ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.139.2010:63
sp. zn. 3 Ads 139/2010 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy a v právní věci žalobce: J. K.,
zastoupeného JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem náměstí Míru 48, Svitavy, proti
žalovanému: Ministr vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 2. 2008, č. 27/2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č. j. 11 Ca 181/2008 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Městského
soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 7. 2. 2008,
č. 27/2008. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí
ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 14. 8. 2007 , č. j. OSZ-13544-
12/VD-Sp-2007, kterým byl žalobci přiznán s účinností ode dne 1. 4. 2007 výsluhový příspěvek
podle §160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru pří slušníků bezpečnostních
sborů (dále jen „služební zákon“), ve výši 7636 Kč jako rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem
17 718 Kč a starobním důchodem 10 082 Kč.
Městský soud v Praze v posuzované věci vyšel z ust. §160 odst. 1 služebního zákona,
jenž upravuje výplatu výsluhového příspěvku v případě souběhu nároku na jeho výplatu
s nárokem na výplatu důchodu. Dojde-li k takovému souběhu, vyplácí se výsluhový příspěvek
pouze tehdy, jestliže je vyšší než důchod. Při výkladu uvedeného ustanovení je nutno vycházet
z jeho základního smyslu, tím je otázka souběhu nároků na vý sluhový příspěvek a na starobní
důchod. Tyto nároky se k určitému dni střetnou a je potřeba vyřešit otázku, zda a v jaké výši bude
přicházet v úvahu výplata obou těchto dávek. Z věty druhé citovaného ustanovení vyplývá,
že rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni vzniku nároku na důchod.
Nárok na důchod vznikl žalobci ke dni 13. 12. 2005. K tomuto datu však nedošlo k souběhu
nároků na důchod a výsluhový příspěvek. K tomuto datu totiž žalobci nepříslušelo právo
na výplatu výsluhového příspěvku, neboť jeho služební poměr trval, a to až do 31. 3. 2007.
K uvedenému dni došlo k souběhu nároku žalobce na výsluhový příspěvek a jeho výplatu
a nároku na starobní důchod a jeho výplatu. Vzhledem k tomu, že vyměřený důchod žalobce byl
nižší, než stanovený výsluhový příspěvek, náleží žalobci právo na výplatu výsluhového příspěvku
ve výši, která představuje rozdíl mezi vý sluhovým příspěvkem a důchodem, náležejícím žalobci
ke dni, kdy došlo k souběhu obou nároků (viz věta třetí ust. §160 odst. 1 služebního zákona).
Ze skutečnosti, že rozhodnutím Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení, ze dne
14. 8. 2007, č.j. OSZ-13544-111VD-Sp-2007 byl žalobci přiznán důchod nikoli ke dni ukončení
služebního poměru, ale zpětně ke dni, kdy mu nárok na starobní důchod vznikl (tj. ke dni
13. 12. 2005), nelze dovodit, že zpětně vyměřený důchod je nutno považovat za rozhodnou výši
pro stanovení výše výsluhového příspěvku podle ust. §160 odst. 1 služebního zákona. Ke dni
13. 12. 2005 nedošlo k souběhu obou nároků proto, že žalobce byl ve služebním poměru a neměl
nárok na výsluhový příspěvek, ale také proto, že služební zákon nebyl k uvedenému datu účinný
a zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, souběh
nároků na důchod a výsluhový příspěvek řešil zcela odlišně. Jestliže tedy žalobce ukončil služební
poměr za účinnosti zákona o služebním poměru, přísluší mu výplata výsluhového příspěvku
ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem, který náležel žalobci v okamžiku,
kdy k souběhu těchto nároků došlo. K výši důchodu, který byl stanoven k datu 13. 12. 2005 nelze
přihlédnout také proto, že by tento postup představoval zpětnou aplikaci služebního zákona
k datu, kdy nebyl účinný.
Z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobu žalobce podle §78 odst. 7 s. ř. s.
zamítl.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů
vymezených v ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
„s. ř. s.“). Stěžovatel poukázal na ust. §160 odst. 1 zákona o služebním poměru, podle něhož
se výše rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem zjišťuje ke dni přiznání starobního
důchodu. Toto ustanovení nedává jinou možnost a jasně definuje okamžik, ke kterému
se uvedený rozdíl zjišťuje. Nehovoří nic o tom, že pro stanovení tohoto rozdílu je rozhodující,
kdy došlo k souběhu starobního důchodu a výsluhového příspěvku. Nárok na starobní důchod
vznikl stěžovateli dnem 13. 12. 2005, a tedy právě k tomuto datu se zjišťuje rozdíl mezi
výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem. Služební zákon nestanoví žádný jiný termín,
ke kterému by se zjišťoval rozdíl mezi těmito nároky, nedává ani žádné alternativní možnosti,
ale naopak jednoznačně stanoví, ke kterému datu se zjišťuje rozdíl mezi uvedenými nároky.
Nejedná se o zpětnou aplikaci služebního zákona, jelikož za účinnosti tohoto zákona
došlo k souběhu nároků stěžovatele s tím, že mu vznikl nárok na výsluhový příspěvek.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soud v Praze
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu stěžovatelem uplatněných stížních bodů, avšak po posouzení věci dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Úvodem lze uvést, že obdobnou skutkovou i právní otázkou se Nejvyšší správní soud
zabýval již v rozsudku č.j. 3 Ads 87/2010 – 43 ze dne 29. 9. 2010. Zdejší soud ani v této
projednávané věci neshledal důvod, odchýlit se od přijatých právních závěrů.
Podle §160 odst. 1 služebního zákona se při souběhu nároku na výplatu výsluhového
příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo
částečného invalidního důchodu výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší
než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem
a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání
starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu
anebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem. Jde -li o souběh
nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, považuje
se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím
starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje
podle §159 bez přihlédnutí k výši důchodu.
Z textu citovaného ustanovení – nejmarkantněji pak z jeho věty třetí – podle názoru
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zákonodárce počítal pouze s variantou, kdy nárok
na důchod vzniká teprve po vzniku nároku na výsluhový příspěvek. Srov. zejména formulaci
„považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl...“ . Totéž lze dovodit
rovněž z textu důvodové zprávy k zákonu č. 530/2005 Sb., kterým se mění mimo jiné služební
zákon. Zde se doslova uvádí: „Navrhuje se změnit mechanismus posuzování nároku na výplatu výsluhovéh o
příspěvku v souběhu s nárokem na výplatu starobního důchodu a výrazně uspořit finanční prostředky vynakládané
na výplatu výsluhových nároků. Po vzniku nároku na výplatu starobního důchodu bude výsluhový příspěvek
dále vyplácen jen ve výši rozdílu mezi vý ší náležejícího starobního důchodu a výší přiznaného výsluhového
příspěvku s tím, že pouze tento rozdíl bude nadále považován za výsluhový příspěvek...“ Uvedené je zřejmě
dáno tím, že nárok na výsluhový příspěvek vzniká již po 15 letech služby (§157 služe bního
zákona), a zákonem předvídaná posloupnost nároků tak bude v praxi většinovým jevem.
Na případy jako v projednávané věci, kdy nároky na předmětná plnění vzniknou
v opačném pořadí, tak sice není v zákoně výslovně pamatováno, přesto je Nejvyšší správní
soud toho názoru, že tento nedostatek zákonného znění lze překlenout výkladem, a to zejména
podle smyslu a účelu daného ustanovení.
Cílem aplikovaného ustanovení obecně je upravit situaci, kdy oprávněnému vznikl
nárok na výsluhový příspěvek i na dávku d ůchodového pojištění. Základním pravidlem
pak je, že výsluhový příspěvek, je-li vyšší než důchod, se po dobu souběhu vyplácí pouze ve výši
rozdílu mezi ním a důchodovou dávkou. Toto pravidlo sleduje zjevně jediný účel, a to zachovat
osobě, která pracovala ve služebním poměru, životní úroveň odpovídající výši výsluhového
příspěvku i v době, kdy již pobírá dávku z jiného systému zabezpečení, která je oproti
výsluhovému příspěvku nižší. Zdůraznit je třeba, že zachován má být právě příjem ve výši výsluhového
příspěvku před redukcí, jinými slovy, aby úhrn vypláceného výsluhového příspěvku a důchodu ke dni
vzniku souběhu nepřevyšoval přiznaný výsluhový příspěvek před úpravou jeho výše.
Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, je pak – při určování výše rozdílu mezi
výsluhovým příspěvkem a důchodovou dávkou – nutno vycházet ze stavu, kdy reálně dochází
k souběhu obou nároků. Pouze takovýto přístup je totiž schopen zajistit, aby výsledný příjem –
ke dni rozhodnutí správního orgánu – odpovídal výši výsluhového příspěvku před jeho úpravou
pro výplatu. Je to tedy nikoli postup správních orgánů v projednávané věci, který by neoprávněně
zvýhodňoval příslušníky, kteří tzv. nepřesluhovali, nýbrž právě postup navrhovaný stěžovatelem,
který by představoval neodůvodněné zvýhodnění – ovšem naopak osob tzv. přesluhujících,
neboť by jim v konečném důsledku přiznával již ke dni souběhu vyšší částku, než která odpovídá
neredukované výši výsluhového příspěvku, jak ostatně správně upozornil žalovaný v napadeném
rozhodnutí.
Lze tak shrnout, že pro stanovení výše rozdílu podle §160 odst. 1 služebního zákona
je zcela nepodstatné, který z obou nároků vznikl dříve, neboť rozhodný je nutně vždy den,
ke kterému došlo k jejich reálnému souběhu. V projednávané věci se tak jedná o den 1. 4. 2007 ,
od něhož byl stěžovateli přiznán výsluhový příspěvek, nikoli o 13. 12. 2005, kdy stěžovateli vznikl
nárok na starobní důchod.
Správní orgány tedy postupovaly správně, pokud rozhodly o výši rozdílu ke dni vzniku
nároku na výsluhový příspěvek, neboť pouze takovým postupem bylo možné dosáhnout cíle
aplikovaného ustanovení. Se stěžovatelem lze souhlasit pouze potud, že podpůrná argumentace
Městského soudu v Praze o hypotetické zpětné účinnosti služebního zákona opodstatněná
nebyla. Tamní soud však zcela správně dospěl v odůvodnění rozsudku k nosnému závěru,
podle něhož má být rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem stanoven ke dni,
kdy došlo k souběhu obou nároků.
Napadený rozsudek tedy netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a Nejv yšší
správní soud proto kasační stížnost zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán měl ve věci úspěch, žádné náklady
mu však v souvislosti s řízením o kasační stížnosti prokazatelně nevznikly. Soud proto právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu