stěžovatelem
(§102 ve spojení s §107 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele 2 dospěl k závěru, že výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností by skutečně pro tohoto stěžovatele mohl znamenat
nenahraditelnou újmu, jak ji stěžovatel popsal. Z přiložených výpisů z katastru nemovitostí,
jež prokazují stav evidovaný k datu 25. 5. 2009, je k výše specifikovaným nemovitostem zřízeno
zástavní právo smluvní svědčící společnosti Volksbank CZ, a.s. v částkách řádově sto milionů
korun. Existence tohoto zástavního práva přitom nebyla (žalobcem) rozporována.
Takový výrazný zásah do majetkové sféry stěžovatele 2, jenž by mohl v konečném
důsledku vést i k jeho úpadku, je třeba podle Nejvyššího správního soudu podřadit mezi případy,
ve kterých je přiznání odkladného účinku na místě.
Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti mohlo nepřiměřeným způsobem dotknout nabytých práv třetích osob či že by bylo
v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno. Přiznáním odkladného účinku
se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§73 odst. 3
ve spojení s §107 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu