ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.120.2009:67
sp. zn. 3 Ads 120/2009 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: M. B.,
zastoupeného Mgr. Reginou Komárkovou, advokátkou se sídlem Pekařská 18, Brno, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2008, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2009, č. j. 34 Cad 181/2008 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele Mgr. Regině Komárkové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 952 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 8. 2008, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla
žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře Městské správy sociálního
zabezpečení v Brně ze dne 16. 6. 2008 k závěru, že stěžovatel není plně invalidní, neboť jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pouze o 25 %. Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího
skutkového stavu:
Dne 28. 4. 2008 podal stěžovatel žádost o částečný invalidní důchod. Lékař MSSZ Brno
ve svém posudku ze dne 16. 6. 2008 označil za rozhodující zdravotní postižení vertebrogenní
algie, které by samy o sobě byly hodnoceny při spodní hranici procentního rozmezí poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoveného podle kap. XV., odd. F, položka 2, písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném zněn í. Vzhledem k dalším obtížím, tj. především
oční vadě, hypertenzi, nadváze, osobnostní dispozici a rovněž s přihlédnutím k dosavadním
pracovním zařazením byla procentní míra stanovena při horní hranici procentního rozmezí 25 %.
Lékař MSSZ Brno uzavřel, že stěžovatel již nadále není částečně invalidní, není ani plně invalidní.
U stěžovatele nešlo o zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek, ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky .
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Brně. Posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace obsažené
ve spisu MSSZ Brno, zdravotnické dokumentace praktického lékaře a nálezů předložených
stěžovatelem. Stěžovatel byl jednání posudkové komise dne 10. 2. 2009 přítomen, posudková
komise vyšetřila jeho zdravotní stav. Stěžovatel byl posuzován k profesi vyučeného dělníka.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudková komise stanovila
páteřní bolestivý syndrom. Konstatovala přitom, že po stránce páteřního onemocnění byly
prokázány degenerativní změny s maximem v krčním úseku páteře, kde je i užší páteřní kanál.
Postižení míchy způsobené útiskem kostních struktur však prokázáno nebylo. Objektivní
reflexologický nález je rovněž chudý, tedy bez pr ůkazu útisku nervových kořenů. B yla zjištěna
svalová dysbalance, porucha páteřní dynami ky s maximem v krčním úseku.
Co se týče dalších zdravotních postižení, posudková komise uvedla, že v obou kyčelních
kloubech byly rentgenologicky potvrzeny degenerativní změny lehkého až středního stupně
doprovázené mírnou poruchou funkce. Funkční deficit na ostatních velkých kloubech prokázán
nebyl. Celkově je přítomna spíše hypermobilita než omezení funkce kloubních funkcí. Oční vada
je korigována brýlovými skly nebo čočkami a je lehkého stupně, na vrozenou tupozrakost
je posuzovaný adaptován. Celkový dopad očního onemocnění na orientační schopnost je malý.
Po stránce duševní nebyly zjištěny významné poruchy vnímání, myšlení a afektivity. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise stanovila podle kap. XV., odd. F,
položka 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 25 %., přičemž horní hranici
procentního rozmezí zvolila pro předchozí vykonávané výdělečné činnosti. Hodnocení již dále
nezvýšila, neboť ostatní zdravotní postižení jsou ve stabilizovaném stavu a s dokumentovanou
lehkou funkční poruchou spíše jen anamnestickými údaji bez dopadu na schopnost výdělečné
činnosti. Podle posudkové komise se nejednalo o žádné z postižení uvedených v přílohách č. 3
a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., zdravotní stav není funkčním dopadem a důsledky srovnatelný
s postiženími v příloze 4.
Stěžovatel nebyl schopen vykonávat těžší fyzické práce, práce spojené s přenášením
těžších břemen a práce s nárokem na neporušenou zrakovou ostrost a prostorové vidění.
Byl schopen přiměřených dělnických prací při dodržení uvedených opatření, jakož i zaučení
na vhodnou práci. Posudková komise tak dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí nebyl stěžovatel plně ani částečně invalidní.
Po seznámení s posudkem posudkové komise stěžovatel namítl, že zde není objasněno,
proč zdravotní postižení nelze podřadit pod písm. c), d) či e) položky 2, oddílu F, kap. XV.
vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nesouhlasil s tím, že posudková komise neprovedla procentní navýšení
míry poklesu schopnosti výdělečné činnosti s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením podle
ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Dále namítl, že je vyučen obráběčem kovů a této profese
musel zanechat právě z důvodů uváděných zdravotních potíží, především se zrakem. Podle
stěžovatele bylo možné jeho zdravotní stav hodnotit i jako postižení uvedené v oddílu A či B
přílohy č. 4 vyhlášky. Vzhledem k námitkám stěžovatele krajský soud vyžádal doplňující
posouzení jeho zdravotního stavu.
Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 25. 6. 2009 předně uvedla,
že při hodnocení zdravotního stavu stěžovatele vycházela i z vyšetření posudkové komise MPSV
v roce 2007 a 2009. Vzhledem k tomu, že objektivní neurologický i ortopedický nález byl
z funkčního hlediska jen lehkého stupě, bylo jej možné hodnotit spíše podle kap. XV., odd. F,
položka 2, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., tedy jako páteřní postižení při svalové
dysbalanci a vadném držení těla s lokalizovanými blokádami. Pro výrazné subjektivní obtíže
související do značné míry s osobnostní strukturou posuzovaného podřadila posudková komise
jeho stav pod písmeno b) uvedené položky právě pro udávané nervové a svalové dráždění.
Samostatně by zdravotní stav bez přihlédnutí ke stupni kvalifikace hodnotila na dolní hranici
procentního rozmezí, tedy 15 %. Se zřetelem k předchozí výdělečné činnosti a dělnické kvalifikaci
stěžovatele stanovila posudková komise hodnocení na horní hranici procentního rozmezí 25 %
a zohlednila tak uvedené skutečnosti nepřímo 10 %. Zdravotní stav stěžovatele nebylo možné
hodnotit podle písmene c) uvedené položky kvůli objektivní nepřítomnosti středně těžké
statodynamické insuficience a EMG potvrzeného kořenového postižení, pro klasifikaci podle
písmene d) nebyla objektivizována těžká porucha funkce více úseků páteře a tě žká staticko –
dynamická insuficience. Nebyl zjištěn ani stav trvalého silného dráždění nervů a svalů, závažné
parézy, svalové atrofie nebo poruchy funkce svěračů objektivizované EMG vyšetřením.
Posudková komise konstatovala, že pokud byl zdravotní stav st ěžovatele podle některé
z uvedených položek hodnocen, jednalo se o nadhodnocení jeho zdravotních potíží, neboť
ani dříve nebyl takový stupeň závažnosti funkční poruchy odbornými vyšetřeními objektivizován.
K očnímu postižení posudková komise uvedla, že jde o lehkou oční vadu, která nezpůsobuje
při odpovídající brýlové korekci závažnou poruchu vidění. Funkční nález na kloubech horních
i dolních končetin byl při objektivním vyšetření v mezích normy, samotný rentgenologický nález
neovlivnil hodnocení poklesu schopnosti výdělečné činnosti, zejména když byl zjištěn jen lehký
degenerativní nález. U stěžovatele nebylo zjištěno žádné z postižení v odd. A přílohy 4 vyhlášky,
nešlo ani o jiná zdravotní postižení se srovnatelnou tíží funkčních důsledků podle odd. B přílohy
4 vyhlášky. Posudková komise setrvala na posudkovém závěru ze dne 10 . 2. 2009. Stěžovatel
s doplňujícím posudkem opět nesouhlasil.
Krajský soud v Brně konstatoval, že zjištění lékaře MSSZ Brno ze dne 16. 6. 2008 týkající
se rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatele souhlasí se zjištěními a hodnocením
Posudkové komise MPSV pracoviště v Brně ze dne 10. 2. 2009 a 25. 6. 2009. Z posudků vyplývá,
že stěžejním invalidizujícím onemocněním stěžovatele je onemocnění páteře zejména v krčním
úseku bez kořenové symptomatologie při degenerativních změnách, svalové dysbalanci a stavu
po Scheurmannově nemoci. Jedná se o postižení z hlediska funkčního mírné s mírnou poruchou,
přičemž odbornými lékařskými vyšetřeními nebyl zjištěn závažnější stav opravňující k hodnocení
podle jiného písmene uvedené položky. Posudková komise v obou posudcích podrobně
zhodnotila zdravotní stav stěžovatele, vyjádřila se rovněž k hodnocení jeho zdravotního stavu
v minulosti a přesvědčivým způsobem zdůvodnila, proč nelze zdravotní stav posoudit
pro stěžovatele příznivěji. Stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ve výši 25 %, v níž je zhodnoceno samotné zdravotní postižení a provedeno nepřímé navýšení
pro dělnickou kvalifikaci na celkových 25 %, je podle krajského soudu přípustným postupem.
Oba vypracované posudky jsou úplné, objektivní, celistvé a přesvědčivé, neboť posudková
komise se zabývala hodnocením zdravotního stavu stěžovatele velmi podrobně a svůj závěr
o stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 % řádně
a přesvědčivě zdůvodnila. Krajský soud neshledal důvod pochybovat o správnosti obou posudků
a vzal tedy za prokázané, že stěžovatel nebyl ke dni rozhodnutí žalované plně invalidní. Žalobu
proto zamítl jako nedůvodnou ve smyslu ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Brně
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítl, že posudky dostatečně neodůvodňují
závěr o podřazení jeho zdravotních obtíží pod písmeno b) položky 2, oddílu F, kap. XV.
vyhlášky č. 284/1995 Sb. Za naprosto nejasné považuje vysvětlení podané v rámci doplňujícího
posudku ze dne 10. 2. 2008, že zdravotní p otíže mohly být zařazeny dokonce pod písmeno a)
a toliko pro výrazné subjektivní potíže související s jeho osobnostní strukturou byly podřazeny
pod písmeno b). Mohlo by to vyznít i tak, že pokud by si stěžovatel na své zdravotní problémy
více stěžoval, mohlo by eventuálně dojít k jejich podřazení pod vyšší procentuelní hodnocení.
Jestliže posudková komise uvedla, že jeho eventuelní subjektivní potíže byly zohledněny
použitím horní hranice procentního rozmezí písmene b), a vysvětluje tak absenci použití us t. §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., stěžovatel opakovaně podotýká, že onemocnění páteře,
které bylo posudkovou komisí hodnoceno jako vážnější toliko v důsledku osobnostní struktury,
není jediným zdravotním problémem, který byl u něj diagnostikován. Pokud posudková komise
navýšila hodnocení z důvodu subjektivních problémů, není objasněno, proč nedošlo k navýšení
s ohledem na ostatní zdravotní postižení, zejména pokud jde o potíže zrakové. Ačkoli jsou
tyto problémy skutečně dlouhodobého charakteru, není na ně stěžovatel adaptován, neboť
je stále pociťuje jako značně omezující faktory při provádění jakékoliv činnosti. Stěžovatel
se domnívá, že pokud má dodržovat doporučení lékařů, není s uvedenou anamnézou schopen
najít zaměstnání odpovídající jeho vzdělání a praxi.
Stěžovatel dále namítl, že posudková komise v doplňujícím posudku popřela závěry
učiněné předchozími posudkovými komisemi v minulých letech. To dokládá nesprávnost celého
systému posuzování zdravotního stavu při rozhodování o přiznání invalidity, v němž není
zajištěna dostatečná objektivita a transparentnost, neboť zdravotní stav je posuzován orgány
stejného subjektu, který má následně poskytovat plnění.
Stěžovatel má za to, že procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
měla být správně stanovena v rozsahu 35 %, případně měl být jeho zdravotní stav analogicky
hodnocen jako zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky podle oddílu A
ve spojení s oddílem B přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Eventuelně měla být procentní míra
stanovena podle písm. c), d) nebo e) položky 2, oddílu F, kap. XV. vyhlášky č. 284/1995 Sb.
minimálně ve výši 60 % a dále zvýšena podle ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o dalších
10 % vzhledem k dalším zdravotním problémům stěžovatele, což by odůvodňovalo přiznání plné
invalidity. Na základě uvedeného stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná předně označila jako nepodloženou
námitku stěžovatele, že v rozsudku krajského soudu není objasněno, proč nebyla navýšena
procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti s ohledem na ostatní zdravotní
postižení. Posudková komise v doplňujícím posudku objasnila, že objektivní neurologický
a ortopedický nález byl z funkčního hlediska lehkého stupně a bylo možné jej hodnotit
podle kap. XV., odd. F, položka 2, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pro výrazné
subjektivní potíže však byl nález podřazen pod písmeno b) citované položky. Žalovaná se plně
ztotožnila se závěrem posudkové komise, že zdravotní postižení stěžovatele neosahuje příznaky
uvedené v písmenech c), d) nebo e). Zároveň se nejedná o žádné postižení uvedené v oddílu A
či B přílohy č. 4 vyhlášky. Jestliže stěžovatel poukázal na to, že byl v minulosti uznán částečně
invalidním, žalovaná zdůrazňuje, že stav invalidity není stavem neměnným či dokonce trvalým.
Dojde-li ke zlepšení zdravotního stavu posuzovaného, není ze zákona možné jej nadále
za invalidního považovat. Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněného stížního
bodu, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění posuzuje podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociál ních
věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené
posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2
s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posud ek důkazem
rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných
pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku
musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno,
zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které
zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení
na základě přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí
podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci
zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení
posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Brně splňují výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného
lékařského posudku a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet.
V projednávaném případě posudková komise zasedající v řádném složení jednoznačně
vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jako páteřní
bolestivý syndrom. Náležitě pak zdůvodnila stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti na 25 % podle kap. XV., odd. F, položky 2, písm. b) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. na horní hranici vymezeného rozpětí. Dospěla přitom ke shodnému
posudkovému zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele jako lékař MSSZ Brno dne 16. 6. 2008.
Námitka stěžovatele, že z posudků posudkové komise není zřejmé, proč nebylo možné
hodnotit jeho zdravotní postižení podle písmene c), d) či e) položky 2, oddílu F, kap. XV.
vyhlášky č. 284/1995 Sb., není důvodná. V doplňujícím posudku ze dne 25. 6. 2009, který si krajský soud vyžádal právě za účelem bližšího objasnění klasifikace zdravot ního stavu
stěžovatele, posudková komise podrobně vyložila, proč zdravotní postižení páteře splňovalo
pouze kritéria stanovená pod písmenem b) stanovené položky a nebylo je možné podřadit
pod písmena uvádějící větší rozsah anatomického a funkčního postižení páteře. Posudková
komise pak v doplňujícím posudku poznamenala, že postižení páteře spíše odpovídalo písmenu
a) stanovené položky uvádějícímu nejnižší míru postižení. Pro udávané výrazné subjektivní obtíže
stěžovatele je však podřadila pod písmeno b), neboť jedním ze zde uvedených kritérií závažnosti
postižení jsou právě projevy nervového a svalového dráždění.
Ostatní zdravotní postižení stěžovatele podle posudkové komise představovala
pouze lehkou funkční poruchu a neměla z posudkového hlediska významnější dopad na pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Posudková komise k nim tudíž při stanovení procentní
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele přihlédla, avšak na konečné
hodnocení neměla tato postižení vliv. Ačkoli stěžovatel namítal, že není na své zrakové
potíže adaptován, posudková komise uvedla, že jde o lehkou oční vadu, která nezpůsobuje
při odpovídající brýlové korekci závažnou poruchu vidění, celkový dopad očního onemocnění
na orientační schopnost je malý. Nejvyšší správní soud zde dodává, že subjektivní pocity a tvrzení
stěžovatele o jeho zdravotních potížích, nejsou-li podloženy objektivně zjištěným zdravotním
stavem, nepochybně nemohou být kritériem pro posouzení invalidity.
Posudková komise tak při hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
kromě hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zohlednila především
předchozí výdělečnou činnost a dělnickou kvalifikaci stěžovatele a zvýšila své hodnocení o 10 %.
Jestliže dospěla k závěru, že takovéto zhodnocení je dostačující a není tedy dán důvod
pro zvýšení horní hranice procentního rozpětí, je tento postup zcela v souladu s ust. §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Posudková komise dále uvedla, že postižení značně ztěžující obecné živ otní podmínky
jsou v příloze 4 vyhlášky přesně specifikovaná, žádné z nich však nebylo u stěžovatele prokázáno.
Nejednalo se ani zdravotní postižení s tíží funkčních důsledků srovnatelnou s vyjmenovanými
stavy. Hodnocení zdravotního stavu stěžovatele podle oddílu A či B přílohy č. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., kterého se stěžovatel domáhal, tak nebylo ničím podloženo.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti zpochybnil objektivitu posouzení zdravotního stavu
prováděného orgány téhož subjektu, který má následně poskytovat plnění. Zpochybnil
tedy nezávislost posudkové komise MPSV z důvodu, že je orgánem Ministerstva práce
a sociálních věcí. Tato námitka však není důvodná. Objektivita závěrů posudkové komise
je garantována jejím složením stanoveným v ust. §3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou
se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů
České republiky v sociálním zabezpečení. Podle citovaného ustanovení vyhlášky jsou členy
posudkových komisí nejen posudkoví lékaři z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí,
ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů a tajemníci, tedy osoby odlišné od pracovníků
Ministerstva práce a sociálních věcí. Jen v tom, že posudková komise, která v této věci
vypracovala posudek, je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, tak Nejvyšší správní soud
nespatřuje důvod k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů a důvod k tomu, aby ve věci byl
ustanoven znalec (k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí,
např. v rozsudku ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 – 35, publ. pod č. 33/2003 Sb. NSS,
či v rozsudku ze dne 30. 4. 2008, č. j. 6 Ads 92/2006 – 51, www.nssoud.cz). V této souvislosti
Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že ani Ústavní soud v nálezu II. ÚS 92/95, ze dne
1. 11. 1995, neshledal protiústavnost úpravy obsažené v §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
mimo jiné i s ohledem na složení posudkových komisí upravené v §3 vyhl. č. 182/1991 Sb.
a možnost provedení dalších důkazů v rámci soudního přezkumu.
Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud přisvědčil závěru krajského soudu,
že na základě posudků Posudkové komise MPSV v Brně bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel
nebyl ke dni 8. 8. 2008 plně ani částečně invalidní. Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek
Krajského soudu v Brně netrpí nezákonností z důvodu tvrzeného stěžovatelem podle ust. §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady podle ust. §103 odst. 3
s. ř. s. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Ustanovené zástupkyni
stěžovatele náleží v souladu s ust. §7, §9 a §11 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnác h
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon
právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu, ve výši 500 Kč, a dále
náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jed en úkon právní služby podle §13
odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 800 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně
z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst . 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 152 Kč.
Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 952 Kč. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu