ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.127.2009:87
sp. zn. 3 Ads 127/2009 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. J., zastoupeného
JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem Hlavní tř. 1023/55, Ostrava – Poruba, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2007, č. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2009, č. j. 18 Cad 215/2007 – 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele JUDr. Janě Mikulové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 800 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního
zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 9. 2007, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla
žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. §43
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Novém Jičíně ze dne 30. 8. 2007 k závěru, že žalobce není částečně invalidní,
neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pouze o 30 %. Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího
skutkového stavu:
Dne 14. 2. 2007 podal stěžovatel žádost o částečný invalidní důc hod. Lékař
OSSZ v Novém Jičíně ve svém posudku ze dne 30. 8. 2007 jako určující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele stanovil psoriasis vulgaris chronica s intermitentními
kožními projevy bez generalizace. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stanovil podle kap. XIV., položky 4, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
ve středu stanoveného rozmezí, tedy na 30%, s ohledem na celkovou tíži stavu. Konstatoval,
že stěžovatel není schopen práce s chemickými dráždidly, s oleji, mazadly, těžké fyzické práce
či práce s dlouhodobou chůzí. Stěžovatel nebyl shledán plně ani čá stečně invalidním, nejednalo
se u něj o zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek, ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmín ky.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Ostravě. Posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace založené
ve spisu, zdravotnické dokumentace praktického lékaře stěžovatele, Duplexu a barevného
Doppleru hlubokého žilního systému dolních končetin, pletysmografie dolních končetin,
hematologického vyšetření, ortopedického vyšetření, kožního vyšetře ní a lékařských nálezů
předložených stěžovatelem. Stěžovatel byl jednání posudkové komise dne 29. 2. 2008 přítomen,
posudková komise vyšetřila jeho zdravotní stav. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele posudková komise určila chronickou žilní nedostatečnost levé
dolní končetiny jako stav po flebotrombose hlubokého žilního systému v roce 1998
po imobolizaci pro úraz Achillovy šlachy, s insuficiencí chlopní hlubokého žilního systému
a se sníženým výkonem žilní pumpy vlevo. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
posudková komise stanovila podle kap. IX., odd. B, položka 7.2. přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. na 25 % vzhledem k jednostrannému postižení a lupénce. Uvedla přitom,
že samostatně by postižení žilního systému levé dolní končetiny hodnotila 15 %.
Lupénka byla k datu rozhodnutí v remisi, postižení bylo zjištěno v typické lokalizaci,
podle kožního vyšetření ze dne 28. 5. 2007 nikdy nedocházelo ke generalizaci. Toto postižení
bylo možné hodnotit podle kap. XIV., položky 4, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
na 15 %. Pro hodnocení podle písmene b) stanovené položky nebyla splněna zde uvedená
kritéria, a to ani k datu rozhodnutí ani k datu jednání lékaře OSSZ. Co se týče uváděných bolestí
pravého kolene, podle nálezu ortopeda ze dne 29. 10. 2007 byl nález na pravém kolenním kloubu
zcela v normě. Stěžovatel nebyl schopen vykonávat práci trvale vestoje a v kontaktu kůže
s dráždivými látkami. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí nebyl stěžovatel plně ani částečně invalidní.
Stěžovatel nesouhlasil se zjištěním posudkové komise, že nedochází ke generalizaci
lupénky, uvedl, že pro toto onemocnění opustil bývalé zaměstnání důlního záchranáře.
Dále poukázal na své psychické problémy. Vzhledem k námitkám stěžovatele krajský soud
vyžádal doplňující posouzení jeho zdravotního stavu s tím, že se posudková komise vyjádří
i tomu, zda skutečnost, že stěžovatel ukončil své zaměstn ání ze zdravotních důvodů,
není důvodem pro použití ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
V doplňujícím posudku ze dne 18. 7. 2008 Posudková komise MPSV v Ostravě uvedla,
že stěžovatel byl opakovaně posuzován na detašovaných pracovištích v Ostravě a v Brně, závěr
byl podle odborných kožních vyšetření vždy jednoznačný, exacerbace po vyřazení z dolu
byly jen lokální, bez generalizace, bez artropatie – postižení kloubů. Při hodnocení kožního
nálezu bylo vždy konstatováno, že k exacerbacím začalo docházet teprve tehdy, když stěžovatel
začal pracovat v dole, předtím byly projevy lupénky lokální v predilekčních lokalizacích – lokty,
kštice. Žádná posudková komise se však nezabývala faktem, že byl stěžovatel trpící lupénkou
od 15 let vůbec přijat do zaměstnání, kde je několik kontraindikací pro jeho zařazení – práce
v prašném prostředí s nutností následné očisty celého těla od uhelného prachu, dále práce
s výraznými projevy pocení a také stresové prostředí. V období, kdy pracoval v dole, musel být
pro exacerbace častěji léčen, nakonec po hospitalizaci v roce 1994 byl vyřazen z primárně
nevhodného pracovního prostředí. Projevy na nehtech jsou myotická superinfekce a projevily
se až po roce 1994. Ve svém prvním posudku posudková komise uvedla kožní nález uvádějící
remisi onemocnění s ložisky v typické lokalizaci, tento nález hodnotila k datu rozhodnutí.
Posudková komise setrvala na svém posudkovém závěru ze dne 29. 2. 2008.
Stěžovatel se závěry posudku opět nesouhlasil. Žádal, aby byl k jednání jako svědek
předvolán posudkový lékař MUDr. K., který oba posudky vypracoval, aby se vyjádřil k tomu,
který posudek je pro toto řízení rozhodující, zda posudek lékaře OSSZ či posudek pos udkové
komise. Namítl, že ani v doplňujícím posudku posudková komise neobjasnila,
proč nepostupovala podle ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nevyjádřila se ani k jeho
psychickým problémům.
Na základě námitek stěžovatele si krajský soud vyžádal srovnávací posudek od Posudkové
komise MPSV ČR v Brně. Posudková komise vycházela ze spisové dokumentace,
ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře stěžovatele, ze zprávy praktického lékaře ze dne
25. 2. 2007, z kožního vyšetření ze dne 28. 5. 2007, psychiatrického vyšetření ze dne 8. 3. 2007
a 23. 1. 2007, onkohematologických nálezů, angiologického vyšetření a ortopedických nálezů.
Stěžovatel byl jednání posudkové komise dne 25. 3. 2009 přítomen, posudková komise vyšetřila
jeho zdravotní stav. Stěžovatel byl posuzován k profesi elektromechanik. Posudková komise
konstatovala, že k datu vydání rozhodnutí žalované šlo u stěžovatele o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl posttrombotický syndrom jednostranný ve st. II.
Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila podle kap. IX., odd. B, položka 7.2.
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 25 % , přičemž uvedla, že rozhodující postižení hodnotila
na dolní hranici rozpětí, neboť jde o postižení jednostranné, s ohledem na postižení lupénkou
zvolila horní hranici rozpětí. K dalšímu navýšení hodnocení neshledala posudková komise
objektivní podklad.
Co se týče onemocnění lupénkou, posudková komise uvedla, že se jednalo o chronické
postižení dokumentované od 15 let věku, které bylo zvládáno ambulantní léčbou s jedinou
výjimkou v roce 1994, kdy byl posuzovaný pro zvýraznění projevů lup énky hospitalizován.
Od roku 1994 není další zhoršení kožního onemocnění vyžadující léčbu v lůžkovém zařízení
dokumentováno. Od roku 1998 byl stěžovatel sledován v kožní ambulanci MUDr. V., byly
dokumentovány chronické projevy onemocnění s občasnými akutními vzplanutími dobře
reagujícími na zavedenou léčbu, bez generalizace procesu. K datu vydání rozhodnutí žalované
nešlo u stěžovatele o onemocnění lupénkou se zvlášť nepříznivým průběhem nebo se závažným
trvalým kloubním postižením, nešlo ani o formu onemocnění dlouhodobě aktivní a rozsáhlou,
nebyly prokázány ani časté exacerbace nebo generalizované formy. Šlo o formu chronickou,
s chronickými výsevy v predilekčních oblastech s občasnou akutní exacerbací reagující na lé čbu.
Při samotném hodnocení lupénky by byl pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanoven podle kap. XIV., položky 4, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 5 - 15 %.
Posudková komise dále uvedla, že p sychické onemocnění bylo hodnoceno jako porucha
přizpůsobení, závažné kloubní postižení neshledala. S uvedeným zdravotním stavem nebyl
stěžovatel schopen práce v dlouhodobém stoji, práce v nevhodných klimatických a hygienických
podmínkách. Byl schopen práce s využitím získané kvalifikace a praxe, i případné rekvalifikace.
Stěžovatel nesouhlasil ani s tímto posouzením svého zdravotního stavu.
Krajský soud vzal za stěžejní důkazy posudky Posudkových komisí MPSV pracoviště
Ostrava a Brno, které hodnotil jako přesvědčivé a úplné. I s ohledem na jejich shodnost
již neprováděl další dokazování. Posudkové komise opřely své závěry o konkrétní lékařské nálezy,
zejména ortopedické, kožní, psychiatrické, cévní a hematoonkologické. Zdravotní stav
stěžovatele hodnotil v Posudkové komisi MPSV v Ostravě i lékař internista a v Posudkové
komisi MPSV v Brně lékař chirurg. Posudkové komise tedy jednaly v řádném složení, odborným
členem byl lékař – odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení
stěžovatele. Krajský soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele, že se posudkové komise
nevypořádaly s možným navýšením hodnocení o dalších 10 % podle ust. §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Obě posudkové komise zcela jednoznačně uvedly, že rozhodující onemocnění
by samo o sobě odpovídalo hodnocení pouze na dolní hranici procentního rozpětí 15 – 25 %,
horní hranice byla stanovena jen s přihlédnutím k onemocnění lupénkou. Nebylo proto možné
použít větu druhou ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Krajský soud tedy vzal za prokázané, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele byla k datu vydání rozhodnutí žalované chronická žilní
nedostatečnost levé dolní končetiny s insuficiencí chlopní hlubokého žilního systému
a se sníženým výkonem žilní pumpy vlevo. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno
pod kap. IX., odd. B, položka 7.2. přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. udávající procentní
rozmezí 15 - 25 %. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nedosáhl 33 %, nebylo
prokázáno ani zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. P odmínka částečné
invalidity tudíž nebyla splněna. Krajský soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou ve smyslu
ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozd ějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že krajský soud vzal
za stěžejní posudky posudkových komisí a nezabýval se jím podanými důkazy. Krajský soud
podle stěžovatele neodůvodnil a nevysvětlil rozpory mezi jednotlivými posudky. Stěžovatel uvedl,
že na základě odborného hodnocení kožní choroby MUDr. V. ze dne 28. 5. 2007 lékař OSSZ
určil kožní onemocnění jako dominantní. Naopak v posudcích obou posudkových komisí je
určeno jako rozhodující onemocnění trombotické postižení dolní končetiny, přičemž kožní
onemocnění je klasifikováno podhodnoceně. Stěžovatel namítl, že krajský soud neprovedl
výslech posudkového lékaře MUDr. K., přestože jej navrhoval za účelem objasnění,
proč posudková komise nepoužila postup podle ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Dále poukázal na to, že se posudková komise nevyjádřila k jeho duševním potížím. Neustále
je posuzován jako elektrikář, ačkoliv tuto činnost již 20 let nevykovává s ohledem na svůj
zdravotní stav. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že posudky lékaře OSSZ i obou
posudkových komisí pokládá za dostatečné a vyčerpávající. K námitce stěžovatele,
že je posuzován jako elektrikář, podotkla, že posudkový lékař hodnotí pokles pracovní
schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vzhledem k profesi,
kterou mu sám posuzovaný sdělí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněného stížního
bodu, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím
účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud
hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žád ných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být
zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skuteč nostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu scho pnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží
i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení
či snížení základního bodového hodnocení.
V projednávaném případě Posudkové komise MPSV v Ostravě a Brně jednající v řádném
složení jednoznačně určily za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
chronickou žilní nedostatečnost levé dolní končetiny jako stav po fle botrombose hlubokého
žilního systému s insuficiencí chlopní hlubokého žilního systému. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti shodně stanovily podle kap. IX., odd. B, položky 7.2. přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. na 25 % s tím, že samostatně b y bylo postižení žilního systému levé dolní
končetiny hodnoceno 15 %, horní hranice procentního rozpětí byla zvolena vzhledem k postižení
lupénkou.
Jako nepřípadnou zhodnotil Nejvyšší správní soud námitku stěžovatele, že krajský soud
neobjasnil rozpory mezi posudky posudkových komisí a posudkem lékaře OSSZ,
který jako dominantní určil kožní onemocnění. Krajský soud si vyžádal srovnávací posudek
od Posudkové komise MPSV v Brně právě za účelem přezkoumání závěru Posudkové komise
MPSV v Ostravě o rozhodujícím zdravotní postižení, případně i za účelem bližšího vysvětlení,
proč tímto postižením není lupénka. Z posudků posudkových komisí je pak zřejmé, že se náležitě
zabývaly jak žilním tak kožním postižením, přičemž jako rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu obě určily chronickou žilní nedostatečnost levé dolní končetiny.
Postižení lupénkou posudkové komise hodnotily podle kap. XIV., položky 4, písm. a) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., které uvádí procentní rozmezí 5 - 15 %. Posudková komise
MPSV v Ostravě přitom zdůraznila, že pro klasifikaci podle písmene b) uvedené položky nebyly
splněny podmínky ani v době rozhodnutí žalované ani v době vydání posudku lékaře OSSZ.
Posudková komise MPSV v Brně pak podrobně zdůvodnila, proč nebyla u stěžovatele dána
závažnější míra postižení.
Jak již bylo uvedeno výše, soud může s posudkem posudkové komise MPSV nakládat
jako s důkazem stěžejním za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti,
úplnosti a objektivity (srov např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, přístupné na www.nssoud.cz). Posudková hodnocení obou posudkových
komisí tato kritéria splňují, neboť jsou v souladu s hodnocenými lékařskými zprávami
a jsou přesvědčivě odůvodněna. Krajský soud tedy nepochybil, jestliže z těchto posudků vycházel
jako ze stěžejních důkazů a jejich závěry ohledně rozhodujícího postižení stěžovatele převzal.
Co se týče samotného zhodnocení kožního onemocnění, Nejvyšší správní soud uvádí,
že v případě, kdy je u posuzovaného zjištěno více zdravotních p ostižení, je nutno určit,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a následně na základě přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. stanovit pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti zapříčiněný tímto zdravotním postižením. Hodnoty poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti způsobené jednotlivými zdravotními postiženími se tedy nesčítají,
posudkový orgán pouze při stanovení procentní míry v rámci vymezeného rozpětí
u rozhodujícího zdravotního postižení přihlédne k ostatním zdravotním postižením, případně
procentní míru navýší ve smyslu §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. až o 10 procentních bodů.
V dané věci posudkové komise při stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti zohlednily postižení lupénkou a zvýšily své hodnocení o 10 %. Jestliže dospěly k závěru,
že takovéto zhodnocení je dostačující a nejsou dány důvody pro zvýšení horní hranice
procentního rozpětí, je tento postup zcela v souladu s ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Nejvyšší správní soud má za to, že stanovení celkové míry poklesu schopnosti sous tavné
výdělečné činnosti podle citovaného ustanovení bylo v obou posudcích náležitě objasněno.
Krajský soud proto nepochybil, jestliže již za tímto účelem nevy žádal další doplnění posudku
či neprovedl výslech MUDr. K.
Tvrzení stěžovatele, že se posudkové komise nevyjádřily k jeho duševním potížím,
je nedůvodné. Jak poznamenala Posudková komise MPSV v Ostravě, stěžovatel v rámci jednání
Posudkové komise MPSV v Ostravě uvedl, že není veden v psychiatrické ambulanci, v roce 2007
byl vyšetřen bez další dispenzarizace. Posudková komise M PSV v Brně se na základě
těchto psychiatrických vyšetření k psychickému onemocnění stěžovatele blíže vyjádřila,
přičemž konstatovala poruchu přizpůsobení. Z posudků obou posudkových komisí
je pak zřejmé, že toto onemocnění nemělo vliv na pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti.
K námitce stěžovatele, že je neustále posuzován jako elektrikář, ačkoliv tuto činnost
již 20 let nevykovává, lze uvést následující. Ve svém doplňujícím posudku, kde se podrobně
zabývala postižením lupénkou, Posudková komise MPSV v Ostravě uvedla, že k exacerbacím
začalo docházet teprve tehdy, když stěžovatel začal pracovat v dole, v jeho případě byla dána řada
kontraindikací pro výkon důlního zaměstnání. Rovněž Posudková komise MPSV v Brně
poukázala na to, že stěžovatel není schopen práce v nevhodných klimatických a hygienických
podmínkách. Nikterak proto nepochybila, jestliže zhodnotila možnost uplatnění stěžovatele
v jeho výučním oboru a dále možnost rekvalifikace.
Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud přisvědčil závěru krajského soudu,
že na základě posudků Posudkové komise MPSV v Ostravě a Posudkové komise MPSV v Brně
bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel nebyl ke dni 17. 9. 2007 plně ani částečně invalidní.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí nezákonností
z důvodu tvrzeného stěžovatelem podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., z úřední povinnosti
pak nebyly zjištěny ani vady podle ust. §103 odst. 3 s. ř. s. Kasační stížnost proto podle §110
odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaná nemá pr ávo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Ustanovené zástupkyni
stěžovatele náleží v souladu s ust. §7, §9 a §11 písm. d) vyhlášk y č. 177/1996 Sb., o odměnách
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon
právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu, ve výši 500 Kč,
a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby
podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky. Účtovanou odměnu za úkon podle ust. §11 písm. b) advokátního
tarifu Nejvyšší správní soud nepřiznal. Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení
rozšířeného senátu ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006 - 117,
publ. pod č. 1460/2008 Sb. NSS, je advokát ustanovený v řízení o žalobě oprávněn zastupovat
účastníka také v řízení o kasační stížnosti. Z uvedeného tedy vyplývá, že ačkoli krajský soud
ustanovil stěžovateli v rámci právní jistoty tutéž advokátku i pro řízení o kasační stížnosti,
nelze jí opětovně přiznat odměnu za převzetí a přípravu zastoupení v téže věci. Ustanovené
zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 800 Kč. Uvedená částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu