ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.121.2010:71
sp. zn. 3 Ads 121/2010 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: G. S.,
zastoupené Mgr. Alicjí Kellerberg Klimeš, LL.M., advokátkou se sídlem Horní 2a/1433,
Havířov – Město, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2009, č. x, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2010, č. j. 19 Cad 43/2009 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky Mgr. Alicji Kellerberg Klimeš se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1920 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Žalobkyně brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 2. 2009, č. x. Napadeným rozhodnutím žalovaná odňala
žalobkyni podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) plný invalidní důchod. Své
rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
Karviná ze dne 29. 1. 2009 již žalobkyně není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 20%.
V žalobě žalobkyně namítala, že je její zdravotní stav natolik vážný, že nemůže být
zaměstnána, a to ani na zkrácený úvazek. Je po dvou operacích bederní páteře a v zádech má stále
šrouby.
Krajský soud v Ostravě provedl důkaz posudkem o zdravotním stavu žalobkyně k datu
vydání napadeného rozhodnutí žalované vypracovaným dne 12. 8. 2009 Posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „posudková komise MPSV“) v Ostravě.
U žalobkyně se jednalo o stav po operaci výhřezu meziobratlové ploténky L1 se stabilizací
2. 9. 2005, stav po operaci výhřezu ploténky L4/5, migrenózní cephaleu a stav po operaci
vaječníku. Šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav určovaný vertebrogenními potížemi,
stavem po operaci ploténky L4/5 v prosinci 2000, operaci výhřezu a stabilizaci L3/4 a stabilizaci
L4/5 dne 2. 8. 2005, s dobrým pooperačním efektem. Plná invalidita byla přiznána
v perioperačním období, k datu rozhodnutí žalované byl zdravotní stav dlouhodobě stabilizován,
od operace zlepšen, což je doloženo neurochirurgickým a neurologickým nálezem.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně
byl stav po operaci L3/4 pro výhřez a stabilizaci L4/5, od operace k datu rozhodnutí
dle odborných neurochirurgických a neurologických nálezů s vymizením kořenové
symptomatologie – motorického a senzitivního postižení, s omezením dynamiky zpevněného
úseku bederní páteře. Zdravotní postižení je uvedeno v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
v platném znění, v kapitole XV, odd. F, pol. 3, písm. a). V rámci rozmezí 10-20% posudková
komise MPSV hodnotila celkem 20% poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a dále nezvýšila podle §6 odst. 4 citované vyhlášky. U žalobkyně nešlo o zdravotní postižení
uvedené pod písm. b), c), d), protože nebyly splněny kritéria zde uvedená.
Podle posudku posudkové komise MPSV v Brně ze dne 30. 11. 2009, který nechal krajský
soud vyhotovit k námitkám žalobkyně, rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu byly vertebrogenní potíže. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti komise hodnotila podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. v kapitole XV, odd. F,
pol. 3, písm. a) – 20%. Horní pásmo procentního rozmezí posudková komise zvolila s ohledem
na provedené operační zákroky a tíži přetrvávajících obtíží. Z důvodu dosaženého vzdělání
a dosud vykonávaných profesí navýšila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10
procentních bodů. Podle posudkové komise je žalobkyně schopna vykonávat profese
na regionálním trhu práce s částečnou možností využít osvojené pracovní návyky a dovednosti.
Je schopna zaučit se v nových činnostech a je schopna rekvalifikace. Není schopna vykonávat
práce fyzicky těžší, práce v dlouhodobě nevhodných vynucených polohách těla, v nepříznivých
klimatických podmínkách, v průvanu. Je třeba zachovávat režim vertebropatů. Posudková komise
závěrem svého posouzení stanovila konečnou procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobkyně na 30%. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně
plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nebyla ani částečně invalidní
podle §44 odst. 1 nebo 2 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo tedy o pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně
o 33%, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost
jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval
obecné životní podmínky.
Krajský soud v Ostravě při svém rozhodování pokládal za stěžejní důkaz posudek
posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 12. 8. 2009 a posudek posudkové komise
MPSV v Brně ze dne 30. 11. 2009.
Krajský soud považoval závěry odborných posudků za přesvědčivé a úplné,
a proto také neprováděl další dokazování. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen posudkovým
lékařem a odbornými neurology na základě zdravotní dokumentace žalobkyně. Bylo zjištěno,
že plná invalidita byla přiznána v perioperačním období, k datu rozhodnutí žalované
byl zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě stabilizován a od operace zlepšen, což bylo doloženo
odborným neurochirurgickým a neurologickým nálezem.
Z výše uvedených důvodů Krajský soud v Ostravě podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) žalobu žalobkyně zamítl.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla stěžovatelka kasační stížností z důvodů
podřazených pod §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti obecně namítala, že je rozsudek krajského soudu
nepřezkoumatelný.
Krajský soud se dále dostatečně nevypořádal se závěry obou posudků,
které nekorespondují s učiněnými skutkovými zjištěními. Obě posudkové komise dospěly
k závěru, že zdravotní stav stěžovatelky je třeba hodnotit podle kapitoly XV., oddíl F, pol. 3
písm. a) přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. jako stavy po operacích páteře a plotének, s mírným
reziduálním funkčním nálezem, kterému odpovídá pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti o 10 až 20%, s tím, že byl stanoven pokles na 20%.
Stěžovatelka je toho názoru, že její stav je potřeba hodnotit podle kapitoly XV, oddíl F,
pol. 3 písm. b) přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., jako stavy s často recidivujícími
nebo dlouhotrvajícími projevy nervového a svalového dráždění prokázanými EMG, insuficiencí
svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu.
Zdravotní stav stěžovatelky bylo potřeba hodnotit podle výše uvedeného písm. b)
citované vyhlášky i pro další zdravotní obtíže spočívající v pohybovém omezení levé horní
končetiny, častých migrénách, absolvování dvou gynekologických operací, kombinované vadě
zraku a počínající osteoporoze. Poté se měl uplatnit korektiv 10% z důvodu dosaženého vzdělání
a dosud vykonávaných profesí.
Stěžovatelka poukázala na to, že se posudkové komise lišily v hodnocení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 % a dále uvedla, že krajský soud měl doplnit
dokazování o znalecké posudky znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurochirurgie a ortopedie.
Zdravotní stav stěžovatelky se od posledního posuzování nezlepšil, trpí bolestmi.
Tento stav trvá již 8 let, dle lékařů je nezvratný, nelze očekávat jeho zlepšení, ale se zvyšujícím
se věkem naopak zhoršování.
Výdělečné činnosti je stěžovatelka schopna jen za zcela mimořádných podmínek,
podle jejího mínění by nebyla schopna práce ani na zkrácený pracovní úvazek. Úřad práce není
schopen zprostředkovat stěžovatelce zaměstnání z důvodu jejího špatného zdravotního stavu.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody.
Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se přednostně zabýval námitkou týkající se nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku ve smyslu jeho nedostatečného odůvodnění.
Na tomto místě je třeba nejprve zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí
může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
jakož i v důsledku jiné vady řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí pak bývá
zpravidla založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích
odůvodnění. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací
důvody. Takovými vadami mohou být mimo jiné případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody
o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy,
kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.
V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žádná ze shora
specifikovaných skutečností, způsobujících nepřezkoumatelnost rozsudku, nenastala,
neboť z argumentace rozsudku krajského soudu je zcela zřejmé, proč nepřisvědčil námitkám
stěžovatelky, z jakých právních úvah vycházel a proč se ztotožnil s právním názorem žalované.
Rozsudek je dostatečně srozumitelný a určitý a krajský soud v něm jasně uvedl úvahy,
pro které považoval žalobu za nedůvodnou. Nejvyšší správní soud proto neshledal obecné
námitky označující rozsudek soudu za nepřezkoumatelný důvodnými.
Jak již v odůvodnění svého rozsudku uvedl krajský soud, je rozhodnutí o nároku
ve věcech důchodového zabezpečení závislé především na odborném posouzení zdravotního
stavu občana, a to ve správním řízení lékařem příslušné okresní správy sociálního zabezpečení,
v přezkumném řízení soudním pak posudkovou komisí. Soudní řízení je specifické v tom,
že je v něm prováděn zákonem předvídaný důkaz, jímž je ve smyslu §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Rozhodnutí
o nároku na takovou dávku je totiž závislé na odborném lékařském posouzení. Uvedená komise
je přitom oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, ale také i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě),
jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže v oblasti rozhodování o těchto nárocích jsou pojmy
invalidity či částečné invalidity především pojmy právními. Nevzbuzuje-li posudek uvedené
komise z hlediska jeho přesvědčivosti a úplnosti žádnou pochybnost a nejsou-li v řízení
zjišťovány ani jiné skutečnosti, jimiž by správnost posudku byla zpochybňována, je zpravidla
v řízení důkazem stěžejním.
Krajský soud si v řízení o žalobě opatřil posudek vypracovaný posudkovou komisí
MPSV v Ostravě. S ohledem na námitky stěžovatelky vůči závěrům tohoto posudku byl vyžádán
posudek vypracovaný posudkovou komisí MPSV v Brně.
V daném případě posudky posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ostravě a Brně obsahují všechny předepsané náležitosti, tj. diagnostický souhrn, funkční
hodnocení jednotlivých zdravotních postižení, stanovení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, podřazení příslušné položce vyhlášky č. 284/1995 Sb., stanovení konečné
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti i obecnou pracovní rekomandaci.
V posudkovém hodnocení bylo u stěžovatelky zjištěno pooperační zlepšení a dlouhodobá
stabilizace zdravotního stavu, což bylo podloženo neurochirurgickými a neurologickými nálezy.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu se posudkové komise dostačujícím způsobem
vypořádaly s charakterem onemocnění stěžovatelky spočívajícím ve vertebrogenních potížích,
v posudcích blíže funkčně zhodnocených a rovněž i s těmi onemocněními, které přednesla
v kasační stížnosti a které byly uvedeny v diagnostickém souhrnu (migrenosní cafalea, stav
po ovarektomii, stav po deliberaci a transpozici n. ulnaris I. na levé horní končetině) a jenž podle
hodnocení nemají podstatný vliv na míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Namítá-li stěžovatelka, že nebylo přihlédnuto k jejím vyjádřením o špatném zdravotním
stavu, jenž se s věkem již pouze zhoršuje, pak krajskému soudu nelze vytýkat, že bez příslušných
medicínských znalostí nepolemizoval s – i podle názoru Nejvyššího správního soudu – úplným
a přesvědčivým závěrem posudku uvedené posudkové komise, že bylo spolehlivě prokázáno,
že stěžovatelka k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nesplňovala ani podmínky
částečné invalidity ve smyslu §39 zákona č. 155/1995 Sb.. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byl stanoven podle kapitoly XV, odd. F, pol. 3, písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. v platném znění.
Na tomto místě zdejší soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního postižení
stěžovatelky pod korespondující ustanovení vyhlášky není oprávněn Nejvyšší správní soud
ani krajský soud, nýbrž posudková komise MPSV, případně znalec. Je tomu tak proto, že taková
úvaha je součástí posudkového hodnocení zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod,
o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek. V posuzované věci z obou relevantních posudků
(posudku MPSV v Ostravě i z posudku PK MPSV v Brně) jednoznačně vyplynulo, že zdravotní
stav stěžovatelky, resp. její posudkově významné zdravotní postižení není podřaditelné
pod kapitolu XV, oddíl F, pol. 3, písm. b) přílohy 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Krajský soud
tento jednoznačný skutkový závěr posudkových orgánů nemohl svévolně vyložit opačně,
přičemž zároveň ani ze spisové dokumentace, ani ze samotných posudků nevyplývaly žádné
důvody k pochybnostem o tomto posudkovém hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky.
Posudková komise MPSV v Ostravě výslovně k dané otázce uvedla, že zdravotní postižení
stěžovatelky nemohla hodnotit podle kapitoly XV, oddíl F, pol. 3, písm. b) přílohy 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., neboť pro takové hodnocení nebyla splněna stanovená kritéria.
Je pravdou, že posudky posudkových komisí sice nejsou úplně shodné ve vyjádření míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, avšak nejsou vůči sobě v zásadním rozporu
a ani nejsou v rozporu s předloženými lékařskými zprávami. Nejvyšší správní soud shledal,
že závěry posudkových komisí vycházely při posuzování zdravotního stavu z obsáhlé
zdravotnické dokumentace a neliší se ani v klasifikaci rozhodujícího zdravotního postižení
podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ani ve stupni invalidity.
Jinými slovy, okolnost, že se PK MPSV v Ostravě a v Brně neshodly v míře procentního
vyjádření, ačkoliv v rámci jedné položky a téhož písmene hodnotily totožně zdravotní postižení
stěžovatelky, přičemž PK MPSV v Brně dospěla k závěru, že z důvodu dosaženého vzdělání
a dosud vykonávaných profesí navýšila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
o 10 procentních bodů, nemůže podle názoru Nejvyššího správního soudu ve svých důsledcích
znamenat nepřesvědčivost posouzení zdravotního stavu. Posudky přitom shodně hodnotily
tíži funkčních poruch stěžovatelky v míře, která nezakládá ani částečnou invaliditu,
neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu o více než 33 %, přičemž netrpěla zdravotním postižením
taxativně uvedeným v příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., pro který by byla schopna soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Nejvyšší správní soud tedy dospěl
k závěru, že bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatelka nebyla k datu vydání napadeného
rozhodnutí plně ani částečně invalidní.
Nejvyšší správní soud též připomíná, že přiznání plné invalidity bylo v daném případě
od počátku indikováno jako dočasné pro perioperační období, resp. období rekonvalescence,
tedy s výhledem následného zlepšení zdravotního stavu stěžovatelky, nebo přinejmenším
jeho uspokojivé stabilizace. Tento předpoklad se podle obou výše citovaných posudků
posudkových komisí MPSV naplnil.
K námitce vhodnosti provedení dalšího důkazu znalcem z oboru ortopedie
a neurochirurgie zdejší soud uvádí, že krajský soud učinil své povinnosti zjistit skutkový stav
zadost, když k námitkám stěžovatelky nechal pro potřeby doplnění dokazování vyhotovit
„srovnávací“ posudek PK MPSV, pracoviště v Brně. Jelikož tento posudek byl v kontextu
s ostatními lékařskými zprávami z období vydání napadeného rozhodnutí žalované v souladu,
vyhodnotil jej po právu krajský soud jako důkaz stěžejní, který nevyžadoval další doplnění.
Uvádí-li stěžovatelka nově v kasační stížnosti kombinované postižení jejího zraku
a počínající osteoporozu, jedná se o tvrzení neuplatněné v řízení před krajským soudem
a Nejvyšší správní soud k němu tedy podle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nemůže při posuzování
zákonnosti napadeného rozsudku přihlédnout. Jen na okraj proto k uvedenému tvrzení
poznamenává, že ve shromážděné zdravotní dokumentaci nemá oporu.
Nejvyšší správní soud dále připomíná, že pracovní rekomandace je obsažena v posudku
lékaře OSSZ v Karviné a posléze v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Brně především za účelem stanovení obecných indikací a kontraindikací pro výkon
povolání zdravotně postiženého pojištěnce. Důvodem pro nárok na dávku důchodového
pojištění tak není skutečnost, že občan nemůže doporučené vhodné zaměstnání nastoupit
pro nedostatek takových míst nebo proto, že zaměstnavatel pro přijetí do pracovního poměru
vyžaduje bezvadný zdravotní stav. Otázka vhodného pracovního zařazení a vhodných pracovních
podmínek je úkolem úřadu práce, nikoliv otázkou změny hodnocení či stanovení procentní míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Subjektivní pocity stěžovatelky o její pracovní
neschopnosti a zdravotních potížích, nejsou-li podloženy objektivně zjištěným zdravotním
stavem, nemohou být kritériem pro trvání nároku na dávky důchodového pojištění.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že Krajský soud v Ostravě nepochybil,
když vycházel z posudků posudkových komisí MPSV s pracovištěm v Ostravě a v Brně.
O správnosti zjišťované klinické diagnózy onemocnění stěžovatelky není totiž pochyb
a posudkové komise z ní také důsledně vycházely. Jejich závěry nejsou v rozporu ani s obsahem
lékařských nálezů. Posudkové vyhodnocení přísluší právě jen posudkovým komisím
a pokud jsou závěry této komise spolehlivě odůvodněny, nemá ani Nejvyšší správní soud důvodu
o nich pochybovat.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek netrpí vadami podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost proto v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Odměnu ustanovené zástupkyně stěžovatelky Nejvyšší správní soud vyčíslil za dva úkony
právní služby po 500 Kč za každý úkon (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a podání doplnění kasační stížnosti podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením §9 odst. 2
téže vyhlášky, celkem tedy 1000 Kč), a náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky
po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1600 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovená zástupkyně doložila
osvědčení o registraci k placení DPH, přiznal Nejvyšší správní soud zvýšení odměny o částku
této daně, tj. 20 % (320 Kč). Odměna stanovená zástupkyni stěžovatelky v celkové výši 1920 Kč
jí bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu