ECLI:CZ:NSS:2010:2.AZS.33.2010:93
sp. zn. 2 Azs 33/2010 - 93
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Marie
Žiškové v právní věci žalobce: K. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2008, č. j. OAM-57/VL-10-19-2008,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010,
č. j. 64 Az 10/2008 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2008, č. j. OAM-57/VL-10-19-2008, žalovaný zamítl žádost
žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Ostravě žalobou,
který ji rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. 64 Az 10/2008 - 64, zamítl. Proti rozsudku krajského
soudu brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž namítal kasační důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Spolu
s kasační stížností požádal stěžovatel o ustanovení advokáta a o osvobození od soudních
poplatků.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání
kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost však nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv byl
v rozsudku náležitě poučen o délce lhůty k podání kasační stížnosti i o počátku jejího běhu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel byl v době vydání
rozsudku krajského soudu zastoupen advokátem Mgr. Josefem Bartuskem, který mu byl
ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 8. 10. 2008, č. j. 64 Az 10/2008 - 41. Napadený
rozsudek krajského soudu byl k rukám advokáta doručen dne 16. 2. 2010. Dále ze spisu vyplývá,
že kasační stížnost byla stěžovatelem samým podána dne 2. 4. 2010 k poštovní přepravě;
krajskému soudu byla doručena dne 6. 4. 2010. Z kasační stížnosti plyne, že stěžovatel jedná sám
svým jménem a tedy že se nadále necítí být zastoupen ustanoveným advokátem. O tom svědčí
i jeho žádost o ustanovení právního zástupce pro kasační řízení.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník na řízení zástupce, doručuje se pouze
zástupci. Pouze má-li účastník na řízení něco osobně vykonat, doručuje se i jemu.
Napadený rozsudek byl ustanovenému advokátu stěžovatele prokazatelně doručen dne
16. 2. 2010. Rozsudek byl, zcela v souladu s ustanovením §42 odst. 2 s. ř. s., doručován toliko
tomuto zástupci. Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná
běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta
k podání kasační stížnosti tedy počala běžet dne 17. 2. 2010. Podle odstavce druhého ustanovení
§40 s. ř. s., lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§40 odst. 3 s. ř. s.). Dvoutýdenní
lhůta pro podání kasační stížnosti tak uplynula v úterý 2. 3. 2010. Stěžovatel tudíž podal kasační
stížnost až po uplynutí zákonné lhůty, neboť ta byla podána k poštovní přepravě až dne
2. 4. 2010. Kasační stížnost byla podána opožděně.
K výše uvedenému lze dodat, že lhůta k podání kasační stížnosti počíná běžet ode dne
řádného doručení zástupci žalobce (§42 odst. 2 s. ř. s.). Na počátku běhu lhůty pro podání kasační
stížnosti proto nemůže změnit nic ani to, že napadený rozsudek například převzal stěžovatel
osobně později. Okamžik, kdy se stěžovatel osobně seznámil s obsahem napadeného rozsudku
tak nemůže založit nový běh lhůty pro podání kasační stížnosti (k tomu analogicky srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 130/2004 – 33, publikovaný
pod č. 322/2004 Sb. NSS). Stěžovatel výslovně v kasační stížnosti uvedl, že ji podává
v zachované lhůtě a z důvodu časové tísně žádá, aby ji doplnil advokát, o jehož ustanovení žádá.
Z toho lze dovodit, že se stěžovatel mohl mylně domnívat, že lhůta k podání kasační stížnosti
činí nikoliv dva týdny, nýbrž dvě měsíce a že jeho kasační stížnost je podána včas. K tomu lze
jen dodat, že v rozsudku byl stěžovatel správně poučen o tom, že se kasační stížnost podává
ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozhodnutí soudu. Pozdní podání kasační stížnosti jde
k tíži stěžovatele, přičemž toto pochybení nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Nejvyšší správní soud dále nemůže přehlédnout ani fakt, že stěžovatel, přestože byl
vyzván krajským soudem, nedoložil vyplněné potvrzení o svých majetkových poměrech,
a proto mu krajský soud advokáta neustanovil a vyzval ho, aby si ve lhůtě jednoho měsíce ode
dne doručení usnesení zvolil advokáta na plnou moc (usnesení krajského soudu ze dne
27. 5. 2010, č. j. 64 Az 10/2008 – 86). Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 6. 2010;
ten však své zastoupení advokátem, které je další nutnou podmínkou řízení o kasační stížnosti
podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., ve stanovené lhůtě ani později nedoložil. Absence
povinného zastoupení advokátem by tedy byla jen dalším důvodem pro odmítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížnost proti rozsudku krajského
soudu odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. jako opožděně
podanou.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu